V jakém jazyce sním?
Elena Lappin
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/371108/bmid_v-jakem-jazyce-snim-AXJ-371108.jpg
4
39
39
Známé české přísloví říká, kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Pro spisovatele zároveň platí, že pokud ztratí vlastní jazyk, nemůže dál psát. To se stalo osudem mnohonásobné emigrantky Eleny Lappin: Narodila se v Moskvě, ale od svých tří let vyrůstala v Praze. V roce 1970 rodina emigrovala do Německa, později autorka žila v Izraeli, Kanadě, ve Spojených státech a Velké Británii… Memoáry V jakém jazyce sním? jsou mimořádně silným svědectvím o pohnuté době druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2018 , OdeonOriginální název:
What Language Do I Dream in?, 2016
více info...
Přidat komentář
Z této knihy se dozvíte, co je být emigrantem.
-Emigrantova zrada je zároveň ránou, kterou si způsobil on sám ,a těžkým hřichem.-
Mám také mezi svými známymi lidi, co emigrovali. Jeden z nich žije v Luxemburku, mluví francouzsky, anglicky bez přízvuku, je bohatý Ale přiznal se, že jeho rána se zacelovala celých 13 let.
S tím souvisí i druhý citát z knihy: - Dětství je svět sám o sobě, sen přináležející do reality, do jaké se člověk narodí.-
Se spolužačkami jsme se často přeli, zda bylo naše dětství v socialismu šťastné. Autorka to vystihla přesně. Ony ne. A samozřejmě na ně vzpomínají s láskou.
Sestra mé ženy žije v USA. Nedávno se její muž přiznal, že jsou coby přistěhovalci stále lidmi třetí kategorie.
Tato kniha vám toho hodně poví o vystěhovalectví a přistěhovalectví. Třeba pak snáze pochopíte...
Životní cesta autorky,která vždy,když se někde začala cítit být doma,tak zase emigrovali. Umí několik jazyků,ale stále přemýšlí kým vlastně je. Navíc v průběhu života zjistí,že má dva otce....
Na s. 153 je uveden citát: "Papír je trpělivý. Snese všechno, dokonce i pravdu."
Četla jsem ji dlouho - podtitul by (alespoň pro mě) mohl znít memoáry neznámé spisovatelky. Žádné dechberoucí scény, žádné ukrutnosti a nespravedlnosti života, zdánlivě nic vás nežene ke konci. A když se tam konečně dopracujete, můžete si s pratetou Verou povzdechnout: "No, a to je všechno. Všechno uteče jako sen."
Hlavní "hrdinka", vypravěčka, se zhruba v mém věku dozví, že celý život prožila v bludu, že jejím biologickým otcem je úplně jiný muž. Zkoušela jsem si to představit a docela chápu, že ji tohle zjištění rozhodilo. Takže si zpětně vybavuje celý svůj život a hledá důvod, proč jí to rodiče zatajili a hlavně proč jí ani v dospělosti neřekli pravdu.
Sledujeme její "kočování" po světě, které zahájili její rodiče už v jejím útlém dětství a ve kterém ona pokračovala i se svou rodinou. (My Češi si můžeme vychutnat skvělý popis dětství prožitého na pražských Vinohradech - úplně vidím náměstí Jiřího z Poděbrad i s oním novodobým kostelem; padesátá léta, Pražské jaro a dospívání v dobách normalizace.) Můžeme obdivovat autorčinu rozsáhlou jazykovou výbavu, lásku k literatuře, schopnost učit jazykům studenty. Bohatý rodinný život, ale v pozdním věku i hledání "nové" rodiny spojené s biologickým otcem.
"Začínala jsem chápat, že dějiny nejsou jen předmět důstojného bádání popisovaného v těžkých svazcích. Byl to zkrátka a dobře - i když zkrátka málokdy a dobře ještě zřídkavěji - příběh o tom, co se děje s lidmi, zatímco se pokoušejí žít v souladu s pravidly, která vytváří někdo jiný, anebo když se snaží jim vzdorovat."
Zajímavá kniha. Osudy u nás neznámé spisovatelky. Stěhování po světě, stálé hledání a objevování sebe, svých kořenů. Někdy trochu rozvláčné, opakující se, ale přitom čtivé.
Jak se rodí spisovatelka. Jak se ztrácí, hledá, nalézá a buduje domov. A jak lidsky obstát v jen do jisté míry srozumitelném světě. Přemýšlivé, melancholické čtení a dobrodružný životní příběh.
Zajímavá knížka, zajímavé osudy, někdy trochu rozvláčná, ale dočetla jsem do konce
Životopis ženy, kterou pravděpodobně neznáte, ale její úžasný životní příběh vás dostane natolik, že to zhltnete jako dílo fikce. Bavilo mě pozorování českých reálií očima cizinky.
V jakém jazyce sním?
Velmi zajímavé úvahy o tom, jak jazyk a prostředí, ve kterém vyrůstáme a žijeme, ovlivňuje naši osobnost. Úvahy podložené nejen autorčinou životní zkušeností, ale také znalostmi z oboru, který vystudovala a kterému se věnovala.
Souhlasím s komentářem, který napsal Pablo70. A přidávám další citát:
"Všichni emigranti mohou vyprávět tentýž základní příběh: o malé smrti, když opouštějí svoji domovinu, o krátkodeché euforii, kdy mají dojem, že se jim dostalo požehnané příležitosti přepsat svůj scénář ve svobodné společnosti, načež následuje celoživotní smutek, jakmile si uvědomí, že se rozhodli odříznout od vlastních kořenů, a to rozhodnutí se nedá zvrátit. Na pohled mohou být úspěšní a vést pozoruhodný život, ale ať jsou, kde jsou, budou si vždycky připadat jako druhořadí občané. A tu hlubokou prázdnotu uvnitř už nikdy nic nezacelí."