Lehké fantastično
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285790/bmid_lehke-fantasticno-sOa-285790.jpg
4
2627
2627
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 2. díl >
Zeměplocha se řítí k nevyhnutelné srážce se škodolibou rudou hvězdou a zachránit ji může pouze jediný člověk – neschopný a zbabělý čaroděj Mrakoplaš, který byl naposledy spatřen v okamžiku, kdy přepadl přes okraj světa... Nejlegračnější a nejpodivuhodnější fantasy v této i jakékoli jiné galaxii!!!
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2002
,
Talpress
Originální název:
The Light Fantastic, 1986
více info...
Přidat komentář
To se jednou stane přece každému, že se sejde čaroděj, turista, bývalý válečník a šermířka na jednom dobrodružství. Pouze oni a celý svět proti nim. A proč? No přece Zeměplocha je v ohrožení a jediné, co je může zachránit se ukrývá v Mrakoplašově mysli. Jenže vše má své mouchy... Kniha je čtivá, méně humorná než předchozí díl
Pocity mám hodně podobné jako u Barvy kouzel, jen těch povedených nápadů mi tentokrát přišlo o malinko míň. I v tomto případě jde o poměrně značný chaos, ve kterém se není problém ztratit. Musím ale Pratchettovi přiznat, že ten svůj chaos zvládá velmi dobře kočírovat a nikdy tak kniha nesklouzává k úplné "slátanině".
Bohužel mi přišlo, že Lehké fantastično nebuduje příběh úplně dobře a hlavně v první třetině se mi kniha příliš nelíbila. Přišlo mi, že tak nějak zvítězil styl nad obsahem a sled až bizarních scén (byť šikovně napsaných) moji čtenářskou pozornost málem "utloukl".
Chvílemi až nepříjemný pocit při čtení však naštěstí postupně vymizel a já si autorovu bezbřehou fantasii začal opět užívat. I tentokrát mi však citelně chybělo členění textu do ucelenějších kapitol. Chápu, že to k Pratchettovi asi patří, ale pocit chaosu se tím ještě zesiluje.
Pratchettův styl jednoduše unikátní a po dvou přečtených knihách mám trochu pocit, že jím trpí samotné postavy, které se zatím nepovedlo úplně prokreslit. Jasně, mají své charakterové vlastnosti, ale i ústřední Mrakoplaš s Dvoukvítkem působí spíše jako komické figurky podřízené autorovým nápadům, než svébytné postavy zakotvené do světa a děje. I přes všechny výtky však autor ve své unikátnosti baví a rád (po pauze) opět na Zeměplochu zavítám.
Hodnocení na DK v době přečtení: 88 %; Moje hodnocení: 70 % jako 2 155. hodnotící.
Tak to byl rozjezd! Ocitla jsem se v rozjetém vlaku, no ani nevím jak!
Tady tohle, to už je vážně dobré. Nenudila jsem se ani chvíli, ani chvíli jsem nepřemejšlela nad tím, zda není potřeba udělat něco doma.. no nebylo!
Na Plochu se řítí rudá hvězda a Mrakoplaš si tak trochu začíná myslet, že není třeba se bát a že by to snad mohl odvrátit. Chce se hlavně dostat domů. A mít svojí hlavu jen pro sebe. Dvoukvítek se stále dívá přes růžové brýle, a jakmile se nebojí Mrakoplaš, tak ani on nevidí důvod se bát.
Bylo to super a vtipné, pár věcí jsem musela předčítat doma. :) poznali jsme i nové postavy, a mě strašně zaujal kouzelný obchod a fakt jsem si oblíbila Zavazadlo, jak umí krásně trucovat a tak- je to vážně roztomilé! :D
Moc se těším na další díl, to je jasnačka! :)
Pratchett. Vtipne. Smyslne nesmyslne. Ujete. Ctive. Ani minutu nebudete premyslet, zda zacnete s tretim dilem. Kniha uzavrena, presto automaticky rukou sahnete po 3.dile
Druhý díl dobrodružství neschopného čaroděje Mrakoplaše a turisty Dvoukvítka se svým nezbytným Zavazadlem. Je hlavně na nich, aby zabránili srážce rudé hvězdy se Zeměplochou. Humor TP prostě miluju a jeho parodie na vše možné, které prochází celou knihou. V této knize se navíc setkáme s dalšími zajímavými postavami, které se v jeho dalších knihách objeví. Za mě úplně nejvíc starý barbar Cohen.
Mnohem lepší než první díl. Zběsilá jízda od začátku do konce, která míří neúprosně ... přečtěte si sami. Ale není se čeho bát. Jak to vím? Když se Mrakoplaš nebojí, tak já taky ne, protože vím, že žádné nebezbečí nehrozí. Toto mě opravdu rozesmálo ... _)
Mrakoplaš je pro Zeměplochu neuvěřitelně významná a specifická postava. On je jediná postava, jejíž příběh kontinuálně pokračuje skrze několik knih. Samozřejmě, největší návaznost je mezi Barvou kouzel a Fantastičnem, jeho příběh však pokračuje. Dalším takovým by mohl být Elánius, ale ani zdaleka ne tak jako u Mrakoplaše.
Výjimečnost prvních dvou knih spočívá i v dalších věcech. Myslím, že se se mnou snad nikdo nebude přít, povím-li, že jsou jakýmsi prologem celé Zeměplochy. K tomu prologu však můžeme připojit ještě Čaroprávnost a Morta. To jsou matky otevíratelky celé Zeměplochy. A jak už to u prologů bývá, jsou většinou vtipné a skvoucí se, nejsou však to nejlepší. Pro Fantastično to platí jistě, možná méně než u Barvy, ale stále platí. A to prohlašuji i nyní, po druhém čtení knihy, konkrétně limitované edice, která je podle mne velice pěkná a říkejte si co chcete.
I Fantastično obsahuje mnoho údajů, které nejsou plně kompatibilní s budoucím světem a jak nás učí teorie fikčních světů, autor si může vytvořit jakákoliv fikční pravidla chce, hlavně se jimi později musí řídit. Na druhou stranu je toto nedostatek, který upřímně můžeme panu Pratchettovi sotva vyčítat. Prostě a jednoduše nemohl počítat s tím, že se jeho svět rozroste do velikosti jedenačtyřiceti románů, plus nějaké menší příběhy k tomu.
Grotesknost světa přetrvává, oproti první knize je však výrazně slabší. Barva byla a priori parodií na hrdinské příběhy, Fantastično se už snaží o svébytnou existenci a zakládá něco ohromného, dovoluji si říct. Stále však postrádá něco, co mají až Zeměplochy pozdnější. Nebyl jsem si až do dnešního dne jist, jak to něco pojmenovat, nebo popsat. Teď už mne to napadá. Fantastično, i Barva obsahují spousty hlášek, které si člověk zapamatuje, mnohem více, nežli pozdnější příběhy. Proč? Protože první knih mnohem více pracují s prvoplánovým humorem. Předvádějí se a snaží se o to, aby každý odstavec byla humoristická perla. A ono se jim to dost daří, jen co je pravda, ale přeci to postrádá jistou vyspělost kontextového humoru pozdějších Zeměploch, které mají atmosféru která vás nutí se usmívat a do toho se u některých konkrétních pasáží řehtat jak tupci. První Zeměplochy vás nutí se řehtat, nikoliv tolik usmívat.
Ale je prostě fakt, že některé pasáže člověk z hlavy nedostane. Člověk by snad v žádné knize nečekal dialektické zuby, čaroděje, kteří by vůbec neměli chodit spát, nebo takové explicitní odhalení toho nejlepšího v životě muže. A příkladů by bylo mnohem, ale mnohem víc. Prakticky 230 stran, jen co je pravda.
no.... dobře - obdivovatelé toho světa, nečtěte :D pořád to byl docela dost slušný trip-výlet, ale už to nebylo tak hrozný jako první díl.... ale přesto si mě četba nedokázala upoutat, ani mě zaujmout, čtení mě prostě nebavilo (a to ani navzdory opěvovanému humoru, který prostě u mě nefunguje) a musela sem se opět do něj nutit.... chtěla sem zas nemilosrdně udělit nekompromisní 2 smutné hvězdičky....
jenže tu sou dvě ale - to první je, že sám příběh jako takový se mi líbil (jen mi prostě nesedí autorův styl) a i postavy si mě dokázaly koupit (nejen nejsuprovější postava zavazadla), prostě příběh to byl hezký a zajímavý....
to druhé ale se týká závěru - smutný, ale něžný, a nejhezčí dar ze všech, který mohl být dán :-) rozněžnilo by to i toho nejstaršího trolla vůbec :-)
Skvělá kniha, pořád se v ní něco děje a není čas se nudit :-) Je o dost přehlednější, než první díl Barva kouzel.
Mrakoplaš, Dvoukvítek a jeho (to se ještě uvidí) zavazadlo, Bethan a Cohen.
Každý si snad vybere svého favorita a na každém z nich je něco co si oblíbíte.
To celé zabalené do příběhu, kde hvězda ohrožuje celou Zeměplochu a vy máte na výběr - zbláznit se nebo s tím něco udělat.
(SPOILER) Já se musím přiznat, že ač knihu a autora miluju, občas jsem se ztrácela, ale je možné, že je to proto, že jsem knížku četla zbytečně dlouho. Bylo mi líto, když se Mrakoplaš a Dvoukvítek na konci rozešli!
Opět úžasné, vtipné a plně fantazie Prachet je proste jedinečný a jeho styl psaní mi neskutečně sedí :)
Mrakoplaš přepadlý přes okraj se nám vrací do hry, společně se svým společníkem Dvoukvítkem. Hru rozjíždějí univerzitní mágové, do centra dění se dostávají i další nové figury a figurky. Nejvíc prostoru z nich dostal asi Barbar Cohen, ten tam sednul a dobře mě bavil. Absurdity se nám střídají jedna za druhou a přinášejí s sebou i dávku humoru. Líbí se vám svérázné Zavazadlo, Smrť, nebo Zaklínadlo? Všechno tu najdete. Já jdu shánět další díl.
radost číst. ovšem s čistou myslí a bez zatížení časy vezdejšími:) Mrakoplaš je mi čím dál, tím víc sympatický a Dvoukvítek jako esence turismu a pídění po příbězích a zážitcích... to nevymyslíš! a diamantový úsměv barbara Cohena:) už se těším na další nápady Terryho Pratcheta!
Dobrodružství Mrakoplaše a Sedmikvítka pokračuje a jízda jede dál. Oproti 1.dílu dostáváme ucelený příběh a je to znát na celistvosti příběhu. Přibývají další a neméně zábavné postavy a celkově je tento díl ještě o fous lepší než Barva kouzel. 5/6
Tento druhý díl Zeměplochy se mi líbil mnohem víc než první. I tak však měl v sobě pasáže, u kterých jsem se trošku nudila. Zákeřné, ale věrné zavazadlo na nožičkách je naprosto skvělé a miluji ho víc a víc. :D
Ohňostroj vtipů a nápadů. Co později Terrymu stačilo na jednu celou knihu, zde vyplácá na jedné stránce. Kniha je tak hutně humorná, že se dá číst po odstavcích jako samostatné anekdoty a bavit se u ní.
Což poněkud znesnadňuje čtení, protože humoru je zde tolik, že si to člověk ani nevychutná. Je to jako plavat v řece Ankh - buď budete pečlivě provozovat známé plavecké pohyby a zjistíte, že je to marné a že se nepohybujete a nebo prostě vyskočíte na hladinu a po tlusté krustě odpadu z největšího města Plochy přejdete na druhou stranu.
Stejně je to s knihou. Buď si budete pečlivě vychutnávat každý žert a přemýšlet u těch trochu méně zjevných jak to autor jako myslel a nebo to budete číst v tempu jako normální knihu a zjistíte že hlavní hrdinové jsou spíše příběhem šikanováni a doslova smýkání místo toho, aby byly jeho tvůrci a pravoplatnými účastníky s možností jej nějak ovlivnit.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Asi ještě nejsem na tento druh psaní zvyklá, občas jsem se v myšlenkách ztrácela, občas nechápala, občas usínala, občas hltala a občas me to zkrátka bavilo. Třeba časem zkusím další díl.