Podivný regiment
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 31. díl >
Představte si klikatou říčku, která je hranici mezi Borogravií a Plesnivinskem a po každých deštích radikálně změni koryto. Schyluje se k válce. Na území, které po posledních deštích připadlo Borogravii, stála totiž jedna i ankh-morporkských signálních věží. Vládkyně Borogravie dala věž zbourat. Patricij vyslal na ochranu malého Plesnivinska a samozřejmé tak trochu i ankh-morporkských zájmů, oddíl vojska, jemuž veli Řeznik Elánius (jak mu říkají Borogravijci). Na obranu rodné Borogravie se dá naverbovat i Apoléna, ať už k tomu má důvody jakékoliv. Ztracena mezi vojáky lidmi, vojáky trolly a vojákem Igorem, prodělává na pochodu k hlavním jednotkám tvrdý výcvik pod velením svobodníka Řemendera a desátníka Honzáruma. Apolena ale brzy zjisti, že ve skutečnosti je mnoho věci úplně jinak, než se na první pohled zdá… Úžasná Zeměplocha, kniha 29., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2004 , TalpressOriginální název:
Monstrous Regiment, 2003
více info...
Přidat komentář
Po x- letech jsem znovu sáhla po Zeměploše, abych se vrátila do studentských let, kdy jsem knihy pana Pratchetta s oblibou čítávala, ale již mě tak neoslovila. Vojín Čuráček je fakt chlap s gulama. Nejvíc mě bavil začátek, kdy se regiment scházel a jeho členové postupně odhalovali svá tajemství. Zajímalo by mě, do jaké školy Rubaška vlastně chodil.
"Jenže když je svět obrácený zhůru nohama, možná, že se dá vzhůru nohama obrátit i žert." Pratchet je můj oblíbený autor, a "Podivný regiment" je naprosto dokonalá kniha. Dobře se bavte
Pana Pratchetta nekriticky zbožňuju, ale tuhle knížku jsem opravdu přetrpěla a druhou polovinu knihy jsem už jen přebíhala očima odstavce....trochu mě mrzí, že jsem zeměplochu uzavřela právě touhle knihou (no jo, chybí mi ten prokletý Poslední hrdina, ale víte jak :) ).
V kontextu okolních knih je to prostě hodně, hodně slabé. Sice jsou v sérii mnohem větší propadáky (poslední kontinent, erik...), proti kterým to jakousi kvalitu má, ale to je asi tak všechno. Vedlejší role Elániovi prostě nesekne, celý regiment je děsivý a základní myšlenka je taky na hlavu padlá. Tady se prostě mistr utnul.
EDIT: Po celkem třetím přečtení po nějakém tom roce musím - ač nerad - dát hodnocení ještě níž. Poslední třetina ("útok" na pevnost, soud, "nečekané" rozuzlení, naroubovaný neelániovský Elánius) je jeden velký gejzír trapnosti.
Tohle byl u mě úplný propadák. Mám pocit, že tomu lidi dávají hvězdičky jen ze setrvačnosti, protože nechápu jak taková kniha může mít tak vysoké hodnocení. Zatímco první knihy ze Zeměplochy mě bavily, tak tohle bylo nudné, nezáživné a neuvěřitelně zdlouhavé.
býva zvykom že sa známe osobnosti vyjadrujú k rôznym témam svoj doby, jedzte zeleninu, separujte odpad, ženy do armády , vo väčšine prípadov len rozkopávajú otvorené dvere. Aj keď neurazilo, veľmi ma to neoslovilo.
Zpočátku bych to nebyl čekal, ale během čtení se z této knihy vyklubala (pro mě osobně) jedna z nejzábavnějších pratchettovek vůbec. A dost možná lze říci, že je to vlastně zeměplošské Jak jsem vyhrál válku (viz http://www.databazeknih.cz/knihy/jak-jsem-vyhral-valku-549 :-).
Podivný regiment je kniha o smíchu zakrývajícím slzy. Velice mě dojala, ale také pobavila. Asi nejvíce ze všech jsem se musela smát nadporučíku Rubaškovi pro jeho neochvějné přesvědčení, že právě on je nejdokonalejším adeptem na ztvárnění ženy. Nejmrazivější pocity ve mně vyvolala manipulace jinak velmi sympatického seržanta Honzáruma.
Podivný regiment je kniha s dvojím stylem psaní. V první polovině knihy je vše soustředěno na hlavní hrdinku. Její perspektiva je někdy až omezující, protože v této části se dozvíte jen minimum o členech její skupinky. Tato část působí bezstarostně a je plná humoru. V druhé polovině knihy se začínáte dozvídat čím dál více i o ostatních členech, témata zvážní, děj zrychlí, i když stále je tu dobrá porce humoru. Ano, v závěru je Pratchett skutečně více filozofický, ale ne nijak přehnaně a ne bez humoru dovedeného až do absurdna. Je to typická pratchettovka každým coulem. Jediné, co mi chybělo bylo větší vyvrcholení děje. A určitě mohla být víc využita myšlenka Elánia - řezníka. Ale pořád jsem se bavil královsky a většina autorů mu nešahá ani po kotníky.
začátek mě trošku nudil, ale jak se dal regiment do kupy a objevilo se tam pár starých známých, tak to nabralo slušné grády. Bylo to příjemně protiválečné a Zeměplošské :)
Na poměry pana Pratchetta je to spíše průměrná kniha, ale ve světle událostí posledních měsíců je najednou neuvěřitelně současná a trefná. Při čtení jsem se samozřejmě bavila, i když ne tak, jako u jiných děl tohoto autora. :-)
Tak já teda nevím, bylo to vtipné, zajímavé a v určitých chvílích tak nelogické, až mi to přišlo v podstatě normální. A to díky tomu, že pan Pratchett předpokládá, že většina lidí vidí jen to, co chce a to co má před nosem vůbec nepostřehne. Což je bohužel dosti často pravda. Kniha se mi v celku líbila, Zeměplochu mám velmi ráda, ale tenhle díl byl takový zvláštní, nevím co mi na něm tak úplně nesedělo.
Skvělá knížka, moje první od Pratchetta. Ze začátku jsem tomu moc nevěřila, ale potom jsem se nemohla odtrhnout. Rozhodně mě překvapila a doporučuji.
Podivný regiment je snad první kniha od Terryho Pratcheta, kterou jsem nezhltla jedním dechem. A rozhodně není na vině počet stran. Od posledně mnou čtených Soudných sester to byl možná trochu sebevražedný skok do těchto lehce filozofujících vod, kterými se začínají vyznačovat pozdější příběhy ze Zeměplochy. Možná proto mě Zpěváčková a spol. hned nechytly za srdce jako Mrakoplaš či Smrť, ale místo toho mě spíše dusily ve vlastní šťávě složenou z pocitů: "dočíst či nedočíst?" Ovšem vlivem venkovního tepla, zkoušek, konstalace hvězd a tím, že "nebudu kráva, ale býk" a porvu se s tím, jsem se rozhodla Regiment dočíst a nelituji.
Je pravda, že začátek se táhne více než žvýkačka na botě, ale tak v polovině knihy se Terrry nadechl a očividně se rozhodl, že se tedy do toho nakonec pustí, protože kniha dostala náboj i spád. Nicméně jak se říká, když člověk běží delší trasu, že začátek nemá přepálit, ale běžet pomalu, za to vytrvale (pravda, tady Terry vypálil tak v polovině), aby vydržel dokonce, tak Terry udělal přesně opak. Takže místo pěti hvězd dostane 4 za nápad, zajímavě pojaté jisté genderové stereotypy společnosti, vtipnost a narážky na náboženství (tím se nechci nikoho dotknout).
A co říci na závěr? Použiji citát z knihy, který mne pobavil a bude skvělou tečkou za mým komentářem :"Odpochodovala a v jejím nitru všechno zpívalo.Tohle nebyl pohádkový zámek a neexistovalo něco jako pohádkový dobrý konec, ale občas jste mohli vyhrožovat tím, že kopnete půvabného prince do šunky s vejci."
Jak je zvykem u pozdějších dílů Zeměplochy, nejde už jen o humor pro humor, ale i o hlubší pohled na lidskou hloupost a malost...
Ze začátku jsem se do téhle knihy nějak nemohl zakousnout, ale pak Pan Pratchett přisolil, zychutnalo a já jí doslova sežral ani nevím jak. Jedna z nejlepších knih ze Zeměplošské série.
Jsem holka uprostřed tlupy chlapů. Ale oni jsou vlastně taky holky. Všichni táhneme za jednu ponožku a je to úplně super.
„Pomsta je kolo, které se točí dozadu.“
Komando mladých vojáků pod vedením slavného nesmrtelného seržanta Honzáruma dokáže zvrátit sebevražedné sklony vlastní země a... Nakopat příslušné monarchy do šoupátek. Z Pratchetta se nám stává feministka. Nebo radši feminista?
Tak jako Zloděj času i tato knížka od pana P. mi přijde odlišná oproti všem ostatním, třebaže se odehrává na Zeměploše. Byla jsem překvapená, že se v ní objevovaly sprostá slova. Osobně se raději bavím originálními přirovnáními, která jsou pro tyto příběhy charakteristická. Taky mě zaráželo, kolika vážných témat se autor v příběhu dotkl. Občas to nebylo moc veselé čtení, čímž nechci říct, že je knížka špatná, je jen jiná.
Štítky knihy
Zeměplocha humor městská hlídka Ankh-Morpork
Autorovy další knížky
1993 | Barva kouzel |
1997 | Dobrá znamení |
2007 | Darwinovy hodinky |
2003 | Noční hlídka |
1995 | Stráže! Stráže! |
Podivný regiment se mi líbil mnohem víc než většina ostatních dílů Zeměplochy, určitě jsem se u něj nejvíc nasmála... dodnes v knížce mám na okrajích stránek přilepené drobounké modré samolepky označující nejlepší hlášky :-). A jako u jiných dílů hluboko přehluboko smekám před panem Kantůrkem, jeho překlady jsou nedostižné...