Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Úzkosti a jejich lidé je naprosto bláznivá komedie o skupince rukojmích zajatých při prohlídce bytu. Neúspěšný bankovní lupič se uvnitř zamkne s přehnaně nadšeným realitním makléřem, dvěma morousy závislými na nákupech v IKEA, jedním potměšilým multimilionářem, smutnou starou paní, ženou v pokročilém stadiu těhotenství, otravným chlápkem a králičí hlavou. Nakonec to lupič vzdá a všechny propustí, ale když pak dovnitř vpadne policie, byt je… prázdný. V následné sérii zmatených výslechů všichni vylíčí svou verzi událostí a před čtenářem vyvstane klasická detektivní záhada: Jak se lupiči podařilo utéct? Proč všichni tak zuří? A hlavně — co se to dnes se všemi děje?... celý text
Přidat komentář
No jo, na začiatku knihy som si myslela, že to bude komédia o blbcoch, moste a prehliadke bytu. Je vtipné ako si občas človek predstavuje, že bude kniha vyzerať a nakoniec sa z nej vyvŕbi dokonale poprepletaná duchaplná story. Dojemná a zároveň nesmierne humorná knižka, ktorú sa oplatí si prečítať. Prvá, ale rozhodne nie posledná kniha od autora. Zase raz vďačím čtenářske výzvě za objav, ktorý ma v dobrom slovazmysle ovplyvnil.
To jsem se zase jednou nasmála :-) skvělé.. moc se mi líbí, že nikdy nevíte co se stane, nedá se to ani zdaleka vytušit a pak přijde překvapení.. a i přes humor a často absurdní situace je zde vážná životní pravda.. autor je prostě skvělý a už se těším na další knihu ;-)
Skvělé, skvělé, a ještě jednou skvělé!! Bavila jsem se, dojímala, strachovala....První kniha od autora a věřím,že ne poslední!
Smát se, brečet, koukat jak blázen, přemýšlet, souhlasit, nesouhlasit, zažít překvapení, něco vytušit, v neposlední řadě obdivovat překlad, to všechno mi tato kniha dala a já s vděkem přijímám.
Čtivá, místy zábavná kniha plná překvapujících a nečekaných okamžiků, nepředvídatelný příběh a snad i trochu inspirující a poučný. Po přečtení se budete na každého cizího člověka koukat jinýma očima.
Za mě je kniha úžasná. Vtipná, zábavná, s mnoha zajímavými příběhy obalená v tuně lidskosti. Nemohla jsem se od ní odtrhnout, dokud nebyl úplný konec, který byl lehce předvídatelný ale krásný. Nesnáším ale špatné anotace a tahle je špatná dost. Takže to zkusím sama.
Je to příběh o neúspěšné bankovní loupeži. Nebo možná o rukojmích. Nebo o mostě. Nebo o blbcích.
Individuum s pistolí se uvnitř zamkne s přehnaně nadšenou realitní makléřkou, starým párem v krizi se závislostí na nákupech v IKEA, nesnesitelnou ředitelkou banky, až příliš milou starou paní, ženou v pokročilém stadiu těhotenství a její nekonvenční manželkou, otravným chlápkem a králičí hlavou. Nakonec to individuum vzdá a všechny propustí na svobodu, ale když pak dovnitř vpadne policie, byt je… prázdný. A na podlaze je spousta krve. V následné sérii zmatených výslechů všichni vylíčí svou verzi událostí a před čtenářem vyvstane klasická detektivní záhada: Jak se lupiči podařilo utéct? Proč nikdo nespolupracuje? A hlavně — co se to dnes se všemi děje?
Tato recenze plave proti proudu, přidám se k málu, ale u mne velké zklamání tak nelze jinak. Nejsem pro bláznivé komedie, zvláště pokud mi nepřijdou vtipné. Ani ty, které mají pod povrchem lidskost (humanitu). Opakování opakování opakování jako když vyprávíte pohádku o veliké řepě (tahal dědek, babka...) na 360 stranách!
Můj dojem z autora je, že se s léty vyčerpává. Zklamání mi přinesla už jeho Životní terno, oproti tomu dříve napsaná A každé ráno je cesta domů delší byla skvělá. Mám tipy na jeho starší knihy, tak uvidíme co tohle „pozorování“ přinese:o)
Nejdříve mě od četby této knihy odrazovala obálka, a to by byla obrovská chyba! Příběh se četl úplně sám. Ne že by byl napínavý, ale měl v sobě tolik krásného a lidského!Kniha je plná myšlenek (nejraději bych si je vypisovala, ale to bych rovnou mohla opsat půlku knížky), životních zkušeností a zrání, pochopení a lidskosti a také hodně humoru a potrhlosti. Prostě Backman...
Kniha je velmi dobře napsaná. Zpočátku vtipná a plná směšných událostí, ale postupně se dostává k zamyšlení. Ukazuje se, že jsou si i cizí lidé navzájem ochotni pomáhat. Po přečtení poslední stránky jsem byla dojatá.
Fredrik Backman má skvělý vypravěčský talent, zatím jsem s žádnou jeho knihou nešlápla vedle. Líbí se mi, jak je tato kniha psána. Čtenář se musí trošku soustředit, na začátku neví vůbec nic a postupně se mu odhalují další a další indicie. Musela jsem být stále ve střehu, což mě bavilo. Hodně kvituji taky krátké kapitoly, na čtení při cestování vlakem do práce naprosto ideální.
Jednu hvězdičku v hodnocení ubírám za příliš naivní závěr.
Tato kniha byla pro mne dost nečekaným čtenářským zážitkem. Na první pohled se kniha může zdát jako dost bizarní příběh, ale pod slupkou všech možných bizarností a všudypřítomného absurdária se ve skutečnosti ukrývá citlivý příběh skupinky lidí, kteří si nesou svá břemena. Čtenář se s nimi může o to víc ztotožnit, jelikož postavy zde prožívají to, co prožívá řada z nás - strach, nejistotu, úzkosti - řeší se zde reálné problémy reálných lidí. V řadě momentů tak jsou postavy čtenářům více či méně blízké a věřím, že spousta lidí se zde v některých momentech najde.
Úzkosti a jejich lidé bývají označovány za humornou literaturu. Ta humorná stránka se tu skutečně objevuje, ale jde o humor dost specifický, takže je pravděpodobné, že to nebude sedět úplně každému. Na straně druhé si myslím, že by naopak leckoho mohla zaujmout ta vážnější nota ukrytá mezi řádky. Z tohoto důvodu se domnívám, že je těžké někomu tuto knihu doporučit. Autorův styl psaní je natolik zvláštní, že se podle mého těžko určuje, komu by se to mohlo líbit a komu ne.
Přiznám se, že jsem se Backmanovým knihám dlouho vyhýbala, jelikož v řadě současných humorných románů, které jsou mezi čtenáři velmi populární, jsem se nenašla, protože mám na humor osobně dost specifické nároky a spousta humorných knih mi nesedí. A tak jsem se bála, že by to mohl být i případ tohoto autora. Nicméně Úzkosti a jejich lidé mi ukázaly, že jsem se u Backmana mýlila. A už teď vím, že budu chtít vyzkoušet i jeho další knihy.
Tuto knihu hodnotím na 4,5 hvězdy. Ten styl psaní je přeci jen trochu zvláštní, takže mi chvíli trvalo, než jsem se pořádně začetla. Ale nakonec to stálo za to. :-)
Nějak se nemůžu zbavit pocitu, že Backman toho má na srdci hrozně moc, ale už se opakuje. Jeho myšlenky o životě, smrti, rodině, úzkostech, pocitech atd. jsou krásné, ale v posledních knihách se děj vlastně smrskl na úvahy o tom, co se jednotlivým postavám odehrává v hlavě, co cítí, co by měly udělat, ale bojí se...
Chybí mi Ove, Britt-Marie nebo Babička a jejich laskavý humor. Tahle kniha už nebyla ani vtipná, i když se o to autor chvílemi evidentně snažil.
Čtivá knížka. Krátké kapitoly, u kterých se dobře pobavíte. Zároveň je ale svým způsobem smutná a určitě k zamyšlení...
Co říct? Typický Backman. Střípky příběhu do sebe pomaloučku zapadají s lehkostí a vtipem, jak to jen Backman umí. V jeho knihách všechno souvisí se vším.
Par ctenaru tu napsalo, ze se jedna o "typicky backmanovsky pribeh". Pokud to tak je, chci si rozhodne precist dalsi jeho pribehy, kterym jsem se dlouho (diky tomu povyku kolem) vyhybala. Obal knihy laka na "blaznivou komedii". Vtipu a komickych situaci je tam prehrsle, ale take spousta smutku a neprijemnych zivotnich pravd. Takze spise tragikomedie. Celou dobu jsem si rikala, ze autor musel vlozil hodne ze sebe, protoze neco se vymyslet da, ale ty popisovane nejistoty vyznely az moc realne. Zaverecne podekovani mi poskytlo odpoved ohledne toho, jak na tom sam psychicky je. A muj odhad byl spravny. Nemuzu dat nez plny pocet bodu ... a je mi uplne jedno, ze by sla kniha nazvat prvoplanovym zdimacem citu a ze to na nas autor pekne zahral. Povedlo se mu to. Ja se smala, dojimala, prikyvovala jsem, desila se a fandila uplne vsem postavam. Parkrat mi vyhrkly slzy (ne ty od smichu) ... opravdu...jsem posledni dobou nejak precitlivela, ale kdyz ono to bylo tak lidske a pres absurdnost pribehu tak opravdove.
Štítky knihy
humor komedie švédská literatura tajemství zajetí vztahy mezilidské vztahy ironie únosy moudrost vyšetřováníAutorovy další knížky
2014 | Muž jménem Ove |
2017 | Medvědín |
2020 | Úzkosti a jejich lidé |
2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
2016 | Tady byla Britt-Marie |
Moje první pořádná audiokniha, kterou jsem poslouchala v aplikaci Audiotéka. Knížka od švédského autora není takovou novinkou, avšak loni jsem ji viděla hodně a často, takže jsem se těšila, čím mě překvapí.
A úplně vším! Příběhem, postavami, dialogy anebo krátkými zamyšleními nad životem, v nichž se každý z nás najde. Autor se dokáže neskutečně vtělit do postav a vkládá jim do úst peprné dialogy. Také si samozřejmě hraje se čtenáři a dokáže humorně pojmenovat každodenní problémy.
Krátce o zápletce - skupinka zájemců o byt jde den před silvestrem na prohlídku. Kousek od tohoto bytu se odehraje trošku zpackaná loupež banky a lupič se omylem octne v bytě a najednou jsou zájemci jeho rukojmími. Když je policie po nějaké době osvobodí, zjistí, že po pachateli není ani stopy...
Nenechte se zmást, kniha je bláznivá a zábavná, žádná detektivka, jak se na první pohled může zdát. Dlouho jsem se u příběhu tak nebavila a nesmála jako u Úzkostí. Každopádně, to co chci nejvíce vyzdvihnout, je audio verze této knihy, protože Otakar Brousek mistrně mění hlasy spousty postav a celému příběhu dodává korunu a činí ho ještě vtipnějším. Běžte do téhle knížky, nebo lépe - do audioknížky. Protože úzkosti mají spoustu nás, lidí, a každý si z toho něco odnese.❤️