V noci je každá krev černá
David Diop
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487766/bmid_v-noci-je-kazda-krev-cerna-839-487766.jpg
4
69
69
Alfa Ndiaye a Mademba Diop jsou jedni z mnoha senegalských střelců bojujících pod francouzskou vlajkou v zákopech první světové války. Jsou nejlepší přátelé, znají se od dětství, vyrůstali spolu. Jsou to „víc než bratři“. Při jednom útoku Mademba zemře v krutých bolestech v Alfově náruči. Teprve v tu chvíli se „blonďáci s modrýma očima“ stanou skutečnými nepřáteli. V Alfovi se něco zlomí a s mačetou v ruce se vydá do své osobní války, až se nakonec stane postrachem vlastních spolubojovníků, kteří v něm začnou vidět nebezpečného čaroděje. Na rozdíl od nich ale čtenář může alespoň sledovat valící se proud Alfových myšlenek, proud bolesti nad ztrátou a proud vzpomínek na život před válkou, na dětství a dospívání v senegalské vesnici, na poslední dny před odchodem do války. Proud výčitek svědomí, proud otázek a proud odpovědí, které však Alfu vedou strmou cestou do propasti. Kniha získala dvě významná ocenění: Prix Goncourt des Lycéens v roce 2018 a International Booker Prize v roce 2021. Kniha byla přeložena do 30 jazyků a vyšla ve 33 zemích.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2022 , ArgoOriginální název:
Frère d'âme, 2018
více info...
Přidat komentář
V prvej svetovej vojne bojovalo dva a pol milióna afrických „čokolád“. A napriek tomu som si ju doteraz predstavovala ako vojnu bielych. Táto kniha si svojich 5 hviezdičiek zaslúži. Stredná časť knihy síce trochu stratila paru a opakovacie figúry už neboli také pôsobivé, ako skôr monotónne, ale úvodná kapitola je jeden z najúžasnejších a najbrutálnejších literárnych úsekov, aké som mala tú česť v živote čítať.
Dôstojníci považovali Afričanov za divochov. A napriek tomu, keď si jeden z nich zvolí vlastnú a nie prikazovanú divokosť, keď všetko v okamihu pochopí, keď mu dôjde, že myslieť si môže čokoľvek, vtedy zájde podľa spolubojovníkov a veliteľa priďaleko a pošlú ho do poľnej nemocnice, aby sa vyliečil z psychického zrútenia. Vyvrcholenie celého príbehu je mementom pre všetkých, ktorý stále veria v ideu spravodlivej vojny. Alfa Ndiaye v konečnom dôsledku zabil sám seba.
„Madembo! Bylo mi moc líto, že jsem tě nezabil hned ráno, za bitvy, když jsi mě o to žádal ještě laskavě, přátelsky a s úsměvem! Že jsem tě v té chvíli nepodřízl, jako bych ti vyvedl poslední žertík v životě, abychom mohli na věky zůstat přáteli. Já ti však nevyhověl a nechal tě umírat a přitom klít, plakat, smrkat, řvát, dělat pod sebe jako smyslů zbavené děcko. Jménem nevímjakých lidských zákonů jsem tě ponechal bídnému osudu. Snad pro spásu vlastní duše, snad proto, abych zůstal takovým, jakým mě chtěli mít před Bohem a lidmi ti, kteří mě vychovali. Ovšem před tebou, Madembo, jsem člověkem být nedokázal. Nechal jsem tě, abys mě proklel, můj příteli, můj více než bratře, nechal jsem tě řvát a rouhat se, protože jsem ještě neuměl sám myslet.“
Dlouho se mi nestalo, že bych přečetl knížku za dvě dopoledne. Napínavé, strhující, primitivní.. Příběh a myšlenky vojáka ze Senegalu v první světové válce.
Válečný boj jako cesta ven. Syrový příběh senegalského chlapce v zákopech první světové války v barvách Francie. Na repetitivní styl vyprávění, který ve mně budil dojem vypravěčovy osobní mantry, místy až zaříkávání, jsem si musela chvíli zvykat. Jazyk je jednoduchý, naivní, o to více vtahující do proudu myšlenek hlavního hrdiny.
Doporučuji! Za pár hodin máte přečteno. Na pár dalších hodin budete mít o čem přemýšlet.
Uf. Tak to byla hodně silná kniha. Série několika se opakujících se vět spolu s válečnou hrůzou, to vše vedlo k velmi silnému zážitku.
Krátký a intenzivní ponor do mysli mladého senegalského chlapce, který se vlivem válečných zážitků v myšlenkách vrací zpět k nemnoha formujícím událostem svého života a snaží se v nich najít nějaký smysl, snaží se pochopit jejich příčiny a zorientovat se tak ve světě.
Jazyk románu je úžasný. Jak se hlavní postava/vypravěč snaží vyznat sám v sobě, vyjadřuje se dookola stejnými větami, stejnými frázemi, skoro jako v nějakém zaříkávání, postupně vyjevuje nové a nové detaily o dříve vylíčených zážitcích a vymýšlí jejich nové interpretace, zachází hloubš do minulosti a my jako čtenáři postupně zjišťujeme, jak se jeho vnímání vlastního příběhu hrůzně odlišuje od reality.
Ocitnout se uprostřed rozjitřené Alfovo mysli mi opět zakalilo duši zrůdnou absurdností veškerého válečného tažení... neúprosně naléhavý tok myšlenek ze samého dna nelidsky zasviněného zákopu pomíchaný s čistotou chlapecky nevinného dětství ve mně vyvolával až nepříjemný dojem jakési podivně zmatené blízkosti... jako bych já byla on a on byl já... boženamouduši, to byl tak zvláštní pocit... krátký, ale sakra intenzivní pocit.
Kniha V noci je každá krev černá nám nabízí první světovou válku z perspektivy, kterou Západní svět pravděpodobně moc nezná. Z perspektivy dvou Senegalců bojujících za svou "vlast", své kolonizátory.
Titul člověk přečte za jedno odpoledne. Nejedná se o krvelačný popis bojů, naopak se mimo párání břicha Němců ve značné části díla ocitáme na senegalském venkově a snažíme se pochopit, co znamená ztratit nejlepšího kamaráda na poli nesmyslné války.
Troufám si tvrdit, že válečných knih jsem četla mnoho. Některé ve mně zanechaly stopu, většinu jsem ale zdárně zapomněla (vychází jich tolik, že se snad ani zapamatovat nedají).
Na knihu od Davida Diopa ale rozhodně nezapomenu. Popisuje osud mladičkého senegalského vojáka, který bojuje na straně Francie v první světové válce. Celý děj je popisován očima vojáka, který právě v boji přišel o svého nejlepšího kamaráda a začíná se mstít. Jedná se o syrovou zpověď mladíka, který není schopen pochopit krutost války, ztrátu milované osoby, vyrovnat se se smrtí, kterou vidí všude kolem. Do těchto obrazů se prolínají vzpomínky na zážitky před válkou - tyto chlapecké vzpomínky ostře kontrastují s krutostí, která na ně náhle navázala bez předešlého upozornění. Popisy zraněných vojáků jsou dosti detailní, kniha není nic pro slabší povahy.
Od knihy rozhodně nečekejte barvitý děj, napětí či zápletky; jde o velmi emočně zabarvený monolog, jenž se odehrává v hlavě mladého Senegalce. Realita a snění se místy prolínají a je hlavně v rukou čtenáře, jak knihu pochopí a co si z ní odnese.
Hodnotím 4/5 a myslím, že se jedná o jednu z nejzajímavějších knih, jakou jsem v tomto roce měla v rukou.
Napište něco o válečných krutostech, utiskovaných afričanech a nějaké to ocenění vás nemůže minout. Co na tom, že nemáte talent ani zajímavý jazyk, a že za rok o knize ani pes neštěkne.
Naštěstí Diop nezdržuje dlouho, za dvě tři hodiny přečteno.
Knihu řadím mezi to nejlepší, co jsem letos četl. Velmi sugestivní, místy poetické vyprávění hlavního hrdiny, mladého Senegalce bojujícího v 1.světové válce ve francouzské armádě.
Příběh není sice nabitý dějem, ale o to více zaujme svou naléhavostí a přesvědčivostí.
(SPOILER)
Hrůzy 1. světové války očima prostého vojáka ze Senegalu bojujícího v armádě Francie a bažícího po pomstě za smrt přítele.
Sotva dospělý hrdina s naivitou a prostotou komentuje to, co dělá a vidí. Opakuje některé fráze a události, ale obojí dává smysl.
Žádná legrace to není. Velmi naturalistické scény zabíjení a umírání. Též sexuální scény.
Nepochopení rozdílnosti kultur rovná se rasizmus. Za Francii, ale bojovat ve Velké válce pojďte senegalci za lepší budoucnost.
O válce z pohledu válkou zničeného muže (dobrovolně narukovaného). Psychické narušení a dětský pohled (vzpomínky) dávají autorovi prostor na mlžení - co se opravdu děje, co je zkreslené úhlem pohledu. Prvky magického realismu.
V recenzích se objevují pozitivně myšlené výrazy jako "naivní" nebo "hutné a syrové", které popisují originální formu tohoto vyprávění o málo známých osudech Senegalců ve francouzské armádě během první světové války. Recenzenti především oceňují autentickou výpověď jakoby orální historie předáváné po generace slovně formou příběhu. Silné vyprávění ukazuje, jaká byla role Afričanů ve válce kolonizátorů - chtěli strašit své nepřátele údajným divošstvím černochů, ale i to muselo mít své meze. Ukazuje ale také, že Senegalci chápali mnohem víc, za co je Francouzi považují, než si sami Francouzi dokázali připustit. Na relativně krátkém prostoru a za pomoci malého počtu postav a lokalit Diop dokáže popsat opravdu mnoho.
Precteno diky ctenarske vyzve a rozhodne nelituji. Chvilku mi trvalo, nez jsem si zvykl na styl vypraveni, ale pak mne to uplne pohltilo. Situovane je to podle popisu do prvni svetove, ale klidne by to mohlo byt i z dnesni doby.
Neobyčejně silné vyprávění o tom podstatném, co život nabízí - o dětství, rodičích, přátelství, ztrátě panictví, lásce, smíchu, vzájemnosti - a o tom, jak všechno ztrácí na významu tváří v tvář surovosti a šílenství války. Neboli Alfo Ndiaye a Mademba Diop, smrt z ruky polomrtvého nepřítele s modrýma očima, šílenství třímající mačetu, sedm useknutých rukou, ženy zírající na střed těla a ztráta identity. "Boženamouduši, neměl jsem." Ajla5 to vystihla přesně - připravte si kapesníky a antidepresiva.
Příběh se zdánlivě posunuje vpřed. Sledujeme postupné ničení životů a mysli vypravěče. Připravte si kapesníky a antidepresiva.
Kratičký válečný román, který zpracovává několik závažných témat. Sledujeme v něm osud mladého senegalského vojáka Alfy, který v první světové válce bojuje spolu s Madembou, svým přítelem od dětství, pod francouzskou vlajkou. Ústřední zápletka začíná Madembovou smrtí na bojišti a točí se kolem Alfova postupného pohlcení válečným šílenstvím. Jeho děsivý rituál, který provádí na válečném poli, mu mezi černými i bílými spolubojovníky vyslouží pověst dëmma, požírače duší, jehož se ostatní začínají stranit. Román svou temnotou nemusí sednout každému, na mě však zapůsobil svou osobitou poetikou a silou. Líbilo se mi také zakomponování prvků afrického folklóru do samotného příběhu.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství smrt francouzská literatura pomsta válečné romány Bookerova cena
V noci je každá krev černá
za mňa nadhodnotené, s výnimkou prvej a posledných dvoch kapitol.