Zimoděj
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/1809/bmid_uzasna-zemeplocha-knihy-o-tonicce-b-I4O-1809.jpg
5
681
681
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 35. díl >
V devíti Tonička Bolavá porazila krutou Královnu víl. V jedenácti bojovala se starodávným zlem kradoucím těla. Ve třinácti Tonička musí čelit nové výzvě: chlapci. A chlapci mohou být trochu problém, když je vám třináct... Ale Zimoděj není doopravdy chlapec. Je to samotná zima – sníh, vichřice, rampouchy – to všechno dohromady. Když se zamiluje do Toničky, může jí udělat růže z ledu, ale jeho přirozeností jsou vánice a laviny. A chce, aby Tonička zůstala v jeho lesknoucím se zmrzlém světě. Navždy. Tonička bude potřebovat všechnu svou prohnanost, aby přežila do jara. Bude také potřebovat pomoc všech svých přátel, od mladých čarodějek až po legendární Bábi Zlopočasnou. A ještě - Svobodnej národ! Ty nejodvážnější, nejhouževnatější a nejsmradlavější piktmužíky, jací kdy byli vyhnáni ze Země víl – ať už se jí to líbí nebo ne. Vypadá to na velmi chladné období, protože jestli Tonička nepřežije do jara – jaro už nepřijde. Úžasná Zeměplocha - 3. kniha o Toničce Bolavé, přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2007 , TalpressOriginální název:
Wintersmith, 2006
více info...
Přidat komentář
Tonička pokračuje ve svém učení na čarodějku, tentokrát u nejstarší čarodějky slečny Velezradné, u které dosud žádná učednice nevydržela příliš dlouho. Během této doby upoutá pozornost Zimoděje, boha zimy, který se do ní zamiluje. Láska mezi bohem a smrtelníkem ale nikdy nedopadla dobře. Tonička nemusí milostné sevření zimy přežít. A co hůře, její milostná avantýra může stát životy i jiné, včetně jejích blízkých.
V dalším díle o mladé čarodějce Toničce Bolavé tak Pratchett pokračuje stejným způsobem, jako v předešlých dílech. Tonička se učí, co to znamená být čarodějka, že jsou jakýmsi vesnickým ekvivalentem psycholožek a pečovatelek. Zjišťuje to největší čarodějnické tajemství, tedy co je to bimbo. A znovu se utkává s protivníkem, který se na ni zdá být příliš mocný.
Více než Tonička ale tentokrát zaujmou vedlejší postavy, kterým zde byl dán větší prostor: legendární Bábi Zlopočasná se Stařenkou Oggovou, baronův dospívající syn Roland, neoblíbená a panovačná mladá čarodějka Anagrama, ale zejména Nac mac Fíglové, kteří nemohou v příbězích o Toničce chybět. A k tomu jeden příliš uleželý sýr, který žije vlastním životem.
U téhle knihy mi trvalo najít skrytou myšlenku, nakonec si myslím, že je to umělá inteligence. "...Myslí jako člověk, pomyslela si, když se dívala na jeho podivný úsměv. Myslí jako člověk, který se nikdy nesetkal s jiným člověkem. Ošklivě se pochechtává . Je tak šílený, že by ani zdaleka nedokázal pochopit, jak je šílený. On prostě nenašel klíč k tomu, co to "být lidský" znamená, nechápe, jaké hrůzy má v plánu, on tomu prostě... nerozumí. A je tak šťastný, že je skoro roztomilý..."
proti Zimodějovi, který je takto nelidský stojí Tonička
"Proto naslouchej každému a moc nemluv, přemýšlej o tom, co ti říkají a jak to říkají, a pozoruj jejich oči... je to jako velká skládačka, ale ty jsi ta, kdo dokáže vidět všechny kousky. Zjistíš co chtějí, aby ses dozvěděla, poznáš, co nechtějí, aby ses dozvěděla, a dozvíš se dokonce i to, o čem si myslí, že neví vůbec nikdo..."
Skvělé jako vždy. Pratchett byl prostě génius s jedinečnou fantazií a výjimečným a přitom laskavým smyslem pro humor. Škoda ho :-(.
Podle mého názoru jde spíše o průměrnou knihu od Pratchetta a to z několika důvodů. Jednak tu absentuje do značné míry humor a role oblíbených postav je upozaděná (Zlopočasná, Silver atd.), přičemž zbylé postavy nemají šanci to utáhnout (sorry Toničko). Ale co mě nejvíce zklamalo, byl slabý závěr knihy. Těšil jsem se na pořádné finále a co to sakra mělo být? Žádné napětí, žádné zvraty...nic překvapivého ani chytrého. Tím netvrdím, že kniha není zajímavá, ale od Terryho čekám něco lepšího.
Na knihu s Toničkou v hlavnej úlohe som sa tešila, pretože predchádzajúce dve ma veľmi bavili. Ale tuto to nejak nebolo ono. Tonička ma tentokrát vôbec nebavila a úprimne, ani dej ma nejak nezaujal. Prišlo mi, že je to až príliš rozťahané a nevedela som sa do knihy vôbec ponoriť. Fíglové sa tu tiež vyskytujú poskromnejšie, čo knihe na zaujímavosti nepridalo. Celkovo to na mňa pôsobilo tak nejak nezáživne. Čítať sa mi to čítalo dobre, bola som rada za Bábi Zlopočasnú a starenku Oggovú, ale v podstate mi bolo jedno, ako sa bude príbeh vyvíjať. Neurazilo, nenadchlo, snáď ďalšia časť bude lepšia.
(SPOILER)
Poslední z dílů o Toničce, který jsem přečetla už v době, kdy vyšel a teď jsem si to po 15 letech zopakovala. Nemohla jsem si vůbec vzpomenout, o čem Zimoděj byl. Muž říkal, že to je proto, že to bylo prakticky stejné jako Klobouk s oblohou. A měl pravdu. Pořád je to velmi pěkná kniha pro děti, ale z prvních tří příběhů o Toničce to je ten nejslabší (také mi asi v tomto případě utekly nějaké kulturní narážky). Je i trochu nevyvážený - rozjezd je velmi pozvolný a závěr rychlý. Letní dáma a Zimoděj vlastně mají jen málo prostoru. Nejzábavnější linku má asi Roland. Jde vždy jen o pár stránek, ale Pratchettův um je na nich koncentrovanější než ve zbytku příběhu.
***
„Přišli za mnou nějací dva mužští kvůli krávě, o níž si oba myslí, že jim patří!“ stěžovala si.
„To asi byli Pepan Nasaďmetl a Ožulín Dodal. I o těch jsem ti tam nechala poznámky,“ řekla Tonička. „Kdykoliv se některý z nich opije, pohádají se o tu krávu.“
„A co s tím mám dělat já?“
„Přikyvuj a usmívej se. ‚Počkej, až ta kráva chcípne‘, říkala vždycky Slečna Velezradná. ‚Nebo jeden z těch chlapů!‘,“ dodala Tonička. „To je jediná možnost.“
***
„Měla ses na ně podívat! Trvalo mi přes hodinu, než jsem je napsala!“ řekla Tonička vyčítavě. „Byly to tři stránky! Podívej, uklidni se, ano? Copak ses z babicích povinností nic nenaučila?“
„Madam Našeptávalová říká, že porod dítěte je přirozená záležitost a že by se přírodě měla v jejím počínání ponechat volnost,“ vysvětlovala Anagrama a Tonička si byla jistá, že se za kuchyňskými dveřmi ozvalo pohrdavé odfrknutí. „Ale umím uklidňující píseň,“ dodala Anagrama.
„No, tak to ti bude opravdu hodně platné,“ přikývla mdle Tonička.
„Madam Našeptávalová říkala, že vesnické ženské vědí, co mají dělat,“ snažila se věc omluvit Anagrama. „Říkala, že mají svou přirozenou venkovskou moudrost.“
„Víš, ta stařena, která u tebe byla, se jmenuje Oblá, a co má, je přirozená venkovská omezenost. Když na ni nebudeš dávat pozor, klidně ti dá na ránu zetlelé listí. Podívej, to, že nějaká ženská už nemá zuby, neznamená, že je moudrá. Naopak, může to znamenat právě to, že je už dlouho hloupá. Nepouštěj ji k paní Sovokluzké, dokud nebude dítě na světě. Co já vím, tak to vůbec nebude jednoduchý porod.“
***
„První věc, kterou musí hrdina porazit, je jeho vlastní strach, a když přijde na boj, nevědí Fíglové, co to slovo znamená.“
„Ajto, toť recht,“ zabručel Rob. „My nekapírujem mínění tisícky slov.“
***
Tonička vstala brzo a zapálila ohně. Když její matka sešla dolů, drhla už Tonička ze všech sil kuchyňskou podlahu.
„Hm… a nepředpokládá se, že všechny tyhle práce budeš dělat… tak nějak s pomocí magie?“ řekla matka, která vlastně nikdy nepochopila, v čem podstata čarodějnictví opravdu spočívá.
„Ne, mami, naopak se předpokládá, že nebudu,“ odpověděla Tonička a drhla dál.
„Takže ty bys nemohla prostě jen tak mávnout rukou a poručit, aby všecek ten prach odletěl?“
„Potíž je v tom, vysvětlit magii, co je to prach,“ odpověděla a pustila se do tmavé skvrny. „Slyšela jsem o jedné čarodějce v Povranovci, která to nějak popletla, a skončilo to tak, že přišla o podlahu, sandály a měla velké štěstí, že jí zůstaly prsty u nohou.“
Paní Bolavá ustoupila. „A já myslela, že ti stačí jen zamávat rukama,“ zamumlala nervózně.
„No to opravdu stačí,“ přikývla Tonička, „ale jen když s nimi máváš těsně nad podlahou a držíš v nich rýžový kartáč.“
***
„Ale vy sám jste řekl, že ten meč na strašery nepůsobí!“
„No šak ba, ale tady de vo vzezření věcí, kapíro?“ odpověděl Rob a spěchal dál.
„Ale když nebudu mít meč, tak ze mě bude ještě větší hrdina, ne?“ řekl Roland, zatímco zbytek Fíglů se jim držel v patách.
„No, technicky vzaté ajto,“ přisvědčil Rob Kterýten neochotně. „Ale taky možná víc mrtvěj.“
Hezky mrazivý příběh o jedné neobvyklé lásce. Na Fígly jsem si musela zvykat, nicméně smekám před překladatelem.
Zase super pribeh o Tonicce, porad je to muj nejoblibenejsi pribeh v Zemeplose. :)
Třetí Tonička. Sice jsme zase o dva roky dále, ale Tonička, a prosím, nezapírejme to, je pořád ten samý malý harant. Namyšlená malá holčička, která si myslí, že je lepší nežli všichni okolo. Skoro připomíná Harryho Pottera, že? Ale ne, to by nebylo fér. Tonička je přeci jenom podstatně sympatičtější. Vtipný nádech celé Zeměplochy tak nějak brání tomu, aby vás Tonička znechutila. Ano, je to dítě a pokud stejně jako já nemáte děti rádi, budete chvílemi maličko trpět. Ale pak přijde nějaký vtip, či zajímavá scéna a to už prostě dál být naštvaní nemůžete. To je právě rozdíl Toničky a Pottera. Přesto však opakovaný motiv „Proč dělat věci tak, jak mi radí starší, zkušenější a mocnější lidé, nežli jsem já, abych je dělala, když já je chci dělat jinak?“ po čase začne být relativně iritující.
Tak to bylo takové obecné postesknutí si, teď k Zimodějovi. Celý tento pohádkově koncipovaný příběh je podle mne zatím to nejlepší co bylo z Toničky k přečtení. Doufám, že další dva díly jsou ještě lepší. Zimoděj sám je mi – a myslím, že nás tu bude více – velice sympatický a těžko jej lze nelitovat a do nějaké míry také neobdivovat. Jeho role je mnoho, ale rozhodně ne záporná. Nebo alespoň ne zlá, pokud nic jiného. A zarputilost jeho sažení je fantastická. No a přítomnost Bábi Zlopočasné – mnohem frekventovanější nežli v předchozích dílech – a Stařenky Oggové přirozeně dodávají knize skvělý nádech. Pak tam jsou také fíglové. Nebudu lhát a přiznám se, že jejich mluva mne občas vyčerpává více, nežli by se od literatury dalo čekat, ale to nic nemění na vtipnosti některých jejich hlášek.
Vzato kolem a kolem je to opravdu skvělá kniha, kterou jsem di užil. Smál jsem se u ní zase jako blbeček, takže obecné kritérium pro kvalitní Zeměplochu také splňuje. Třebaže to není nejvtipnější ze Zeměploch, to zase ne. Předpokládám, že v zimě bude mít kniha ještě maličko lepší atmosféru, takže to možná o vánocích vyzkouším…
Moje milované vánoční čtení. Baví mě humor čarodějek, miluju Ty, a jsem strašně vděčná Pratchettovi za Bábi Zlopočasnou!
Knihu jsem četla se zatajeným dechem a moc mě bavila. Skládám opět velkou poklonu autorovi. Byl jste úžasný spisovatel, pane Pratchett.
Tonička Bolavá, 13ti letá čarodějka ná nápadníka-Zimoděje. Naštěstí je všaj bablízku Bábi Zlopočasná, Fíglové a Ronald.
(2006)
Hlavním lákadlem celé série o Toničce pro mne byla jednak Bábi Zlopočasná a zadruhé Svobodnej Národ (i když musím uznat, že jako člověk pocházející z Moravy mám vždy husí kůži, když vidím koncovku -ej napsanou za přídavným jménem). Jenže naši dobří známí Fíglové tady nejsou nijak extrémně zastoupeni a nám tak zbývá jen ústřední slečna, která je ale silně nezajímavá. Slabý díl, i na poměry série.
Nemůžu se zbavit určitého zklamání. Tenhle díl s Toničkou mi prostě tolik nesedl a dlouho jsem se jím prokousávala. Fíglové se vyskytovali o něco skromněji a celkově mi knížka přišla méně vtipnější, než její předchozí díly.
Příběh se více vlekl a místy tak nějak skřípal mezi zuby. Toničce jsem její uvažování o Zimodějovi nevěřila. Nemluvě o tom, že i její věk, což mě opravdu zklamalo, protože v druhém díle, narozdíl od prvního, byl uvěřitelný.
Trochu mě mrzelo, že celá kniha nemohla být jako posledních padesát stran, protože ty byly opravdu výborné.
Pozitivně ovšem hodnotím vývoj Rolanda a sympatické čarodějky. Na pět hvězd to ale tentokrát nestačí.
Už jen kvůli Fíglům se člověk na příběhy o Toničce těší. A když je doplní Stařenka Oggová... Aneb další mistrovské dílo.
S Toničkou Bolavou jsem se seznámila poprvé a až v tomto příběhu a to díky Čtenářské výzvy. A smekám před panem spisovatelem, před jeho fantazií a skvělý a úžasný překlad Svobodnejho národa, používající brněnský hantec a valašštinu.
Ne ze by kniha byla spatna, to neni zadna kniha z UZ, ale proste knihy s Tonickou nepatri k mym favoritum,ale kniha urcite stoji za precteni.
Tonicka neverila svym ocim.Zimodej neveril ocim,ktere si udelal.Lide neverili nejen svym vlastnim,ale ani sousedovym ocim
Čarodějky mám ráda, Toničku také, ale tato kniha se mi nečetla úplně snadno, chvilkama se má pozornost ztrácela a většina děje se odehrála v poslední čtvrtině.
Koupila jsem a přečetla - snad během jednoho dne. Zimoděj je má oblíbená knížka, ale první dva díly jsou u mne o dvě třídy výš.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Pomalu dočítám Toniččinu sérii a musím říct, že Zimoděj mě dosud nadchl nejméně. Četla jsem jej přes měsíc s velkými přestávkami a musela jsem se do něj nutit, nějak mě neoslovil - ani námět, ani děj - nedovedu vlastně úplně popsat, co se mi tak nelíbilo, ale nesedlo mi to.
První díl mě uchvátil a díky němu jsem se zamilovala do Toničky, druhý byl slabší, ale stále fajn a rozhodně nad 90 %. Zimoděj pro mě katastrofa. Mimochodem, Obléknu si půlnoc byla zase krása a knihu jsem si užila.