Už se neshledáme v tomto životě
Jindra Tichá
Už se neshledáme v tomto životě se odehrává v průběhu dvou měsíců, které následovaly po 17. listopadu 1989. Tak dlouhá totiž byla návštěva hlavní hrdinky Hany, která po nekonečných téměř dvaceti letech emigrace přijíždí do Čech, doslova pár dnů po listopadovém masakru na pražské Národní třídě. Konfrontace stavu české společnosti po konsolidačním martyriu s ostatním vyspělým světem je zdrcující. Oči emigrantky vidí i to, co již otupělý zrak zdejších občanů pomalu ani nevnímá. Většina Hančiných setkání s někdejšími kolegy a přáteli se točí právě kolem podílu každého z nich na daném stavu věcí. Čtenářsky poutavá analýza posledních hektických dnů komunistické totality, která je pro dnešní mladé lidí již historií, zůstává trvalým literárním obrazem událostí, které jsme si zvykli nazývat Listopadová revoluce.... celý text
Přidat komentář
Kniha nezapře autobiografické rysy, otevírá filozofická témata, klade otázky co je a co není domov. S hlavní hrdinkou jsem se ale neuměl ztotožnit, nechápal jsem důvod a smysl jejího jednání v některých situacích. Milostná zápletka je slabá a děj se motá v jednom kruhu.
Říkám si, že tohle asi skutečně umí pochopit jenom ten, kdo návrat z emigrace prožil, i tak se to ale podle mě dá popsat mnohem poutavěji, než učinila autorka...
Nenadchlo mě to tolik, jako autorčiny povídky Jak krmit bohy, nicméně je to čtivé dílko, a kdo má rád trošku filosofických úvah o životě, vřele doporučuji. 3*
Autorovy další knížky
2007 | Incest |
2006 | Přirozená linie ženského těla |
2003 | Smrt a odpuštění |
2002 | Sametový rozvod |
2003 | Amerika, jak ji Kolumbus neznal |
Hlavní hrdinka knihy Hana se vrací na konci listopadu 1989 po dvaceti letech, které strávila v emigraci na Novém Zélandu, zpět domů do Prahy. Bohužel dvacet let je v lidském životě velmi dlouhá doba a tak se dá jen stěží navázat tam, kde jste domov opustili - jak v lásce, přátelství nebo i jen v poznání míst dříve tak milých...
Kniha víceméně čtivá, bohužel hlavní hrdinka mi tak trochu lezla na nervy - je přece předvídatelné, že když 20 let žijete na západě, tak nemůžete očekávat, že v socialistickém Československu najdete ráj... Já myslím, že jsme to za těch 33let od Sametové revoluce docela dohnali.... I když i dnes se občas stane, že hajzlíky v hospodě smrdí....