Lehké fantastično

23.01.2021

Začátek byl pro mě učiněný chaos, příběh mi připadal ulítlý a beze smyslu. Asi v půlce jsem se buď do příběhu začetla nebo se trochu ustálil a už se mi to líbilo.
Ve finále mě to sice, oproti jiným čtenářům, tolik neoslovilo, ale určitě se ještě vrhnu na další příběhy že Zeměplochy. Těch dobrých momentů to pro mě i přesto mělo dost a ke konci mi protagonisté i trochu přirostli k srdci.

22.01.2021

Pratchettův humor, originální příběhy a hlas Kantůrka. Co víc si milovník Zeměplochy může přát... A i když už po minimálně dvou přečteních a jednom poslechu před několika lety znám už pointy mnoha z narážek a vtípků, stejně mě to pořád baví. Krása :)

20.12.2020

(SPOILER) Knížka mě bavila. Je to pokračování prvního dílu.

Na Zeměploše bydlí černokněžník Mrakoplaš. Zeměplochu nese na hřbetě želva Velká A*Tunin a podpírají ji 4 sloni.
Dvoukvítko jde na neviditelnou univerzitu magických umění studovat a cestou potkal Mrakoplaše. Ten je zbabělý černokněžník 4. řádu a na univerzitě chce prozkoumat magickou knihu.
Podaří se jim i spadnout přes nekonečno k pirátům, naštvat barbary a přechytračit Smrťáka
Když začali prohlížet obrázkovou magickou knihu, snědlo ji chodící zavazadlo Dvojkvítka. Tak už se nikdo nedoví, co je na konci zeměplochy.

30.10.2020

Buď je tahle knížka opravdu stravitelnější (než Barva kouzel) a nebo už jsem si na ten styl (chaos a věčně nedokončené dějové linky) zvykla a dokážu si víc vychutnat drobné vtipy. Tak už jen 40 dalších knih.

07.10.2020

Návštěvy Zeměplochy mě prostě baví! Tohle bylo pro mě možná ještě lepší než Barva kouzel. Těším se na další příběh.

04.10.2020

Z cyklu o Zeměploše jsem toho kdysi přečetl dost a odcházel jsem s dojmem, že je to dobré, ale ne zase nějak extrémně dobré. Všichni o tom ale pořád básnili, tak jsem si skoro po dvaceti letech řekl, že si to přečtu ještě jednou a v originále. A musím říct, že je to najednou opravdu o něčem úplně jiném a úrovní humoru je tam daleko víc, než jsem tehdy dokázal vstřebat. Po prvních dvou knížkách jsem nadšený a těším se na čarodějky.

09.09.2020

Nebylo to špatné čtení ... ale více mě bavila první kniha ze série ...

07.08.2020

Paráda. Po Barvě kouzel můj druhý vstup na Zeměplochu. Ta u mě moc neklikla, prokousával jsem se od začátku do konce. Lehké fantastično byl však už případ jiný. Zábavný děj rychle ubíhal a já se ani nenadál a byl jsem na konci. Nemohu se dočkat další návštěvy :).

19.07.2020

"Ankh-Morpork! Perla měst! To není zcela přesný popis, samozřejmě není kulatý ani lesklý . dokonce jeho nejhorší nepřátele by souhlasili, že pokud by museli Ankh-Morpork k něčemu přirovnat, potom by to muselo být kus smetí pokrytý chorobným slizem umírajícího měkkýše."

09.07.2020

(SPOILER) Volné pokračování prvního dílu, co se týče postav, děje i toho, jak moc je to vtipný. Dřív by mě Pratchett asi neoslovil, ale ve třiceti mě hodně baví, sled švihnutých příhod mi prostě ladí do noty. Nedokážu říct, která postava je nejlepší - potrhlej Mrakoplaš, kterej nestojí o to, aby pořád někde visel nad propastí a poté byl všemi nereálnými způsoby zachraňován, turista Dvoukvítek, kterej nepochopil kurzové principy, a tak rozdává bohatství plnými hrstmi, Barbar Cohen, kterej vzhledem ke svému stáří a absenci zubů šišlá, zato se cítí na sňatek se zachráněnou pannou, která ale ze všeho nejvíc chtěla být obětována druidy, a ten pitomec jí to překazil... K tomu se v Mrakoplašovi vzedme vůle vydolovat ze sebe kouzelnickou podstatu, která v něm nikdy nebyla, a vše zakončí epickým soubojem o tajemnou knihu Oktávo a od Dvoukvítka poté obdrží zavazadlo na nožičkách, které neustále mění svůj obsah a požírá lidi i věci, nemluvě o tom, že vládne paletou výrazů, ač nemá oči ani obličej. Těším se na další díl, fakt.

18.06.2020

“Mrakoplaš neobdivuje své okolí, protože mu před očima probíhá celý jeho uplynulý život a překáží mu ve výhledu.”

Původně jsem “Barvě kouzel” z nostalgie přišoupla pátou hvězdu, ale opětovné setkání (po více než čtvrt století) s “Lehkým fantastičnem” mě přimělo hodnocení prvního dílu přitlumit. Protože tohle byla stejně švihlá a ještě zábavnější jízda od začátku až do finále. Terry Pratchett se v úvodních zeměplošských knihách tolik nezamýšlí, nesoustředí se na konkrétní témata nebo nešvary, do kterých by zatínal zoubky svého ostrovtipu. Děj je vlastně jen sledem legračních scének s vachrlatou zápletkou o nutnosti zbavit se mocného zaklínadla, sedícího v Mrakoplašově mozku jako stará ropucha na dně studánky. Žádný intelektuálně náročný humor, prostě čistokrevná sranda pro příznivce fantasy a absurdit.
Čaroděj (nebo něco podobného) Mrakoplaš s nadšeným turistou Dvoukvítkem tentokrát nejsou doprovázeni pouze Zavazadlem. Přibude jim pár svérázných souputníků, především tedy proslulý barbar Cohen a jeho masérka/pedikérka.

“Samozřejmě že Cohen slyšel o poctivém souboji, ale už v mládí se rozhodl, že s něčím takovým nechce mít nic společného.”

Knížku nemá smysl číst bez znalosti “Barvy kouzel”, není samostatná jako většina ostatních dílů série a tudíž ani vhodná pro nováčky, teprve koštující tvorbu Terryho Pratchetta. My ostatní se můžeme bez překážek bavit. Já tedy určitě - zasmála jsem se, spravila si náladu a dávám pět vesmírných těles, aniž by v mém rozhodnutí hrál roli sentiment. “Lehké fantastično” zkoušku časem složilo s vyznamenáním. 85-90%

04.06.2020

Mrakoplaš s Dvoukvítkem pokračují v cestě. Setkáváme se se skvělým Cohenem. Pro mě zábavnější než Barva kouzel a už se do Pratchetta začínám zamilovávat.

26.05.2020

Musím říct, že jsem nejdřív viděla film Barva kouzel a až pak jsem si přečetla knihu Barva kouzla a Lehké fantastično. Oddechová, zábavná kniha.

03.05.2020

Slovami tejto knihy: „Šklebila jsem se při tom jako nekrofil v márnici” a ženiem sa na ďalšiu knihu „bezhlavě jako hejno lumíků.”

06.04.2020

Moje druhé regulérní setkání se Zeměplochou. Oproti Barvě kouzel to bylo slabší. Ale ano, dělo se toho dost, postavy byly stále tytéž potrhlé osůbky... ale některé věci už se lehce okoukávaly (Dvoukvítkova bezelstnost), jiné jaksi ne a ne mě strhnout; a to navzdory hrozbám věcí hrozných a strašlivých. Což je poněkud divný. Na druhou stranu, některé věci o Zeměploše to osvětlilo, což je taky potřeba. Nemůže každý chrám mít jen ohromující zdobné chrliče a nádherné vitráže, musí mít i ty obyčejné, nudné a rovnoměrně ubíhající zdi z obyčejných kamenů... :)
Asi nejvíc mě dostal závěr, loučení Dvoukvítka (ale jo, asi mi bude chybět) a Mrakoplaše. A Zavazadlo, samozřejmě. Jak jen by mohl někdo uvažovat, že se ho vzdá? Zavazadlo je zatím nejgeniálnější zeměplošský vynález, s nímž jsem se zatím setkala. A představa jeho pohledu bez očí... ňuch. :)
Dávám tedy průměr. Audiokniha v podání Jana Kantůrka byla fajn, příjemná oddychovka... ale nic extra strhujícího. Ráda se ale pustím do dalších.

24.03.2020

Další díl téhle úžasné série přečten. Zase jsem se perfektně bavila. Bylo to super a už se těším na další díl.....

05.03.2020

Ide o priame pokračovanie prvého dielu Zemeplochy. Krásna oddychovka, s mierne nejasnou porciou tém na zamyslenie. A obrovským kopcom srandy. Jedna zo sérií, ktorá zavinila moju závislosť na fantasy. Zrejme doživotnú...

23.02.2020

Môj prvý Pratchett... počúval som to ako audio v prednese pána Kanturka a úprimne som nevedel o čom tá kniha je a pripadal som si dosť hlúpo, keď som čítal komentáre nadšených fanúšikov... po rokoch keď som dostal do ruky audio Stráže! Stráže! v podaní Jana Zadražila som pochopil, že geniálny prekladateľ ešte neznamená, že bude dobrý aj v prednese...

18.02.2020

Jsem nadšená, výtečně jsem se při poslouchání audioknihy v podání p. Kantůrka bavila. Pěkný příběh, ale abych pravdu řekla, bylo by mi jedno o čem konkrétně by to bylo. Jde o ten úžasně vtipný styl psaní, kterého se nemůžu nabažit...