Lehké fantastično
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453/bmid_lehke-fantasticno-Pwz-453.jpeg
4
2627
2627
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 2. díl >
Zeměplocha se řítí k nevyhnutelné srážce se škodolibou rudou hvězdou a zachránit ji může pouze jediný člověk – neschopný a zbabělý čaroděj Mrakoplaš, který byl naposledy spatřen v okamžiku, kdy přepadl přes okraj světa... Nejlegračnější a nejpodivuhodnější fantasy v této i jakékoli jiné galaxii!!!
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1993 , TalpressOriginální název:
The Light Fantastic, 1986
více info...
Přidat komentář
Na knihy o Zemeploche som pocula same chvaly a tak som bola zvedava. Prva kniha (Barva kouzel) ma az tak neohurila, ale tato druha bola vazne super. Perfektne som sa pobavila, styl humoru bol presne podla mojho gusta a o zaciatku az do konca bola kniha plna akcie. To sa nedalo prestat citat. Tesim sa na dalsie casti.
Nuda ako vo Farbe kúziel pokračovala aj tu a humoru bolo pramálo. Nadšenie ostatných nezdieľam a týmto dielom som so Zemeplochou skončil.
Stejně zábavná, možná dokonce zábavnější, než Barva kouzel. Víc než v prvním díle se mnou děj zmítal od jedné příběhové linie k druhé. Prostě takový nezmatečný chaos. Druhý díl mě ještě více přesvědčil o tom, že Dvoukvítkova roztomilá naivita prostě nezná konce, stejně jako nevybíravý apetit stonohého Zavazadla.
Druhý díl Úžasné Zeměplochy přímo navazuje na Barvu kouzel, která skončila dosti otevřeně - našim hrdinům hrozila smrt, vlastně ji měli už jistou, jako již mnohokrát, ale všechno dopadlo trochu jinak. A tyhle (ne)čekané zvraty udržují čtenáře bdělého.
O zábavu je postaráno od začátku do konce a kniha mi přišla o trochu lepší než první díl (Barva kouzel), kde jsme se s touto předlouhou sérií seznamovali. Tentokrát jsme už měli základy z minula, a tak nic nebránilo tomu, aby mohlo začít další bláznivé dobrodružství.
„Takové věci se mi stávají pořád,“ vmísil se mezi hlasy Mrakoplaš. „V jedné chvíli padám přes Okraj světa, najednou se ocitnu uvnitř knihy, zničehonic zase na létajícím kameni, pak pozoruji Smrťe, jak se učí hrát Přehradu, Splav, nebo co, a vy se divíte, že mě to už pomalu ani nezajímá?“
(str. 353)
Nemůžu přijít Pratchettovi na chuť. Ano, občas se směju, že mi tečou slzy, ale jinak celou ságu nedám, nesedí mi to... (nevím, jak to přesněji vyjádřit).
To byla jízda. Kdo je větší blázen, já nebo postavy v knize? Chci víc, víc Zeměplochy.
Je až neuvěřitelné, jak pestrý a místy bizardní svět si Pratchett uměl vymyslet. S jakou lehkostí paroduje snad jakoukoli mytologickou postavu a navíc tak brilantně, že mu to „žeru“ i s navijákem. Postavy jsou vynikající a vlastně nevím, která je ta nej. Všechny jsou totiž vynikající, soběstačné, neuvěřitelně zábavné a to včetně zavazadla, které v této knize dostalo mnohem více prostoru. Barbar Cohen byl bezkonkurenční .
Co více dodat, než skvělým humorem protkaná kniha. A to je teprve druhá. Zdá se, že mě čeká dlouhá cesta po Zeměploše, ufff.
Perfektní pokračování a zároveň zakončení první knihy o Zeměploše. A to je to, čeho si na Pratchettovi obrovsky cením, tedy že prvotní nápad nenatáhl na deset dílů, ale vše včas ukončil, abychom se mohli příště podívat zase někam jinam a seznámit se s novými skvělými postavami.
Kniha byla opravdu dobrá, ale oproti Barvě kouzel trochu pokulhává. Neskutečně obdivuji celý svět, který pan Pratchett vymyslel, jeho vtipné a úžasné dialogy a autorovu fantazii a originalitu.
Rozhodně jsem nebyl z Lehkého fantastična znuděn, ale to, co od Pratchettovek očekávám, se opět nedostavilo. Prostě mi pořád někde uniká humor, samozřejmě některé postavy vyvolávaly lehký úsměv, ale rozhodně to nebylo nic nad rámec toho, čemu se říká standard. Kdybych k tomu ještě připočetl pár chyb, které odporují logice předešlého dílu Barva Kouzel (například Dvoukvítek rozumí už všem a všude), vychází mi z celé knihy jen průměr.
Přiznávám, tenhle "jiný" zeměplošský svět, který od toho našeho není až zas tak jiný, mě naprosto okouzlil. Jsem přesvědčená, poté co jsem si „prostudovala“ zeměplošské teorie: „Vesmír, … tvrdili, existoval díky vyváženosti čtyř základních sil, které nazývali Nadpřirozeno, Přemlouvání, Nejistota a Nasranost …“, že všichni pocházíme z jednoho vesmíru:
„ … čím dál tím častěji mluvili o tom, že je na čase, aby magie zmodernizovala především svůj image, a že už by se konečně měli přestat patlat s voskem a kousky kostí a vybudovat celému odvětví dobře organizovanou základnu. Žádali rozběhnutí výzkumných programů a třídenní sjezdy v hotelích, kde by si mohli v klidu ve svých novinách přečíst články s názvy jako Kam kráčíš, geomantie? nebo Úloha sedmimílových bot v současné společnosti.“
„Dělal si množství poznámek, na stěně ve své kanceláři měl obrovskou mapu, která se hemžila barevnými špendlíky, vlaječkami a čarami. Nikdo jí nerozuměl, ale vypadala velice efektně.“
Najde se také mnoho důvodů, proč nám může být Mrakoplaš velice blízký:
„Mrakoplašovi se zadrhl hlas. V debatní místnosti jeho mozku vyskočilo několik emocí najednou a začaly se překřikovat. V čele se chvilku držela Úleva, pak ji ale odkopl někam do kouta Šok a nakonec se do čela protlačilo Ohromení. Hrůza se pustila do boje s Pocitem ztráty a jejich zápas skončil, když se z nejbližších dveří vynořil Stud, aby se podíval, co se to tady vlastně ke všem čertům děje.“
„Co budeme dělat?“ rozhlížel se Dvoukvítek.
„Zpanikaříme?“ navrhl Mrakoplaš s nadějí. Vždycky si myslel, že nejlepší cesta k záchraně je zpanikařit. Jeho teorie vycházela z toho, že se lidé, kteří se v minulosti setkali se šavlozubým tygrem, dali rozdělit zhruba na ty, kteří zpanikařili a utekli, a na ty druhé, kteří zůstali stát na místě.“
Dozvíme se samozřejmě také mnoho poučného:
" ..., že pyramida skrývala bludiště tajných chodeb, jejichž stěny byly ozdobeny nápisy zachycujícími destilovanou moudrost mudrců Tsortu. ..., že součet její výšky a délky dělený polovinou šířky se rovná přesně číslu 1,67563, což je téměř na chlup 1 237,98712567 násobek rozdílu vzdálenosti Zeměplochy od Slunce a váhy malého pomeranče."
"... že na Ploše zatím nikdo nevymyslel psychiatrii. Mrakoplašovi nikdy nikdo nestrčil pod nos rozmazanou inkoustovou skvrnu, aby zjistil, jestli v mládí neztratil na půdě oblíbenou hračku."
Knihu, jejíž slova jsou zábavná, poučná, ironická, humorná, ... pobaví, pohladí po duši, přitom nutí k zamyšlení (jestlipak my nakonec nežijeme také na takové zeměploše) ... takovou knihu si vždycky ráda přečtu.
.
''Udělali to studenti, ale už dávno, '' pokračoval v práci Mrakoplaš. ''V noci je to celkem pohodlná cestička ven a zase nazpět.''
''Aha, '' usmál se Dvoukvítek, já tomu rozumím. Přes zeď a hurá do osvětlených hospůdek a vinárniček, k pití, zpěvu a recitování veršů, co?''
''No skoro, jen bys z toho musel vynechat ten zpět a verše.''
Tohle mě bavilo už o poznání víc, než Barva kouzel! Celý děj je daleko ztřeštěnější a humor je daleko lepší. U pasáži s druidy programátory, jsem se řezal jako už dlouho ne, ale zase to celé kazí Dvoukvítek. On mi prostě nějak k Mrakoplašovi nesedí a na konci knížky jsem byl hrozně rád, že Zavazadlo a Mrakoplaš spolu zůstanou dál do dalších knížek a Dvoukvítek zmizí navždy!
Po úvodnej Barve kouzel to bolo menej chaotické, ale aj menej vtipné...podľa mňa dejom ubúdal vtip, ale vykreslil sa viac hcarakter postáv, čo však neznamená, že ide stále o pozoruhodne vtipné a strelené dielo :)
Přesně,jak jsem předpokládal. :-) Oproti prvnímu dílu,který prvotně seznamuje diváky s fakty a uvádí je do kontextu, je tento výpravnější,dějovější a o něco málo napínavější. Krásná parodie na čaroděje,okouzlující Smrť,sympatické Zavazadlo,legrační Cohen. Nutno podotknout,že krásný zážitek z četby je umocněn "pohodlným" paperbackem.
Tahle je prozatím má nejoblíbenější Zeměplošná..a zamilovala jsem se do Zavazadla. Opravdu. Chci se vdát a vzít si Zavazadlo za manžela!
Pratchett mě opravdu baví. Je až k neuvěření, jak si umí pohrávat se čtenářem a s jakou grácií dokáže rozhodit představy, které si o Zeměploše výše zmiňovaný čtenář vybudoval. Druhá kniha ze série je v podstatě pokračováním Barvy kouzel. Velká A´Thuin míří k záhadné rudé hvězdě a na Zeměploše začínají lidé panikařit. Přesto se nemusíme bát, protože zde máme Mrakoplaše se šestým smyslem pro strach, Cohena Hrdinu, který je tak dobrým válečníkem, že překročil svůj zenit, a Dvoukvítka s neutuchajícm optimismem. A samozřejmě Zavazadlo :)
Rozhodně se již nemůžu dočkat, aže se mi do rukou dostane další kniha ze Zeměplochy!
Opravdu zdařilé pokračování Zeměplochy a všeho co se na ní nachází. Čtenář musí být trochu dítě, aby přijal za normální všechno, co se z našeho pohledu jeví divné a zvláštní. Já vím, že je to fantazy, ale i tam mozek někdy odmítá přijmout některé zvláštnosti. Tudíž jsem se nezklamal a po druhé knize vím, že u Pratchetta teď nějakou dobu zůstanu.
Přiznám se, že jsem k této knize přišla až po roce od barvy kouzel, z které jsem byla nějak v rozpacích-moc jsem to nechápala. Tento díl se mi ale líbil více a docela jsem si ho (zase na dovolené) užila.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Parádní humorné fantasy. Bohužel někdy zbytečné větvení příběhu, které nemá do hlavní linie žádný vliv, ale je to styl autora, člověk se alespoň dozví více i o ostatních postavách Zeměplochy.