Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474836/bmid_uzkosti-a-jejich-lide-Mgr-474836.png
4
2220
2220
Autor bestselleru Muž jménem Ove se vrací s dosud nejvtipnější knihou Úzkosti a jejich lidé je skrznaskrz bláznivá komedie o skupince rukojmích zajatých den před silvestrem při prohlídce bytu. Za zamčenými dveřmi se ocitají individuum v lupičské kukle, které uteklo po neúspěšném pokusu vyloupit banku, párek důchodců závislých na nákupech v Ikee, jízlivá milionářka trpící depresemi, posmutnělá stařenka libující si v popíjení vína, dvě lesbičky čekající každým dnem narození miminka a otravný chlápek s králičí hlavou. Nakonec to lupič vzdá a všechny propustí, jenže když pak dovnitř vpadne policie, byt je… prázdný. V následné sérii zmatených výslechů všichni líčí svou verzi událostí a před čtenářem vyvstává přímo detektivní záhada: Jak se individuu v lupičské kukle podařilo utéct? Proč místo výkupného požadovalo ohňostroj? Jakou roli v příběhu hraje most, na nějž je vidět z balkonu prodávaného bytu? A hlavně — co se to dnes se všemi děje?... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem si koupila na doporučení prodavačky v knihkupectví. Četla se sice dobře, je to velmi jednoduchá literatura, ale nelíbil se mi ani příběh a ani rádoby vtipná přirovnání, která autor neustále používá. Nesedl mi jeho humor. Kniha mě zatím odradila od čtení Muž jménem Ove, na které jsem se chystala.
Cetla jsem to den pred Silvestrem.
Za me je to to nejlepsi od autora.
Budete se smat, budete se dojimat, treba i brecet a budete nad tim premyslet.
Z knihy mám smíšené pocity. Tak 100 stránek mi to trvalo, než jsem se do ní začetla, pak jsem se ztrácela v ději, ale na konci se vše vysvětlilo. Děj sám o sobě takový táhlý, ale ne zas tak nudný. Pointa tam nějaká je, jen mě to asi nezasáhlo tolik, jak bych čekala. Dávám tomu 7/10
Den před silvestrem probíhá prohlídka bytu určeného k prodeji. Do bytu vtrhne neúspěšný bankovní lupič a dotyčné zájemce vezme jako rukojmí. Tento případ vyšetřují dva policisté...
Ze začátku velmi vtipné, ale postupně se humor vytrácí a děj působí místy poněkud posmutněle. Příběh je celkově čtivý s náhledem do křižovatek života jednotlivých postav. Doporučuji.
Veľmi príjemná kniha. Písaná pútavým štýlom, s humorom, dávkou nadhľadu a reflexie.
Po chvíli čtení jsem pochopila, že každá postava v bytě představuje nějakou emoci, kterou si všichni nosíme v sobě. Zara je typická úzkost, a asi proto jsem jí měla nejraději. Ten krásný příklad toho, jak se deset let bojíme udělat rozhodnutí, protože by nás mohlo zničit...a mezitím se ničíme tím strachem. Protože když tu obálku otevřeme, teprve pak se můžeme v životě posunout dál.
Každá kniha od Backmana mě zatím dostala, a každá úplně jinak.
Je to krásná kniha, jen nemůžu souhlasit s anotací. "Naprosto bláznivá komedie" to tedy opravdu není. Je to příběh plný smutku, lásky, porozumění, životních mouder a úsměvů, prostě Backman.
"Humor je poslední obranná linie duše, dokud se smějeme, ještě jsme neumřeli."
Knížku jsem chvíli odkládala, četla ji jako poslední z těch, co jsem si půjčila. Ze začátku na mě působila chaoticky, roztěkaně, trhle. Zlom přišel ve chvíli, kdy do sebe začaly zapadat pomyslné střípky. A najednou tu byl krásný, dojemný příběh. Ano, většina z nás žije své životy a někteří zapomínáme, že ti okolo mají taky své radosti, trápení a osudy. Je velice jednoduché někoho odsoudit a přitom o něm nevědět víc.
Dobře napsaná kniha, nečetla se mi úplně jednoduše, ale to jsou zase ty "moje úzkosti" :-)
To je tak strašně ztřeštěná a zároveň nádherná kniha. Naprosto jsem netušila, co se chystám číst a byla jsem nadšená. Byly chvíle, kdy jsem se smála, jako blázen, ale i ty, kdy mi ukápla slza. 5/5*
Nevěděla jsem, do čeho jdu,a bylo to skvělé, vtipné, odpočinkové, ale i moudré..lze doporučit na dovolenou i na upršené odpoledne.
,,Maminka měla pravdu, kdo vás umí rozesmát, ten vám vydrží na celý život "
Víte, jak se jí slon? Kousek po kousku!
Nedokážeme změnit svět, často nedokážeme změnit ani lidi. Jedině kousek po kousku. A tak pomáháme, kdekoli máme příležitost. Zachraňujeme, koho můžeme. Snažíme se, co to jde. A pak hledáme způsoby, jak přesvědčit sami sebe, že to...
...stačí...
Krásný, smutný, člověčí příběh, který je právě tak bláznivý, jako svět, ve kterém žijeme.
...všichni lidé mají v životě vteřiny, které prozrazují, kým doopravdy jsou, drobné okamžiky, do nichž lze zabalit celou jejich duši...
Příběh o jednom nepovedeném přepadení banky, jednom individuu s pistolí, jednom kadícím králíkovi, osamělé staré ženě, bankéřce a muži, který skočil. I o dívce, která neskočila...
...a proto se musíme k lidem chovat hezky, i k blbcům, protože nikdy nevíme, jak těžké břímě si nesou...
Příběh o dvou policajtech, rukojmích, ohňostroji, balkónech a lásce. Hlavně o lásce. O té, která má mnoho podob a vždycky nás nakonec zachrání...
Z lásky se člověk dopouští spousty pitomostí...
Příběh o dvou princeznách a dvou královstvích. O bolesti, něze, všednosti, chybách, pochybnostech, naději i smrti.
Nikdo nedokáže přesně vysvětlit, předem ani zpětně, co vede člověka na prahu dospělosti k rozhodnutí přestat být člověkem. Jsou zkrátka období, kdy bytí příšerně bolí. Člověk se v sobě nevyzná, nemá rád tělo, ve kterém žije...
Příběh opičky, žabky a losa. Krásný, bolavý, s křehkou nadějí.
Vy za to nemůžete...
Tohle mě vážně rozsekalo. Brečela jsem jako želva.
Naše srdce připomínají mýdla, vyklouznou nám pokaždé, když na vteřinku povolíme stisk, někam si odletí a hned se zamilují a nechají se zlomit, prostě jen tak. Nic nemáme pod kontrolou...
Humor je poslední obranná linie duše...
Nic se ti nesmí stát
Ne, co to povídám
Vše se ti musí stát
A musí to být zázrak sám...
Tak se, zázraku, staň!
(prosím)
Fredrik Backman na mě působí tak trochu jako laskavý dědeček, který dokáže odhalit, kdy vám zrovna není hej, a aby vás rozptýlil, nabídne vám svou náruč a jednu ze svých pohádek pro dospělé, kde vždycky všechno dobře dopadne.
Úzkosti a jejich lidé vnímám jako velmi originální a příjemně čtivý příběh, prosycený jemným humorem, emocemi a notnou dávkou lidského tepla, který nám má připomenout, že ačkoliv každý z nás bojuje se svými vnitřními démony, nemusíme na to zůstávat sami.
Backman opět ukazuje, že umí skvěle dostat myšlenky na papír. Moc pěkný mix humoru, lidskosti, velice zajímavých pohledů na svět a kdejakých mouder, které nesou svérázné postavy, jež svede dohromady náhoda a které jsi jsou nakonec blíže, než by jeden čekal. To vše vložené do extrémně krátkých kapitol, čili se to svižně čte. Snad jen to zbytečné opakování již dříve řečeného a tudíž trocha toho zbytečného natahování by se dala oželet. Jinak ale pecka.
Na knihu jsem se těšila, protože Muž jménem Ove se mi hodně líbil, ale tady jsem byla zklamaná. Nebavilo mě to, postavy mi nijak sympatické nebyly a humor jsem tedy nějak nenašla. Zaznělo tam pár životních mouder, ale jinak nic. Příběh byl hodně smyšlený, prostě ptákovina.
Konečně vím, jak sníst slona.
Ta schopnost proplést humor a neuvěřitelný nadhled tak, jak to od Backmana dobře známe, s těžkými tématy a jakousi hloubkou, je opravdu obdivuhodná. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem si musela tolik vět poznačit. Vynořily se naprosto nečekaně zamotané ve spleti dialogů a zasáhly přesně tam, kam měly.
Hvězdičku dolů dávám za to, že bych si ty dialogy představovala přeci jen o krapet svižnější a k věci.
"Musíme mít možnost si připomínat, že jsme něco víc než chyby, jichž jsme se dopustili včera. Že jsme i všemi budoucími volbami, všemi našimi zítřky."
Má první kniha od Fredrika Backmana a musím uznat, že jsem si vybrala dobře.
Kniha se čte jedním dechem, krátké svižné kapitoly mi také vyhovovaly.
Určitě se postím do další knihy tohoto autora.
Štítky knihy
humor komedie švédská literatura tajemství zajetí vztahy mezilidské vztahy ironie únosy moudrost vyšetřováníAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Příjemná kniha, která pohladí, možná se k ní někdy vrátím. Dost z toho byl cítit spisovatelský kalkul a tlak, snaha o humor (vcelku úspěšná), společenský přesah pro čtenáře ke ztotožnění a samozřejmě dobrý dojemný konec. Ale fungovalo to. Vlastně mi nejvíc vadilo opakování děje pohledem různých lidí, to se pak táhlo.