V pekle plynových komor
Shlomo Venezia
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39223/bmid_v-pekle-plynovych-komor-a7T-39223.jpg
5
815
815
Podtitul: Svědectví přeživšího člena osvětimského sonderkommanda „Až doted’ jsem to nikomu nevyprávěl. Je to tak tíživé a děsivé, že mluvit o tom, co jsem viděl, mi stále dělá potíže…“ Autentické svědectví někdejšího člena židovského sonderkommanda v Osvětimi – jednoho z mála těch, kteří osvětimské peklo přežili, a jediného, kdo podal ucelenou pravdivou výpověď o smrticí mašinérii, které musel sloužit. Shlomo Venezia se odvážil otevřeně popsat i ty nejděsivější stránky své „práce“ a vynesl na světlo šokující podrobnosti, jež odhalují spáchaný zločin v celé jeho obludnosti. Jak konstatuje spoluautorka knihy Béatrice Prasquierová, Veneziovo svědectví je historický dokument, který vrhá světlo na nejtemnější stránku našich dějin.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2010 , Rybka PublishersOriginální název:
Sonderkommando - Dans l´enfer des chambres á gaz, 2007
více info...
Přidat komentář
Moje asi pátá "osvětimská" kniha.
Musím se přiznat, že od té doby, co jsem začala číst tyhle knihy, a tohle téma studovat blíže, jsem se hodněkrát přistihla, jak u jídla přemýšlím o tom, jak by ty nebohé duše byly vděčné za jediný hlt toho jídla. Od to doby už si na jídlo neštěžuju ( psala už jsem to myslím v komentáři ke knize NARODILI SE, ABY PŘEŽILI).
Začala jsem si vážit tolika věcí. A mnohem víc se těším na lidi, které mám ráda.
Myslím, že by si to měli přečíst všichni lidé středoškolského věku.
Jsem člověk s notným sklonem k černému humoru, ale v roce 2016 v Osvětimi mě před tou bránou veškerý elán přešel. A odolala jsem touze vyfackovat dvě nástiletá děvčátka, která si před tím kovovým nápisem nad branou dělala vysmátá selfíčka.
Na tom místě je ta smrt a ten strach tak zakořeněná, že tam je hrozně, i když je slunečný jarní den.
Až o víkendu přijedu domů, obejmu naše, bráchu a synovečka, a dám si na snídani chleba s máslem a s medem. Považuju to za veliké štěstí.
Musím se přiznat, že při čtení se mi místy zvedal žaludek. Je to to nejsyrovější vyprávění o hrůzách v Osvětimi, jaké jsem četla.
Není podané klasickou románovou formou, ale formulováno jako rozhovor - otázka+odpověď, libovolně dlouhá. Občas jsem si říkala, že bych ještě nepokládala další otázku a nechala Shloma vyprávět dál.
Hrůzy, které zažil jako člen Sonderkommanda, jsou neuvěřitelné. Ještě neuvěřitelnější je, jak dlouho po válce mlčel, protože nikdo mu nechtěl věřit. Nikdo nechtěl poslouchat, jaké zvrácenosti se děly v Osvětimi.
Kniha je plná detailů, které jsem se zatím jinde nedozvěděla. I když jsem opravdu někdy měla co dělat, musela jsem číst dál, protože mě zajímal Shlomův osud, chtěla jsem vědět, jak se z toho pekla dostal. Úžasné je, že přežil, založil rodinu a dokonce docházel do škol, kde vyprávěl své zážitky, šířil osvětu dál, znovu a znovu se vracel ve vzpomínkách do pekla, přestože byl psychicky poznamenán na celý zbytek života. Nezamlčel nic, nic si nepřikrášloval. Věcně popsal, co se opravdu dělo v Osvětimi, v plynových komorách, ve svlékárnách... Mlčet je někdy jednodušší, obdivuji ho za to, že šel s kůží na trh. Muselo být strašné se účastnit vražedné mašinerie, denně se dívat smrti do tváře, odklízet mrtvá těla, stříhat vlasy, trhat zuby a vědět, že kdykoliv mohou přijít na řadu oni sami.
Knihu rozhodně doporučuji k přečtení v rámci rozšíření povědomí o hrůzách 2.sv.v. Na škole nám nic z toho do detailu neřekli, tuhle moderní historii jsme prolétli jen tak v kostce. Přitom o tom by se mělo učit nejvíc. Mrazí mě z toho, že to není tak dávná historie, není to žádné před 500 -1000 lety, za života Julia Caesara nebo tak, ne je to před pouhými 80 lety!!!!
Příběh muže, který se rozhodl nemlčet a podat podrobné svědectví o hrůzách, které se děly v Osvětimi a kterým byl jako člen Sonderkommanda dennodenně přítomen. Styl psaní formou otázka - odpověď mi vyhovoval. Jednoznačně doporučuji tuto knihu k přečtení.
Buďme k sobě upřímní - kdo z nás by takové peklo vydržel a podal tak obsáhlé svědectví ….
Kniha o asistentu Mengeleho byla hrozná, ale tohle bylo opravdu peklo. Ještě teď je mi těžko. Museli vypravit tolik lidí na smrt, starým pomáhali se svlékáním, poté slyšeli jejich křik v plynové komoře a následně tyto lidi, které ještě před chvílí viděli živé, museli rozplést a spálit. A věděl, že jednou v té peci skončí i on... Nepředstavitelné. Hrůzné. K tomu kresby dalšího bývalého člena sonderkommanda, jež dotvářely tuto obludnost... Shlomo byl velmi silný, snažil se přežít v tom nejhorším pekle a podařilo se mu to, i když jej to poznamenalo na těle a duši. Cením si jeho výpovědi i dalších přeživších, které nesmí být zapomenuty, aby se takové zrůdnosti nemohly již nikdy opakovat.
Nedávno jsem přečetla Müllerovo Sonderbehandlung neboli Zvláštní zacházení. Müller a Venezia se ocitli na stejném místě a ve stejnou dobu a to včetně pochodu smrti po evakuaci Osvětimi. Vyprávění Müllera je obsáhlejší a konkrétnější, rozhodně to ale nijak neovlivnilo můj dojem z výpovědi Shloma Venezia. Ačkoli jsem nikdy nepochybovala o pravdivosti zvěrstev, jež se tam děly, dvojí potvrzení faktu, že je to vážně pravda pravdoucí až do těch nejhrůznějších detailů, mě vážně dostalo.
Kniha je naprosto věcným popisem hrůz vyprávěné ústy přeživšího bývalého člena Sonderkomanda. Veškeré detaily, které Shlomo vypráví jsou podávány fakticky, vlastně bez emocí. Celý příběh je psán jako rozhovor - otázka - odpověď.
Někdy jsem si říkala, proč už byla položena další otázka, poslouchala bych dál.
Někdy mě už napadalo na co dalšího bych se zeptala sama, kdybych mohla tento rozhovor vést.
Velice mě překvapilo, že Shlomo o hrůzách, které sám zažil velmi dlouho nemluvil, ani jeho žena roky netušila, co prožil za peklo. Je poznamenám nejen zdravotními následky, ale hlavně psychicky.
Poté, co promluvil, poskytl dalším generacím svědectví z pekla je naprosto obdivuhodné jeho rozhodnutí, že se účastní diskuzí a přednášek na školách, mluví o tomto tématu dál a znovu. Obdivuji jeho sílu!
Je potřeba, abychom na něco takového nezapomněli, ale hlavně nedopustili, aby se to opakovalo.
Peklo, které Vás vtáhne do děje, zavede do plynové komory, odkud slyšíte jen hrozivý řev a pomalu se Vám stahuje hrdlo.
Jedna z nejsilnějších knih o holokaustu, silný příběh silného muže, ne každý by tohle vydržel.. Opravdu buďme rádi, že jsme tohle nezažili
Knih o druhé světové válce, které se odehrávají v koncentračních táborech, jsem přečetla už spoustu, ale tahle byla jednou z nejsilnějších a nejvíc znepokojujících. Dozvídáme se krutou pravdu o sonderkommandech, o tom, jak pracovali, a jak s jistotou věděli, že to budou zanedlouho oni, koho bude jiné komando strkat do pecí. Hlavní hrdina je velmi vynalézavý, a za pomocí této své vlastnosti a také pořádně dávky štěstí (v rámci možností, samozřejmě) se mu podaří tohle peklo přežít. Stále je pro mě těžké uvěřit, jak moc dovedli, a nepochybně ještě dovedou, být lidé tolik krutí k sobě navzájem.
Velice drsné čtení, které ale na druhou stranu hltáte plnými doušky. Knihu jsem přečetl za pár dní a přes zrůdnosti, o kterých se v ní píše jsem se od ní nemohl odtrhnout.
Neskutečně silná a upřímná kniha, která je psána formou rozhovoru. Text je jednoduchý na čtení, obsah je náročný na psychiku. Klobouk dolů před upřímnou a otevřenou zpovědí pana Shloma. Nesnaží se nic skrývat, za nic se schovávat. Svůj příběh předkládá tak, jak ho zažil. Krutě a bez příkras. Kniha netlačí na city a přitom je plná emocí.
Kniha je navíc doplněná fotkami a nádhernými obrazy.
Nemůžu jinak než za 5*.
Velice smutna kniha se silnym pribehem, ktery vyvola tisice otazek na ktere nenalezneme odpovedi. Ja nechapu, ze byl nekdo schopny takovych zverstvech na lidech. Knihu jsem precetla jednim dechem a vsem doporucuji!!
Silné čtení, které ve vás zanechá tolik tíživého smutku a nepochopení, že nemůžete spát a v hlavě se vám jenom rojí tisíce otázek: jak se prostě něco takového mohlo doopravdy dít?!! Ale dělo se a lidé by na tyto hrůzy neměli zapomínat a já jsem ráda, že takové knihy vznikají. Tentokrát jsou tyto úděsné zážitky sepsány formou interview, na základě kterého Shlomo Venezia vypráví příběh o svojí práci v koncentračním táboře coby Sonderkommando. O té nejhorší práci v táboře vůbec... Těchto svědectví je málo, protože členové sonderkomanda nikdy nepřežili, proto je třeba si jich vážit a šířit je dál. Takže tuto knihu vřele doporučuji! I když po ní budete mít pár dní těžké spaní...
Kniha kterou jsem četl po návštěvě koncentračního tábora v Osvětimi. Velice silný příběh o tom co znamenalo být členem Sonderkommanda, srozumitelně popsáno co se tam odehrávalo. Myslím, že tuhle knihu s touhle tématikou jen těžce něco překoná.
Výborné dílo,skvěle a srozumitelně napsané včetně všeříkajících kreseb a fotografií.Forma rozhovoru byla skvělá.Jinak je to strašné,co ti lidé museli vydržet a nepochopitelné jak umí člověk ublížit člověku.Přečetla jsem už hodně literatury,která se týká holocaustu,ale tato kniha byla opravdu hodně silná a nemůže nikoho nechat v klidu.
Výborně zpracované. Forma rozhovoru se mi četla dobře. Stručné,ale zároveň obsáhlé. Nechybí fotky. Určitě doporučuji.
Přečteno za jeden den. Strašné!!! Co člověk vydrží,je až k neuvěření. A co člověk (jestl se těm zrudam da tak říct) člověku dokáže udělat,to už vůbec nepochopím.
V pekle plynových komor
Miluji knihy tohoto tématu a ani s touto knihou jsem nešlápla vedle.
Kniha je pravdivé vyprávění Shloma Venezii, který byl deportován do Osvětimi a následně se stal členem sonderkommanda. Viděl to nejhorší, co se v táboře odehrávalo, a to plynování a následné pálení lidí z transportů.
Kniha je vedená jako Shlomova výpověď na kladené otázky. Musím říct, že díky tomuto je kniha ještě osobnější. Je to jako kdyby Shlomo hovořil přímo k Vám.
Příběh je opravdu silný, bez jakékoli úpravy. Prostě ,,syrový."
Chvílemi se mi dělalo opravdu špatně. Tato kniha je asi nejsilnější a nejděsivější, kterou jsem zatím kdy četla.