Lehké fantastično
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285790/bmid_lehke-fantasticno-sOa-285790.jpg
4
2627
2627
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 2. díl >
Zeměplocha se řítí k nevyhnutelné srážce se škodolibou rudou hvězdou a zachránit ji může pouze jediný člověk – neschopný a zbabělý čaroděj Mrakoplaš, který byl naposledy spatřen v okamžiku, kdy přepadl přes okraj světa... Nejlegračnější a nejpodivuhodnější fantasy v této i jakékoli jiné galaxii!!!
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2002
,
Talpress
Originální název:
The Light Fantastic, 1986
více info...
Přidat komentář
Pořád se pohybujeme v samotných zárodcích Zeměplochy a první dva díly by snad mohly i původně vyjít jako jeden díl, protože většina výtek platí i tady. Naštěstí ale ne všechny, různých meta zážitků je zde, k mojí radosti, pomálu. Osobně podezírám Terryho Pratchetta, že chtěl celou sérii původně postavit jen na Mrakoplašovi. I když mám tohoto "máka" rád, jsem šťastný, že nakonec věnoval spoustu prostoru i dalším barvitým postavám.
Ano, i tuto knihu jsme také přečetli a výborně se u toho bavili, jen jsem to sem nezapsala včas, podobně jako u Morta.
Po přečtení dvou prvních dílů v přímé návaznosti musím uznat, že jsem se opravdu bavila. Vím, že v pozdějších dílech Pratchett své umění psát vyšperkoval k dokonalosti, ale i tyhle dva první díly hodnotím velmi dobře. Po pravdě když jsem s nimi začínala, ani jsem netušila, že se mou oblíbenou stane postava vyrobená z myslícího hruškovníku.
Stejně jako u první Zeměplochy, i tento díl má ještě svoje mouchy a některé jevy ne tak docela korespondují s následujícími příběhy. Jsem vlastně docela ráda, že kdysi dávno v pravěku byly mými prvními knihami ze série příběhy čarodějek. Přesto má i Lehké fantastično čestné místo v mé knihovně.
Dobrodružná zeměplošská kniha, ve které není nouze o překvapení a nápadité slovní hříčky dávající čtení specifický šmrnc. Dvoukvítek je po boku Mrakoplaše stále pln svého turistického nadšení, zavazadlo si svéhlavě pocupitává napříč celým příběhem a stařičký avšak stále udatný barbar Cohen překypuje neohrožeností, ať se děje cokoliv. To jsou hlavní z jedinečných parťáků, kteří vás při cestování magickým světem Terryho Pratchetta budou doprovázet a ke kterým si po čase zase určitě najdete svou cestu.
Tohle je vlastně zase takový jako návrat k tomu původnímu poslání spisovatele: v první řadě vypravovat příběh. Snad by tedy bylo příznačnější pana Pratchetta nazývat spíše vypravěčem (jako za stara), než spisovatelem, protože jeho knihy jsou nádherně oproštěny ode vší zbytečné intelektuálnosti a psychologičnosti, byť za to platí tu cenu, že se stávají tak trochu dětskou literaturou. Ale to přece vůbec nevadí! Však pokud někoho připomínají, tak už takové mistry dětské literatury, jako byli třeba Astrid Lindgrenová, nebo René Goscinny. A možná vůbec nejvíc tím všudypřítomným humorem. Skutečně, barbar Cohen daleko víc připomíná vitálního stařečka Archaixe z Asterixových dobrodružství, než svou proklamovanou předlohu Conana, a v souvislosti s hlavní hrdinkou Čaroprávnosti si nelze nevzpomenout na Pipi dlouhou punčochu Astrid Lindgrenové. Ale znovu zdůrazňuji: Tím líp!
Vytříbený styl Terryho Pratchetta v geniálním překladu pana Kantůrka. Lehké fantastično navazuje na dramatické zakončení Barvy kouzel a tak se znovu setkáváme s prvním zeměplošským turistou - naivním a dobráckým Dvoukvítkem, zavazadlem ze vzácného myslícího hrušovníku a mákem Mrakoplašem. Na scéně nechybí ani stoicky klidný SMRŤ či několik zeměplošských legend v čele s barbarem Cohenem, kterého trápí houser a zuby... Klasika plná nepřekonatelného humoru, slovních hříček, hlášek, ale i příběhů, které se vryjí pod kůži. Bravo.
Druhá zeměplošská kniha volně navazuje na Barvu kouzel, kde opět sledujeme dobrodružství Mrakoplaše a Dvoukvítka. Pratchett však přešel z epizodního vyprávění na ucelený příběh, kdy hlavním tématem je blížící se apokalypsa. Mrakoplaš opět putuje napříč Zeměplochou a snaží se neustále unikat různým nebezpečným situacím, aby se dostal do jiných. V tomto díle se pak poprvé objevuje jedna z mých nejoblítenějších postav, která je parodií na barbara Conana. Děj je svižný a plný humoru a než se nadějete, jste na konci příběhu.
Příběhy Zeměplochy jsem kdysi začal číst na přeskáčku tak jak se mi jednotlivé knihy dostaly zrovna pod ruku. Po letech i vzhledem k tomu, že Mistr Terry už sám někde putuje želvím mnohovesmírem jsem se rozhodl vzít to pěkně po pořádku. Už to není taková zběsilá jízda jako první díl, tempo se lehce zvolnilo ovšem množství hlášek a narážek na všechno možné je stále více než nabobtnalé. Uvědomil jsem si ale, že mám moc rád ten styl kdy mi nad nějakou větou začne vrtat hlavou - sakra to už jsem někde četl a stačí nalistovat 10 stránek zpátky a opravdu. Drobná narážka vás později ve větším stylu doslova praští do očí až Vám spadnou ty ...no...proti-téže. Musím upravit hodnocení prvního dílu a předpokládám, že se mi to během dlouhé cesty po Zeměploše stane ještě několikrát....Ooook!
Po mém vcelku negtivním hodnocení prvního dílu, přicházím s recenzí dílu druhého, který je zároveň jediným opravdu přímo návazným dílem z celé Zeměplochy.
Setkáváme se zde se stejnými postavami, jako v prvním díle, Je tato kniha je poněkud jinak poskládaná a ta neidentifikovatelná věc, která mne dráždila u prvního dílu, zde není.
Celková skladba knihy se více blíží následujícím dílům a jsem tedy šťasten, že mohu přijít s hodnocením čtyř hvězd.
Něco mi zde přeci jenom nehraje úplně tak dobře, jako v jiných dílech od pana Pratchetta, ale kniha je dobrá a po Barvě kouzel mi spravila náladu. Doporučuji přečíst.
Tentokrát už zděšeně nezírám na stránky a nechápavě nezírám, co že to sakra má být. Už to vím a v mém vnímání knihy to bylo poznat. Už jsem se dokázala těm vtípkům i od srdce zasmát. Přesto si pořád nechávám rezervu, když prý pozdější příběhy ze Zeměplochy jsou mnohem, mnohem lepší.
Opět jsem poslouchala při natírání nekonečných lánů palubek. Krásně navazuje na barvu kouzel (tuším, že bylo i společně zfilmováno), jen mi přišla o kousíček méně vtipná, než předchozí. Ale všichni říkají, že těmito knížkami se pan Pratchett teprve rozjíždí, takže se už teď těším na další pokračování, minimálně, než palubky dojdou.
Dnes jsem opět a znovu doposlouchal první dva díly geniální Zeměplochy v podání pana Jana Kantůrka a o pár hodin později jsem se dozvěděl, že dnes se pan překladatel odebral na cestu do Ankh-Morporku, aby tam někde v hospodě u Zašitého bubnu hrál s panem Pratchettem Buch. Přeji krásnou remízu a děkuji za všechny překlady.
Další skvělý díl o putování Mrakoplaše s Dvoukvítka. Hodně jsem se bavila a dávka humoru je zde skvělá. Trochu jsem se ztrácela v čase, jak dlouho byli vlastně na tom jejich putování. V závěru bylo něco o roce, ale jsem ovlivněná filmem, kde to stihli podstatně rychleji. Nicméně, kniha je stokrát lepší a doporučuji přečíst.
Veľmi podobné predchádzajúcej farbe Kúziel, na ktoré ostatne priamo nadväzuje. Neschopný mág Mrakoplaš musí prežiť aj pád z okraja zemeplochy, lebo je vyvolený ( to slovo neznášam od čias prvého Matrixu ) a bez neho by sa asi zemeplacka definitívne zrolovala. Takže spolu s Dvojkvietkom a truhlicou-monštrom ďalej putujú a zabŕdajú do kdečoho vrátane perníkovej chalúpky, lietajúceho balvanu, miznúceho obchodu, úst kamenného trola a stonehenge ako počítač na prd. Ultra vysoká kadencia vtipov, hlášok a narážok sa zdá byť miestami až prehnaná, mne sa do mozgu vypálilo hlavne Mrakoplašovo konštatovanie že narodiť sa v sedle sa mu zdá byť gynekologicky nemožné. Okrem toho pribudne ďalšia bizarná postavička prestarnutého a bezzubého ( až do chvíle než si dá vyrobiť diamantovú protézu ) barbara Cohena, ktorý je stále smrtiaci pokiaľ mu práve nerupnú kríže. Jeden bod dávam dole za finále ktoré sa mi zdalo oproti zbytku knihy akosi nepatrične vážne a strácalo tým na údernosti. Nuž , Mrakoplaš si asi fakt musel vykričať svoju celoživotnú frustráciu vo výbuchu šialeného hrdinstva. Ideme ďalej.
I Lehké fantastično podtrhuje můj dojem z Barvy kouzel - napoprvý jsem si to před těma cca 10 lety prostě užil víc, dneska mi obě knížky přijdou ještě takový neotesaný. Furt je to zábava a furt je to lepší, než na co bych se zmoh já za 100 životů, ale je na tom jednoduše znát, že Pratchett tady se Zeměplochou teprve začínal - až mě zarazilo, jak často mě překvapila taková ta až křečovitě urputná snaha o nějakěj štěpnej a rádobyvtipnej gag nebo příměr (typu "Cejtil se jako nekrofil v krematoriu"), kdy to na mě ale víc než jakkoliv jinak působilo předevšim silově, a kdy to nemělo tu lehkost, která se mi v pozdějších jeho knížkách na Pratchettovi vlastně líbí nejvíc; totiž to, jak dokáže bejt vtipnej tim nejpřirozenějšim a nejsamozřejmějšim způsobem. Postavy a děj jinak vycházej z Barvy kouzel, takže to bych se zbytečně opakoval, snad jen jeden můj soukromej povzdech - škoda, že Zaklínadlo se Mrakoplašem nakonec opravdu nechalo vyhnat zpět do Oktáva; existence vyšší síly, která čaroděje chtě nechtě drží naživu a žije si tak trochu vlastnim životem, to mi, málo platný, na tom Mrakoplašovi (jako postavě) přišlo skoro nejzábavnější a nejzajímavější...
Lehké fantastično mi spätne zlepšuje dojem aj z Barvy kouzel, lebo je uzavretím osudov Mrakoplaša a Dvoukvítka, ktorých predošlá kniha opustila v dosti prekérnej situácii. K mojej spokojnosti kniha konečne obsahovala dej (spočívajúci v ničom menšom ako v záchrane sveta), ale to neznamená, že by ubrala na bláznivých situáciách. Tých je tu snáď viac než minule a niektoré mi vyvolali priam záchvaty smiechu (na druidov programujúcich Stonehenge len tak nezabudnem). Pratchettova fantázia pracuje na plné obrátky a čitateľ netuší čo ho čaká na ďalšej strane. 8-/10
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Poslouchal jsem jako audioknihu. Mnohem lepší než Barva kouzel. Celý příběh jsem se bavil a občas i docela zasmál navíc to má jakousi jiskru. Nebo jsem si zkrátka po prvním díle zvykl. Tak jak tak pokračuji v Zeměploše.