V bouřích ocele
Ernst Jünger
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469443/bmid_v-bourich-ocele-cje-469443.jpeg
4
32
32
Kniha Ernsta Jüngera V bouřích ocele (In Stahlgewittern) vyšla poprvé v roce 1920 s podtitulem Z deníku velitele úderného oddílu (Aus dem Tagebuch eines Stoßtruppführers). Jedná se o deníkové zápisky z 1. světové války, ve kterých autor barvitě a bez příkras vylíčil své zážitky ze západní fronty, kde se zúčastnil různých bitev téměř od vypuknutí války až do srpna 1918. Vystupují před námi syrové obrazy kruté války, krvavých bojů, strašlivého strádání a utrpení vojáků jak na bojištích, tak i v zákopech a lazaretech, a všudypřítomné smrti, která na sebe brala mnoho drastických podob. Text svou autentičností a detailním popisem událostí představuje jedinečný dokument této doby.... celý text
Literatura faktu Válečné Biografie a memoáry
Vydáno: 2021 , AcademiaOriginální název:
In Stahlgewittern: Aus dem Tagebuch eines Stoßtruppführers, 1920
více info...
Přidat komentář
Opis vojnových zážitkov prvej svetovej vojny v podaní Ernsta Jünger - známeho člena nemeckého ideologické smeru "Konservative Revolution" - vo mne miestami vyvolával skľučujúce pocity. Autor pri opise každodenného života, buď v zákope, alebo v dedinách v blízkosti fronty, si určite servítku pred ústa nedáva. Sonda do života plného neistoty a úzkosti, ktorú vyvolávajú šrapnely letiace nad helmami zúčastnených. Tento denník poukazuje na krutosť a neférovosť vojnového konflikt, na zbytočnosť a bezvýznamnosť vojny - vyhasnuté životy mnohých, ktorí padli v zákopových vojnách, kde sa existencia na každom metri štvorcovom snažila o svoju fyzickú manifestáciu.
Ernst Jünger je mnohými považovaný za kontroverznú osobnosť - na budovaní tejto reputácie dopomohla aj táto publikácia. Dalo by sa konštatovať, že dielo je glorifikácia stavu, ktorý vojna vyvoláva - vojenský konflikt je neodvrátiteľný a slúži ako očista generácie; no zároveň aj jej zocelenie.
Aj napriek všetkým negatívam, ktoré adrenalín pri tanci so smrťou v človeku evokuje, našli mnohí práve vo vojne svoj zmysel života.
Takýto typ memoárov som ešte nečítal. Väčšinou ich z vojenskej stránky píšu generáli a podobní vyššie postavení vodcovia. Avšak takmer každodenný pohľad poručíka na život vojaka vo veľkej vojne v ktorom vykreslí smrť, prírodu, oddych, zvieratá, strasti a radosti, náladu a bojové operácie na úrovni nižších bojových jednotiek z pohľadu jednotlivca a veliteľa zároveň je umením. Z môjho osobného pohľadu by som si spomienky človeka (zvlášť Nemca), ktorý prežil v zákopoch prvú vojnu, bol niekoľkokrát ranený, dožil sa vyše 100 rokov a urobil v 20. storočí dobrú kariéru rád prečítal aj z obdobia jeho ďalšieho života.
Vynikající dílo napsané skvělým jazykem. Už teď vím, že budu číst několikrát a to ještě nejsem ani na konci. Při pasáži na Sommě mne kniha strhla tak, že sem začal při čtení nahlas nadávat všem politikům a králům, kteří připustili obrazy bojišť, co vypadaly jako masové hroby. Ne že by Jünger chtěl něco sdělit, nějak apelovat. On prostě celou scénu popsal.
Musím se taky zastavit u osoby autora. Ze stránek knihy vystupuje celá jeho osobnost, ikdyž on sám si spíš všímá toho, co se děje okolo a nepíše mnoho o svých vnitřních pochodech. Jeho postřehy k lidské povaze se mi moc líbily. Nepochybně to byl inteligentní člověk se skvělým pozorovacím talentem. To se hodí filozofům i válečníkům... Junger je v celé knize (krom prvního střetu) za všech okolností klidný a evidentně si zachoval i během nejhorších situací nadhled. Přidejme hromadu jizev a máme prototyp muže, který byl pro velení v poli snad narozen. No a pokud napíše jako člověk, který zaspal vybombardování vlastní ubikace nebo se flegmaticky bavil před útokem filozofováním že bylo něco zlé, tak tomu sakra věřím.
Fantastická věc a nebojím se dodat, že i povinnost pro každého, koho zajímá ať už 1. světová válka, nebo zkušenosti člověka, vystaveného dlouhodobě naprosto krajním situacím.
Autor se hned v roce 1914 dostává na západní frontu, kde stráví v zákopech téměř 4 roky při těch nejnebezpečnějších činnostech, ať už jako velitel zákopových stráží, nebo úderných oddílů. Prakticky všechny postavy, které se v autentických vzpomínkách frontového vojáka objeví, také dříve či později padnou. Vůbec v téhle knize prakticky na každé stránce umírá spousta lidí, přestože se nejedná o žádný komplexní popis velkých válečných operací a děj se odehrává na malých úsecích fronty. Na vojáky neustále prší dělostřelecké granáty, které zabíjejí živé a z hrobů vyhazují loňské mrtvoly, na nepřítele člověk nedohlédne, ale jakmile se najde příležitost vyřídit si to s ním tváří v tvář, najde se vždycky spousta dobrovolníků, nadšených myšlenkou vydat se do protilehlých zákopů zabíjet.
Autor sám komentuje až na výjimky všechno věcně, snad až s mrazivým odstupem - ať už se jedná o jeho čtrnáct vlastních zranění, nebo o smrt spolubojovníků: "Posadili jsme se na dno zákopu, vyčkávali a kouřili anglické cigarety... Raněný se zásahem břicha, mladíček, ležel mezi námi a protahoval se v teplých paprscích zapadajícího slunce téměř blaženě jako kočka. Odebíral se ve spánku s dětských úsměvem vstříc smrti. Byl to pohled, při kterém mě nic neskličovalo, měl jsem jen pocit bratrské náklonnosti k umírajícímu."
Doporučuji všemi deseti, je to jedna z nejsilnějších věcí, jaké jsem v životě četl. Pokud by se snad Academia rozhodla v podobném duchu navázat, přimlouval bych se za Ersnta von Salomona a jeho autobiografické knihy o poválečných bojích Freikorps proti komunistům, ať už v Pobaltí nebo přímo v Německu.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) německá literatura vojáci deníkové záznamy západní fronta (1. světová válka)
Autorovy další knížky
| 1994 |  Chůze lesem |
| 1995 | Na mramorových útesech |
| 2021 | V bouřích ocele |
| 2020 | Válečný deník 1914–1918 |
| 2002 | Sturm |
Masakrózní autobiografie pěšáka - střelce Hannoverského pluku, později důstojníka. Prošel celou 1. sv. válkou s řadou zranění, velel úderným oddílům provádějícím výpady do zákopů nepřítele, přežil bitvu na Sommě. Popisuje i jednotvárnost, nudu a mizérii zákopové války s jejím strojovým masovým zabíjením lidské síly dělostřelectvem.