Farba mágie

07.04.2011

[024/11] (ebook) Čím jen začít? Možná tím obrovským zklamáním, kterým se pro mě tato kniha stala. Naběhla jsem si, uvrtala se do něčeho, co se jen díky prolomení bariér mezi východem a západem stalo něčím víc. Je to něco víc jen díky sentimentalitě a rozhodně bych tomu nepřisuzovala takové kvality, jaké jsou všeobecně předestírány. (,Nevěř lidem píšícím recenze. Nevěř lidem nechtějícím vidět chyby. Nevěř zpopularizovanosti.‘)

(EB str.: 010) ,Všichni bohové jsou sviňáci.’

Zeměplocha je určitě zajímavý nápad, zajímavý svět a zajímavé dějiště nejroztodivnějších story, ale to je tak asi vše. Minimálně ‘Barva kouzel‘ postrádá komediální humor a už vůbec neobsahuje parodii! Ano, je tam jeden směšný okamžik (,,!“ řekl cizinec), ale to je tak asi všechno, plus pár, pouze úsměvných, situací se Smrtěm. Postavy mě ničím, kromě již zmiňovaného Smrtě, nezaujaly a z jejich vystupování v jednotlivých dějstvích nijak nevyčnívá individualita a osobitost.

(EB str.: 075) Osud pozvedl obočí.
„A paní, prosil bych nepodvádět,“ řekl.
„Kdo by mohl ošidit Osud?“ usmála se.
Pokrčil rameny. „Nikdo, a přesto to všichni zkoušejí.“

Autorův styl mě nijak zvlášť neuchvátil. Zeměplocha je postavena na zhuštěnosti a co největší dávce absurdností, ale podle mého názoru tam toho je až příliš. Slýchala jsem, že Mrakoplaš je velký zmatkář a absolutní antihrdina, ale na mě nepůsobil ani jeho antiheroismus a ani schopnost se dostat každých pět stran do průseru. Podle mého názoru nesplňuje ani roli samotné hlavní postavy. Nevím vlastně ani proč, ale kdykoliv se snažím rozpomenout na jeho postavu, vidím pouze bílé místo, které zastiňují všechny ostatní postavy, dokonce i ty nejvíce vedlejší.

Chtěla bych si přečíst Zeměplochu chronologicky a právě to bude ten kámen úrazu. Chronologicky. Počítala jsem, že to bude nevybroušené, neohrabané, ale doufala jsem někde tam úplně vzadu, že to alespoň zachrání humor. Nestalo se tak. Parodovat znamená něco jiného než to, co je tak vehementně podáváno v Zeměploše a nevšimla jsem si, že by si mě dokázal podmanit totální smích. Ne, pánové a dámy, na Zeměploše opravdu nic moc není a ani ten britský humor mi nepřipadal příliš britský.

(EB str.: 120) „Vždycky, už odmalička jsem si přál vidět draka. Draka, který se vznáší na nebi a chrlí plameny...“
„Draci se uměli akorát tak čvachtat v močálech a jediný, co jim šlo z huby, nebyly plameny, ale smrad.“

Co z toho plyne? Zklamání. Zklamání obrovské, až za hory sahající, ale stále si uchovávám naději, že to celé nepošlu do háje, že na tom opravdu TO něco je, že to není jen přeceňovaný kýč a že příště, snad, pookřeji. Snad…

21.03.2011

Mrakoplaš a Dvoukvítek mě rozchechtali k slzám..... Díky

07.03.2011

První kniha z Pratchettovy skvělé a obsáhlé série Úžasná Zeměplocha. Pro mě osobně první dva díly patří k nejlepším. Už v tomto díle se plně projevuje obrovská svoboda a fantazie autorovy tvorby. Různě pokroucená a vtipně parodující realita plná magie a oktaríny, která v některých věcech připomíná stejně skvělého Stopařova průvodce. Ani tady nechybí spousta věcí a postav, které jsou později rozvinuty a někdy trochu pozměněny v dalších knihách o Zeměploše. Parta: čaroděj Mrakoplaš, turista Dvoukvitek a jeho Zavazadlo, barbar Hrun, Smrť... to je prostě dokonalý mix. Želva A'Tuin, Ankh-Morpork, Neviditelná univerzita, cech Zlodějů, Vrahů a Obchodníků, hospoda U Prokopnutého bubnu, vodní skřet, okrajové království Krull, dračí hrad Wyrm, trolové, strašlivý Bel-Shamharoth, bohové, dračí vládkyně Liessa... to je Barva Kouzel. Naprosto výborná odpočinková zábavná četba.

28.02.2011

Přitel mi doporučoval, ať si od Pretchetta něco přečtu, že se mi to určitě bude libit, tak jsem řekla, že začnu od začatku a pujčila jsem si Barvu kouzel a Lehké fantastično. Ze začátku mě to vcelku i bavilo, ale ke konci pořád míň a míň a abych dočetla Lehké fantastično už jsem se musela skoro i přemlouvat. Upřímně jsem čekala, že to bude lepší... až bude čas možná šáhnu ještě po nějaké Pratchettovce, ale prozatím mě moc nepřesvědčil

Mája jde kolem regálu v knihovně, tenkrát ještě v oddělení pro děti - tak dva roky zpět. Bylo jí divné, že tam má tenhle pán tolika knížek. Tak sáhla po té první zleva.

Hrozně mě bavila skutečnost, že Mrakoplaš trpí chronickým úprkem. Dvoukvítek by se klidně hodil do davu turistů na Pražském hradě a Zavazadlo ... kufr jedna báseň, jehož vlastnictvím ubývá starost o praní a žehlení prádla. Svět je to hezký, plný aluzí, roztomilé i v AJ... ale zaplaťpámbu za Kantůrka!

23.11.2010

První Zeměplocha se hodně liší od těch následujících. Je pravda, že postavy se tady chovají jinak než jsme později zvyklí. Jinak ze všech dílů, které jsem zatím četl, je tady nejvíc parodií na stránku. Parodizováno je snad úplně všechno a to je jen dobře. Skvělá scéna je např. ta, ve které se Mrakoplaš seznámí s Dvoukvítkem. Velmi milá četba. A tohle mě dostalo:

"?", řekl cizinec.

30.11.-0001

Barva kouzel je začátek každého putování budoucího pratchettomila. Proto jsem ji četla jako druhou. ;) Dostala jsem ji k narozeninám od své drahé kamarádky Jill a četla jsem ji několikrát. Mrakoplaš je prostě nejlepší! Po Krysím Smrťovi, samozřejmě.