Farba mágie
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69549/bmid_uzasna-zemeplocha-farba-magie-4Yi-69549.jpg
4
3616
3616
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 1. díl >
Plochozem, fascinujúci svet umiestnený na pancieri obrovskej korytnačky A’Tuin, ktorá putuje vesmírom, obýva množstvo komických postáv. Do rázovitého súmestia Ankh-Morpork prichádza naivný turista Dvojkvietok, ktorého sprevádza chodiaca batožina. Jeho sprievodcom sa stáva nedoštudovaný čarodejník Vetroplaš, ktorý ovláda jediné zaklínadlo. Podarenú dvojicu čakajú neuveriteľne bláznivé dobrodružstvá s barbarom Hrunom, vymyslenými drakmi, skutočným Smrťom a ďalšími podivuhodnými bytosťami.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2003 , TalpressOriginální název:
The Colour of Magic, 1983
více info...
Přidat komentář
Celé je to absurdně vtipné, ale nějak mi unikl děj. Vtipné to bylo ale byl zde nějaký cíl cesty? Možná další díly dám šanci a uvidím. Hodnotím zde originalitu a vtipnost autora příběh jako takový je s prominutím 0.
Jméno Terry Pratchett zná asi drtivá většina milovníků fantasy. Mnoho let jsem jej měla v podvědomí, věděla jsem, že si chci od autora zkusit něco přečíst, ale jeho dlouhosáhlá tvorba mě odrazovala. Knih má opravdu spoustu a jen série Úžasná zeměplocha má pár desítek dílů. Konečně jsem si k jeho tvorbě našla ale cestu a odhodlala se ke koupi prvního dílu Zeměplochy a - wow! Terry píše skoro až poeticky, ale ne v tom (pro mě) nudném slova smyslu. Číst tento příběh bylo... nadnášející? Hodně těžko se mi hledají slova a můžu s klidnou duší říct, že nic podobného jsem ještě nečetla. Fascinující a vtipný příběh od rostlin, které zrají až před svým zasazením přes ťapkající Zavazadlo, které je věrnější než pes, až po dychtivého Smrtě. Magično, které se v této knize objevuje a všechna ta roztodivná stvoření snad ani nejdou pořádně vyjádřit, proto doporučuji všemi dvaceti k přečtení.
Krásné obrazy plné originality, fantazie a humoru, ovšem tentokrát bez zásadního pojítka. Struktura je skutečně rozpadlá do jednotlivých obrazů, kde chybí cíl. To bohužel ani Mrakoplaš nezachrání a musím tak říci, že jsem ze Zeměplochy četl lepší díly.
Po zhruba 10 letech se nyní ve svých 25 letech vracím k sérii Zeměplocha, se kterou jsem kdysi strávil řadu příjemných chvil. Nikdy jsem ji nečetl systematicky, na přeskáčku jsem přečetl několik knih (nejradši vzpomínám asi na Buch! a Zimoděje, i když ony vzpomínky jsou již značně vybledlé). K Barvě kouzel se dostávám poprvé a musím říct, že nové ponoření do téhle série ve mně vyvolává spíš rozporuplné dojmy.
Pratchett v prvním díle úctyhodné série hýří nápady. Těch je ale tolik, že se navzájem dost bijí a některé fantastické střídají ty horší. Úvod do světa Zeměplochy je možná až příliš rychlý a na poměrně malém prostoru je tu představeno příliš mnoho mytologie, postav i míst. Vyprávění se postupně stává chaotickým, ve stále přibývajícím množství vedlejších postav se nedá zorientovat a výsledkem tak je, že jen málokdo (včetně ústředního dua Mrakoplaše a Dvoukvítka) doopravdy přiroste k srdci. Výjimky snad tvoří jen Smrť a Zavazadlo. Zdaleka nejzábavnější je první část Barva kouzel, ale ve chvíli, kdy se dění přesouvá z Ankh-Morporku do zbytku Zeměplochy, střídá inteligentní ztřeštěný humor jen vršení absurdních a téměř náhodných, na sebe nenavazujících situací. Další dvě „cestopisné“ části Vyslání osmi a Vábení Wyrmu tak považuji za nadbytečné a kniha si opět získala můj zájem až poslední částí Na okraji, kde zběsilé tempo přece jen trochu zpomaluje, převažují ty lepší nápady a buduje se tu zajímavý prostor pro další díly.
Suma sumarum tak v Barvě kouzel vidím záblesky geniality, které jsou utopeny v přehršli nápadů a nepodstatného dění. Jako čtenář bych sice uvítal, kdyby byl úvod do světa Zeměplochy dávkovaný pomaleji, ale potenciál pro další díly je obrovský, takže jim určitě dám šanci.
Autor má lepší a zábavnější dílka, tohle spíše působí začátečnickým dojmem a chvílemi to působí jako blbost. Víceméně je to taková slátanina z autorových začátků, dá se u toho vypnout hlava a jen číst, ale když tuto knihu vynecháte vůbec o nic nepřijdete. Poctivé 2starsy.
Po delší době a většině přečtených ostatních dílů jsem se vrátil k začátku. Jak se mi většina knížek ze Zeměplochy líbí, tohle bylo prostě divné. Příběh obzvláště roztříštěný, což znemožňovalo se začíst, postavy nesympatické (snad kromě Hruna), strašně moc popisů jak funguje "fyzika" a magie na Zeměploše a na můj vkus některé věci až trochu moc ujeté. Naštěstí v dalších dílech to je obvykle lepší.
Popravdě si myslím, že v rámci Zeměplochy jsou i lepší díly (třeba Soudné sestry). Tohle je ještě trochu nekonzistentní a někde za polovinou to na chvíli trochu ztrácí tempo.
(SPOILER)
Náhlá radost z neočekávané záplavy nezaslouženého štěstí. Pocit rovnající se nalezení oázy v poušti s chladnou, čistou, pitnou vodou... Co je sen, může zítra být skutečnost.. S naprostou lhostejností jsem nakoukla do knihy a ejhle...! Humorem k nadhledu a zafungovalo to. Najednou vidím truhlo-stonožku, co nemá vlastní mozek, ale je připravena zničit kdekoho a cokoliv, co by ohrožovalo jeho majitele, kterého stále a věrně a všude následuje.
Pobavilo mě vzácné dřevo, které vědělo, že zloděj zlo dělá a bude dělat stále, protože je zloděj a ten se musí lapit .
Parodie na bednu dobrá, doporučuji.
Zavazadlo bylo super :-)
Dvoukvítek je milý turista s vtipným démonkem ve fotoskříňce :-)
Mrakoplaš je potrhlý a hrabivý čaroděj.
První polovina knihy mě moc bavila, druhá vůbec.
Větší slátaninu jsem dlouho nečetla :-):-):-)
Další díly???.....nevím, možná někdy :-)
Zeměplochu já můžu. Trhlá, chytrá a jazykově hravá. Přesto tento díl trošku zaostává za jinými ze série, prostě po opuštění Ankh-Morporku došla ne šťáva, ale motiv, který by čtenáře napnul a hnal do čtení.
Myslím, že své dojmy mohu shrnout slovy "mírné zklamání".
Zeměplochu považuji za jakýsi fantasy základ, a i proto - ve snaze doplnit si vzdělání - jsem se do Barvy kouzel vůbec pustila. Bohužel kniha nesplnila má (možná přehnaná?) očekávání, ačkoli nedokážu asi úplně dobře pojmenovat, co přesně jí podle mě chybí.
Způsob vyprávění mě úplně neupoutal či mi možná prostě nesedl, mnoho pasáží jsem si musela číst vícekrát, abych vůbec pochopila, co je tam popisováno, měla jsem problém udržet pozornost. Kniha mě prostě nedokázala vtáhnout a zaujmout a musela jsem se nutit pokračovat ve čtení. Ani postavy, ač rádoby zajímavé, podle mě neměly hloubku a nedokázala jsem si k nim vytvořit vztah, jejich osudy mi byly a jsou ukradené.
Barva kouzel není žádná tragédie (tři hvězdičky mi přijdou zasloužené), jen jsem od ní prostě čekala víc, což je nejspíš moje chyba. Na Zeměplochu ale zatím zanevřít nechci, časem jí dám ještě šanci.
Moc milá věc. Asi to nedokážu pojmenovat jinak, zkrátka hodně příjemná a milá fantasy, která je zároveň poctou a parodií mnohých klišé. Užíval jsem si to moc, nemůžu se dočkat, až se pustím do dalších dílů a skoro si vyčítám, že jsem se tak dlouho Zeměplochy "bál".
(SPOILER) Konečně dočteno. Ze začátku mě příběh bavil, ale nějak od druhé poloviny se mi to nedařilo dočíst. Pozor spoiler! Hlavně od pasáže kdy autor zkráceně vyjmenovává jak Mrakoplaš s Dvoukvítkem cestovali po různých místech. A jak i na chvíli se ocitli v jiné vesmírné dimenzi (v letadle). Tam mě to přestalo bavit a hledal jsem vůli to dočíst. Nakonec se to podařilo. Kniha to špatná není, ale znovu si ji určitě nepřečtu. Na pokračování jsem zvědavý, ale asi to nezačnu číst hned.
O Úžasné Zeměploše slyšel snad každý, kdo má trochu rád fantasy knížky. Já jsem se této sérii dlouho vyhýbala, přece jen začíst se do série, která má kolem 50 knížek, to už chce hodně nadšení :-) Na konec jsem zrovna neměla, co poslouchat a tuhle audioknížku jsem měla v mobilu, tak jsem se rozhodla, že to zkusím.
Vzhledem k tomu, co jsem o knížce slyšela jsem měla velmi vysoká očekávání a asi to byla chyba, protože jsem teda dost zklamaná. Možná to je i tím, že nám autor na začátek potřeboval vykreslit svět Zeměplochy, představit hlavní postavy a byl to takový úvod do série, ale já jsem očekávala víc. Jsem rozmazlená Gaimanem, a tohle mi proti němu přišlo dost slabé.
Co se týče humoru, tak knížka vtipná je, jenže taky to není žádný zázrak, do knížky jsem se pustila hned po doposlouchání Stopařova průvodce galaxií a tam je humor podle mě o třídu lepší.
Bohužel knížce ani nepomohl projev pana Kantůrka, který ne že by knihu načetl vyloženě špatně, ale žádný zázrak to také nebyl.
No abych to shrnula, první díl by mě měl nalákat na pokračování v sérii, ale to se bohužel nestalo. Nevylučuji, že dám autorovi ještě druhou šanci a zkusím druhý díl, ale zatím se mi do toho moc nechce.
Moc se mi líbí ten svět a fakt dlouho jsem se těšila, až se začtu.
Ale prvním dílem jsem byla trošku zklamaná- ale vážně jen malinko!
Totiž, zjistila jsem, že se nedokážu úplně soustředit. Mám potřebu dělat u čtení jiné věci (uvařit si kafe, dojít si na cígo a tak) a když se vrátim, vlastně vůbec nevím, co jsem četla před chvílí. :D četla jsem tři dny a až dnes jsem dočetla v kuse asi 100 stran, a bavilo mě to, i když jsem se v ději občas trochu ztratila. :)
Tuhle knihu rozhodně nezavrhuju, vlastně po dočtení jsem hned chtěla sáhnout po druhém díle. :)
Ale o čem to je a co mě bavilo?
Moc mě bavil Dvoukvítek tím, jak se prostě ničím nestresoval, moc jsem si oblíbila taky truhlu a samozřejmě Mrakoplaše. :) a ten neuvěřitelnej svět! To, jak se ti dva dokázali vymotat ze všech problémů, ty postavy.. prostě neuvěřitelné. :)
Upřímně se těším, až otevřu další díl. :)
Kniha vypráví příběh vyloučeného čaroděje Mrakoplaše a jeho druha Dvoukvítka, který se stává prvním turistou na Zeměploše. Díky této skutečnosti se obě postavy dostávají do různých dobrodružství, ve kterých se snaží všemožnými způsoby přežít... Kniha je čtivá, zajímavá, mohla by být více vtipná, místy je děj příliš osekán.
Jsem ráda, že když jsem se před lety rozhodla číst Terryho Pratchetta, vybírala jsem první knihy podle hodnocení a ne podle pořadí. Kdybych začala tímto dílem, nevím, jestli bych tím i neskončila, a to by byla určitě škoda.
Ne že by se kniha četla špatně, ale tentokrát mi úplně nesedla. Přišlo mi, jako by se autor bál, že se čtenář bude nudit a tak popisuje jednu nebezpečnou akci za druhou, až nemají hlavní hrdinové čas vydechnout. Možná už jsem zmlsaná, ale chybělo mi tam více té Pratchettovské lehkosti a vtipných poznámek pronášených vypravěčem nebo hlavními postavami, které tak nějak uberou na vážnosti situace. Dávám 3 a půl hvězdičky.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha, kterou jsem četla na dvakrát. Poprvé absolutní zmatek a vůbec jsem se neorientovala v ději. Podruhé jsem půlku knihy zhltla a půlku opět louskala. Možná potřetí ji zhltnu celou jedním dechem. 4 hvězdičky dávám za úžasnou fantazii.
Barva kouzel je moje první zkušenost s fantasy odvětvím. Nebylo to špatné, potrénovala jsem mozkové závity, které se chvílemi dost přehřívaly, aby jsem se zorientovala. Ale to mě neodradí a jsem zvědavá na druhý díl.