Něžná píseň přehled
Leïla Slimani
Najmout si pro své dvě malé děti stálou chůvu je pro skromnou pařížskou domácnost Myriam a Paula finančně takřka neúnosné. Je to však jediná možnost, jak Myriam umožnit to, co potřebuje stejně jako vzduch a vodu: prosadit se v náročné profesi advokátky. Po počátečním ostychu a zdráhání mladí manželé zjišťují, že chůva Louise převrátila jejich život naruby. Totiž teprve tato hypervýkonná, pečující, vždy dokonalá hospodyňka dokázala v jejich bytě vytvořit opravdový domov – nejen pro jejich děti, ale i pro ně samotné. Postupem času však prohlubující se vzájemná závislost chytí trojici do pasti. Pokus o únik z ní vyústí v drama.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Něžná píseň. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (49)
Čtivá knížka, ideální pro zachmuřené deštivé odpoledne. Zvláštní sonda do života mladé pařížské rodiny a téma tak blízké všem rodičům, až z toho mrazí. Jde skloubit děti i práci i zábavu? A Jak moc vlastně známe lidi kolem sebe? Chůvu bych si domů teda chvíli asi nepustila :-)
(SPOILER) Nelíbilo se mi, že příběh začal tragickým koncem a pak až se začalo klubko příběhu rozmotávat. Hlavní postava mohla být více rozpracovaná, ale i z náznaků se dalo vytušit, co se v ní odehrává.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2016 -
Goncourtova cena
Kniha Něžná píseň v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 234x |
ve Čtenářské výzvě | 18x |
v Doporučených | 8x |
v Knihotéce | 59x |
v Chystám se číst | 134x |
v Chci si koupit | 22x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura chůvy marocká literatura Goncourtova cena
Autorovy další knížky
2017 | Něžná píseň |
2019 | Sex a lži |
2021 | Země těch druhých: Válka, válka, válka |
2018 | V lidožroutově zahradě |
2022 | Ruční práce |
(SPOILER) ...
Nevím moc co říct a zároven vlastně toho mám na srdci opravdu hodně. Kniha mi byla doporučená, sama bych si jí asi nikdy nepřečetla a ted už vím proč:) Tahle knížka je tak špatně stravitelná, né ani tak tím stylem psaní, ikdyž i ten je hodně specifický. Ale hlavně tím obsahem. Ta kniha je děsivá, zvrácená....připadala jsem si skoro až provinile, když mě to k ní pořád táhlo a chtěla jsem jí číst. Zároven jsem věděla, že mi bude ležet v žaludku ještě hodně dlouho. Pokud tedy máte rádi knížky, které vás nutí přemýšlet a nehledáte ve čtení jen únik z reality, tak je tahle kniha pro vás. Ona vás totiž s realitou v podstatě konfrontuje s tím typem té nejsyrovější, nejtemnější reality, která je děsivá hlavně tím, jak dokáže být pravdivou a zvrácenou a tím, že v některých věcech se můžeme i poznat. Autorka se nebojí mluvit o jednom z ožehavých a cukrových témat jako je mateřství, které je mnohdy popisováno jako pomyslný vrchol a zároven hlavní nápln života ženy, přičemž po dočtení této knížky se jeví mateřství a péče o děti jako věc až skoro destruktivní a animální ze které vám naskakuje husí kůže. Ocenuju ale, že má nějaká žena odvahu psát o této odvrácené straně mateřství a rodičovského života. Ostatně my ženy, které se jakožto budoucí matky a manželky zrovna nevidíme v tom můžeme cítit určitý druh podpory, který je někdy potřeba. Jinými slovy - kombinace dobrá práce, děti, manžel a dům nemusí každého udělat štastným.
Nebylo příjemné to číst. Akorát jsem si potvrdila proč podobné knihy nečtu, jelikož mě to hodně vysává. Vždycky to nasaju jako houba a hodně to v sobě vstřebávám. Na druhou stranu jsem ted díky knížce zase o něco sečtělejší a uvědomělejší v tématu, který prakticky nevyhledávám, takže mě kniha zase o něco obohatila, a možná mi v lecčem vzala i nějaké ty iluze.
Každopádně jsem si při čtení připadala trochu jako divák sledující něčí popravu. Makabrozní téma, které vás nutí číst, ale taky vás děsí víc než kdejaký horor. Navíc jsem k tomu měla i vlastní přidanou hodnotu v tom, že já sama pracuju v domech podobných lidí jako uklízečka. A řekněme si to narovinu ikdyž je to brigáda ke škole stejně si člověk při čištění hajzlíku připadá jako ta největší lůza, a tahle kniha mě v tom ještě utvrdila. My uklízečky jsme tak neviditelné, mnohdy nejsme víc než součást nábytku, nikdo se o nás nezajímavá, nikdo nás nezná. Člověk to musí zažít na vlastní kůži, aby nasál ten pocit totální lidské lhostejnosti a neviditelnosti, která se tomuhle povolání lepí na paty. A ty chůvy jsou na tom v podstatě stejně, čímž samozřejmě neomlouvám čin chůvy, jenom poukazuju na fakt, který společnost cíleně přehlíží.