Muži ve zbrani (limitovaná sběratelská edice)
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495629/bmid_muzi-ve-zbrani-limitovana-sberatels-vna-495629.png
5
1509
1509
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 15. díl >
Staňte se členem MĚSTSKÉ HLÍDKY! Městská hlídka potřebuje MUŽE! Ale zatím má k dispozici desátníka Karotku Rudykopalssona (teoreticky trpaslíka), svobodníka Potroubla (prakticky trpaslíka), svobodníka Navážku (trolla), svobodníka Anguu (ženu ... tedy alespoň většinou) a desátníka Nóblhócha (vyloučen z lidské rasy za mnohonásobné nečisté zákroky). A ti teď potřebují veškerou pomoc, kterou je možno získat, protože nad městem poletuje ďábel, ve městě řádí vrah a v ulicích je vůbec něco podivného. Patnáctý díl Úžasné Zeměplochy, v němž se stkáme s mnoha starými známými - od lady Berankinové přes rozšířenou ankh-morporskou noční hlídku až k malému, velmi zvláštnímu pejskovi.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2022 , TalpressOriginální název:
Men at Arms, 1993
více info...
Přidat komentář
Po chvilce váhání dávám plnou palbu. Nějak tak se mi zdá, že cca od Sekáče začíná Zeměplocha ne přímo temnět, ale občas docela zvážní. A vůbec to není špatný. Naopak, když se v inteligentní humoristické knížce objeví semtam vážnější úvaha, přijde mi, že pak funguje mnohem víc, než kdyby byla zapasována do knihy esejů.
Muži ve zbrani jsou super. Líbilo se mi nahlédnutí pod pokličku věčných etnických neshod v Morporku, líbilo se mi, jak se postavy samy v sobě vyrovnávají s komplikacemi, které přináší to, že jste jiný (Angua je dokonalá!!!) . A naprosto jsem nečekala ten závěr. Taková řežba mě na Zeměploše skoro až šokovala... a závěr dojal. Ztráta jednoho z mužů Hlídky fakt zabolela, sice mě potěšilo, že ne všichni mrtví mrtvými byli, ale... stejně mi to přišlo líto. Když se v ději objeví takový ty obyčejný a všem světům společný věci jako přátelství, vděk, bolest, touha a opojení mocí, nebo touha po pomstě, má to najednou mnohem větší grády a taky se tomu najednou dá mnohem víc věřit. A to je vždycky u knížky obrovský plus.
Velmi dobrá knížka o Pratchetta, celkově všechny knížky s hlídkou patří mezi mé nejoblíbenější.
Mám rada Hliadku, mám rada Elánia ale mojim favoritom ostáva Patricij, samozrejme po Smrťovi.
Druhý díl s hlídkou a je též skvělý. Doporučuji. Nové postavy jsou supr a dodávají příběhu větší rozmanitost.
Tento diel je hlavne o nábore nových členov do Morporskej nočnej hliadky a najväčší priestor tu okrem snaživého buldoga Karotku dostávajú práve oni. Konkrétne troll, trpaslík a ženská/vlkolak. Stará garda z toho nie je práve nadšená, ale musí to tak byť a kapitán Elánius má teraz starosti hlavne sám so sebou, lebo sa žení. Do toho nejaké tie vraždičky na ktorých niečo smrdí a celé je to teda o tom ako tie svojrázne postavičky chodia hore dole, hláškujú a potia rozumy. Funguje to bez výhrad, k vrcholu sa kniha dostáva keď hliadka odmietne poslúchnuť rozkaz aby nechali vyšetrovanie, idú sa po Schwarzeneggerovsky vyzbrojiť všetkým čo unesú a namieria si to k cechu klaunov, čo hádžu hneď od brány na návštevníkov torty. Trollie mozgy pracujú najlepšie chladené a chodiaca blcháreň Gaspoda ( ktorý nešťastnou náhodou zasa získa schopnosť hovoriť ) sa dostane do kríža so šialeným pudlom, kápom psieho gangu. Takže to spoľahlivo fachčí, ale na plné hodnotenie predsa len nemá, lebo samotná detektívna linka je oproti všetkým tým streleným detailom taká strašne obyčajná a finále sa príliš nesie v znamení hrdinného hádzania sa do dráhy striel a presviedčania že je treba zachovať sa ako správny strážca zákona. Za to im stŕham bod, aj keď sú to stále borci.
Celý příběh se tentokrát točí kolem ankh-morporské noční hlídky, která vyšetřuje, kdo zabil trpaslíka Kladivbuše.
Kapitán Elánius se žení a Kartotka si nejspíš našel děvče.
A nakonec dojde i k velké reorganizaci Hlídky.
Opět skvělý příběh od pana Pratchetta.
"Seržant Navážka... Nesalutovat!". Opäť, kto nevie, čo som tým myslel, nech si čo najskôr doplní vzdelanie touto knihou ;)
„Potíž s Osudem je samozřejmě v tom, že často je mu úplně jedno, kam prst položí. … A tím to vlastně všechno mohlo skončit. V milionu vesmírů to také v tomhle místě skončilo. V milionech vesmírů by tohle byla velmi krátká kniha.“
Jenže ne tak na Zeměploše. Odněkud se totiž najednou ozvalo: „Haf a haf, k sakru, a taky kní a kní, … to jste fakticky slepí, nebo co?“
Je pravda, že obyčejní lidé Gaspodu většinou mluvit neslyší, „protože normální psi přece nemluví. To ví každý. To je na úrovni inteligentního organického života notoricky známo, stejně jako je známo mnoho dalších podobných faktů, které vás v konečném důsledku dokážou přesvědčit, že jste svými smysly mylně informováni. Děje se to proto, že kdyby si lidé skutečně všímali zcela přesně všeho, co se děje kolem, nikdo by se nikdy nedostal k práci.“
Takže, vážení, nestůjte, nelelkujte, a taky se už dál nenechte vodit svými smysly za nos, a pořádně se rozhlédněte kolem sebe, ono to nakonec asi stejně nebude nic platné, protože při poznávání okolního světa se beze smyslů prostě neobejdete, každopádně, po přečtení dalšího z příběhů Noční hlídky se vám možná leccos objasní …
Tak třeba se podíváte do jedné z nejnepřístupnějších knihoven Zeměplošského světa, totiž do knihovny cechu vrahů, která je poměrně úzce specializovaná, a v jistých oborech, které se týkají např. zanedbatelné délky lidského života a způsobů, jak ho ještě ukrátit, naprosto neocenitelná :-).
Trochu světla do tmy by pak mohla pomoct vnést také např. „botová teorie“ sociálně-ekonomické nespravedlnosti kapitána Elánia, který je ve svém myšlení sice trochu konzervativní, ovšem někteří tvrdí, že je „spíš zakonzervovaný“. Vytvořit si na tuto problematiku vlastní názor budete muset ovšem sami: „Věc spočívala v tom, že dobré boty vydržely roky a roky. Člověk, který si mohl dovolit dát padesát tolarů za pořádné boty, měl obutí, jež jeho nohy udrží v suchu ještě za deset let, zatímco chudák, který si mohl dovolit dát za boty jen deset tolarů, utratí za stejnou dobu sto tolarů, a přitom bude mít prakticky pořád mokré nohy!“
Při této návštěvě Zeměplochy se také Noční hlídka pokusí vyřešit jeden z nejožehavějších ankh-morporkhských problémů, totiž, proč se trollové a trpaslíci nemají rádi, k čemuž se musíte vrátit poměrně dost daleko do minulosti … a ještě si uvědomit, že „trpaslíci nenávidí trolly, protože když někde odhalíte zajímavou žílu drahých kovů nebo minerálů, nemůžete milovat kameny, které najednou vstanou a utrhnou vám ruku, protože jste jim právě zarazili špičák do ucha.“ Takže se nedivte, že Noční hlídka má pak plno práce s mezidruhovou krevní mstou, která mezi nimi odjakživa panuje. Je to dost ožehavý problém, ale desátník Nóblhóch navrhne poměrně čisté řešení: „Nevím, proč bysme je nemohli nechat vyřídit si to mezi sebou a pak zatknout poražený ... dělali jsme to tak vždycky.“ Jenže ... „Patricij začal být děsně háklivý na tyhle etnické nepokoje,“ oznámil mu seržant Tračník zachmuřeně. „V poslední době mluví, jako kdyby se na tom chtěl pocvičit v sarkasmu.“
A tak můžeme být všichni rádi, že Noční hlídka má ve svém týmu i desátníka Karotku, o němž si seržant Tračník myslí, že je jednoduchý, protože Karotka tak na lidi často působí. On totiž jednoduchý skutečně je … jenže, nenechte se mýlit … „Lidé se mýlili v něčem jiném. V tom, že jednoduchý totiž neznamená totéž co hloupý. Karotka nebyl hloupý. Byl přímý, poctivý, pravdomluvný, neustále dobrosrdečný, a čestný v každém svém konání.“
… „Vy myslíte charisma? Jako osobní kouzlo?“ došlo konečně Angui. „Jo. Něco takovýho. Jo.“ „Jak to dělá?“ „Jó, tak to nevím,“ zavrtěl Noby hlavou. „Co když je to kluk, kterýho musí mít každej rád?“
Je to prostě všechno velmi křehká záležitost, jak říká seržant Tračník: „otázka kultury … nemá cenu vnucovat jim naši kulturu a náš způsob myšlení, víte?“ … a on s tím má bohaté zkušenosti, sám je kupodivu, už mnoho let šťastně ženatý … „protože si s ženou dokázali zařídit život tak, že se setkávali jen příležitostně, většinou na prahu, když jeden šel dovnitř a druhý ven. Ale ona mu nechávala v troubě slušné jídlo a muselo v tom být i trochu něco navíc, to bylo jasné. Měli totiž i vnoučata a z toho vyplývalo, že se ocitli v situacích, kdy se jeden druhému vyhnout nedokázali.“
Chápu, že teď to všechno možná vypadá trochu zmateně, „ale počkejte, až to uvidíte za pět set let“, jak říká Zatracený Hlupec Johnson: „Koukejte, ty plány vážně nebyly vzhůru nohama, když jsem je kreslil.“
Znovu čteno po 20 letech :-)
Městská hlídka vyšetřuje záhadnou vraždu, do toho v rámci rovnoprávnosti a prevence tvarismu (na Zemi bychom řekli rasismu) jsou v hlídce i trpaslík, troll a žena. Jako vždy humorné, plné nápadů (ručnice,...) a jazykových obratů, přitom však napínavé. Už jsem zapomněl, jak to skončilo, a tak jsem skoro oplakal Anguu. Nejoblíbenější postavou se však stal Navážka.
Několik málo úryvků:
"Na tomhle světě žijí ještě podivnější lidé než desátník Nóblhóch, desátníku Karotko."
Na Karotkově obličeji se objevil výraz nesmírné a neskrývané hrůzy.
Řeka Ankh je pravděpodobně jediná řeka, na kterou mohou vyšetřovatelé nakreslit obrys těla.
"Já jsem tedy za svého života vypil celé litry mizerné kávy, ale tahle mi připadala, jako když mi někdo po jazyku tahá sem a tam pilu. Jak dlouho jsi ji vařil?"
"Kolikátého je dnes?", zeptal se Harga.
"15. srpna."
"A rok?"
...
Šám Harga vedl podnik veřejného stravování už mnoho let a to díky tomu, že se dokázal neustále usmívat, nikdy nedával na úvěr a uvědomoval si, že jeho hosté požadují jídlo, které má 4
vyvážené ingredience : cukr, škrob, tuk a opečenou kůrčičku.
Navážkova nově nabytá dovednost:
Navážka se otočil k příchozím trollům a pohrozil jim prstem: "Jediný troll jeden se pohne, a já začnu počítat."
A Elánius počítající nezbytný počet strážníků v nové hlídce: "... takže vy máte k dispozici 65 mužů, že ano, jenže vy přebíráte i denní hlídku a taky musíte počítat s nějakým tím volnem, dva pohřby babičky na muže a rok, bozi vědí, co si na tohle téma vymyslí ti vaši nemrtví, možná budou chtít volno na svůj vlastní pohřeb..."
Samozřejmě doporučuji.
Tajemná detektivka, trochu romantiky, magie, rasové (ne)rovnosti a především spousta pratchettovského humoru. Trochu tuším, že knihy o Zeměploše mě nikdy nezklamou. Spíše nadchnou.
Úžasně pestrá a živá kniha s nemalým počtem zajímavých, svérázných, jedinečných a zábavných postav. Děj se hemží příslušníky různorodých cechů, o kterých se dá říct mnohé, jen ne to, že jsou nudné. Noční hlídka je parádní partička, které jsem s radostí věnovala svůj čas. Tentokráte jsem si zamilovala mimo jiných Gaspodu a jeho vtipné našeptávání, aby mu bylo hozeno něco dobrého k snědku. Čtení Mužů ve zbrani byl pro mě prostě neředěný elixír radosti.
Muži ve zbrani je druhá kniha s príbehom o Noční hlídce. Páčila sa mi viac, ako tá prvá a aj viac, ako väčšina zeměplošských kníh. Je to asi preto, že v tejto sa vyskytuje celkom dobrá detektívna zápletka a tiež mi príde trošku vážnejšia, ako tie ostatné knihy. Takisto je tu menej poznámok pod čiarou (tie naozaj veľmi nemusím).
Doteraz som s touto sériou mala ten problém, že väčšina charakterov mi neprirástla k srdcu, takže mi bolo celkom jedno, čo sa s nimi stane. V tejto som tento problém nemala - všetky postavy boli veľmi sympatické, hlavne desiatnik Karotka alebo nové prírastky do Noční hlídky, ako napríklad strážník Potroublo (trpaslík), či strážnik Navážka (troll).
Muži ve zbrani jsou nejlépe hodnocenou knihou ze Zeměplošské série, a myslím si, že právem. Zábavné, chytře napsané postavy, detektivní linka, intenzivní finále.
Městská hlídka je pravděpodobně tím nejlepším, co Zeměplocha nabízí, a kdyby to člověk četl jen kvůli ní, asi by to stálo za to. Nicméně, ostatně jako i u předchozích dílů, je trochu zmatený sled děje a událostí a někdy není snadné zjistit, kdo řekl co. Asi není špatný nápad sehnat si nové vydání ve dvojknize.
Jeden z nejlepší dílů série. Muži Hlídky jsou stěžejní linkou celé série a mám pocit, že každý díl, ve kterém se s nimi setkám, je lepší a lepší. Příběh má i detektivní charakter a je to prostě radost číst.
Další příběh Noční hlídky, tentokrát s detektivní zápletkou, mě opět pobavil. Jeho postavy ( i ty nové) jsou prostě neodolatelné. Obdivuhodné hrátky překladatele s češtinou dělají z této knihy opravdové čtenářské potěšení a Pratchett je pro mě lék na chmury.
Rozhodně jedna z nejlepších Zeměploch, co jsem četl. I když vlastně spíš poslouchal. Zpočátku mi vadil hlas, který mám asociován s jiným audiobookem, ale časem jsem si zvykl a musím uznat, že to bylo hodně dobře načtené. Každá postava měla charakteristický způsob mluvení, což v tom množství určitě nebyla sranda udržet. Jinak souhlasím se vším, co napsal slawa.cap, mluví mi z duše. Jen na můj vkus nějak moc mrtvých.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Jako téměř vždy lepší než předchozí knihy. Je tu úplně všechno, mágové, nemrtví, draci, vrazi, zloději, klauni, láska, nenávist, pomsta, smrt i Smrť a paní Bochánková. Chybí tu jen Mrakoplaš a Čarodějky. Všichni hrdinové jsou tu tak nějak lidštější, než ve Stráže, Stráže. Obyvatelé města je tak nějak víc berou a i Noby vypadá jako dobrej a slušnej polda. Nevím, kdy došlo k tomu posunu, ale líbil se mi. Celkový tón je dospělejší a trochu temnější (I když ne tak jako u Malých Bohů). Zatím ke všem Zeměplochám jsem se při poslechu rád vracel, ale od téhle jsem měl problém se odtrhnout.
Z této knihy jsem velmi rozpačitá. Chvilkama jsem se nedokázala odtrhnout a chvilkama jsem se zase nemohla začíst a příběh trochu nudil. Ale celkově je kniha hezká a konec je šťastný a překvapivý.
Tak co napsat....:-) já myslím, že tady v komentářích kolega druzickaster napsal i za mě vše :-) prostě výborný a těším se na další díly :-)
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Druhá kniha o Hlídce je pro mě ještě o stupeň lepší, než předchozí. Jediným záporem je, že přestože je zde i má nejoblíbenější postava kapitán Elánius, tak tu mají více prostoru jiní členové Noční hlídky. Kromě již předchozí sestavy seržanta Tračníka, desátníka Nóblhócha a nově povýšeného desátníka Karotky, se zde objevují zcela nové postavy – strážník Potroublo (trpaslík), strážník Navážka (troll) a strážnice Angua. Tím vznikají nové zábavné scény, neboť je využita zejména vzájemná řevnivost mezi trpaslíky a trolly. Také se zde již více projevuje Karotkova inteligence, kdy nejvíce jsem si užíval situací, kdy Karotka dokonale využívá své pravdomluvnosti k dosažení svých cílů. Přestože je zde hlavní zápletka silná, Pratchett ji velmi umně používá k tomu, aby rozehrál spoustu zábavných scén. A pro čtenáře je zde mnoho překvapivých odhalení, kdy ne vždy se to týká otázky, kdo je vrah. Závěr knihy pak také předznamenává, jak se série o Hlídce bude rozvíjet. A možná je i dobré vědět, že tato série svého vrcholu stále ještě nedošla.