Nadělat prachy
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484/bmid_nadelat-prachy-GFS-484.jpg
5
758
758
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 36. díl >
Kdo by si nepřál být tím mužem, který vede ankh-morporskou mincovnu a banku, která stojí hned vedle? Je to kšeft na celý život. Ale jak Vlahoš von Rosret velmi rychle zjistí, život nemusí být vždycky dlouhý. Hlavní účetní je velmi pravděpodobně upír, ve sklepeních banky je něco nepopsatelného (a samo bankovní sklepení je nepopsatelné), a k tomu navíc se ukáže, že Královská mincovna pracuje s prodělkem. Tři sta let starý mág nadbíhá Rosretově přítelkyni, Vlahošovi hrozí odhalení jeho kriminální minulosti, ale mohlo by se stát, že ještě před tím ho dostane Cech vrahů. Jednoduše řečeno, existuje řada lidí, kteří by ho rádi viděli pod drnem. Ach ano. A každý den musí chodit venčit spolumajitele banky. Přitom by měl především... dělat peníze! Úžasná Zeměplocha, kniha 32., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2008 , TalpressOriginální název:
Making Money, 2007
více info...
Přidat komentář
Jak se Zeměplocha chýlila ke konci, stala se Rosretovská "industriálně-revoluční" série mojí nejpopulárnější. V Nadělání prachů se Pratchett podíval na zoubek ekonomice a bakovnictví. Téma je to o něco méně zábavné než přerod sbírání špendlíku na filatelii v minulém díle této podsérie, ale pořád je to skvělé.
Nejraději jsem měl pana Pedanta s jeho oblíbenou (ehm) hračkou, ale zdatně mu sekundovala i zamilovaná golemice Grácie. A jeden z mých oblíbených Igorů dal dohromady ekonomický počítač Vyšplouch, který mě taky nadchnul.
Marná snaha, prostředí banky není tak atraktivní jako prostředí staré pošty. I když se pan Pratchett snažil sebevíc, prostě z fádní budovy plné nudných úředníků pořádnou zábavu udělat nejde. A to i když hlavním hrdinou je můj oblíbený Vlahoš.
CITÁTY:
"Jak Vlahoš věděl, paklíče technicky vzato nebyly ilegální. Když je někdo měl, byla to jeho věc. Nebylo v pořádku, když je měl někdo, kdo právě stál v cizím domě. A když je měl u sebe člověk, kterého našli v částečně zbouraném bankovním trezoru, bylo to tak daleko od mohli v pořádku, že byste z toho místa pozorovat zakřivení vesmíru."
"A jestli máš padnout, zařiď to tak, aby si zapamatovali, že to nebyl pád, ale skok. Někdy bývá ta nejlepší hodinka právě tou poslední."
Patricij má po zprovoznění Poštovního úřadu pro Vlahoše další náročnou práci. Tentokrát se jedná o renovaci městského finančního sektoru, zejména bank, které stále fungují na zastaralém zlatém standardu. Vlahoš se to snaží změnit, ale stojí před velmi složitým úkolem: přesvědčit obyvatele Ankh-Morporku, že na zlatě vlastně nezáleží. A to je úkol přímo herkulovský.
Pratchett zde používá stejnou šablonu jako u Zaslané pošty. Vlahoš je vhozen do zdivočelé řeky a musí se naučit plavat, než se stihne utopit. V utopení se mu pak snaží dopomoci Kosma Opulent, jako jeden z hlavních podílníků banky. Je taky jednou z nejzajímavějších postav knihy, společně s panem Korouhvičkou, který se nezajímá o nic jiného, než o bankovní čísla. U Opulenta jsem si častokrát vzpomněl na napoleonský komplex a na jeho parodie v komediích, kde pacienti v blázincích bývají oblečeni jako Napoleon Bonaparte. Pan Korouhvička má zase velmi blízko ke Kvestorovi. Za zmínku pak stojí i pan Pedant, který podtrhává absurditu některých lidských rozhodnutí.
Adoráta Srdénková mi naopak přišla dost otravná a Pratchett ji na většinu času odsunul mimo dění, jakoby si s její postavou sám moc nevěděl rady.
Vše ostatní již bylo v určité obměně použito v Zaslané poště, ale zde to do příběhu už nezapadá tak dobře a je to jakousi rosretovskou nastavovanou kaší. I zde však slabší příběh dokáže částečně vyvážit Pratchettův nezaměnitelný humor a některé dobře napsané postavy.
Pro mě naprosto famózní zábava. Hlavní postava mi více než sedla a poprvé jsem blíže poznala nepřekonatelného lorda Vetinariho. Jako tyhle dva opravdu můžu a pana Pedanta na bonus. I ostatní postavy byly super, příběh trefný, legrační i napínavý. Zaslanou poštu jsem zatím nečetla, ale už vím, po čem se shánět v knihovně.
Další úžasná knížka ze světa zeměplochy. Kniha je v podstatě pokračování zaslané pošty. všechny postavy byly perfektně vykresleny - pan Pedant se svou hračkou, Vetinari (stejně jako vždy naprosto dokonalý), Vlahoš...
Ekonomie je pro mě ošklivé slovo, ovšem Terry Pratchett dokáže i prostředí bank a financí popsat zábavným (navíc srozumitelným) způsobem.
Nejvíc mě z celé knihy bavily scény s Grácií... ženský golem čtoucí červenou knihovnu? Perfektní!
Pokud se chcete něco zajímavého dozvědět o ekonomii a o hodnotě peněz, tak doporučuji tento román. Terry Prachett kromě jiného docela vtipně ale zajímavě popisuje funkce peněz a banky. V centru celého dění je opět Vlahoš se svojí zkušeností z pošty a svými neotřelými nápady. V knize je také popsána pokročilá emancipace golémů, jejímž vzorem je Grácie, jež mi přijde mimořádně sympatická. Tyran Vetinari se zde projevuje velmi shovívavě vůči Vlahošovi.
Cituji:"Hm, ale existují různé způsoby, jak muže natáhnout na skřipec, Važužle."... "Abych řekl pravdu, Važužle , můžete ho taky nechat, aby si postavil svůj vlastní skřipec a sám si jej pak ještě natáhl."
A příběh je vlastně o tom, jak si Valhoš vyrobil a natáhl skřipec.
Velmi epické, s mnoha zvraty, plné napětí a zábavy. Za mě o něco slabší než Zaslaná pošta, ale stále perfektní.
Další Vlahošovina. 3/4 mě hodně bavilo. Poslední čtvrtina už tak nějak méně. Pro mě určitě byla lepší Pošta. Ale dávám plný 4.
Do tejto časti sa mi veľmi nechcelo, lebo musím priznať, že obálka ma vôbec nelákala. A keďže si veľmi nečítam anotácie, tak som vôbec nevedela, že ústrednou postavou bude Vlahoš, ktorého som si v minulej časti celkom obľúbila, takže sa dá povedať, že kniha prekonala moje očakávania :D. Príbeh sa mi čítal dobre, zaujal ma a hlavne sa mi páčili postavy, ktoré v ňom vystupujú. Okrem Vlahoša tu je aj Vetinari, ktorý je skvelý. Ten je síce v podstate v každej knihe, ktorá sa odohráva v Ankh-Morporku, ale väčšinou viac v pozadí, takže som rada, že tu vystupuje aktívnejšie. Záporákom je spolumajiteľ banky, Kosma, ktorý je trošičku šialený a to veľmi zaujímavým spôsobom. A netreba zabudnúť ani na Gráciu, golema, ktorý číta ženské časopisy. Samozrejme aj samotný dej sa mi páčil, Vlahošove nápady ohľadom peňazí, Igor v podzemí banky... tiež ma to dosť bavilo. Čo mi prišlo trochu navyše bola linka slečny Srdénkové ohľadom golemov, tá mi tam úplne nesadla. Celkovo som s touto časťou spokojná, aj keď sa mi páčila o kúsoček menej ako Zaslaná pošta, ale dúfam, že s Vlahošom sa ešte stretneme.
Dalsi skvely pribeh ze Zemeplochy. Tentokrat pokracovani Zaslane posty s Vlahosem von Rosretem, ktere je me oblibene. Takze za me jeden z tech lepsich pribehu.
Číst Zeměplochu je vždy neuvěřitelně úlevná činnost. Neznám žádnou jinou literaturu, která by dokázala vyrelaxovat mě tak jak páně Pratechettovy knihy. Zvláště po čtení náročnější literatury se jedná o pravý balzám. Nadělat prachy jakožto pokračování Pošty mě opravdu pobavila a nutno podotknout, svému předchůdci šla věrně ve stopách. Téma knihy má ovšem poněkud jinou tvář nežli pošta. Došli jsme do poněkud vyšší společnosti rodiny Opulentových, místo známek pracujeme se „zlatým“ standardem a mnoha jinými standardy, potkáme se s vibrujícími hračkami a barevnými prsty, no zkrátka se vším, co by se dalo od vyšší společnosti čekat, zvláště tehdy když se do ní dostává Vlahoš von Rosret.
Co je pro mne osobně asi nejdůležitější však zůstává od minulého dílu stejné. Je to lord Vetinari. Dejte mi Vetinariho a dáte mi knihu, kterou mám rád. Dejte mi hodně Vetinariho a dáte mi knihu, kterou mám hodně rád. Přidejte k tomu krapet Výsměška, Elánia a ano, musím přiznat, že i toho Vlahoše a jsem v nebi. Když k tomu všemu je v jednom balíčku i správně šílený záporák, koukám na vás, Kosmo, vznikne perfektní záležitost, u které se člověk zasměje A zamyslí. Což je cosi opravu nezvyklého.
Zajímavé je, že knihy přes svou podivnost nabízí opravdu zajímavý pohled na to zašlé božstvo, které se nazývalo „zlatý standard“. Dodnes se člověk setkává s lidmi (a je jich pozoruhodně dobře), kteří myslí, že zlatý standard je aktuální. Zjištění opaku je pro ně povětšinou šokem. Posléze následuje taková ta panika vyvolaná nedůvěrou v bankovní systém a postupným uklidněním, logická mezera v nich však žije celkem dlouho. Od čtení Nadělat prachy budu tuto knihu podobným osobám doporučovat. Myslím, že by jim mohla mnohé ukázat. Kniha ovšem nese mnohem více zajímavých aspektů. Více než mnohdy jindy si pan Pratchett se čtenářem hraje, lže mu, nebo lépe podsouvá mu informace, které třeba nemusí vést k jednoznačnému závěru, ovšem takovým způsobem, že jiný než ten jeden učinit nelze. Z konce knihy je potom člověk… zaražený.
Aaaach, mno, prostě se jedná o úžasnou knihu, po které se mi už zase nechce číst nic jiného než Zeměplochu.
Nejlepší díl Zeměplochy. Všechny postavy byly perfektně vykresleny - pan Pedant se svou hračkou, Vetinari, Krutiřitka a další.
Úžasný páně Pratchettův humor a "vetinarismus" zde nevynechá žádnou příležitost se projevit.
Kniha opět nabízí i mnoho k přemýšlení nejen o ekonomii. Pratchettovy parodie jsou neocenitelné jako Vlahošovy bankovky a Kantůrkův překlad.
Jen nemohu pochopit, jak mohou být tyto knihy v naší knihovně na dětském oddělení...
Vladoš von Rosret dříve Albert Třpytka, nyní zástupce banky.
Další vydařené dílko T. Pratchetta.
(2008)
Nemám rád díly s Vlahošem von Rosretem. Jednak je to právě kvůli této postavě, protože mi přijde nafrněný a nesnesitelný (ano, chápu, že o tom tam právě jde), a zadruhé kvůli tomu, jaké období Zeměplochy reprezentuje. Vše je už na můj vkus příliš moderní a až moc to zavání steampunkem (klikači počínaje, vlaky konče). Kniha špatně není, ale mne se tahle trilogie netrefila do vkusu.
Obálka nelže. S Vlahošem je čtenář vždycky vtažený pod tu osluňující zář reflektorů. Ať už by vám osobně byla taková pozornost milá nebo ne, užijete si jí dosyta. Nečekejte fádní příběh a poklidný děj. Cirkus přijel do města, tak se bavte jako o život!
Mincovní úřad nejsou kulisy, které by vnášely do prostředí půvab zašlého sentimentu (jako pošta), ale o to víc se všechno třpytí a blýská. A tyhle dravější finanční vody Vlahošovi svědčí. Třešinka na (ananasovém!) dortu je samozřejmě Vetinari, který nikdy nebyl tak brilantně břitký.
Bharáda...!!!
Ach jo,chtela bych vice dilu s Vlahosem:(
,,Igor se nad tim na chvilku zamyslel.Podle jeho zkusenosti byl nejpresnejsim ekvivalentem terminu ,,nepovolene ruce" vyraz ,,vlada".
,,Slecna Firhankova ted byla technicky vzato zhanena zena,coz se ji zdalo nefer,vzhledem k tomu,ze ze vzato jeste technicteji vlastne vubec nebyla."
,,Bhane Hubherte ?kolik prstu ukazuji?Hubertuv pohled se pomalu zaostril.13?vypravil ze sebe nejiste.Igor se uvolnil a vsunul sklenici zpet do kapsy.,,Bhrave vcas.Skhvele pocty bahne"
,,Jenom proto,ze zamestnavam Igora a pracuju ve sklepeni,neznamena,ze jsem nejaky silenec,ha,ha"
,,Ha ha"souhlasil Vlahos
,,Ha,haha,hahaha!"navazal Hubert.,,Haha-hahahahy!Ahahahahahahhhh!!!!!!
,,No reknete,nejsou vsechny ty vulvy uzasne?"Po dosti dlouhe pauze,ktera po jeho slovech nastala,Vlahos opatrne nadhodil:,A jsou?"
,,Vy si to nemyslite?Je jich tady vic,nez by jste nasel pohromade kdekoliv jinde ve meste!"
,,Opravdu?"nakrabatil Vlahos celo a zacal se ponekud nervozne rozhlizet.Ehm..a to sem musite prijit pri nejakych zvlastnich prilezitostech?
,,Snad ani ne,obvykle sem zaskocim v urednich hodinach,ale po predbezne dohode sem bereme i cele vypravy."
,,Nezlobte se,odhodlal se nakonec Vlahos,,obavam se,ze mi ted behem poslednich minut smysl nasi konverzace ponekud unika.."Korouhvicka mavl rukou smerem ke zdobenemu stropu a prohlasil:,,Mluvim o tom krasnem dlazdenem stropu.Vulvy od slova vulvus,coz znamena tvar nebo oblicej"
,,Aha!Ano?Mate pravdu,rekl Vlahos a ponekud si oddychl."
„Tohle musí být nějaký švindl, on přece žádného kostlivce ve skříni neschovává... No dobře, když už chcete zacházet do malicherností, měl v almaře dost kostlivců na to, aby naplnili velkou hrobku, a zbylo by jich dost na pouťový zámek hrůzy a ještě na trochu morbidní, nepříliš legrační popelník.“
Po depce navozené „Ztracenou“ jsem potřebovala optimističtější četbu, pokud možno plnou laskavého humoru a také stylisticky vymazlenější. Mám nějaké resty na Zeměploše, nedávno jsem viděla v televizi „Zasl/ranou poštu“ a tak se přímo nabízelo volné pokračování „Nadělat prachy“.
Vlahoš von Rosret se nudí, je na čase před něj postavit novou výzvu. Rozhýbat ankh-morporskou ekonomiku a modernizovat místní bankovní sektor je ideální práce pro někdejšího podvodníka, jehož charisma a praštěné nápady dokáží hotová kouzla, aniž by dotyčný nosil špičatý klobouk mága Neviditelné univerzity. Zlatý cylindr je ke zlatému obleku vhodnější, vždyť v čem jiném venčit ředitele banky, čelit hamižnosti a duševním poruchám zaměstnanců i oponentů, případně emancipaci golemů?
„Seděla u stolu sama a její hlas se podobal jekotu řetězové pily, která právě narazila na silný hřebík, lehce doplněnému zvukem mlžného rohu. Pravidelně se o ní mluvilo jako o ´krásce z nejlepší společnosti´, což jen dokazovalo, jak jsou Opulentové skutečně bohatí. Přeseknutá napůl by mohla poskytnout dost materiálu na dvě krásky z nejlepší společnosti."
Ekonomie je pro mě ošklivé slovo, něco jako chrchel nebo syfilis, ovšem Terry Pratchett dokáže i prostředí bank a financí popsat zábavným (navíc srozumitelným) způsobem. Věty se odvíjejí před očima ve filmovém stylu: společně s lordem Vetinarim můžeme sledovat například pana Pedanta, kterak provibruje soudní síní se svou novou „hračkou“, a pochechtávat se té vizi. Ne, neřehtala jsem se nahlas, neplácala se do stehen, nespadla smíchy z křesla, ale po tři dny čtení mě neopouštěla dobrá nálada a široký úsměv - když ne právě na tváři, tak alespoň kdesi za hrudní kostí. A to není vůbec málo, na čtyři smajlíky to stačí. Bohatě.
„Ženy si nacházely hezké muže, kteří dělali, co se jim řeklo, zatímco muži zase nevěsty, které byly až překvapivě dobré v tom, jak rychle se dokázaly naučit netýkavosti a nedůtklivosti oholených opic, což byla firemní značka pravých Opulentů.“
Štítky knihy
Zeměplocha peníze humor golem Vlahoš von Rosret bankovnictví Locus Poll Award (ocenění)
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Nečekala bych, že se mým oblíbencem stane takový hejsek, jako je Vlahoš... Ale dostal se mi pod kůži už v Zaslané poště a zůstal tam, takže celou jeho bankovní kariéru jsem sledovala s napětím a držela mu všechny palce, aby dokázal s bankou stejně podařený kousek, jako s Poštou a Semafory! Jsem tak ráda za ty báječné vygradované konce! Oni jsou to vlastně pohádky. Dlouhé, promyšlené, zamotané, ale pohádky :-) A Vetinary je nakonec sympaťák....