Svobodnej národ
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26684/bmid_svobodnej-narod-yEG-26684.jpg
5
787
787
Úžasná Zeměplocha série
< 30. díl >
Na křídových pláních nazývaných Vysočina jsou čarodějky zakázané - ode dne, kdy v lesích zmizel baronův syn. Kromě toho, každá čarodějka ví, že křída je pro čarovaní nevhodná. Devítiletá Tonička Bolavá si myslí, že její babička - moudrá pastýřka - byla čarodějkou, ale babička je mrtvá a když se teď začnou dít podivné věci, musí si Tonička poradit sama. Nejdříve se v říčce objeví podivná obluda, pak na souši bezhlavý jezdec a nakonec tvorové ze všech nejpodivnější - malí modří lidičkové v kiltech, Svobodnej národ, kteří si hledají novou Keidu, tedy královnu. Jsou to Nac mac Fíglové, pidimužíci, neboli jak si často sami říkají "špirkové", kteří jsou nejšťastnější, když mohou krást, pít a bojovat. Pak se ztratí Toniččin mladší bratříček Čestmír, a má-li ho Tonička zachránit před královnou víl, musí spojit své síly s Nac mac Fígly...... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2004 , TalpressOriginální název:
The Wee Free Men, 2003
více info...
Přidat komentář
Můj první Prachett a celkem náhodně vybraný. K mé spokojenosti. Snoubí se zde čirá, barevná fantazie, trošku pohádková, i břitký humor. "Ajto, asi si dojdú pro dalšie prečetovské čtivo..."
Toničku můžu, i když tak úplně nezapadá do klasické Zeměplochy. Podle mého názoru je to jedna z prvních knih, která odráží to, čím si Pratchett prošel. Ale má dobrý konec a závěrečné setkání (nebudu jmenovat) je velmi zábavné.
Tahle knížka mi připadá taková... taková nepratchettovská. Prostě taková jiná, než ostatní co jsem četl. Kantůrek si skvěle poradil s překladem. Cpát Fíglům jazyk s prvky asijského (tím směrem, jak je morava) nářečí bylo odvážné, ale zafungovalo to.
Pratchettovy knihy jsem nečetla v pořadí, v jakém byly napsány a to je chyba. Přestože řada s Toničkou Bolavou je moje nejoblíbenější ,nějak jsem se neuměla vrátit- hlavně kvalitou.Klobouk s oblohou mě namlsal a Svobodnej národ tak trošku zklamal. Asi nejvíce mi chyběly druhé a třetí myšlenky Toničky a taky Bábi, její moudra i kouzla.
Nemůžu si pomoct, ale stylem mi to připomnělo jinou Pratchettovou sérii: Vyprávění o Nomech.
Netradičně jsem četl první díl sérii s Toničkou až jako poslední ze všech, takže člověk vlastně vplul do obsahu jako do příjemného prequelu a užil si Toniččino stávání se Toničkou, objevování kouzla meta-myšlenek a pidimužíky.
A až u čtení tohoto dílu jsem si uvědomil, že Tonička je možná lehký autista... či jinak viděno dítě, které ze své neúprosné čisté logiky vlastně nikdy nevyrostla, jako se to stane (nám) ostatním lidem ;-)
Nová krv do čarodejníckych príhod, Tóňa Bolavá... Jednoducho skvelé. Odporúčam nebrať si túto knihu na miesta kde sa vyžaduje vážnosť, lebo záchvat smiechu, ktorý text môže spôsobiť dosť poburuje, smutné tváre. :D takže vlastne si ju zoberte so sebou. A pozor na tretie myšlienky! ;)
Zase něco trochu nového, možná nesedne každému, ale Tonička je fajn, piktmužíci taky. Ikdyž Toničce těch 9 let moc nevěřím... ;)
Zajímavá kniha, zas tak trochu jiný styl psaní než na které jsem zvyklý u pána Pratchetta, avšak styl je to pohádkový a ten se mi zamlouvá. Pidimužíci jsou parádní a ta jejich mluva a překlad, no nemá to chybu :)
Toniččin střízlivý pohled na pohádky je nepřekonatelný. A Nac mac Fíglové? Kdo by je nemiloval...
Pratchetta prostě miluju. Tuhle knížku jsem četla v angličtině, čímž jsem si dobrovolně zkomplikovala porozumění všem slovním hříčkám, ale ta radost, když se mi povedlo nějakou odhalit byla k nezaplacení :D
Tiffany (Tonička) je jedna z mých oblíbených postav a taky Nac Mac Feegls mě svými hláškami dostávají. Úžasné oddechové čtení plné fantazie, barev a odvahy.
Tato kniha byla mým prvním setkáním s tvorbou T. Pratchetta. Musím se přiznat, že jsem ji dočetla až na druhý pokus, Asi zafungovaly třetí myšlenky, ale především mě okouzlili svobodomyslní piktmužíci Nac Mac Fíglové a jejich děsivá poezie.
Seria pratchettoviek o Tonicke Bolavej sa stala mojou najoblubenejsou z Pratchettovych knih.
Carodejky boli popri Smrtovi a Zuzanke vzdy moje najoblubenejsie postavy...Tonicka Bolava a jej prihody maju ale este nieco navyse, cim si ma ziskali. A k Tonicke samozrejme nedmyslitelne patria Nac Mac Figlove, nad ktorymi hlaskami som sa nevedela prestat smiat.
Rozuzlenie Tonickinych problemov je sice niekedy az prilis jednoduche, ale take byvaju obcas aj riesenia v realnom zivote..jednoduchsie, ako sa na prvy pohlad zda.
Jednoznacne odporucam.
Výborná kniha.
Je to také vůbec první kniha, na kterou jsem se od Pratchetta vrhla. Rozhodně nezklamala. Měla zajímavý, ač místy pěkně zamotaný děj. Hodně pobavila, hlavně výroky Nac mac fíglů.
Takže jsem připravena na další kousky od tohoto autora.
Nevěřila jsem, že by mě mohlo cokoliv od Pratchetta bavit. Dělala jsem však chybu, že jsem se mu vyhýbala. Tato kniha mě přesvědčila o tom, že má cenu přečíst si od něj i jiná díla. Byla nádherná.
Napadlo vás někdy pochybovat o tom, jestli ta zlá čarodějnice z pohádky byla opravdu zlá? Nebo jestli ten princ byl opravdu krásný? Mě ne, ale já nejsem Tonička.
Když jsem knihu dočetla, uvědomila jsem si, že lituji, že jsem ji poprvé nepřelouskala jako malá. To okouzlení z ní by bylo určitě ještě větší, obrovský, báječný!!! Třeba by mi to i pomohlo myslet trošku jinak, líp.
Jo a: CVRLIKY!
Jak už jsem napsal v komentáři k Barvě kouzel, Terry Pratchett rozhodně není mým šálkem kávy. Přesto (nejspíš ovlivněn současným vzedmutím vlny mediálního zájmu o jeho osobu – dnes je to osm dní, co autor zemřel – ale i veden snahou "pochopit, co na tomhle chlapíkovi všichni mají") jsem sáhl po jeho další knize.
Příběh o Toničce Bolavé mě oslovil svojí komorností a zpočátku jsem koketoval i s pětihvězdičkovým hodnocením, ale později jsem podlehl témuž "syndromu přesycení", který mne přemohl i u Barvy kouzel: Někde v polovině knihy jsem znovu začal pociťovat únavu z "bezbřehé imaginace" a chuť číst dál se postupně vytrácela. Zkrátka je ve mně něco špatně nastaveno…
Přesto jsem poctivě dočetl – a upřímně řečeno: jsem rád, že jsem to nevzdal!
Po jistém váhání uděluji čtyři hvězdičky, především za nádherný jazyk, za řadu půvabných míst, vyvedených v mollových tóninách (vztah Toničky a její babičky) a vlastně i za docela milý příběh…
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Super knížka. Bavilo mě to hned od začátku až do konce. Miluju tyhle knihy... :)