Těžké melodično (limitovaná sběratelská edice)
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495628/bmid_tezke-melodicno-limitovana-sberatel-ERe-495628.png
4
1229
1229
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 16. díl >
Jiné děti dostávají na hraní xylofonky. Zuzance stačilo požádat dědečka, aby si vysvlékl vestu. Ano. V té rodině je Smrť. Je těžké vyrůstat jako obyčejné děvče, když dědeček jezdí na velkém bílém koni a máchá kosou. Pak najednou z jistých důvodů musíte převzít zavedený rodinný podnik a spousta lidí si vás plete se zubní vílou. Musíte se také v tváří v tvář postavit návykové hudbě, která se šíří po celé Zeměploše. To má na svědomí trojice hudebníků ve složení Chalamaďan Imp y Cilin, trpaslík Zlota a troll Perm M. Skalice (M jako Modroš). Toto a ještě mnoho dalšího vás čeká v šestnáctém díle cyklu Úžasná Zeměplocha.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2022 , TalpressOriginální název:
Soul Music, 1994
více info...
Přidat komentář
Před takovými 15 lety bych dala nejméně o hvězdičku víc. Buď jsem moc vyrostla nebo nejsem ve správném rozpoložení. Asi to druhé. Knížka byla fajn. Smrť je super postava a mágové ovlivnění "hudbou s kamením" byli opravdu vtipní.
Naprosto unikátní díl Zeměplochy. Těžké melodično je určeno především pro muzikanty, hudebníky, skladatele, výrobce nástrojů i violisty. Románový příběh Zuzanky a Impa má opět spoustu postav a dějových oblouků, jak je u Pratchetta zvykem. Pratchett však rovněž přesně popsal zvuky různých nástrojů, nebo obvyklé vyjednávací postupy manažerů. Závěr děje je obestřen až ambientní atmosférou, která ale velmi pěkně vygradovala a dala tak závěru potřebný punc.
Propracované, překvapivé, přesné, poutavé... a zábavné !
Zeměplochu čtu nahodile, dám i na zdejší doporučení, a tak jsem ani nezkoumala, kdo z oblíbených hrdinů bude tentokrát v téhle "hudební". Děj se pomalu rozjížděl, ze známých postav téměř nikdo, a když už jsem si málem říkala, jestli na tyhle pratchettovky nejsem stará (nejsem:), zase mě to chytlo a bavilo náramně. Gejzír nápadů od obou pánů - Pratchetta a Kantůrka a perfektní zakončení mojí letošní dovolené.
"Noc byla nudná, nic se nedělo. Zhruba před hodinou spadla z nebe skoro dvacet metrů dlouhá varhanní píšťala. Navážka uvažoval o tom, že zajde prohlédnout vzniklý kráter, ale nebyl si tak docela jist, jedná-li se v tomto případě o kriminální činnost. Mimo jiné, při rozsahu jeho vědomostí, to mohl být způsob, jak varhanní píšťaly přicházejí na svět."
Pokud bych nebyl rocker, kytarista a zpěvák v kapele, asi bych tu pátou hvězdičku nedal, ale je to jak to je, a proto jsem si příběh o tom, jak do Zeměplochy "záhadně" zabloudí tzv. hudba "s kameny", fakt užil. \m/
Pohodová hudebně laděná kniha, v níž opět exceluje Smrť a Albert. Krásně vylíčen vznik hudby s kamením na Zeměploše :)
Mágové perlí a palec nahoru za Zlotu a Perma :)
Člověk se lehce začte a v hlavě slyší tóny kytary
Ak to takto pôjde ďalej, asi by si mal Smrť nájsť psychoterapeuta. Ten jeho útek od povinností sa začína stávať pravidlom :D.
Zuzanka bola fajn, som zvedavá, ako sa jej postava rozvinie v budúcnosti, strašne ma potešilo, že sa Krysí Smrť stal stálou súčasťou smrťáckej série, mám pocit, že Kolík raz sebe predá aj sám seba a… Ide sa ďaleeeeeej!
„Nikdo neví, kdy a proč se Smrť začal v praxi zajímat o lidské bytosti, se kterými tak dlouho pracoval. Pravděpodobně to bylo z obyčejné zvědavosti.“
Jak bych Vám to … prostě ten příběh pokračoval a teď tu máme Zuzanku … a odněkud se ozvalo: „ANO, MOHL JSEM S TÍM NĚCO UDĚLAT.“ … jenže ON s tím nic neudělal, a jen si posteskl …
„PROČ MUSÍ VĚCI BÝT TAK, JAK JSOU?
„No -“
NEVÍŠ, co?
„Ne úplně přesně. Od takových věcí se přece čeká, že budou záhadné, ne?“
… a navíc, to podle Alberta, ON vždycky nakonec pochopí tak nějak špatně a v tom je ta potíž, protože ON tak nějak mine podstatu věci, a pak příběh pokračuje svou vlastní cestou.
Abyste tomu rozuměli, „pro tyhle události byl v lidském podvědomí uložen určitý scénář. … Život šel dál.“ … takhle to prostě funguje odjakživa a pro všechny … až na Zuzanku.
A pak tu máme starý dobrý Ankh-Morpork, jehož vodu byste mohli nejenom pít, ale dokonce si ji kus ukrojit a žvýkat, navíc pár doušků vody z Ankhu by s člověkem přinejmenším provedlo „věci, na které by si už nikdy v životě vzpomenout nechtěl“, a ani jinak se v něm asi nic nezměnilo, mnozí sem stále přicházeli hledat své štěstí, ovšem „k jejich neštěstí tam své štěstí přicházeli hledat i jiní.“
A tak se tu shodou všech možných i nemožných okolností sešli bard Imp y Cilin, troll Perm Modrá skalice a trpaslík Zlota Zlotasson a za vzorného dohledu Noční hlídky dorazili do Cechu hudebníků, odkud je ovšem vyrazili a tak šli svou vlastní hudební cestou vstříc skvělé hudební kariéře.
„Podívejte, hlavy vzhůru,“ prohlásil Zlota. „Zítra nám najdu nějaký angažmá. Žádnej strach. Znám v tomhle městě každýho. Když jsme tři, to už je skupina.“
„Vždyť jsme společně ještě ani nezkoušeli,“ namítal Imp.
„Budeme zkoušet průběžně,“ odpověděl mu Zlota. „Vítejte do světa profesionální hudby.“
Jo a taky tu je jeden ukecaný havran, který nesnáší dělat „Krá“ a místo toho radši mluví, protože tohle je okultní havran, a tak je to právě on, koho KVÍÍK (no jasně, krysí Smrť) pověří, aby Zuzance všechno objasnil …
„Samozřejmě,“ přikývl havran, „… jedna z důležitých věcí, co se týče lidí, jeden z klíčových rysů, abychom tak řekli, je, že jen velmi neochotně připouštějí, že by je uprostřed noci mohla probudit oživlá krysí kostra, která pak narychlo shání tlumočníka. Ostatně, lidé ho stejně nevidí.“
„Já ho vidím.“
„A to je právě ono!“
Takže, teď už máte všechny indicie a už vám jen, milí zeměplošští spoluturisté, můžu popřát dobře se bavte na další krkolomné dobrodružné jízdě napříč Zeměplochou, dejte si pozor na díry ve vozovce, výmoly a samozřejmě bludné kameny, protože nikdy nevíte, do čeho (pardon, do koho) právě kopete, či o co (koho) právě brkáte! Každopádně vás opět čeká parádní jízda!
PS: Ani jsem netušila jak je tenhle příběh právě teď aktuálně výchovný! :-)
„Imp se pokusil pochopit, co se děje. „Tak dobrá,“ říkal právě Zlota. „Dohodli jsme se, platí?“ „Platí,“ přikývla stařenka. „A neplivej si na ruku, než si plácnem, takové věci jsou nehygienické!“
PS2: Jo a nezapomeňte! „Hudba je prakticky ve všem, když víš, jak ji tam najít.“
U pratchettovek mi vyhovuje důraz na danou skutečnost a její vykreslení. To si fakt užívám. Jestli je důležité i to, co se stane, záleží jenom na mně. A tak si v ději chvíli jen tak jdu, chvíli se houpám na Smrťově houpačce na vyříznutém stromě, chvíli křepčím v ďábelském rytmu kamenné hudby a chvíli se řítím cestou necestou ve voze páchnoucím zelím. Čas v Těžkém melodičnu se překračuje, vlní a válí svým vlastním, těžko popsatelným tempem. Vlastně je to docela legrační veličina. HŇ, HŇ, HŇ.
Toto je velmi kvalitní díl. Takových těch, na Zeměplochu bohužel běžných, nepřehledných momentů, kde není jasné, co se sakra děje, je zde naštěstí celkem málo. I tak by opět prospělo lepší odlišení odstavců.
Smrť je skvělá postava a je to jeden z tahounů Zeměplochy. Imp y Cilin je trochu divný, jak je většinu knihy úplně mimo, ale Zlota a troll Perm to skvěle vynahrazují. Mágové, Kolík, knihovník a celý Morpork jsou pak staří známí, kteří skvěle fungují i zde.
Hudba s kameny je slušnej odvaz.
Opět krásný díl Zeměplochy. Smrť nezklame nikdy a docela zajímavé bylo sledovat rozuzlení. Připomínalo mi to Pohyblivé obrázky, protože u těchto dvou knih se mi rozuzlení zdá takové nedotažené. Není to jako u některých knih, kde je vidět, že autor neví jak dál, ale zdá se, že kniha dojde do bodu, kdy už se nedá víc vytříska z vlastní fantazie ????.
Mám věčné dilema, zda je lepší Smrťácká, nebo Čarodějská série. A zas jsem nerozhodná, protože tohle bylo žrádlo (haha).
Kráčel někdy po Zeměkouli lepší autor než velký Terry? Zkus mě přesvědčit.
Tenhle zeměplošský díl musel být pořádným překladatelským oříškem, protože je o (rockové) hudbě a vyskytuje se zde spousta jmen skutečných zpěváků a kapel, které byly často jen trochu přepsány. Je tedy výhodou mít alespoň nějaký přehled o hudební scéně. Ale stejně jako i u jiných Zeměploch, obejdete se i bez toho.
Smrť se opět dostane do jedné ze svých zvláštních nálad, kdy ho dostihnou jeho minulé činy. Proto přestane vykonávat své povinnosti a kamsi zmizí. Na jeho místo pak je okolnostmi donucena nastoupit jeho příbuzná, které se to ani trochu nelíbí. Přesto se této povinnosti ujme, protože tak může zjistit více o své rodině, a také může ochranit jednoho mladíka, který si podle ní nezaslouží zemřít.
Kromě nové postavy Zuzanky a starého známého Smrtě a jeho sluhy Alberta, zde také dostávají více prostoru i další postavy, zejména Krysí smrť a mágové Neviditelné univerzity.
Další výbušná směs Pratchettova humoru, nápaditosti a znalostí. Ať se tenhle chlapík chopí jakéhokoliv tématu, vždy to stojí za to. A i Těžké melodično má jaksepatří grády!
(SPOILER) Po filmoch sa vylúpol na svetlo zemeplochy aj rock alias hudba s kamením a samozrejme to skončí masakrom ako svadba v Hošticiach. Démonická gitara spôsobí anarchiu v Ankh-Morporku a popri tom sa už zasa niekam stratil ten pako Smrť, ktorý proste v každom svojom príbehu trpí nejakou depresiou a tentoraz to pre zmenu skúša v cudzineckej légii a dokonca ako žobrák. Krysí Smrť ( "kvík" ) tak musí zverbovať do služby Smrťovu vnučku čo zostala po Mortovi, lebo niekto to odkosiť musí. Niektoré pasáže ma potešili až morbídnym humorom, keď sa havran tlmočník sťažuje že na bojisku je ešte toľko chutných mŕtvol a on už je tak plný že to ostane hniť bez úžitku. Zuzanka je fajn, možno by to po dedkovi mohla prebrať nastálo, lebo ten je napriek kecom o povinnostiach evidentne notoricky nespoľahlivý. Kšeftársky mástrmajnd Kolík cíti prachy a poskoka mu robí troll menom Asfalt ktorého v cirkuse pár krát prisadol slon takže je teraz širší než vyšší. Všetko je to fajn, ale stále mám pocit že sa iba opakujú veci z predošlých príbehov, teda až na vrcholnú scénu keď to Smrť rozbalí na rozpadajúcej sa motorke len tak plamene svištia. Finále je však opäť jedno z tých abstraktných kde zloducha predstavuje niečo nehmotné, tentoraz hudba samotná a osobne mi to príde ako taký halucinogénny svalový kŕč. Takže Melodično dostane tri hviezdičky za to že je OK ( "OOK" ) Zemeplochou s hláškami, na ktorú ale rýchlo zabudnem.
Když si Pratchett něco z "našeho" světa vypůjčí, tak si můžete být jisti, že v Zeměploše se z toho stane naprosto autentický originál, který si žije vlastním nápaditým životem. Že přitom důmyslně poukazuje na všemožné lidské slabůstky a nešvary, je věc druhá. A kolem hudby se dá zpodobnit tolik různých klišé... Mohla jsem se při těch narážkách smíchy potrhat - a zároveň jsem se nemohla ubránit nostalgii, která už jde s legendárními hudebními osudy ruku v ruce. Zkrátka, třeskutá směs. Jak se to Pratchettovi povedlo, je mi záhadou.
Mimochodem, Zuzanka se osvědčila naprosto skvěle - jako Smrťův dočasný záskok, i jako další přírůstek do zeměplošského světa. Obzvlášť pěkné jsou i kratičké návštěvy u Vetinariho...
Další megasuper pratchettovská jízda. Nikdy mě nepřestane udivovat, kolik myšlenek, vtipu a nadhledu drsné pravdy dokáže autor do jedné knihy "nacpat".
Hudební skupina Howling Rocks ve složení Imp y Cilin, trpaslík Zlota Zlotasson a troll Perm M. Skalice, šíří napříč Zeměplochou rockovou muziku - hudbu s kameny - která uchvátí dokonce i mágy.
A ve stejné chvíli Zuzanka přebírá rodinný podnik. Problém je, že její dědeček není nikdo jiný než Smrť.
Zatím jedna z nejlepších "Zeměploch" co jsem četla.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Občas se v tom příběhu člověk ztrácí, ale na to jsem si u Pratchetta už tak nějak zvykla. Děj je v tomto případě opět druhořadý, spíš to neberte tak vážně a nehledejte ve všem logiku, trochu se odreagujte, podupkávejte si nohou v rytmu hudby s kamením a nechte se unášet autorovou skvostnou fantazií, narážkami a humorem, kterého tam je přehršel... moje rockerské srdíčko lehce zaplesalo \m/