Válečný deník 1914–1918 přehled

06.09.2020

Jedinečná kniha, osobní deník Ernsta Jüngera, vydaný v ucelené knize po jeho smrti. Není to válečný román,je to deník pruského důstojníka. Podle toho jsem ke knize přistoupil a nebyl jsem zklamán. Naopak, takto ucelené vzpomínky přímého účastníka 1. světové války jsem doposud neměl možnost číst. V tomto směru je kniha takřka unikát, neboť Jünger si zapisoval často a pravidelně. Mohl jsem tak nasát atmosféru zákopů z první ruky. Byl sice důstojník, takže měl v té vší hrůze a bídě trochu větší " pohodičku" než obyčejný voják,ale i přez to jde o dokonalé zachycení průběhu války, bojové strategie a osobních pocitů poručíka Jüngera. S pohledem a pocity autora jsem se občas tak úplně neztotožnil,jeho touhu po zabíjení a dobrodružství úplně nechápu. Jenže jsem v té době nežil, můžu si jen říkat co bych asi na jeho místě dělal já,jak bych se možná zachoval. Každopádně Jünger patřil do skupiny vojáků, kteří se dobrovolně hlásili do první linie,sem tam by si rádi někoho zabili, přivedli zajatce a jsou trochu zklamaní, když to nevyjde. Měl bezesporu i velký kus štěstí,bez kterého se asi žádný voják nasazený v zákopech nemohl vrátit v relativním zdraví domů. Ze všech zranění se vylízal, definitivně domů ho pošle až poslední zranění z konce srpna 1918.
Nakonec jsem si Ernsta oblíbil, už jen za to, čím si prošel. Pro jeho statečnost a odvahu,jakou bych já sám v sobě asi těžko hledal. Za mě to byl top německý důstojník, který měl úctu nejen ve svých řadách,ale i v zákopech nepřítele.
Pokud se zajímáte o 1. světovou válku, knihu doporučuji. On se děj sice tak nějak stále opakuje do kola,ale taková už tato válka byla.
Na závěr si dovolím přiložit autorův citát,ze samého začátku knížky.
"Válečný konflikt,otec všech věcí,je i naším otcem; ukoval, vytesal a zocelil nás do podoby,kterou teď máme. A dokud se v nás ještě točí vibrující kolo života,bude válka osou,okolo které osciluje."