Svobodnej národ

19.12.2020

Po 15 letech znovu přečteno do výzvy (a taky proto, že sérii nemám dočtenou).

"Ti, kteří mohou se mají postarat o ty, kteří nemohou. A někdo musí promluvit i za ty, kteří nemají hlas."

"Veliká lyba!" prohlásil Čestmír znovu.
"No ano, je to velká ryba," přikývla Tonička potěšeně, "ale nejzajímavější na ní je, že velryba není ryba. Je to ve skutečnosti savec, stejně jako kráva!"
Vážně jsi právě něco takového řekla? ozvaly se její Druhé myšlenky, když se k ní obrátily pohledy všech piktmužíků a člun se začal v příboji obracet. To bylo poprvé, kdy Čestmír řekl něco, co se netýkalo sladkostí nebo čůrání, a tys ho opravila?
...
"Velká lyba plyč!" jásal Čestmír.
"Ne, je to savec jako třeba kráva -" řekla Toniččina ústa, než je stačila zarazit.
Piktmužíci na ni stále ještě zírali.
"Já jen, že by to měl pochopit správně," zamumlala rozpačitě a styděla se sama za sebe. "Je to chyba, kterou dělá hodně lidí..."
No, tak z tebe bude někdo, jako je slečna Klíšťová, sdělily jí Druhé myšlenky. Vážně o to stojíš?
"Ano," prohlásil jakýsi hlas a Tonička si uvědomila, že to byl zase její hlas. Pozvedl se v ní vztek. "Ano! Já jsem já! Jsem opatrná a myslím logicky a pečlivě si prohlížím věci, kterým nerozumím! Když slyším, jak lidé používají špatná slova, jsem nedůtklivá! Umím vyrobit tvaroh a sýr. Čtu knihy a umím je přečíst rychle! A vždycky mám v kapse kousek provázku! Takový já jsem člověk!"
Umlkla. Teď na ni užasle zíral dokonce i Čestmír. Zamrkal.
"Veliká vodní kláva plyč..." prohlásil nejistě.
"To je ono! Hodný kluk!" přikývla Tonička. "Až se dostaneme domů, dostaneš jeden bonbon."

"Nikdy jsem neplakala pro babičku Bolavou, protože to nebylo zapotřebí," řekla Tonička. "Mrtví nepotřebují naše slzy. Pláčeme jen kvůli sobě."

Dlouho, opravdu dlouho jsem se této knihy bál. Mělo to tři důvody.

Prvním byla Tonička. Bylo mi známo, že hlavním protagonistou příběhu, bude devítileté děvče. Rozumějte dítě. A já děti nemám rad. A už vůbec nemám rád děti v knihách, které čtu. Očekával jsem otravného spratka, nebo prostě něco podobného jako byla Esk v Čaroprávnosti. Ale nakonec jsem byl velice příjemně překvapen. Jako rozmazlený parchant se Marie Antoaneta – a řekněte, že to není prostě to nejlepší možné jméno! – chovala snad jenom dvakrát.

Druhým předmětem mých obav byli Nac mac Fíglové. Kdysi jsem viděl rozhovor, či přednášku pana Kantůrka, kde o nich hovořil. Když jsem se s nimi potkal v Carpe Jugullum, bral jsem je jenom jako kraťoučkou komediální vložku. Tak to měl i pan Kantůrek, předpokládaje, že už se s nimi nikdy nesetkáme. Kantůrek jim tak vytvořil opravdu unikátní jazyk. Inu, co budu povídat, jak on, tak já jsme byli překvapení Svobodným národem, kde se távají hlavním motivem. Kupodivu to však nebylo tak otravné, jak jsem si myslel. Čekal jsem, že po prvních padesáti prosmátých stránkách, začnu trpět. A ne. Kupodivu jsem si je docela oblíbil. A když mi učitelka někdy v budoucnu opět řekne pasgřivče, nevím, jestli se dokážu nerozplakat smíchy.

Třetím důvod vlastně ani nebyl důvod. Byl to pocit. Nepříjemný pocit, že s novou Zeměplošskou sérií, přijde také změna. A tato jediná obava se naplnila. Ta kniha je opravdu jiná. Pan Pratchett byl už maličko jiný. Vážnější. A rozumějte, Zeměplocha už dříve nesla různá poselství a řešila vážná témata, ale v této knize to bylo tak nějak… více cítit. Je ale důležité zmínit, že kvůli tomu kniha neztrácí na vtipnosti, vtipných scén je tam přehršel, v tomto se více méně nic nezměnilo. Ale je tam jakýsi stín…

No ale vzato kolem a kolem se opět jedná o vynikající knihu, která mě samozřejmě vábí k pozorování dalších Toniččiných osudů, líčených v následujících knihách. A tak hurá na Klobouk s oblohou.

Kristusmaríja!

01.09.2020

Zamiloval jsem si Nac mac Figly a jejich Kristusmarja!
Sir Terence v této knize vymyslel velmi zajímavý koncept světa Královny, propojování snů. Místy jsem se i trochu bál ????

11.07.2020

Série o Toničce Bolavé je vlastně takový spin-off Zeměplochy. Znáte takové ty televizní seriály, které profitují z oblíbenosti hlavní série, a tak vezmou některou známou a oblíbenou postavu (tady je to hlavně Bábi Zlopočasná), přidají k ní novou hlavní postavu, v tomto případě Toničku, trošku komického odlehčení (Národ) a juchú, druhořadá záležitost je na světě. Bohužel.

19.04.2020

První kniha od Terryho Pratchetta, kterou jsem četla a byla to opravdu dobrá volba. Kniha se mi moc líbila, obvzláště Nac mac Fíglové jsou velmi vtipný. Jejich řeč bych přirovnala ke kombinaci hanáčtiny, slovenštiny a polštiny :-) Už se moc těším na další díl s Toničkou Bolavou.

13.11.2019

Svobodnej národ byl první knihou od tohoto autora, kterou jsem četla a musím říct - výborná volba! :)
Příběh je kombinací pohádkového vyprávění a něžně svérázného humoru. Příjemně svižně gradoval až do velkého finále. V momentě, kdy je atmosféra tak hustá, že by se dala krájet, si pro nás autor připravil silné emoce, překvapivý zvrat a pak? Naprosto nečekaně vše rozsekl vtipem, kterému se směji ještě teď. :D
Jediné, co bych zde vytkla, je věk hlavní hrdinky. Celou dobu jsem ji viděla spíše jako dvanáctiletou, třináctiletou. Na devítileté děvče mi její chování opravdu nesedělo.
Nicméně i tak smekám svůj špičatý klobouk a těším se na další knihy z této série! :)

11.11.2019

Já se neskutečně bavila :-) těším se na další díl s Toničkou :-)

30.10.2019

Velmi vtipné čtení a použití nářečí bylo super. Bavila jsem se u ní jak malé děcko. Ostatně jako u všech dosud přečtených "Pratchettovek".

05.08.2019

Pratchett ve své nejlepší podobě. Knihu jsem doslova zhltla a dost jsem se nasmála. Nac mac Fíglové jsou boží ;)

19.02.2019

Tonička a všechny knihy o ní jsou moje srdcovka. Ta atmosféra, kterou v nich Pratchett vytvořil, je tak jedinečná...

07.02.2019

Série o Toničce je pro mě nejlepším počinem z celé Zeměplochy. Není tak rozvláčná jako "normální" pratchettovky, takže se snadněji čte a určitě ji zvládnou i (starší) děti. Taky to není typická Zeměplocha, i když je stejně vtipná a v příběhu se skrývají hluboké lidské pravdy. Pravdy podané velice civilně a skromně, nikoli s pompézností některých pseudointelektuálských autorů. A to je mi velmi sympatické.
Kdybych mohla, dám hvězdičku navíc za Nac Mac Fígly! A do psí nohy!

26.01.2019

Tak Tonička Bolavá mě osobně nechytla. Asi to bude tím, že na Zeměploše miluji příběhy o univerzitě a jejich obyvatelích a městské hlídce, ale čarodějky mě prostě k srdci nepřirostly. Každopádně jsem přečetl Svobodnej národ a Klobouk s oblohou a do Zimoděje jsem se už ani nepustil... Dokonce jsem teď tyto dvě knihy dal na sbazar abych si udělal místo na nové knihy. Ne všechno od Pratchetta musí sednout všem, to je jasné, ale mě osobně se líbilo vše - až na Toničku.

09.11.2018

Nádherná snová melancholická záležitost. Tuto sérii mám spjatou se svojí babičkou, které se strašně líbilo nářečí Nac Mac Fíglů. Svobodnej národ jsem jí četla asi 2x. Hlavně pasáž se svatbou a jak se krade ovce.

02.07.2018

Kristusmarja já toho Pratchetta fakt miluju a díky němu i Nac mac Fígly ne že bych tydle pidimužíky chtěla mít doma nebo někde v blízkosti, ale teď už vím kam mi doma mizí věci :D. Opět krásné počtení u kterého se nasmějete a obdivujete jak někdo může vymyslet celej svět.

20.05.2018

Je poznat, že knížka je určená víc pro mládež, je trochu umírněnější, než jsem u Pratchetta zvyklá. Tonička je dobrý éro :), ale nejvíc mě bavil Ne-tak-velkej-Jock-jako-prostředně-velkej-Jock-ale-větší-než-malej-Jock Jock.

"...je moc dobrejch příběhů a písní o činech Ne-tak-velkejch-Jocků-jako-Prostředně-velkej-Jock-ale-větších-než-Malej-Jock Jocků," dodával piktmužík a tvářil se při tom tak nadšeně, že Tonička neměla to srdce říct mu, že to musí být velmi dlouhé příběhy."

Musela jsem si to najít i v originále, třeba jak opravuje Toničce svoje jméno: “That's No'-as-big-as-Medium-Sized-Jock-but-bigger-than-Wee-Jock-Jock, mistress,' said Not-as-big-as-Medium-Sized-Jock-but-bigger-than-Wee-Jock-Jock. 'Ye were one jock short,' he added helpfully.”

18.02.2018

Tonička Bolavá není obyčejná devítiletá holčička. Když se v její rodné Křídě začnou dít podivné věci (jako například výskyt pohádkových příšer a modrých pidimužíků), rozhodne se všemu přijít na kloub, i kdyby měla použít svého batolecího bratra jako živou návnadu.

Série o Toničce Bolavé se možná na První pohled jeví, že ani nepatří do Zeměplochy. Při zapojení Druhých myšlenek o tom ovšem nemůže být pochyb. Je jiná, ano, ale jakpak by nebyla, když je prvním (ačkoli vlastně druhým po Mauricovi, který je ovšem samostatným příběhem) plnokrevným přírůstkem do série, který cílí na mladší čtenáře. Tomu se podřizuje stavba příběhu, který je jednodušší, protože zkrátka nehraje prim. Všechno ostatní je ale typická Zeměplocha. Tonička Bolavá se na věci dívá svým vlastním pohledem, svým zvláštním uvažováním. To je motiv, který se celou Zeměplochou vine takřka od začátku (počínaje Esk v Čaroprávnosti, pokračujíc Zuzanou), a stejně jako všem předchozím, i dílům o Toničce dodává nádech nenucené emancipace a něžné poetičnosti. Ta se projevuje především ve chvílích, kdy Tonička láskyplně vzpomíná na zesnulou babičku Bolavou. Nedílnou součástí je potom praštěný humor, kterého se i tady dostává dosyta. I do sýra.

Nemůžu ovšem nezmínit podstatný problém, a soudě dle okolních komentářů půjdu asi těžce proti proudu, ale jak si obvykle překlad Zeměploch vychvaluju, nářečí Nac Mac Fíglů mi přijde jako solidní přešlap vedle, obzvlášť s ohledem na fakt, že série o Toničce je určená mladším čtenářům. Upřímně jsem význam mnohých vět musel nekonečně luštit, a občas s frustrací nakoukával do anglického originálu, kde, světe div se, Nac Mac Fíglové mluví poměrně srozumitelnou angličtinou, psanou skotským "přízvukem." Táhne mi to jinak velice dobrý díl Zeměplochy dolů. Uvidíme, jestli si na to nakonec nějak zvyknu, jestli to v dalších dílech bude utlumenější, nebo jestli budu příště psát komentář o přírůstku do série Tiffany Aching.

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Hrrr na ně!, Soudné sestry, Pravda, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Noční hlídka, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Carpe Jugulum, Čaroprávnost, Zloděj času, Svobodnej národ, Stráže! Stráže!, Sekáč, Úžasný Mau®ic a jeho vzdělaní hlodavci, Poslední hrdina, Lehké fantastično, Erik, Poslední kontinent, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Pátý elefant, Pohyblivé obrázky

07.11.2017

Další fantastická kniha páně Pratchetta, dej mu Smrť správně ohoblovanou houpačku ve své říši.
Fíglům jsem se docela dlouho vyhýbala, protože Patricij je prostě Patricij a Hlídka Hlídka. Ale Tonička - a její úžasný pohled na svět - neměla být odstrkována tak dlouho. A její pánev taky ne.
Další ze skvělých zeměplošských příběhů. Kelda, Roland, Králka a hlavně pokřik „Kristusmaríjá!“. To všechno mě dostalo opět do kolen a smála jsem se v autobusu i v metru jako blázen. A bylo mi úplně jedno, že se na mě spolucestující jako na toho blázna opravdu koukají. Už pokračuju Kloboukem s oblohou a Zimoděj se mi rýsuje pod vánočním stromem stejně jako naděje, že pan Pratchett neupadne v zapomnění. To by totiž svět skončil.

24.10.2017

Kniha se mi četla dobře a byla to jedna z mých prvních přečtených do samotného konce :)

27.07.2017

Mám knížky Terry Pratchetta rád a ani tento kousek nebyl výjimkou - prostě záruka dobré zábavy. Jen jsem měl tentokrát pocit, že v porovnání s předchozí Noční hlídkou byl příběh trochu jednodušší. A taky se mi zdálo, že některá témata už znám z dřívějška - třeba povídání o tom, co dělá čarodějnici čarodějnicí už bylo podobně napsáno (myslím v Čaroprávnosti nebo Soudných sestrách?) a taky hlavní hrdinka byla netradiční takovým tím tradičním způsobem. Kdybych chtěl být hnidopich, tak bych řekl, že z Pratchettova boje proti obvyklým příběhovým konvencím se už samo stává klišé...
Ale to jsou jenom drobnosti. Koneckonců, přečetl jsem to za jedno odpoledne, tak si asi nemůžu moc stěžovat. :-)