Lehké fantastično
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453/bmid_lehke-fantasticno-Pwz-453.jpeg
4
2660
2660
Úžasná Zeměplocha série
< 2. díl >
Zeměplocha se řítí k nevyhnutelné srážce se škodolibou rudou hvězdou a zachránit ji může pouze jediný člověk – neschopný a zbabělý čaroděj Mrakoplaš, který byl naposledy spatřen v okamžiku, kdy přepadl přes okraj světa... Nejlegračnější a nejpodivuhodnější fantasy v této i jakékoli jiné galaxii!!!... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1993 , TalpressOriginální název:
The Light Fantastic, 1986
více info...
Přidat komentář
Po úvodnej Barve kouzel to bolo menej chaotické, ale aj menej vtipné...podľa mňa dejom ubúdal vtip, ale vykreslil sa viac hcarakter postáv, čo však neznamená, že ide stále o pozoruhodne vtipné a strelené dielo :)
Přesně,jak jsem předpokládal. :-) Oproti prvnímu dílu,který prvotně seznamuje diváky s fakty a uvádí je do kontextu, je tento výpravnější,dějovější a o něco málo napínavější. Krásná parodie na čaroděje,okouzlující Smrť,sympatické Zavazadlo,legrační Cohen. Nutno podotknout,že krásný zážitek z četby je umocněn "pohodlným" paperbackem.
Tahle je prozatím má nejoblíbenější Zeměplošná..a zamilovala jsem se do Zavazadla. Opravdu. Chci se vdát a vzít si Zavazadlo za manžela!
Pratchett mě opravdu baví. Je až k neuvěření, jak si umí pohrávat se čtenářem a s jakou grácií dokáže rozhodit představy, které si o Zeměploše výše zmiňovaný čtenář vybudoval. Druhá kniha ze série je v podstatě pokračováním Barvy kouzel. Velká A´Thuin míří k záhadné rudé hvězdě a na Zeměploše začínají lidé panikařit. Přesto se nemusíme bát, protože zde máme Mrakoplaše se šestým smyslem pro strach, Cohena Hrdinu, který je tak dobrým válečníkem, že překročil svůj zenit, a Dvoukvítka s neutuchajícm optimismem. A samozřejmě Zavazadlo :)
Rozhodně se již nemůžu dočkat, aže se mi do rukou dostane další kniha ze Zeměplochy!
Opravdu zdařilé pokračování Zeměplochy a všeho co se na ní nachází. Čtenář musí být trochu dítě, aby přijal za normální všechno, co se z našeho pohledu jeví divné a zvláštní. Já vím, že je to fantazy, ale i tam mozek někdy odmítá přijmout některé zvláštnosti. Tudíž jsem se nezklamal a po druhé knize vím, že u Pratchetta teď nějakou dobu zůstanu.
Přiznám se, že jsem k této knize přišla až po roce od barvy kouzel, z které jsem byla nějak v rozpacích-moc jsem to nechápala. Tento díl se mi ale líbil více a docela jsem si ho (zase na dovolené) užila.
Jsem ráda, že jsem si u Barvy kouzel ušetřila pátou hvězdičku. Tahle kniha si ji zaslouží. Je to zábavné, napínavé, překvapivé a ten konec ... skoro mám chuť ho napsat, ale to se přeci nedělá :). Každopádně kdo si ji přečte, ten neprohloupí a bude rád, že strávil čas právě s touto knihou :)
Bohužel u mě slabota. Po tom, co jsem od Pratchetta čekal, se nadšení nedostavilo (podobně jako u první knihy). Humor je většinou strašně tlačený (ale občas se objeví opravdu dobrý vtípek - snad závan z knih budoucích), příběh sebou hází sem a tam celkem bez vnitřní soudržnosti. Hledí se spíš se na kvantitu různých magických objektů a lokací, než na dějinnou souslednost. Ale sérii zatím nezahazuju, má se to prý podstatně zlepšit, tak uvidíme :)
Další z Pratchettovek, kterou jsem přečetla jedním dechem. Pobavila jsem se, zhlédla se v některých postavách, ale taky jsem se zamyslela. V člověku se totiž může skrývat odvaha, i když o ní sám neví, nebo ji, stejně jako Mrakoplaš, přímo popírá. A dokonce i Dvoukvítek dokáže v klíčovém momentu zareagovat tak, jak by to od něj nikdo nečekal; i když, samozřejmě, ve většině příběhu oplývá aureolou turistické naivity. To mu ale prochází, protože má z pekla štěstí (rozuměj Zavazadlo). Velmi mě zaujala i postava Trémona - ne, že bych ho snad nechtěla nakopnout, ale vždyť kolik takových ambiciózních "vševědoucích" mladíků (no, mezi mágy jej za mladíka klidně můžeme považovat) chodí mezi námi a páchá víc škody než užitku. Podtrženo, sečteno, pan Pratchett ode mě za ty dva dny plné zábavy a zamyšlení, které jsem u knihy strávila, opět dostává všech pět hvězd.
Ale protože jsem trošičku hnidopich, dovolím si poznámku k panu překladateli Kantůrkovi. Nejdřív musím říci, že Kantůrkovy překlady rozhodně považuji za jedny z nejlepších, které jsou v česky psané literatuře k dispozici. Ale ač například jména postav jsou přeložena zdařile, co ten název knihy? 'Lehké fantastično' bezpochyby zní dobře, ale vždyť 'light fantastic' mělo být 'světlo fantastické', vyzařující z Oktáva? Byl to snad nějaký překladatelův umělecký pokus? Rozhodně jsem to ne úplně pochopila... Každopádně je název knihy do všech ostatních jazyků, kterým rozumím, přeložen v zásadě jako 'Světlo fantastické' (s výjimkou francouzštiny, kde je použit vlastní název 'Osmé kouzlo'). Kantůrek je překladatelem opravdu odvážným, což je někdy dobře, jindy ne. Přesto si příště raději přečtu přímo Pratchettův originál.
Terry Pratchett a jeho knížky o Zeměploše prostě nemají chybu. Je to přesně ten druh šíleného, bláznivého, hravého a absurdního humoru, který miluju. Navíc se mezi všemi těmi nafoukanými mágy, svéráznými čarodějkami, chemicky nestabilními draky, vznešenými upíry, huhňajícími Igory, zručnými skřety, chamtivými trpaslíky, sympatickými zombíky, pomalými trolly se sklonem k závislostem, zručnými skřety, sexy vlkodlaky, noční hlídkou v čele s Elániem, knihovnami s pokřiveným časoprostorem a knihovníkem s dlouhými pažemi, zálibou v banánech a slovní zásobou zahrnující Ook (a to je jenom stručný a neúplný výčet) najdou i geniální satirické postřehy a opravdu hluboké myšlenky, které povyšují Pratchettovo dílo z kategorie "prostě taková srandička s barevnou paperbackovou obálkou" do kategorie "Literatura".
Spolu s Barvou kouzel je to takový zeměplošský rozjezd. Bez chyby je především bežžubý barbar Cohen.
Úžasnou Zeměplochu beru jako únik od fantasy románů. Abych svá slova uvedla na pravou míru. Jde o to, že po určité době, máte všech těch hrdinských činů, udatných srdcí a statečných mužů jste jaksi pře-mlsáni. I vinař si po nějakém čase zajde na jednu velkou desítku či dvanáctku. Stejné je to u mě ve vztahu k Terrymu Pratchettovi, občas mám prostě chuť se potloukat po bláznivém světě s bláznivým hrdinou.
Dobré, jenom se mi zdá, že je to přesycené akcí. Možná by pár stránek nudy neuškodilo. Člověk to ani nestihne zpracovat a už se zase něco děje.
Ale že by mě ty první dva díly od Zeměplochy odradily to nemůžu říct. I když teda mám už 4 další Zeměplochy doma a dvě z knihovny... Nebýt toho, tak možná... kdo ví...
Tak ako i u predchádzajúcej časti-/Barva kouzel/ , tak i toto hodnotím ako celkom dobre. Čiastočne až príliž šialené ale..... Ono to má v podstate v tom aj tú výhodu- tak veľkú fantáziu to rozvíja až je to niekedy otravné ale zároveň ma to akymsi spôsobom pohltí a zaujme . Ťažko to vysvetlit.... Jednoducho je to úplne iný svet . DOSLOVA. Takze zase- 4/5 a idem na /Magický prazdroj/.
Skvěle vtipné i akční zakončení čtivého příběhu... dokud se pohihňávám při čtení, nemusím se bát, že by mě Pratchett omrzel :) Neustále mě rozesmívají všechny ty vtipné paradoxy a průpovídky, kterými autor provází celý děj, nemluvě o replikách a ději samotném typu "tohle všechno je děsně moc složité a závažné, že o tom napíšu celý odstavec... ale stejně je to všechno nanic, protože se tím nikdo neřídí" :D
Uplynuly dva dny a já už dočetla pokračování dobrodružství Mrakoplaše, Dvoukvítka a jeho truhly, tentokrát ale již v doprovodu jiného Hrdiny (Barbar Cohen mne pobavil :-D) a dalších společníků či spíše společnic.
Terry pokračoval v rozjeté krasojízdě a já se prakticky celý čas až do závěru knihy musela minimálně posměšně šklebit nad tím, s jakou ironií a lehkostí dokáže popsat zážitky několika postaviček aniž by sklouzli k nepříjemné bizarnosti. Ale klasicky nejlepší pasáže se týkaly Smrtě, když ho, chudáka, mágové přivolali z oslavy nebo když se ho a jeho společníky pokoušel Dvoukvítek naučit karetní hru.
Je sice pravda, že konec mne malinko překvapil a trochu pro mne zůstal otevřený (jelikož nevím, zda se Mrakoplaš objeví později), tak přece byl promyšlený do nejmenšího detailu a já jsem nadšena.
Takže se jdu vrhnout na další knížku :)
P.S. "Obrázková skříňka" by se mi občas hodila taky! :-D
Skvělé narážky Perníkovou chaloupku, Trolly, trpaslíky, mluvící stromy... Opět úřadovalo Zavazadlo a tentokrát i choutky velké A´Tuin.
Před přečtením Lehkého fantastična doporučuji přečíst nejprve první díl (Barva kouzel) jinak to mám stejně jako u předešlého dílu - střídavě oblačno.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
''Udělali to studenti, ale už dávno, '' pokračoval v práci Mrakoplaš. ''V noci je to celkem pohodlná cestička ven a zase nazpět.''
''Aha, '' usmál se Dvoukvítek, já tomu rozumím. Přes zeď a hurá do osvětlených hospůdek a vinárniček, k pití, zpěvu a recitování veršů, co?''
''No skoro, jen bys z toho musel vynechat ten zpět a verše.''
Tohle mě bavilo už o poznání víc, než Barva kouzel! Celý děj je daleko ztřeštěnější a humor je daleko lepší. U pasáži s druidy programátory, jsem se řezal jako už dlouho ne, ale zase to celé kazí Dvoukvítek. On mi prostě nějak k Mrakoplašovi nesedí a na konci knížky jsem byl hrozně rád, že Zavazadlo a Mrakoplaš spolu zůstanou dál do dalších knížek a Dvoukvítek zmizí navždy!