Muži ve zbrani (limitovaná sběratelská edice)
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 15. díl >
Staňte se členem MĚSTSKÉ HLÍDKY! Městská hlídka potřebuje MUŽE! Ale zatím má k dispozici desátníka Karotku Rudykopalssona (teoreticky trpaslíka), svobodníka Potroubla (prakticky trpaslíka), svobodníka Navážku (trolla), svobodníka Anguu (ženu ... tedy alespoň většinou) a desátníka Nóblhócha (vyloučen z lidské rasy za mnohonásobné nečisté zákroky). A ti teď potřebují veškerou pomoc, kterou je možno získat, protože nad městem poletuje ďábel, ve městě řádí vrah a v ulicích je vůbec něco podivného. Patnáctý díl Úžasné Zeměplochy, v němž se stkáme s mnoha starými známými - od lady Berankinové přes rozšířenou ankh-morporskou noční hlídku až k malému, velmi zvláštnímu pejskovi.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2022 , TalpressOriginální název:
Men at Arms, 1993
více info...
Přidat komentář
Miluji tuto knihu. Ook!
Líbili se mi všichni - Elánius, Karotka, Angua, Nóblhóch, Tračník ...
a řekněte, kdo by neměl rád svobodníka Navážku, Gaspodu a nebo Knihovníka?
Když se ve Čtenářské výzvě pro rok 2023 objevila Kniha, kterou jste už četli, byli Muži ve zbrani moje jasná volba. A možná že znovu začnu u Stráže, stráže! a protáhnu si to nejmíň až po Noční hlídku.
Ankh-Morporku, prastarému městu, které stojí na vetchých a hnijících základech, vládne železnou rukou pragmatický patricij Havelock Vetinari. Ten si je dobře vědom toho, že zločinci musejí být potrestáni. A i kdyby nedejbože náhodou nespáchali čin, za který jsou zavření, jistě se najde něco jiného, za co si vězení/oprátku zaslouží. Spravedlnosti zkrátka musí být učiněno za dost. Ve městě ovšem žije jeden člověk, konkrétně vrah, který se domnívá, že nejspravedlivější by bylo dosadit na trůn místo patricije právoplatného následníka, a sice prostého desátníka noční hlídky, de facto trpaslíka, Karotku.
Podruhé do řad členů noční hlídky, a stejně jako poprvé napodruhé, i podruhé je napodruhé mnohem lepší. Kdo nerozumí, viz můj komentář k dílu Stráže! Stráže! V prvním díle byla noční hlídka vymírajícím druhem. S úspěšným rozuzlením nabyla na síle i všeobecné oblibě u obyvatel a v Mužích ve zbrani přibírá hned několik nových členů. Přidává se starý známý troll Navážka (který měl poprvé šanci víc zazářit v Pohyblivých obrázcích, byť zdaleka ne tolik, jako tady), který výborně baví neustálým hašteřením/bromance s nově příchozím strážníkem Potroublem, skutečným trpaslíkem (kteří jak všichni vědí, chovají k trollům hlubokou nenávist), nejvíc ale boduje strážnice Angua, ať už sarkastickými dialogy se zázračným psem Gaspodou (díky za návrat jednoho z mých favoritů!), kvetoucí romancí s krísmatickým Karotkou, nebo snad díky svému malému tajemství. Staří známí navrátilci pak drží formu, především starý lišák patricij Vetinari, věčně ovíněný, životem unavený, čerstvě zasnoubený kapitán Elánius, a s největší pravděpodobností duševně chorý desátník Noby.
Muži ve zbrani jsou dalším velice dobrým příspěvkem do stále se rozrůstajícího placatého fantazijního světa, baví přehršlí vtipů, komplexní detektivní zápletkou i komentářem společenských problémů v podobě druhismu (rasismus se na Zeměploše nenosí, něco jako barva kůže je zanedbatelnou charakteristikou, když tu jeden najde takové živočišné tvory, jako jsou trollové, trpaslíci, upíři, ghúlové, bubáci nebo klauni), stejně jako úvahou na téma moci i problematiky zbraní.
A mimochodem, někdy je lepší zapálit plamenomet než proklínat tmu.
Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Soudné sestry, Muži ve zbrani, Dámy a pánové, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Barva Kouzel, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky
Noční hlídka je ta nejlepší Pratchettovská parta vůbec. Jsou mile jednodušší, ale odvážní a vtipní.
Pratchettovka bohatší na příběh než na vtipné hlášky, nicméně na příběh tak skvěle vypointovaný, že to ty hlášky plně nahradí. Četla se skvěle, jak taky jinak. V dalším textu komentáře budou spoilery, za což se neomlouvám, jen upozorňuji :-)
Terry se opět dotýká nadčasových témat - touhy po moci, toho, jak snadno se jí někteří nechají ovládnout a že vlastně do určité míry dokáže ovlivnit každého; rovností všech bytostí (záměrně neužívám výrazu "lidí"); bravurně opět vykresluje jednotlivé charaktery - dobrého člověka zapalujícího svíčku namísto proklínání temnoty a mnoho jiných, kteří místo svíčky zapálí plamenomet.
Zarazila mě nebývale lidská tvář Patricije! Zatím v žádné pratchettovce mi nepřišel tak moc lidský. Zbožňuji pasáže s jeho úvahami ( "Hodně vládců, dobrých, špatných a dost často i mrtvých většinou vědělo, co se v jejich říši událo v posledních dnech. Bylo jen málo těch, kterým se s vynaložeím všech sil podařilo zjistit, co se tam odehrává teď. Lord Vetinari považoval jedny i druhé za lidi, kteří postrádají ambice.")
Příběh má spád, není až tak snadno odhadnutelný, zkrátka bavil.
A konečně hláška, příběh, který mě totálně sundal:
VELKÝ FIDO?
"Prosím?"
K NOZE.
UPŘÍMNĚ:já nechápu co s tím všichni mají a myslím si že ten člověk (autor)má asi trochu pomatené myšlení či co.
Terry Pratchett mě lákal hodně dlouho. Coby sběratelka citátů jsem na jeho klenoty narážela neustále. Jenže.. Já nemám ráda styl fantasy. Neumím ho číst a nerozumím mu. Ale protože jsem si chtěla vychutnat Pratchettův jazyk (překladatel je génius), donutila jsem se tomu dát šanci. Znalci mi dali nejdřív jednu Toničku Bolavou, tu jsem po několika pokusech zvládla do půlky. Ale ty potvory, co neumějí pořádně mluvit, mi pily krev tak, že jsem to nakonec vzdala. Ne že bych příliš tušila, o čem kniha byla.. Pak Dobrá znamení. I to jsem horko těžko přeslabikovala asi do půlky, aniž bych se v postavách a ději aspoň trochu zorientovala. Pak mi - protože jsem detektivková - doporučili právě tuto knížku. Dalo mi to hodně práce, ale dočetla jsem ji. A s konečnou platností si musím přiznat, že Terry Pratchett není pro mě. :( Asi mi chybí část mozku..
Při čtení této knihy jsme měla pocity asi jako na horské dráze: pomalý rozjezd, pak nabíráme rychlost, strmý pád, následně extrémně rychlý výlet nahoru a zakončíme to pomalým dojezdem do cíle. Tím nechci tvrdit, že kniha je špatná, to vůbec ne, protože Pratchett snad nenapsal žádnou špatnou knihu, nicméně po prvním sladkém dortíku od Noční hlídky jsem teď dostala pouhý muffin. Ale s čokoládou ;)
Velmi mne potěšilo, že svůj prostor dostal kr...des...kap...ale vždyť je to vlastně jedno, Karotka. A velmi příjemná byla i analogie psů, vlků a taky tak trochu lidí ;) A pošťuchování mezi trpaslíky a trolly? Veselé...:)
Avšak, jak prohlásil Tračník či Elánius, ten drak byl prostě lepší :)
Pratchett prostě nezklame. Geniální partička Noční hlídky v čele s Eliániem, kterému krásně sekundují ostatní bizarní členové tohohle ánsámblu - Karotkou počínaje a Nobym konče.
Jen si občas říkám, jaký byl asi výsledek Navážkovy matematické rovnice. Troufám si tvrdit a doufat, že to bylo 42. Ale to bych už asi chtěl hodně...
Každý odstavec, každá věta, každé slovo, všechno do detailu propracované a velmi velmi čtivé!
Muži ve zbrani je prostě moje nejoblíbenější Zeměplocha (knížka, po které to dotáhl kapitán Elánius v bodovém hodnocení až na Smrtě, což jsem nikdy nemyslela, že se stane, Smrtě prostě miluju). A jediná Zeměplocha u které mi dojetím ukápl asi litr slz. Prostě to stojí za to si ji přečíst ;).
Autorovy další knížky
1993 | Barva kouzel |
1997 | Dobrá znamení |
2007 | Darwinovy hodinky |
2003 | Noční hlídka |
1995 | Stráže! Stráže! |
Noční hlídka v čele s Elániem, Tračníkem a Nobym... co si přát víc. Snad jen ten příběh byl tentokrát příliš zamotaný.