V pekle plynových komor
Shlomo Venezia
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39223/bmid_v-pekle-plynovych-komor-a7T-39223.jpg
5
826
826
Podtitul: Svědectví přeživšího člena osvětimského sonderkommanda „Až doted’ jsem to nikomu nevyprávěl. Je to tak tíživé a děsivé, že mluvit o tom, co jsem viděl, mi stále dělá potíže…“ Autentické svědectví někdejšího člena židovského sonderkommanda v Osvětimi – jednoho z mála těch, kteří osvětimské peklo přežili, a jediného, kdo podal ucelenou pravdivou výpověď o smrticí mašinérii, které musel sloužit. Shlomo Venezia se odvážil otevřeně popsat i ty nejděsivější stránky své „práce“ a vynesl na světlo šokující podrobnosti, jež odhalují spáchaný zločin v celé jeho obludnosti. Jak konstatuje spoluautorka knihy Béatrice Prasquierová, Veneziovo svědectví je historický dokument, který vrhá světlo na nejtemnější stránku našich dějin.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2010 , Rybka PublishersOriginální název:
Sonderkommando - Dans l´enfer des chambres á gaz, 2007
více info...
Přidat komentář
Není to čtení vhodné ke kafíčku (spíš k panáku něčeho ostřejšího). Je to zcela syrová zpověď člena sonderkommanda (jeho příběh je v podobě rozhovoru, kde autorka jen "naťukne" nějaké téma a Shlomo Venezia vypráví - velice dobře se kniha čte), který nic netají, nic si nepřikrášluje. A to jak dobu před, během a i po válce.
Vyprávění je doplněno o obrázky (ilustrace) francouzského malíře D. Oléra, taktéž člena sonderkommanda, které názorně zobrazují peklo plynových komor.
Pokud vás téma sonderkommanda zajímá, doporučuji knihu Svědkové z továrny na smrt (kde jsou i zmínky o Shlomo Veneziovi).
Nevim, zda se to hodi napsat, ale asi ano...na knize se mi libi, ze sam autor rika veci tak, jak byly, jak je citil, jak je delal a jak by je udelal znovu. Co velmi ocenuji je, ze se zdrzel "bulvarniho" charakteru, tj. ze kdyz neceho nebyl svedkem (ale vi, ze se to rika/pise), tak rekne, ze to nikdy nevidel, nebo ze to nemuze dosvedcit, nebo ze si nepamatuje. To velmi ocenuji. Libi se mi i hisotricke shrnuti dane problematiky v zaveru knihy. Mozna to mohlo byt spise v uvodu, ale i na zaver je to fajn.
Vyprávěné formou rozhovoru. Pohled na tábor z "lepšího" postavení, kde ale byli lidé sonderkommanda v denním kontaktu s mrtvými, pomáhali jim se svlékáním před plynovými komorami,.... Určitě stojí za přečtení.
Další kniha o hrůzných činech nacistů, není první kterou jsem četla, mohla jsem porovnat vyprávění Filipa Múllera s Shlomo Veneziou, každá vypráví o stejné době a každá trochu jiným způsobem. Určitě stojí za přečtení obě dvě. Hrůzy ,které si jen stěží, jestli vůbec dovedeme představit.
Myslím, že z popisu to není zcela zjevné - jde o knihu zaznamenaného rozhovoru, respektive autor odpovídá na kratší nahozené otázky a myslím, že to knize s ohledem na souvislosti (odstup času a s tím související věk pamětníka) hodně prospělo. Je to čtivé, nejsou potlačeny bolavé věci, ale přitom je to kniha, kterou bych s klidem nechal přečíst náctiletou dceru. Vhodné jako doporučená četba.
Z knihy rozhodně nadšená nejsem. Kniha je čtivá, to ano, popisuje podrobně svědectví člena sonderkommanda, což mě na knize velice zaujalo. Z knihy si odnáším pouze znechucení, šok a nepochopení. Knihu, ač popisuje jednu z nestrašlivějších a nejostudnějších etap lidského pokolení, doporučuji lidem, kteří jako já měli možnost, se podívat do Osvětimi a dozvědět se něco více. Součástí knihy jsou i kresby malíře, který byl také v sonderkommandu a jenom umocňují temnou atmosféru knihy.
Kdybych tuto knihu, zabývající se koncentračními tábory, četl jako první, rozplýval bych se zřejmě daleko více. Jenže, knize Utekl jsem z Ověstimy od Rudolfa Vrby sahá, dle mého, tak do půli těla. Dokonce tuto knihu řadím i za knihu Byl jsem Megeleho asistentem. Dvě mnou zmíněné knihy jsem četl jedním dechem, což o komentované knize tyto slova chvály říci nemohu. Kniha má samozřejmě také svou kvalitu, je čtivá, ale je tam to ale. Narozdíl od Vrby ji už nikdy, podruhé, číst nebudu.
Až mě mrazilo při čtení a uvědomění si, jak je to vyprávěno neosobně, jakoby bez citu. Ale to je jen a jen můj problém.
Mám již za sebou pár knih o holokaustu. Mezi ně patří i Mengeleho děvče, které je , co se týče hrůznosti příběhu, u mě pořád na prvním místě. V pekle plynových komor se dostalo hned za ní. Vyprávění z pohledu člena sonderkommanda bylo šílené. Na jednu stranu přežívali v táboře snáze díky větším přísunům jídla, ovšem na tu druhou stranu... Kolik jim za tu dobu pod rukami prošlo mrtvých. Obírat mrtvoly, pálit mrtvoly. Mnohdy museli takto zacházet i s vlastními příbuznými. Neskutečné. Pořád se mi nechce věřit, že se takové hnusné období vůbec někdy událo. A pevně doufám, že se už nikdy nic takového opakovat nebude.
Knihu doporučuji a rozhodně by měla být zařazena do povinné četby.
Neskutečně silný příběh. Přežít zázrakem a ještě celý život žít s otřesnými vzpomínkami. To muselo být peklo
Kniha psaná jako desítky jiných....
Furt dokola zátah,cesta vlakem, hlad , žízeň , rampa , pan mengele, do leva do prava, táborový blok ..........
Neskutečně smutné svědectví, u kterého mi často docházela slova i dech. Stále je pro mě zcela nepředstavitelné, co byla jedna lidská bytost schopna udělat druhé (nejen) v pekle Březinky a to vše v ďábelsky precizním systému se skvělou organizací práce. Klobouk dolů před panem Veneziou, že po tom všem našel chuť do života a založil rodinu. A také za to, že našel nakonec sílu o té hrůze podat nesmírně důležitou výpověď pro nás a následující generace. Na toto temné téma jsem přečetl více knih, ale žádná ve mně nezanechala takové emoce, jako právě tato, navíc doplněná o velmi silné kresby Davida Oléra.
Pro mě bezesporu nejemotivnější kniha na téma druhé světové války. Myslím, že mám opravdu silný žaludek, ale tady jsem se u některých pasáží musela opravdu zastavit a trochu to rozdýchat.
Myslím, že teď si dám něco víc oddechového, ale jednou se k ní zase vrátím.
Tyto příběhy se nedají hodnotit, nemůžeme napsat, super, čtivé, skvělé, to prostě tomuto "žánru" nepřísluší. Je to osud lidí, jejich život, který si my neumíme představit ani v tom nejhorším snu...měl by se s těmito hrůzami seznámit každý jeden z nás, pak bychom si vážili života a toho, co máme daleko víc, než si vážíme...
Táto kniha nie je románom. Rozhovor s pánom Veneziom je biografickou výpoveďou a svedectvom preživšieho člena sonderkomanda. Tí boli so železnou pravidelnosťou každý kvartál sami splynovaní a nahradení ďalším židovským sonderkomandom. Šťastie v nešťastí mal však pamätník nacistických hrôz Shlomo Venezia. Trochu Grék a trochu Talian, ale k jeho smole, židovského vyznania. História je v tomto smere zdokumentovaná a životy ľudí podobných osudov z koncentračných táborov sú spísané v mnohých knihách. Každý príbeh je osobitý a unikátny. Aj tento je jedinečný. Málo sa vie o ľuďoch zo sonderkomanda, o ich plánovanej vzbure a o poslednom turnuse pred pochodom smrti. Bol však jeden z posledných, ktorý vydržal do konca a mohol podať informácie o genocíde, pekelnej práci „v sprchách“ a v krematóriu. Prežil, lebo posledné striedanie ho obišlo. Po skončení vojny uzatvorený do seba nikdy nehovoril kým v skutočnosti bol a čo vykonával. Až po desiatkach rokoch vydal svoju spoveď. Či by kniha mala byť povinným čítaním pre ľudí, ktorí neveria? Skôr áno, avšak názor si musí urobiť bez nútenia každý sám. Fakty však neklamú. Bola to hrôza a je v éteri hmatateľná aj dnes pri čítaní tejto knihy. Určite ju odporúčam, lebo zanechá v čitateľovom ponímaní svetonázoru hlbokú brázdu.
Drastická kniha, vedená formou rozhovoru. Nikdo si nedovedeme představit co člověk vydrží, když bojuje o přežití. Doporučila bych jako povinnou literaturu.
V pekle plynových komor
Knihy o tomto období čtu ráda. Myslím, že bychom všichni měli vědět nějaký základ. Toto dočíst pro mě ale bylo ohromně náročné. Bylo tam spoustu zbytečné omáčky, která neměla informační hodnotu ani žádný příběh. Tuto knihu určitě znovu číst nebudu.