Farba mágie
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404296/bmid_farba-magie-1KT-404296.jpeg
4
3683
3683
Úžasná Plochozem série
< 1. díl >
Vitajte v úžasnom svete Plochozeme, najzábavnejšej fantasy široko-ďaleko, možno až za okrajom plochej planéty, ktorú nesie vesmírom na chrbte obrovská korytnačka! Tak ako žiadny obyvateľ magického sveta, ani Dvojkvietok nie je celkom obyčajný tvor. Okrem toho, že má zrejme viac než jeden pár očí a všade ho prenasleduje jeho až desivo oddaná agresívna Batožina, je aj prvým turistom Plochozeme. A v túžbe po dobrodružstve si to namieri rovno do Ankh-Morporku, obývaného trollmi, trpaslíkmi, upírmi či dokonca ľuďmi! Naivnému Dvojkvietkovi sa však od začiatku lepí na päty smola – vlastne celé vedro smoly, zosobnené v neschopnom čarodejníkovi, ktorý sa stane jeho nedobrovoľným sprievodcom. Práve pohroma Vetroplaš dostane totiž za úlohu vzácneho zahraničného hosťa za každú cenu ochrániť. Farba mágie je prvým dielom kultového cyklu Úžasná Plochozem a zároveň štartuje sériu o cynickom čarodejníkovi Vetroplašovi – a jeho neuveriteľnom talente namočiť sa až po uši do každej... hm, patálie. Vychádza v reedícii s novou obálkou a so starým dobrým pratchettovským humorom.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2019 , Slovart (SK)Originální název:
The Colour of Magic, 1983
více info...
Přidat komentář
Myslím, že je nakoniec dobre, že som sa až po rokoch odhodlala k čítaniu tejto knihy a v čase, keď už mám pár kníh zo série prečítaných. Ak by som toto čítala ako prvé, asi by som po ďalších knihách nesiahla tak nadšene. A to je pritom táto kniha výborná. Ale zároveň je v mnohých ohľadoch čudnejšia a v istých momentoch až ťažko stráviteľná.
Barva kouzel je první kniha ze Zěměplochy, kterou jsem před mnoha lety četl. Přišla mi vtipná, ale výsledný dojem byl, že je to takový jeden velký bordel. S odstupem času jsem se k ní vrátil, ale názor na tuto knihu mám stále stejný.
Prosím nechápejte mne špatně. Je spousta věcí, která se mi na Barvě kouzel líbí. Třeba úvodní část ve městě je taková vtipná a zajímavá. Je v ní spousta skvělých momentů a hlášek, které mi utkvěly v paměti. Nicméně od okamžiku, kdy hlavní hrdinové opustí město, už mi to přišlo jako jeden velký guláš. A vlastně mě to ani moc nebavilo.
Naopak výborně hodnotím krátké pasáže, které se věnují kosmologii. Velká želva A'Tuin, na zádech čtyři sloni Berilius, Tubul, T'Phon Veliký a Jerakeen, kteří nesou Zeměplochu. Kdo by v takovém vesmíru nechtěl žít?! A k tomu popis, jak obyvatelé Zeměplochy zkoumají svět ve kterém žijí. Želvonauti jsou prostě top.
Za velmi dobrou, také považuji volbu hlavních hrdinů: neschopný kouzelník Mrakoplaš a naivní turista Dvoukvítko, kterého na jeho cestách doprovází chodící truhla z myslícího hruškovníku. Prostě tahle trojice se vyhrabe z jakékoliv šlamastiky a ještě si při tom pod zadkem odpálí atomovku. :)
Barva kouzel je pro pochopení světa ve kterém se odehrávají příběhy Terryho Pratchetta zcela zásadní. Nabídne čtenářům zajímavé a neotřelé hrdiny, vtipné hlášky a mnoha staletími prověřený kosmologický model. :) Bohužel ji nepovažuji za vhodnou pro někoho, kdo s tímto autorem začíná. Já osobně bych si pro seznámení s Terry Pratchettem zvolil třeba knihu Mort, protože mi přijde taková více jednolitá a následně bych se vrátil k Barvě kouzel vrátil.
Dávám 4 hvězdy. Jednu hvězdičku z celkového hodnocení strhávám za nepřehledný a chaotický děj poté co hrdinové opustí město.
P.S.
Zajímavostí je, že Barva kouzel byla v roce 2008 zpracována jako dvoudílný film. První díl se více méně kryje s knihou Barva kouzel a druhý zahrnuje události z knihy Lehké fantastično. Guláš je to stejný jako v knize a je poznat, že film neměl velký rozpočet. Nicméně chodící truhla je zpracovaná fenomenálně a u nás doma se stala nejoblíbenější postavou filmu.
Vítejte na Zeměploše – světě plochém jako palačinka, neseném na hřbetech čtyř slonů, kteří stojí na zádech obří želvy. Pokud už tohle nezní jako nejlepší nápad na knihu všech dob, Barva kouzel vás přesvědčí během pár stran. Terry Pratchett zde naservíroval první chod svého geniálního humoristického menu a je to hostina, na kterou nezapomenete.
Příběh sleduje Rincewinda, nejhoršího mága v historii, a Dvoukvítka, prvního turisty na Zeměploše, kteří společně prožívají dobrodružství, jež je stejně šílené, jako když se snažíte naplánovat dovolenou na poslední chvíli. A ano, je tu i Zavazadlo – vražedná, věrná, chodící truhla.
Pratchettův styl psaní je jako mix filozofického zamyšlení a stand-up comedy. Každá stránka je nabitá vtipnými poznámkami, geniálními metaforami a momenty, kdy se smějete nahlas, zatímco přemýšlíte o životě, vesmíru a všem ostatním (včetně toho, proč želvy vůbec plavou vesmírem).
Barva kouzel je dokonalým úvodem do světa, kde nic není normální, ale všechno dává dokonalý smysl. Pokud hledáte knihu, která vás rozesměje, překvapí a ještě vás donutí uvažovat nad tím, proč má magie barvu, rozhodně neváhejte.
(SPOILER) Dostat se až po čtyřicítce k první knize tohoto autora je úžasný zážitek. Jednak si říkáte, kolik z něj čerpali autoři po něm. Pak si uvědomíte kolik humoru by mi uniklo, kdybych to četl jako Harryho Pottera či Zaklínače. Proto mi chvilku trvalo, než jsem začal vnímat ty perly. Černohumorné a třeskutě zábavné. Jakmile jsem se ale dostal na palubu, už jsem se nemohl pustit. Začátek velkolepé mise a tolik svazků přede mnou!
DNF na 15 %
Bohužel ani můj druhý pokus se Zeměplochou (první byl kdysi dávno v teenagerovskem věku) nevyšel a já po 40 stranách opět odkládám. Nevím jestli je chyba, že začínám prvním dílem… Mě to prostě vůbec, ale vůbec nebaví :,(
Každopádně ještě jsem si pořídila audioknihu Soudné sestry, tak ještě učiním svůj poslední pokus proniknout mezi fanoušky Terryho Pratchetta formou audioknihy.
Rozhodl jsem se, že se po letech znovu pročtu svou zeměplošskou kolekcí, a pochopitelně jsem to vzal od začátku. Barva kouzel nezapře, že je první knihou, v níž se může čtenář seznámit s fenoménem Zeměplochy, nezapře ani to, že se tu s Velkou A’Tuin a jejím nákladem teprve seznamoval i sám autor a jeho dvorní překladatel do naší mateřštiny. Pokud už čtenář četl některý z pozdějších příběhů, těžko mu unikne jakási rozpačitost a nejistota, což knihu poněkud sráží v rozletu, na druhou stranu jsem si prostě nemohl neoblíbit prvního turistu, kterého dokáže nadchnout i vyhlídka vlastní, kruté smrti, a jeho věrnou bagáž. Není to ještě ta správná Zeměplocha, ale je to po čertech zábavné počtení.
Knížka se dá rozhodně popsat slovem "hezká". Příběh je příjemně potrhlý a postavy jsou zajímavým pojetím typických účastníků každé fantasy. Nejvíc se mi líbilo pojetí klasických fantasy prvků jako jsou hrdinové či čarování. Rozhodně se jedná o jedinečnou záležitost.
Myslela jsem si, že mám fantazii. Ale s touhle knihou jsem zjistila, že zdaleka ne tak velkou:))) Přesto mě svět Terryho Pratchetta okouzlil a moc mě bavila ironie a legrácky, které se prolínají celou knihou. Teda knížečkou. Za den se dá v pohodě přečíst. Klidně i za pár hodin:) Takže se těším na další díl a budu se snažit se na Zeměploše zabydlet. Protože to určitě stojí za to...
Okouzlující kouzelný svět Terryho Pratchetta a naprosto dokonalý překlad Jana Kantůrka. Velice jemný humor, úžasné postavy (všechny!), zdánlivě nekonečná řada nebezpečenství a štěstěna na té správné straně. Tyhle knížky úplně hladí po duši.
Úvod do série o Zeměploše od Terryho Pratchetta se mi v zásadě celkem líbil, ale než jsem se do toho pořádně dostal, chvíli to trvalo. Na začátku se dozvídáme o Zeměploše, o tom, jak vypadá a funguje, což mě moc nezaujalo, a jelikož to bylo spoustu nových informací o světě, který jsem vůbec neznal, měl jsem v tom trochu chaos. Po úvodu začala první kapitola (nebo řekněme povídka) a ta si mě postupem času pomalu získávala. Opět jsem se ale trochu ztrácel ve jménech a událostech, po první části se však vše urovnalo a já četl celkem zajímavou knihu. Myslím si ale, že sérii doopravdy přijdu na chuť až s dalšími knihami v sérii. Poslední část knihy a samotný závěr mě tolik nechytly jako předchozí zbytek knihy. Ve výsledku to ale bylo pohodové čtení se spoustou autorovy fantazie.
Moje první Fantasy (když nepočítám Harryho Pottera) a bylo to teda hodně crazy. První stránky mě zmátly, vůbec jsem se neorientoval v ději a humor mi přišel dost zvláštní – chvílemi jsem si říkal, jestli jsem vůbec pochopil pointu. Ale postupem času se to začalo měnit. Jak jsem se prokousával dál, svět Zeměplochy si mě začal získávat. Atmosféra města a celkový styl vyprávění mě nakonec vtáhly a začal jsem si užívat i ten specifický humor, který mi na začátku unikl.
Na konci jsem byl mile překvapený, jak mě kniha nakonec bavila. Pratchett má fakt originální styl a vím, že se těším na další díly, abych se dozvěděl, co všechno ještě v tomhle bizarním světě zažiju. Prý ze sbírky o Zeměploše je právě první díl jedním z méně oblíbených, proto si dávám rezervu v hodnocení.
77%
Tahle kniha nebude jako nic, co jste dosud četli. Je to chaotický příběh plný absurdit a zvratů. Popravdě jsem se až do konce nemohla v ději přesně zorientovat. Ale uznávám, že se čte svižně. Někdy mi zůstával rozum stát nad autorovou kreativitou. Já osobně už v sérii pokračovat nebudu, ale rozumím, proč ji někdo může tak milovat. :-)
Oddychové letní čtení plné absurdního humoru a situací. Autor má opravdu bohatou fantazii a smysl pro humor, kdy často staví na hlavu různá fantazy klišé. Četl jsem dvojjazyčné vydání (čeština/angličtina) a překladatel odvedl opravdu perfektní práci.
Zeměplochu, potažmo Terryho Pratchetta, jsem měla na seznamu audioknih které si chci poslechnout, déle než 10 let. A kdybych ho vyřadila úplně, vůbec nic by se nestalo. Opakovaně se ukázalo, že mi podobný druh literatury nevyhovuje. Humor v knihách příliš často nevyhledávám, protože mi málo kdy sedne, ale spojení fantasy a humor, tak to je totální úlet. Začátek mě ještě bavil, retrospektivní vyprávění o tom jak vznikl požár bylo velmi zábavné. Ale děj následující mě již více méně nudil. Je to totiž stále stejné. Stejné absurdity, které se velmi brzy stanou snadno předvídatelné. Nejvíc mi ovšem vadilo, že kniha nemá vůbec žádný děj. Neumím si představit, že tuto knihu mohl pan Pratchett napsat bez užívání omamných látek. Audiokniha načtená panem Janem Kantůrekem je opatřena ruchy. Celkový nezážitek to jenom podtrhuje. Naštěstí mám dvě verze a ta načtená panem Vladimírem Čechem je velice vydařená.
Je tu snad někdo, kdo nikdy, nikdy neslyšel jméno Terry Pratchett?
Klidně se hlaste.
Já si dala na léto úkol, přečíst si nejoblíbenější díly Zeměplochy a Barva kouzel k nim patří.
Každý, kdo tuhle knížku otevře, se ocitne ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy. V Barvě kouzel se setkáme s Mrakoplašem, legendárním zavazadlem a Dvoukvítkem (jeho znalosti cizích řečí jsou mi velmi velmi blízké, máme to podobně.)
Nicméně je čas to shrnout, pro ty, kteří tenhle svět neznají. Knihy jsou plné humoru, fantazie, neskutečně krásného světa a rozmanitých postav, které buď milujete, nebo nenávidíte. Vskutku nenáročné čtení, ale zaručený zlepšovák nálady a také pěkná past, do které nejeden čtenář upadl, protože pak prostě chtěl přečíst vše. A v případě Zeměplochy se jedná o několik desítek dílů.
Naštěstí se dají číst i samostatně. Zeměplocha je podle mě prostě legenda a každý pořádný čtenář o ní aspoň slyšel.
Po letech čtu znovu s otevřenější myslí a větším pochopením pro důležitost osmé barvy - oktaríny..
Když se zeptáte deseti lidí, jestli je chytré začít se zeměplochou knihou, která vyšla chronilogicky první, devět z nich vám zkušeně řekne, že není. Tak jsem to neudělal. A přečetl jsem si asi jako pátou. Barva Kouzel má docela špatnou reputaci, ale ne protože by to byla špatná kniha. Jen to není zrovna šťastná prezentace Zeměplochy. V dalších knihách našel Pratchett šikovný balanc mezi komedií a fantasy, v Barvě Kouzel jde o absurdno v první řadě a děj sloužít jen jako takový oslí můstek mezi vtípky. Ale i když je to jen oslí můstek, je to děj obstojný a vtipy vesměs sednou. Nešlo by to ale bez silných hlavních postav, a o tuto roli se turista Dvoukvítek a čaroděj Mrakoplaš starají velmi obstojně a dynamika je mezi nimi moc fajn. Zvlášť Mrakoplaš je prozatím jedna z postav Zeměplochy, co mi k srdíčku přirostly nejvíce. Dovolená pana Dvoukvítka je zde ovšem trošku useknutá, tak předpokládám, že pro úspěšný konec výletu je třeba přečíst Lehké Fantastično.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Moc pěkný díl jsem spokojen