V lidožroutově zahradě
Leïla Slimani
Je mladá, krásná, úspěšná. Má zajímavou práci novinářky, milujícího manžela a roztomilého synka. Tak proč ty stále hlubší kruhy pod očima? Adele Robinsonová, tajemná antihrdinka Leily Slimaniové, neuroticky podvádějící manžela, kdykoli se jí naskytne příležitost, je žena s nejasnou diagnózou. Zmítaná mezi neustálým strachem a chorobnou touhou po uznání, vůlí vzepřít se nástrahám a slastí jim podlehnout, potácí se mezi pohodlím měšťáckého života, které potřebuje, ačkoli jím pohrdá, a obsesivní nezřízeností, která ji zraňuje.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , ArgoOriginální název:
Dans le jardin de l’ogre, 2014
více info...
Přidat komentář
Adele, hlavní hrdinka útlé knihy V lidožroutově zahradě, je přesně ten typ člověka, kterého budete nejspíš sledovat s nechutí a kroucením hlavy. Úspěšná novinářka, krásná a svůdná žena, na kterou doma čeká manžel jak z fotorománu a malý syn. Časopisová rodinka, idylka non plus ultra! Až na to, že Adele je možná nymfomanka, možná znuděná panička, možná ji pálí dobré bidlo a nebo je třeba jen citově prázdná.
Adele podvádí manžela na každém kroku s muži, s nimiž nemá v plánu udržovat žádný další vztah, jen sex a jde se dál. Náhodné známosti střídané rychlostí vlaku, droga v podobě sexu a hledání jakéhokoliv smyslu života. Hrdinka postupně destruuje sebe, svůj rodinný i pracovní život a propadá se do bahna svých záletů. Je vůbec schopna mít ráda sebe či kohokoliv jiného? Nebo je sebedestrukce a ubližování ostatním to, co Adele drží nad vodou?
Marocká autorka žijící ve Francii Leïla Slimani se ve své prvotině pustila do pěkně žhavého tématu. Nesnaží se kritizovat nebo dávat rychlé soudy, ale jako pozorovatel přinesla příběh, který si musí vyhodnotit čtenář sám.
a pani Slimani teraz fičím a doháňam jej staršie knihy, napríklad V lidožroutově záhrade, v slovenčine vydané pod názvom Adele (Inaque, 2018) Ja som mala z knižnice tú českú verziu od @argo.cz Je to výborné! Ja som v knihe videla ženu, ktorá má psychický problém a je potreba jej pomôcť, liečiť a nie odsudzovať, ako to robili mnohí čitatelia, ktorí sa vraj nevedeli "stotožniť" s postavou a nebola im sympatická Adele je nymfomanka, ktorej príčiny vzniku môžeme prisúdiť možno jej detstvu, a možno sa taká narodila (ehm, narážka na Maybelline). A to viac je šokujúce zistenie, že navonok sa snaží tváriť "normálne", aby do spoločnosti zapadla, a za obstará si aj muža, aj dieťa. Stačí to na vyliečenie? A možno jej odchýlka odhalí aj zvláštne sklony manžela? Čítali ste? Bavila vás? Či ste boli šokovaní a Adele by ste ukameňovali? Mimochodom, zadná strana knihy sľubuje Pani Bovaryovú 21.storočia, avšak toto dielo je oveľa drastickejšie...
Na mě tam bylo toho sexu moc, vůbec jsem hlavní hrdince nerozuměla, přesto se mi kniha líbila. dokázala jsem se přenést do Francie. Slimani jsem viděla na Světu knihy a byla úžasná.
Hlavní hrdinka A. má vše, o čem lze snít. Oddaného manžela, ekonomické zajištění, zdravého malého syna, práci s volnou pracovní dobou, paní na pomoc v domácnosti, milence, kamarádku, která vždy pomůže atd. Ale některé z nás prostě pálí dobré bidlo, někteří z nás neví co chtít a nedáme pokoj, dokud to nedostaneme, takže se opakovaně donekonečna (ne)smyslně trápíme. Kniha je přehlídkou zkratového jednání, kdy hlavní postava si opakovaně šlape po štěstí a tím ničí nejen sebe, ale i své okolí. Na každé nové straně knihy trnu, co zase A. provede. Nechápu, že někdo hovoří o skandální knize, nelítají v tom přeci jen (někteří) muži, lítají v tom i některé ženy. Knihu doporučuji zejména těm, kteří se (nesmyslně) trápí, že měli v životě málo sexuálních partnerů/partnerek. Ono mít jich hodně, to je vyslovené peklo.
o prázdnotě a neschopnosti milovat - kohokoli - dítě, muže - a hlavně sebe sama.
jazyk Slimani teče jako med, škoda jen těch přespříliš hojných obrazných přirovnání.
vzhledem k tématu nelze nevidět, jak jsou české výrazy ze sexuální oblasti ukrutně nesexy. pohlaví, přirození, ohanbí (v knize pukající jako přezrálé ovoce)... eek!
Kniha rozhodně působí skandálně, proto asi přirovnání k paní Bovaryové. Mám ale pocit, že je spíše samoúčelná a chybí jí nějaké hlubší proč. Moment překvapení a šoku není využít. Autorka jakoby se postupně v díle ztratila a nechala ho viset ve vzduchoprázdnu.
Velmi svižná jednohubka, která objektivně není žádným literárním skvostem jako spíš nahým (doslova) svědectvím o nešťastný ženský, která navzdory rodinný pohodě a milujícímu manželovi trpí devastující emoční prázdnotou... no a jako svoji drogu (která by jí pomohla aspoň na chvíli cítit aspoň něco) si vybere sex. Nebudu se hádat s ostatními uživateli - sympatická postava to fakt neni a vzhledem k extrému, do kterýho to autorka románu vyhnala, je taky dost problém se s ní ztotožnit. Tak jako tak dávám plnej počet, a to za kvalitní psychologickou studii, která celou dobu vede linku. Není nad to, když autor od začátku do konce ví, co chce sdělit, a toho se prostě drží.
Celou knihu jsem se snažila oprostit od toho, že mi je hlavní postava naprosto cizí, nechápu ji, štve mě. Předpokládám, že smyslem dobrý literatury není to, aby vám byly postavy sympatický. Tady jsem si ale prostě nemohla pomoct. Ten svět je tak jinej, že i když zajímavě popsaný, byla jsem ráda, že jsem dočetla. Bylo mi naprosto jedno jak to dopadne. A co se týká jazyka někdy mě fakt štvaly naprosto dementní fráze jako třeba “zasmála se jako fontána”.
Nemůžu si pomoct, ale kniha ve mě asociuje Madame Bovary. Velmi se mi líbila, i přes své těžké téma.
Po prvních pár stránkách jsem si říkala: no jo, vykrádačka Burhánu'l-asal Salwá an-Nu'ajmí, po dalších pár jsem musela (a ochotně to taky udělala) sama sobě přiznat, že jsem se v Leile Slimani velice mýlila. Její komiks Sex a lži mě svojí plochostí a způsobem, jakým nakládal s fakty a informacemi, strašně iritoval. Nebýt dílu podcastu "Do Slov", který se Slimani věnoval, nikdy bych si její knihy nepřečetla. (Takže děkuju!)V lidožroutově zahradě může na první pohled vypadat jako příběh nymfomanky, které to nakonec přestalo procházet. V lidožroutově zahradě je podle mě všechno, jen ne příběh o nymfomance. Hlavní hrdinka Adele má manžela a malého syna a pracuje v novinách a na první pohled má všechno, protože co vlastně ještě můžete chtít? Jenže práce Adele nebaví, manžela nemiluje a syna by milovat měla, ale taky jí to tak úplně nejde. A to prázdno a pusto, které vnímá, to, že není tím, kým cítí, že by měla být, se snaží saturovat s náhodnými muži, s muži, kteří jí umožní, aby byla aspoň na chvíli jedinou hvězdou v záři reflektorů, kteří na pár minut ztratí zájem o všechno ostatní na světě a nechtějí nic - jen ji. Nad kterými má moc, které má v hrsti. Na chvíli přestává být loutkou a stává se loutkářem.Adelin hlad po nějakém prožitku, po okamžiku, kdy by něco cítila, brutálně graduje podobně jako Trierovo Prolomit vlny nebo Akinovo Gegen Die Wand. Následuje nevyhnutelný volný pád a náraz. Protože se můžete snažit sebevíc, ale některé šrámy prostě zacelit nejdou. A na některé věci je i láska krátká. (Tuhle knihu by byla radost analyzovat.)
Kam až může vést neodolatelná touha po mužích...líbilo se mi, že autorka popsala téma, o kterém se moc nemluví..kniha je krátká a způsobem psaní velmi čtivá, takže je za dopoledne přečtená..zanechá stopu.
Knihu jsem měla přečtenou za jediný den, byla velmi čtivě napsaná, dokázala mě hned vtáhnout. Důvod, proč mě kniha zaujala, bylo hlavně téma, které v něm autorka rozebírá v rámci “problému” hlavní postavy – neustálá touha po mužích. Tělesná touha, kdy ji nestačí její muž, ale neustále touží po vícero mužích kolem. Bez ohledu na... všechno. A myslím si, že tato forma touhy, kdy žena touží po vícero mužích (a né jen po jednom), se v literatuře neobjevuje tak často, většinou tuto funkci zastávají muži. Konec byl zvláštní, ale uvěřitelný, zároveň mi přišel ale i velmi ironický.
Leila Slimanie vie. Leila Slimani vie s nevídanou ľahkosťou spracovať aj takúto tému. Čítajúc komentáre na knižných databázach je zrejmé, že ľudia sa nevedia stotožniť s pojmom "závislosť" a niekoho "nevhodné" správanie považujú za rozmar. Nuž...
Nečítala som príbeh o nymfomanke, ale príbeh o veľmi smutnej žene chytenej vo vlastnej pasce neukojiteľných túžob, z ktorej niet úniku. O žene, ktorá sa hanbí, skrýva, má výčitky a nevie ako ďalej.
"Láska je trpezlivá. Láska je nábožnou, zúrivou, tyranskou trpezlivosťou. Nerozumne optimistickou. Ešte sme neskončili. "
Tato kniha mne nějak nenadchla. Oba hlavní hrdinové byli pěkně zabednění. Ona - co neví co roupama , bezohledná sobecká a líná. A on - co nepochopil , že ji musí vzít pořádně zkrátka.
Kdyby přikoupil dva hektary pole , manželce motyku a vyhnal ji okopávat řepu , mohli mít po problémech. Měli by šťastné manželství , ona naplněný život a autorka by mohla napsat pořádný závěr ..... a né to co předvedla....zřejmě se dost podobá svým hrdinům.
Knížka mě v knihovně zaujala svým názvem, vůbec jsem neměla tušení do čeho jdu. Ale začátek se mi docela i líbil bylo to dobře psané, sice mi hrdinka lezla svou povahou na nervy ale bylo to čtivé, ale druhá půlka kdy už se tam začal míchat jakoby zlý Richard mě už tolik nebavila a konec mi přišel takový narychlo a docela předvídatelný.
Kniha se mi četla dobře, stejně jako další titul autorky Něžná píseň-obě knihy se mi líbí. Táhne mě děj i forma.
Mrzí mě otevřený konec-ráda bych četla dál...
Autorovy další knížky
2017 | Něžná píseň |
2019 | Sex a lži |
2021 | Země těch druhých: Válka, válka, válka |
2018 | V lidožroutově zahradě |
2022 | Ruční práce |
Knížka mne zaujala na první pohled a překvapivě mne neodpuzoval ani její obsah, který je místy obscénní a zvrácený. Netvrdím, že jsem pochopila všechny motivace hlavní hrdinky, nicméně její chování a vlastně celý děj (, který může působit dojmem, že chce pouze šokovat) jsem vnímala jako podobenství o hledání smyslu života skrze tělesnost a vymezení hranic osobní svobody, kdy už naše svoboda ovlivňuje důvěru těch, kteří nám jsou drazí. V příběhu jsou i další témata - jaký vliv má dětství na naše chování v dospělosti, mateřství, partnerství, rodičovství ad. Autorka píše velmi poutavě, čtivě a rozhodně zapamatovatelně. Ráda si od ní přečtu něco dalšího.