Lehké fantastično
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285790/bmid_lehke-fantasticno-sOa-285790.jpg
4
2627
2627
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 2. díl >
Zeměplocha se řítí k nevyhnutelné srážce se škodolibou rudou hvězdou a zachránit ji může pouze jediný člověk – neschopný a zbabělý čaroděj Mrakoplaš, který byl naposledy spatřen v okamžiku, kdy přepadl přes okraj světa... Nejlegračnější a nejpodivuhodnější fantasy v této i jakékoli jiné galaxii!!!
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2002
,
Talpress
Originální název:
The Light Fantastic, 1986
více info...
Přidat komentář
Moje druhá Zeměplocha a stále se necítím lapena. Nicméně budu pokračovat v dalších dílech, které by snad měly být lepší.
Připojuji citáty o mých dvou nejmilejších postavách (s Dvoukvítkem se již pravděpodobně nesetkám, o to víc se budu těšit na Smrťe).
"Dvoukvítek se nedíval na svět jen růžovými brýlemi, ale co bylo mnohem horší, on ho vnímal růžovým mozkem a poslouchal růžovýma ušima."
"Kdyby ho chtěl někdo poslouchat, byl by zdůraznil i tu skutečnost, že on stále ještě používá kosu, přestože Smrťové na jiných planetách si už dávno pořídili kombajny."
Říkal jsem si, že první díl ze Zeměplochy bude takový úvodník, a že se třeba opravdový příběh Mrakoplaše se Sedmikvítkem rozjede až v nadcházejících knihách. Po prvním díle, který mě neoslnil, jsem se tak nevzdával a říkal si, že v tom zkusím pokračovat dál a uvidím, čím mě autor překvapí tentokrát. Nakonec musím říct, že Terry má neuvěřitelnou představivost. Dokáže psát o naprostých nesmyslech a dávat tomu absolutní váhu. Chvíli jsem měl opravdu co dělat, abych se v příběhu vůbec vyznal. Spisovatel se totiž dokáže poměrně snadno zahloubat do, za jiných okolností, bezvýznamných situací a svým osobitým sarkasmem tomu přidávat osobitý humor. I po druhé knize ale u mě stále bez výraznějšího zájmu.
Když se dívám zpětně, vůbec nechápu děj a už vůbec bych ho nedokázal odvyprávět. Místy má opravdu legrační místa, ale vcelku to pro mě nedávalo smysl. Přesto si myslím, že právě toto bylo autorovým záměrem.
Jak mě nadchla Barva kouzel, tak další kniha mě totálně nudila. Lehké fantastično jsem dočítal z obtíží. Nedokážu si to vysvětlil, ale tenhle díl byl vážně nuda k uzoufání.
Pěkné zakončení putování prvního turisty Dvoukvítka a mága Mrakoplaše po Zeměploše. Snad to bude mít ještě pokračování v dalších dílech, protože po zavazadle se mi bude stýskat.
Výborné pokračování Barvy Kouzel, možná ještě o fous lepší. Tentokrát se nejednalo o sled patálií, ale kniha měla jasný cíl. Děj byl sice trochu roztříštěný, ale ty jednotlivé střípky byly právě tak vtipné.
Pratchett svou výstředně škodolibou a neskutečně zábavnou literární pouť začíná od prvního písmene a prvního slova této části Zeměplochy, tedy od jejího samotného názvu. Prý lehké fantastično... Dílo je napěchované nelogismy, sarkasmy a prudkým ostrovtipem. Možná až přeplácané. Perníková chaloupka, barbar Cohen... Žánrově oddychovka. Ale. Stačí na sekundu polevit v pozornosti a jsem ztracená. Jedinými jistotami zůstávají růžovoobrýlený turista Dvoukvítek, nedostudovaný mág Mrakoplaš a cestovní Zavazadlo. Věci, které se kolem nich dějí, už ale podléhají řízenému (myslím) myšlenkovému chaosu. Nechápu, jak sem se ocitla zrovna támhle, nebo s kým a kde zrovna kdo mluví. Nechápu proto ani dost dobře, jak toto dílo může někdo udržet pohromadě. Pratchett, kdo jiný. Každý se totiž nakonec potká s každým. Téměř. Snad nejvyšší úroveň imaginace, s jakou jsem se kdy setkala.
[audiokniha]
Tenhle chlápek musel mít za život nasbíráno kvanta moudrosti, lidských zkušenosti a neskutečně se dokázal radovat ze života. Našel báječný způsob jak to vše předávat dál....
"Je známo, že věci z nežádoucích vesmírů vždycky hledají vstup do toho našeho. Je to pro ně stejná psychická potřeba jako pro nás hledat lepší spojení nebo bližší obchod."
"Dvoukvítek sice toužil po tom, prohlédnout si nekonečno, ve skutečnosti se pohyboval v uzavřeném světě vlastních myšlenek."
Hravě dětská, čistá, přehledná a smyslem naplněná fantazie byla jeho obrovským darem, který až neskutečně povýšil kouzelným smyslem pro humor, který z příběhů tryská jako gejzír.
"Základ nové stromové víry, která velice rychle zaplavila všechny pralesy světa spočíval v tom, že hodný strom, který povede čistý, slušný a přímý život si tak zajistí i život posmrtný a když bude vyjímečně dokonalý vrátí se znovu na svět v podobě 5000 roliček toaletního papíru" :o)
Musel dobře vnímat způsoby správné a pokroucené komunikace se Stvořitelem a dělal to osvíceně s velice jemným humorem. Narážky na variace duchovních světů v tomto díle nemají chybu.
Zároveň rozkrývá jen tak jako mimochodem mnohé ze základů fungování mezilidského světa.
"To je ten vztah 'pořád se háhají, ale jeden bez druhého nedá ani ránu' "
"V debatní místnosti jeho mozku vyskočilo několik emocí najednou a začaly se překřikovat. V čele se chvilku držela úleva, pak jí ale odkopl někam do kouta šok a nakonec se do čela protlačilo ohromeni. Hrůza se pustila do boje s pocitem ztráty a jejich zápas skončil, když se z nejbližších dveří vynořil stud, aby se podíval, co se to tady vlastně ke všem čertům děje."
Přednes pana Kantůrka, jinak geniálního překladatele, není vždy ideální, ale přesto jsem kouzlu této série definitivně propadla. . . . . . je to správná 'víceúrovňová literatura' jak píše v komentáři BLeeCraleek
Ježiš, to zas byla kravina! :-D
Ale nemůžu si pomoct, báječně pestré postavy se mi nějak zarývají pod kůži, i přestože Pratchettův vypravěčský styl mě irituje.
Trošku lepší než Barva kouzel. Několikrát jsem se i zasmála. Nicméně tomu stylu asi moc nerozumím..... nějak mi čtení těchto knížek nejde a nechápu, co na tom všichni vidí ....
To byla jízda! Příběh měl mnohem větší spád než Barva kouzel. Mrakoplaše a Dvoukvítka nelze nemilovat. A k tomu barbar :) Jdu si pro další díl!
Pár kouzelných pasáží z knihy:
SPOILER
"Co budeme dělat?" rozhlížel se Dvoukvítek.
"Zpanikaříme?" navrhl Mrakoplaš s nadějí. Vždycky si myslel, že nejlepší cesta k záchraně je zpanikaření. Jeho teorie vycházela z toho, že lidé, kteří se v minulosti setkali se šavlozubým tygrem, dali rozdělit zhruba na ty, kteží zpanikařili a utekli, a na ty druhé, kteří zůstali stát na místě a říkali něco jako "ó, jak vznešená šelma."
"Vzpomínáš, když jsme letěli v mracích a já měl strach abychom do něčeho nenarazili, řekl jsi, že jediná věc, do které bychom v té výšce mohli narazit, je mrak nacpaný kamením."
"No a?"
"Jak si to věděl?"
Zábavné, vtipné a střeštěné. Mrakoplaš i Dvoukvítek jsou skvělí, ale musím přiznat, že moje nejmilejší postava je Zavazadlo. A velké sympatie má i Bethan. V knížce je tolik skvělých pasáží, u kterých jsem slzela smíchy, že je mi líto, že končím.
"Vy nejste strom, že ?"hlesl Mrakoplaš...
"Nebuďte blázen, stromy přece nemluví."
"Promiňte. To je tím, že jsme měli v poslední době se stromy nějaké potíže, a člověk je z toho celý zmatený, znáte to."
"Ani ne. Víte, já jsem kámen."
"Táboráky z knih?"
"Ano. Strašné, co?"
"To bych řekl!" souhlasil s ním Cohen. Ta představa byla hrozná. Každý, kdo nějakou dobu žil pod širým nebem, znal cenu dobré tlusté knihy, kterou jste mohli rozdělávat oheň celou sezonu, pokud jste vytrhávali jednotlivé listy opatrně. ....
.....Cohen věděl, že lidé píší do knih různé věci. Vždycky mu to připadalo jako strašlivé plýtvání časem.
(3/19)
Pokračování Barvy kouzel. Fantastično bylo lepší, nebyla jsem zahlcena pojmy a náležitostmi celé Zeměplochy. Po Dvoukvítkovi se mi bude stýskat, s Mrakoplašem byli bezva dvojka. Budu se však těšit na další příběhy z tohoto světa.
Jediná kniha ze Zeměplošského univerza, které je přímé pokračování předchozí knížky. Když se podívám na knihovnu, tak je zřejmé, že knížky postupně bobtnaly a kdyby tuhle dvojici Pratchett vydal později v sáze, je možné, že by vyšla jako kniha jedna. Přechod mezi díly se mi moc nelíbil, protože není dostatečně vysvětleno, jak se podařilo (SPOILER) protagonistům dostat zpátky na Zeměplochu (nebo jsem to mezi řádky alespoň nevyčetl), ale Pratchett to humorně zaobalí ostatně jako všechny ostatní nevysvětlitelné záhady (třeba jako objevování kouzelného obchodu :-) ). Nejfantastičtější je asi závěr knihy, kdy se Velká A'Tuin zastaví, aby pozorovala...však víte co :-) Klasika nad klasiky, která ve mě i po dekádách vyčaruje úsměv na tváři. Je čas přelouskat celou Zeměplochu tak, jako za mlada ;-)
Knížka mi zpříjemnila víkend s rýmičkou a moc mě bavila, stejně jako první díl. S Dvoukvítkem a Mrakoplašem je prostě sranda, navíc jsem si hodně oblíbil i Zavazadlo a Smrtě. To je skvělej chlap, nemůže za to, že dělá svoji práci pořádně :) Překvapil mě konec, brzy si určitě najdu čas na pokračování.
Tato kniha mě úplně pohltila, od začátku do konce. Strhující děj, úžasné postavy. Šťastný konec. Ideální oddechová kniha pro relaxaci.
Mnohem lepší dojem než z prvního dílu. Autor už do nás nepumpoval horem spodem všechny kouty a zákonistosti Zeměplochy a o to byl děj a humor bohatší. Celý příběh se mi prostě líbil mnohem víc. Rád se pustím do dalšího dílu.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Audiokniha, tu jen tak nelze pustit ze zřetele, když už víte v jakém jste podivuhodném brouzdališti, na které jste natrefili.
Na ledacos z nápadů, nad kterými si div nezoufám, se dá zvyknout, protože to vysvětlení je hláškové pobláznění zákonů všeho.
Taky jeden pohled do jiného světa, bez syrovosti z přítomna.