Podivný regiment
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480/bmid_uzasna-zemeplocha-podivny-regiment-ubM-480.jpg
4
766
766
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 31. díl >
Představte si klikatou říčku, která je hranici mezi Borogravií a Plesnivinskem a po každých deštích radikálně změni koryto. Schyluje se k válce. Na území, které po posledních deštích připadlo Borogravii, stála totiž jedna i ankh-morporkských signálních věží. Vládkyně Borogravie dala věž zbourat. Patricij vyslal na ochranu malého Plesnivinska a samozřejmé tak trochu i ankh-morporkských zájmů, oddíl vojska, jemuž veli Řeznik Elánius (jak mu říkají Borogravijci). Na obranu rodné Borogravie se dá naverbovat i Apoléna, ať už k tomu má důvody jakékoliv. Ztracena mezi vojáky lidmi, vojáky trolly a vojákem Igorem, prodělává na pochodu k hlavním jednotkám tvrdý výcvik pod velením svobodníka Řemendera a desátníka Honzáruma. Apolena ale brzy zjisti, že ve skutečnosti je mnoho věci úplně jinak, než se na první pohled zdá… Úžasná Zeměplocha, kniha 29., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2004 , TalpressOriginální název:
Monstrous Regiment, 2003
více info...
Přidat komentář
Trochu váhám s hodnocením, protože první polovina knihy mi připadala bez tempa, ale pak se to výrazně zlepšilo a závěr v pevnosti s pradlenami je skvělý.
pro mě bohužel nejslabší díl ze série.
A konec je hodně přestřelený a pro mě ne uvěřitelný.
Bohužel
Podivný regiment byl pro mě trochu zklamáním - podobně jako Noční hlídka je kniha vážnější na úkor vtipných scének, ale příběh je bohužel o dost méně povedený. První cca třetina knihy není špatná, ale pak začne být děj hodně natahovaný a závěr se moc nepovedl - je hrozně překombinovaný a dost přehnaný - i na poměry Zeměplochy. A velitel Elánius má v knize bohužel jen štěk.
Podivný regiment je opravdu podivný. Zeměplochu čtu pro pobavení a tady jsem snad prvních sto padesát stran četla o tíživosti války. A bylo jedno, že se jedná o vymyšlený svět a ne ten reálný. Válka je zlo.
Rozhodně se nejedná o špatnou knihu, jen mi zde chyběl typický humorný nadhled. Po dočtení v člověku zbyde zvláštní hořká pachuť, což je u Pratchettových knih velice neobvyklé.
Nejlepší moment knihy bylo vetření se do tvrze nepřátel, které se povedlo nadporučíku Rubaškovi. Dokonalé. Samotná Apoléna je skvělá postava v závěsu s Igorem či Honzárumem.
Autor opět nezklamal. Kniha má opět své kouzlo, kterým se nedokážete odtrhnout a čekáte, co se ještě stane a co vás překvapí.
Takové holčičí čtení, plné jemných nuancí, tajemných náznaků a vtipů, vycházejících z rozdílů mezi pohlavími....... Ne! Je to zase velká bžunda, ve které je tolik originálních nápadů, že to člověka nutí říci: Kam na ty skvělé nápady chodí?
V podivném regimentu autor ukazuje jiné země ze Zeměplochy. Ne tak svobodomyslné a pokrokové jako Ankh-Morpork. Pokud z dřívějších popisů vypadal Ankh-Morpork jako město, kde není život růžový, tak oproti Borogravii je to skvělé místo pro život. Hlavně pro ženy.
Místy se v příběhu objeví pár známých postav z hlídky, ale hlavně je příběh o malé Borogravské jednotce a jejích členech. Není to svým obsahem tolik humorné dílo (snad i Noční hlídka byla veselejší), ale i tak se najde chvíle, kdy se člověk pobaví. Autor si v této knize bere na mušku válčení, armádu, vlasteneckou propagandu i všechny ty nesmyslné důvody k válce.
Život v armádě je drsný a ve válce ještě horší. Zvlášť když vás dostane na starost kreatura typu desátníka Řemendera. Zase trochu víc moralizující dílo: napětí 70%, humor 10%, trpkost života 95%, celkově 4-5 hvězd, vynikající. Ano,ten konec byl trochu moc. Ale i tak.
Zpěváčková výborná, Honzárum dokonalý, Rubaška správně motivovaný. Nugát nebrat.
Po "Hrrrr na ně" další díl pomyslné humanistické hlídkové série, i když Elánius je zde vyloženě jen v epizodní roli. Od Pratchetta to tu v první části schytávají zejména vlastenecké a válečnické směry politiky - kdo někdy viděl úryvky ze současné ruské propagandy, budou mu některé výroky povědomé: "Naše země je obklopena vraždícími cizinci" nebo "Borogravské matky s radostí posílají své syny do války, neboť největší ctí muže je padnouti za vlast".
Postupem času se ale objevuje jednak podstatný feministický nádech knihy (který může konzervativního čtenáře dost podráždit) a jednak explorace remarqueovského válečného kamarádství řadových vojáků, které Pratchett vyjadřuje heslem "nepřítel je stejný zoufalec jako my, ale musíme ho zabít dřív, než on zabije nás".
Jak už se píše níže v komentářích ostatních - kniha není k popukání, ale je zde mnoho zábavných momentů: nezklame pochopitelně Igor, ale ani trollí romantika není k zahození, stejně jako poněkud potrhlý důstojník Rubaška, absolvent od života odtržené oficírské školy. A trochu na hlavu postavené rozuzlení celého příběhu jsem taky ocenil.
99%
Nejlepší Zeměplocha. A tohle je kopec, na kterém jsem ochotná zemřít (pokud mě tedy takhle nepropleskne ještě nějaký další díl, který jsem ještě nečetla).
Neberte Regiment do ruky, pokud hledáte vtipnou, rozpustilou, humornou knížku, jakou od Pratchetta čekáte. S takovou se radši vrhněte na ty s Hlídkou či Neviditelnou univerzitou. On totiž není ani vtipný, ani rozpustilý, a humorný jen v drobných situacích, ne ve svém principu.
Terry Pratchett chápal ženy a rozuměl jim o nic méně než mužům, a co víc: rozuměl jim i za hranice "ženství". Někteří si možná vybaví divoké diskuze o tom, zda tento autor byl nebo nebyl transfobní. Zaprvý: nebyl, zadruhý: kdyby náhodou někomu nestačilo, že to o něm potvrdili lidi, kteří ho znali (včetně Gaimana nebo jeho samotné rodiny), tak tuhle knížku jsem ochotná omlátit o hlavu každému s pochybnostmi.
Jsem jediná, kdo z Borogravie chytá náznaky Severní Korey? Anyways, je to knížka o zničené zemi a zbídačených lidech, co v ní žijí, pod vládou náboženského fanatismu a boha, který své věřící dávno opustil. Je to knížka o státu, který z chudoby a špíny plodí ženy pevné jako ocel.
Nevypráví nám prioritně o tom, že ženy mohou být v armádě. Dokonce ani o zbytečnosti a krutosti války. Je o ženské síle, která pokaždé pramení odjinud a míří někam jinam, je o tom, že ženy mohou vzít svůj osud do svých vlastních rukou, a hlavně: že se mohou rozhodnout ženami vůbec nebýt.
Je to hrozně jednoduché. Když někoho do sukní nedostanete, mrkněte na něj a podstrčte mu pár srolovaných ponožek.
Humorný příběh obsahující skvělé antiválečné myšlenky. Jako absolvent základní vojenské služby mohu potvrdit, že absurdity v knize uvedené, jsou společné zřejmě všem armádám světa.
A na závěr citát, se kterým nelze než souhlasit: "Nepřítelem nejsou muži, ženy, staří a dokonce ani mrtví. Byli to jen hloupí lide všeho druhu. A nikdo neměl být právo hloupý."
V knize byly i vtipné momenty, ale celkově zpracovává vážná témata a není to úplně oddechové čtení.
Tým, že nemám načítaných ešte veľa kníh zo Zemeplochy, tak nemôžem veľmi porovnávať, ale tie, ktoré som doteraz čítala boli vtipnejšie. Táto kniha však bola super, aj napriek tomu, že v nej nebolo až toľko humoru, ale autor sa pekne dotkol aj závažnejších tém. Určite sa oplatí čítať. AJ
Asi doposud největší zklamaní ze série zeměplochy. Knihu jsem se nutil dočíst.
Vím, Regiment je určitě literárně výš než Terryho prvotiny ze Zeměplochy, ale to neomlouvá, že kniha nebaví a nezaujme. Místo toho se autor zaplétá do moralizujících klišé, a samotnou zápletku s vtipným potenciálem totálně přežene a zabíjí. Zeměplocha se stává pouze kulisou dodávající lesk nedotaženému příběhu s prázdnými postavami. Výjimkou je snad jen postava nadporučíka Rubašky. Jediným vtipným tématem se mi zdála bizarní víra v Nugáta, která na mě působila Pratchettovsky.
K rozpačitému dojmu přispívají různé naťuknuté, ale nedotažené linky. Velitel Elánius i role zbytkuy Hlídky vůbec je v příběhu zbytečná, jaksi násilně implantovaná a působí kostrbatě. Navíc se zde projevuje nešťastný trend posledních „Hlídek“, kde místo jízlivého a provokujícího humoru, upadá do šablonovitých, průhledných morálních témat. Na počátku série by mě nenapadlo, že Anhk Morpork a jeho policie bude popisován jako úžasná a osvícená síla šířící toleranci po Zeměploše, proti kterým jsou lékaři bez hranic a mírové jednotky OSN, pouzí „čučkaři“.
(SPOILER) Jsem na rozpacích, jak mám vlastně knihu hodnotit. Asi je to i tím, že jsem čekala jako vždy oddech a zábavu a místo toho jsem dostala hlavně satiru závažnějších témat. Místy byla kniha vyloženě smutná. Do čtení jsem se musela chvílemi až nutit, což se mi u knihy od Pratchetta zatím nestalo. A přes to, že jsem žena, tak na mě bylo v knize žen až moc, v závěru jsem si dokonce říkala, už prosím ne, aspoň ty buď chlap...Prostě nic se nemá přehánět. Úplný konec byl také spíš hořký. Takže celkově vzato se mi líbilo hlavně poukázání na nesmyslnost války a náboženského fanatismu, ale jinak to bylo slabé.
Hlavní postava příběhu Apoléna Zpěváčková se rozhodne, že za každou cenu najde svého bratra Pavla, který odešel do války a přivede ho zpět domů. Její jedinou možností je přestrojit se za muže a vstoupit do armády. Není však jedinou, kterou něco podobného napadne.
Pratchett tentokrát opouští jak své zavedené postavy, tak i své běžně používané kulisy jako je Ankh-Morpork nebo Lancre. Vždy ve svých zeměplošských knihách použil alespoň jedno z toho (až na Malé bohy). V tomto románu se ocitneme v Borogravii, malé nevýznamné zemi, která je známá tím, že neustále bojuje s některým ze svých sousedů, a která jako jedinou víru vyznává boha Nugáta, známého tím, že si vymýšlí čím dál hloupější náboženská nařízení.
Pratchett si tedy za svůj cíl ke kritice tentokrát bere závažná témata – válku a náboženská dogmata. Už od začátku poukazuje na nesmyslnost války, která národ postupně vysává a ničí, kdy produktivní část společnosti odejde do války a není nikdo, kdo by se staral o hospodářství země. Tuto situaci pak nijak neusnadňuje ani církev, která tvrdě trestá prohřešky vůči náboženským nařízením, ať už jsou sebenesmyslnější.
Třetím důležitým tématem této knihy je pak feminismus, kdy Pratchett poukazuje na to, že ženy v armádě mohou být stejně schopné (nebo i lepší) jako muži, ale i stejně tvrdé a kruté. Tedy, že na pohlaví vlastně v tomhle pohledu nijak zvlášť nezáleží.
Příběh o neznámých hrdinech je pak opepřen postavami velitele Elánia a novináře Mikuláše ze Slova, kteří mají sice v celém příběhu malou, ale významnou roli.
Přestože považuji Podivný regiment za nejslabší z celé zeměplošské série, stále to je vtipné a zábavné, jak jsme u Pratchetta zvyklí. A na druhé přečtení mě kniha přece jen bavila více.
Od románu Noční hlídka je pak také vidět zřejmý Pratchettův přesun k vážněji pojatým tématům. Humor se sice z jeho zeměplošských knih nevytratil, ale již není tak významnou složkou příběhu.
Tejto časti som sa trošku obávala, pretože tie časti, v ktorých sa vyskytujú nové postavy (čiže nie čarodejky alebo Hlídka) ma veľmi nebavia. Táto je ale výnimkou, skutočne ma veľmi bavila. Asi prvý krát mi žiadna postava neliezla na nervy a ešte aj humor mi sadol (nakoniec táto časť mi neprišla veľmi vtipná, iba tak akurát :D). Aj dej ma bavil, prišiel mi na Pratchetta celkom ponurý, vážny, hlavne skrz často spomínaných dokaličených či mŕtvych vojakov. Spočiatku som si síce myslela, že ide o akúsi verziu Mulan, ale potom ma tento pocit prešiel a kniha sa mi čítala skvele, celkom ma pohltila. Putovanie Apoléninho regimentu a postupné odhaľovanie istých tajomstiev ma vážne bavilo, aj tá záhada na pozadí s požiarmi (tá má vážne zaujímavé rozuzlenie). Záver v pevnosti mi trochu vadil, prišiel mi už taký prekombinovaný a aj tých „zvratov“ tam bolo dosť veľa. Ale pre mňa určite jedna z tých lepších častí Zeměplochy.
Ackoliv valecne tema nemusim a knizka byla kapku delsi, vubec jsem se nenudila. Postavy jsou super, pribeh svizne ubiha a zapletka je taky fajn. Proste muj milovany Terry opet nezklamal. :)
Z nedostatku času se spíše průběžně a pomalu prokousávám Pratchettem. Dokonce by se dalo říct, že na etapy. Potíž je v tom, že po přečtení každého dílu mám zkrátka nutkání otevřít další... A to pokud možno hned. Připadám si jako když jednomu chybí káva:-).
Jinak co se Podivného regiemtu týče, autor opět nezklamal, dokonce se objevil i Smrť (už jsem se bál že je to onen pověstný díl kde není), a i přesto že vzápětí zase zmizel, zapadl přesně na své místo.
Co bych vám povídal, kdo nepřečetl neuvěří a kdo ano, dobře ví o čem mluvím.
Na závěr si dovolím takový malý spoiler: Nic není takové jaké se to zdá a když už si myslíš že je to všechno, Pratchett se teprve rozehřívá... Bacha na sirky, zvláště pokud je bude držet nenápadná introvertní dívka.
Štítky knihy
Zeměplocha humor městská hlídka Ankh-Morpork
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Pro mně jedna z nejlepších Pratchettovek, také jedna z prvních, ke kterým jsem se v rámci zeměplochy dostala. Když jsem si ji po letech četla znovu, už plně obeznámená s reáliemi a postavami zeměplochy, bylo čtení ještě lepší.