Farba mágie
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 1. díl >
Plochozem, fascinujúci svet umiestnený na pancieri obrovskej korytnačky A’Tuin, ktorá putuje vesmírom, obýva množstvo komických postáv. Do rázovitého súmestia Ankh-Morpork prichádza naivný turista Dvojkvietok, ktorého sprevádza chodiaca batožina. Jeho sprievodcom sa stáva nedoštudovaný čarodejník Vetroplaš, ktorý ovláda jediné zaklínadlo. Podarenú dvojicu čakajú neuveriteľne bláznivé dobrodružstvá s barbarom Hrunom, vymyslenými drakmi, skutočným Smrťom a ďalšími podivuhodnými bytosťami.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2003 , TalpressOriginální název:
The Colour of Magic, 1983
více info...
Přidat komentář
Nečtu postupně, ale jak se mi podaří jednotlivé díly sehnat, takže toto byla má třetí kniha ze série. A ano, zatím se mi líbila nejméně, resp. začátek knihy super, ale zhruba od poloviny jsem měla pocit, že čtu úplně jinou knihu, už ne tak vtipnou nebo napínavou. To mě však neodradí od dalších dílů a těším se. A Dvoukvítek je další moje oblíbená postavička!
Hodně dlouho mi trvalo, než jsem se konečně pustila do čtení Zeměplochy.. a protože se mi opravdu moc líbí tato limitovaná edice, musela jsem si jí pořídit a zařadit ji tak do své knihovny..
Příběh Barvy kouzel znám, jelikož mám několikrát zkouknutý dvoudílný film a herecké výkony jsem si tak v hlavě porovnávala s právě čteným příběhem. Těším se na další příběhy ze Zeměplochy, na Smrtě, na Mrakoplaše a další postavičky..
Pěkný úvod do zeměplošské série. Je hlavně věnovaný Mrakoplašovi a Dvoukvítkovi. Zatím se zde nesetkáte s mágy z neviditelné univerzity, ale seznámíte se s Ankh-Morporkem, jeho zřízením a obyvateli. Je to vtipné v Prachettovském stylu. Dvoukvítek je prostě zvědavý na všechno možné a je neomylně přesvědčen, že vše se vyřeší. Naproti tomu střízlivě uvažující (a dosti zbaběle k tomu) Mrakoplaš se děsí každé situace, kterou Dvoukvítek nazve zajímavou a krásnou. Protože Dvoukvítek jako správný turista vše vidí s růžovými brýlemi.
I když je pravda, že pozdější knihy ze série jsou určitě lepší, stále je to dobře napsaný humorný příběh. Každá další kniha sérii rozšiřuje a jak člověk poznává jednotlivé hrdiny má je stále více rád. Ačkoli to nejsou klasičtí hrdinové, které byste ve fantasy očekávali, jsou o to více reálnější.
Mé první setkání se světem Zeměplochy. Četla jsem na doporučení. A dobře jsem udělala. Originální svět plný absurdity, absurdního humoru a s nemožnými hlavními hrdiny, s kterými skutečně strávit jeden den, nechá se člověk dobrovolně sežrat zavazadlem. Ale na druhou stranu, nelze je nemít rád a nefandit jim. Především Mrakoplašovi, i když je to takový flákač a srágotka.
Když nepočítám Dobrá znamení, která jsou napsána společně s Gaimanem, tak to byla moje Pratchettovská prvotina. A tam to asi také zůstane. Ze začátku mě kniha nadchla a bavila. Parkrát jsem se hlasitě smál. Jenže pak se to tak nějak pořád opakovalo a té absurdity začlo být až moc. Někdy v polovině jsem pochopil, že to jiné nebude. A nebylo. Hlavní postavy jsou unášeny dějem bez nějakého svého přičinění, svět okolo funguje dle nahodilých pravidel a já to ke konci dočítal už spíše z povinnosti. V duchu jsem si říkal, co by tak mohlo být finálem, aby mě to celé překvapilo a zvrátilo mé zklamání. Nevím. Nic takového se neudálo.
Mnoho mých známých uvádí Pratchetta jako svého oblíbeného autora, takže když mi jeden z nich nejen doporučil, ale hned i půjčil Barvu kouzel, s chutí jsem se začetl - jenže očekávaný výsledek se nedostavil, s přibývajícími stránkami jsem se nudil čím dál víc a knihu dokončil spíš z povinnosti (naštěstí není příliš náročná, takže to proběhlo celkem rychle). Zkusil jsem pak ještě jednu Zeměplochu, kdyby náhodou - ale tu už jsem ani nedočetl, tohle prostě není můj šálek kávy..
Někomu, kdo s Terrym Pratchettem ještě neměl tu čest, bych k seznámení s jeho dílem doporučila jiné knížky, které autor napsal později, nicméně Barvu kouzel vnímám jako potřebný a neodmyslitelný úvod do světa Zeměplochy.
Děj pořád frčí kupředu a neustále se něco děje, postavy jsou jedinečně groteskní a některých vám je i trochu líto, například Smrť to občas nemá vůbec lehké, chudák jeden hubenej..
Jednou za čas dostanu na Pratchetta chuť a právě jsem se pustila do všech jeho knih již potřetí; tento originální a naprosto výjimečný spisovatel si našel místo v mém srdíčku a často lituji toho, že už nikdy nic dalšího nenapíše.
Povinné pro každého milovníka fantasy!
Napínavý příběh ze Zemeplochy, sympatické hlavní postavy Rincewind a Twoflower si mě získaly hned, těším se na další díl.
Podařený úvod do úžasné země zvané Zeměplocha plné kouzel, magie a šíleností. Autorovi se podařilo vytvořit úžasné prostředí a číst knihu byla jedna radost.
Pratchett je prostě Pratchett. V rámci nostalgie jsem se rozhodl, že to přečtu celé znova. Barva kouzel by mohlo některé začínající čtenáře dnes odradit. Ale stojí to za to.
Příběh jsem již znal díky skvělému filmovému zpracování ale musím říct že samotná kniha mě osobně připadala místy slabá. Skvělý začátek v Ankh-Morporku a taky závěrečná část v Krullu, ale dějové linky v chrámu a Wyrmbergu nic moc. Nicméně i tak mě to celkem bavilo a těším se na další díl.
V Barvě kouzel, která je úvodním dílem ze série Zeměplocha nám Terry Pratchett představuje svět umístěný na krunýři obří želvy a poněkud výstřední výpravu vedenou nepříliš úspěšným čarodějem Mrakoplašem, která vytrvale směřuje na samý okraj této podivné planety. Za mě celkem fajn a docela vtipná fantasy.
S Barvou kouzel jsem přifrčel z knihovny roku 1994. Obálka se mi vůbec nelíbila, ale tak řekl jsem si že zkusím. Přelouskal jsem pár stránek, moje osmileté já vůbec nechápalo....to neni jako Hobbit ani Jako Pán prstenů...hořící město, lasička, zavazadlo...divné postavy. Knížku jsem běžel vrátit. Náhodou jsem asi po roce výpůjčku zopakoval, že to musim dát. Od té doby jsem propadl Zeměploše a láska k ní trvá více než čtvrtstoletí. První díl je samozřejmě spíše parodie na klasické 70. a 80. Fantasy, ale už zde vidíme pod povrchem předzvěst něčeho jedinečného a neopakovatelného. Novým čtenářům bych ale tuto knihu jako první nedoporučil.
Ano, to je presne to, co má nemocná duše potřebuje. Když jsem přehlcena truecrimu detektivek...s láskou sáhnu po zeměplošské sérii.
Jelikož už vím, jaké knihy TP umí napsat, jsem dost zklamán. Za mě je to srovnatelné s Červeným trpaslíkem, ale od Pratchetta očekávám více. Jeho humor bývá uspořádanější, inteligentnější a nápaditější.
Z těch povedených věcí bych asi vypíchnul první třetinu v Ankh-Morporku, kopance do koulí a originální zavazadlo.
Dostalo se ke mně prvních 10 kousků ze série a postupně se tím budu prokousávat.
První díl, chápu, podle komentářů, že je seznámení, a že to hlavní přijde.
Jako pro totálního začátečníka se mi některé popisy prostředí jevily komplikovaně, jak kdyby chaotické, občas jsem se v textu ztrácel, občas se zasmál. Pochopil jsem zpodobnění Dračáku :)
Někteří čtenáři jsou dost skeptičtí, a v některých ratinzích tato kniha figuruje jako top 5 worst from Pratchett :-/
Za mě ale minimálně 7/10 určitě jo :)
Autorovy další knížky
1993 | Barva kouzel |
1997 | Dobrá znamení |
2007 | Darwinovy hodinky |
2003 | Noční hlídka |
1995 | Stráže! Stráže! |
Rozhodl jsem se ušetřit si čas a celou sérii Pratchettovy Zeměplochy ohodnotit jedním příspěvkem u první knihy. Nečetl jsem úplně všechny díly a taky uznávám, že i mezi těmi, které jsem četl, jsou kvalitativní rozdíly, ale i tak - pro mě je Zeměplocha prostě Zeměplocha, tedy nádherný barevný svět, do kterého když mám náladu se ponořit, tak je mi kolem a kolem úplně jedno, po které z těch knížek sáhnu. Snad to jednou přelouskám všechno, ale v tuto chvíli se mi naopak líbí, že zásoba potenciálních dobrodružství s touto naprosto ojedinělou fantasy je pro mě zdánlivě nekonečná (doposud přečteno odhadem 20-25 dílů)