Obléknu si půlnoc
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286065/bmid_obleknu-si-pulnoc-VHV-286065.jpg
5
618
618
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 38. díl >
Tonička Bolavá, s níž jsme se setkali už třikrát v předchozích dílech tetralogie, má tentokrát víc práce než obvykle. Starý baron Chumfurttam, o něhož se starala, zemřel. Je třeba najít mladého barona Rolanda v Ankh-Morporku. Tonička se pro něj vydá a její osobní strážci – Nac mac Fíglové – trvají na tom, že poletí s ní. Ti si ovšem své povinnosti jako vždycky vysvětlují po svém. Pak se objeví Úskočný muž, děsivý lovec čarodějek. Tonička se rychle vrací zpět do rodného kraje, kde je třeba připravit pohřeb starého a svatbu mladého barona, ale Úskočný muž ji pronásleduje. I když není sama – kromě pomoci, se kterou všichni počítají, se objeví i pomoc, kterou by opravdu nikdo z nás nečekal –, střetnutí bude těžké. Poslední díl příběhu by měl mít šťastný konec, ale znáte Terryho Pratchetta. Kdo ví?... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2011
,
Talpress
Originální název:
I Shall Wear Midnight, 2010
více info...
Přidat komentář
Trochu nezvyklá knížka na "Terryho poměry". Ne až tak vtipná, jaky by trochu víc přišla do styku s reálným světem. Příběh se mi líbil, i ten happyend, na který se nedá spolehnout, ale vyřešení zápletky se mi zdálo trošku chabé, odbyté jedním odstavcem. Čtenář celou knihu čeká jen na tohle? Příliš mnoho nitek se spletlo v jedno lano, které ale bohužel nedrží pohromadě tak, jak by mělo.
Toničku bych prostě chtěla mít doma. Tahle poslední knížka série mě dojala a jak píšou komentáře níže, bylo jasné, že je poslední. Tak i slza ukápla.
Přemýšlím, jestli napsat, že je to jedna z mých oblíbených Pratchettovek.. Zásadní problém je, že mám pocit, že z posledních cca sedmi knížek patří mezi moje oblíbené úplně všechny.
Toničku jsem si oblíbila hned v první knížce, byla jsem zvědavá na další příběhy. Jen trochu doufám, že se třeba zadaří ještě jedna knížka o ní, i když mám stejný pocit jako tan - loučení...
Obléknu si půlnoc je jiná kniha. Celá sága o Toničce pro mě byla jiná, nejdříve mě moc nebrala, ale Zimoděj mě chytnul a Půlnoc si mě definitivně udržela. Ale je to jiná kniha. Svým způsobem vážnější a smutnější, což ovšem není na škodu. A celou tu dobu jsem měla v hlavě slovo \'loučení\'.
\"Tak to s myšlenkami máte. Myslí si samy a pak vám vpadnou do hlavy v naději, že vy budete myslet stejně. A náhle se to všechno zbortí a zbude jen nepříčetné pochechtávání.\"
Tuhle knížku jsem stihla přelouskat přes dva dny a to jsem ji ani nečetla v kuse! Stalo se tak díky tomu, že se velmi dobře četla a příběh Toničky Bolavé byl tak groteskně zajímavý a napínavý, že jsem prostě musela číst dál!
Sice mi přišlo, že tempo tak v půlce knihy opadlo, ale i tak mne dílko zaujalo a navnadilo k sehnání nejen předchozích dílů, ale i dalších děl tohoto autora.
Každopádně se jedná opravdu o moje první setkání s autorem, nedokážu posoudit, jak moc se (ne)liší od své předchozí tvorby. Jen se mi malinko hůř četla mluva Fíglů.
Ale asi opravdu není dobré začínat sérii posledním dílem:)
Jsem sotva ve čtvrtině knihy, ale neodolala jsem..:
Je pravda, že nikdo nedokáže udělat nepořádek rychleji než skupinka Fíglů, ale i když je to divné, stejně rychle dokážou nepořádek uklidit a nepotřebují k tomu ani pomoc ptáčků zpěváčků, veverek a řady dalších náhodně vybraných lesních zvířátek.
(Terry Pratchett - Obléknu si půlnoc)
*
A po dočtení: Báječné, tak jako všechny díly Úžasné Zeměplochy. Velmi doporučuji. Knihy s Toničkou a čarodějkami vůbec mám obzvlášť ráda. I když jde o fantasy, je v knihách Terryho Pratchetta - a v této nejinak - život, se vším, co přináší....
Prattchet stále zábavný, i když už o něco méně nežli dříve, ale možná i proto bych tuto knihu zařadil ve vysoko nastavené laťce kvality na čelní místa. A po přečtení není špatné se zamyslet nad tím, jak snadno lidi dokáží vyvrhnout ze svého středu a případně zlynčovat kohokoliv, o kom nabudou dojmu, že je nějaký divný. Možná kolem nás opravdu obchází onen "Úskočný muž" a proniká nám do myslí aniž bychom si toho všimli ...
A Tonička Bolavá - na mladou holku docela slušný výkon :-)
Zeměplocha je pro mro mě "druhým domovem". Tonička Bolavá strhává všechny mýty o čarodějkách a přestože jsem předchozí díly tetralogie nečetla, nevadilo mi to. Pěkné, pohodové a nakonec optimistické počtení.
Z knih o Toničce jsem četla jenom Zimoděje a ten mě nijak extra nenadchnul, vlastně jsem si zněho nezapamatovala skoro nic. "Půlnoc" by ale obstála i jako samostatná kniha. Perfektní výpověď o předsudcích a lidské hlouposti. A pohádkový závěr? Paráda...
Pro mě snad nejpovedenější díl s Toničkou.
Když si vzpomenu na první díl s ní, uvědomím si, jak moc vyrostla, co všechno se naučila. Teď už je to osamostatnělá čarodějka. Vlastně jako v životě tady, na Zeměkouli (tedy, ten růst a vývoj, ne ty kouzla). A netýká se to jen jí, i u Nac Mac Fíglů je vidět jistý vývoj. Ikdyž u nich je to pořád o něco menší.
Opět mě trochu mrazilo, když jsem si uvědomila, jaká je síla předsudků. Tam i tady.
A je jasné, že čarodějky MUSÍ mít žhavé partie. Stařenka Oggová je toho jasným důkazem. :)
Moudrá a hezká pohádka. Ale nemohu si pomoct, nechytlo mě to, jak by asi mělo...
Krásná, jako všechny knihy o Toničce. Čím novější Zeměplocha, tím víc nutí k zamyšlení. Doufám, že pan Pratchett ještě pár knížek napíše, protože i když jsou starší Zeměplochy krásné, mám ty nové mnohem radši.
Jak už kdysi někdo někde podotkl, knížky o Toničce jsou poněkud odlišnější od zbytku zeměplochařsých záležitostí. V Obléknu si půlnoc se Tonička stává čarodějkou - ne jen malou holčičkou - a skrze její oči můžeme vidět, jak moc je odlišná magie na NU a v horách. Z toho dílu jsem byla rozpačitá, protože jsem zapomněla dříve přečíst Zimoděje, a zjevně mi několik věcí unikalo. Toničku mám ráda, ale nevím, jestli je tohle díl, který bych si přečetla dvakrát.
„Támhle je stan pro maminky s dětmi, slečno! Tam nevkročí jediný mužský, nemějte obavy! Mají strach, že kdyby tam vlezli, museli by hned někoho pochovat a nechat odříhnout, slečno!“
Je tohle ještě Pratchett? Zdá se mi to, nebo se ruka manželky těžce nemocného autora odráží v textech čím dál zřetelněji? Všechno to načechrané žvatlání, čím dál větší korektnost, hnaná ad absurdum, nechutná „laskavost“, která ze všeho čiší… Starý Pratchett, který cynicky nechával hospodské ožraly rozpleskávat trollem, zmizel již dávno, ale nic by se nemělo přehánět. (A to nemluvím o vtipech a odkazech, které si každý musel najít sám, zatímco dnes je čtenář dostane nejprve syrové, potom pro jistotu vařené, a pro ty nejslabší kusy, které by snad ani potom nerozeznaly, že je někdo bouchnul do hlavy fórem, se to ještě jednou přežvýká.)
Po ‚Nevídaných akademicích‘ jsem už nečekal další zeměplošský příběh, a pokud ano, obával jsem se, že to bude opravdu slabé. Navzdory všem lamentům výše ale musím uznat, že při troše snahy se do knihy včíst dá, což je dobře, protože následně se ukáže, že je to svým způsobem návrat ke kořenům. Ne dokonalý, ne příliš efektní, ale celkem zdařilý a důstojný. A to mě potěšilo.
Jenom doufám, že příští díl nebude o budování čističky vod a získávání grantů na umělecké aktivity propuštěných vězňů.
Na sklonku roku 2011 zatím poslední Tonička a zatím poslední prattchett, nejvyzrálejší, krystalický pratchett - to jméno psané malým písmenem není chyba, ani nedostatek úcty, ale naopak neohrabaná pocta. Pocta autorovi, jehož jméno už se stalo synonymem vlastního žánru, autorovi, který se už sice nedovede tak zdatně utkat s vlastními klišé jako to dokázal když byl mladší, ale především už ví o co jde a ví, že nemá smysl a ani čas na to, aby se zabýval věcmi, o které neběží - jinak by se dalo pro snažší pochopení říct, že humor není tak třeskutý a děje najdeme spíše poskrovnu, a to děje decentního, stylu nefilmového...
Přesto.
A to je tak všechno, co o Půlnoci potřebujete vědět...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Bývá zvykem, že v Pratchettovských příbězích bývá skryté mnohem větší moudro, než by člověk čekal u běžné humoristické fantasy. V tomto příběhu to dokázal dokonale. Mám dokonce pocit, že jde o nejhlubší kniha z celé série.