V pekle plynových komor
Shlomo Venezia
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39223/bmid_v-pekle-plynovych-komor-a7T-39223.jpg
5
815
815
Podtitul: Svědectví přeživšího člena osvětimského sonderkommanda „Až doted’ jsem to nikomu nevyprávěl. Je to tak tíživé a děsivé, že mluvit o tom, co jsem viděl, mi stále dělá potíže…“ Autentické svědectví někdejšího člena židovského sonderkommanda v Osvětimi – jednoho z mála těch, kteří osvětimské peklo přežili, a jediného, kdo podal ucelenou pravdivou výpověď o smrticí mašinérii, které musel sloužit. Shlomo Venezia se odvážil otevřeně popsat i ty nejděsivější stránky své „práce“ a vynesl na světlo šokující podrobnosti, jež odhalují spáchaný zločin v celé jeho obludnosti. Jak konstatuje spoluautorka knihy Béatrice Prasquierová, Veneziovo svědectví je historický dokument, který vrhá světlo na nejtemnější stránku našich dějin.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2010 , Rybka PublishersOriginální název:
Sonderkommando - Dans l´enfer des chambres á gaz, 2007
více info...
Přidat komentář
Toto by malo byt zaradene medzi povinne citanie. Pri citani beha mraz po chrbte. Autenticky je v knihe priblizena praca clena Sonderkomanda, celkovo aj situacia v tabore a praktiky, cinnosti ktore sa vykonavali.
Tato kniha ve mě hodně zanechala.. člověk by jí nejraději přečetl jedním dechem, ale zároveň musí určité pasáže rozdýchat.. je to opravdu silný příběh a když si představím, že takové hrůzy se opravdu děly, pořád to moje mysl nějak nemůže pochopit.. jak je tohle možné?! určitě doporučuji přečíst lidem, které tohle téma zajímá..
Tíživé a mrazivé čtení.
U kterého si člověk říká, jak je to vůbec možné, že se takové zrůdnosti opravdu děly? Bylo to nelehké čtení, ale musím říci, že formou rozhovoru se mi četlo daleko lépe, než když jde o knihu s dějem (mám však na mysli srovnání knih s tímhle tématem a v tomto prostředí). Překvapilo mne, že jsemna svůj čtecí vkus knihu “slupla” poměrně rychle. Přitom to byla pro mne doposud nejtíživější, nejděsivější a nejbrutálnější kniha o holocaustu.
Uvažuji o knize: Svědkové z továrny smrti, ale dam si trochu “načas” než ji otevřu....
Moc hezky zpracovaná kniha, nečtu na tohle téma moc dlouho a mam přečtení menší množství titulů, který každý má něco do sebe. Neuvěřitelná síla v život.
Děsivé, silné čtení.
Ze začátku jsem si nebyla jistá, jestli mi bude kniha psaná formou rozhovoru vyhovovat, bála jsem se, že to bude působit rušivě, naštěstí tomu tak nebylo. Po několika stranách jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Vybrané ilustrace ponurou atmosféru ještě prohlubovaly.
Musela jsem si dát trochu čas od čtení, protože to co jsem věděla a četla v souvislosti s holocaustem bylo proti tomuto čtení procházka růžovým sadem. A přesto to bylo napsané čtivě, nedalo se od knihy odejít, přesto tohle čtení s mou nervovou soustavou hodně zacloumalo.
Skvělá kniha. Popisy událostí od vězně, který musel pracovat v krematoriu s vědomím, že nepřežije, protože ho za čas nahradí další. Měl určité výsady za cenu velkého nebezpečí. A nakonec bylo vše jinak.
Nepředstavitelné, šokující, strašné.... Čím vším si musel Shlomo Venezia a tisíce dalších lidí projít... Tato kniha je jen pro silné povahy, není to vůbec lehké čtení, musela jsem na ni pořád myslet.. Pan autor je odvážný, že se dokázal k této těžké době vrátit a odvyprávět, co všechno prožil.. Musel sloužit v plynových komorách, viděl tisíce trpících a poté mrtvých lidí... Nás by to úplně položilo, on však tuto práci musel vykonávat, jinak by šel okamžitě na smrt.
Chtěla bych vzdát čest všem těm trpícím lidem, kteří už nejsou mezi námi. V myšlenkách jsme s nimi....
Kniha je psaná, na vzdory tíživému tématu, čtivou formou. Člověk se dozví spoustu zajímavých, ale taky otřesných, šokujících a tíživých věcí. Sám si pak může sáhnout do svědomí a sám pro sebe si říct, jak by se zachoval on. Já jen doufám, že se již nikdy lidstvo nedostane do situace, kdy by si takové otázky lidé museli pokládat z jiného důvodu, než je zvědavost.
Do jisté míry se jedná o "studii lidské duše zahnané do extrému". Člověk se nezmění ve zvíře (jak se s oblibou říká), ale v bytost u níž převládne jen jediný pud, pud přežití. Realita se pokroutí jako v nějakém zrcadlovém labyrintu a člověk vše podřídí tomuto pudu.
(Velmi) hořce směšná mi pak přijde skutečnost, kdy si lidé, co si tímto neprošli dovolují lidi, kteří tímto prošli soudit...ale to už je asi jiný příběh...
Na závěr úryvek vykreslující děsivou atmosféru, téma a výjevy, které vám hlavou budou proudit po přečtení této knihy:
"....Ale později jsme se dozvěděl, že někteří (vězni) nám záviděli věci navíc, ke kterým jsme se mohli dostat... Jiní (vězni) si mysleli, že jsme částečně spoluodpovědní za to, co se děje v krematoriu.....Je důležité napsat, že jsme neměli na výběr. Kdo se vzpíral, dostal okamžitě kulku do týla. Pro Němce to nebyla žádná věda. Deset jich zabili a přišlo padesát dalších. Pro nás bylo důležité přežít, mít co jíst... Nebylo žádné východislo."
Děsivá zpověď přeživšího člena "zvláštního komanda"
Neuvěřitelné...
Opět si kladu otázku "Jak se tohle mohlo stát?"
Jak to mohly dopustit světové velmoci, jak mohli lidé takto trpět a umírat bez šance na záchranu. Systém vyvražďování nejen v Osvětimi nejde pochopit.
Pro přeživší to neskončilo ani po válce, už jen žít s takovými vzpomínkami musí být doživotní očistec.
A přitom se ničím neprovinili, byli jen "židé" (cikáni, nemohoucí, postižení...) ale především to byli lidé
Všem přeživším patří velké díky zato, že mluvili, že nemlčeli.
velmi silná kniha s děsivým obsahem. Klobouk dolů před autorem a všemi, kteří prošli tímto peklem. Rozhodně doporučuji přečíst, ale asi ne jako první knihu o holokaustu. Zážitek z knihy je pro mě o to intenzivnější, že to jsou sotva tři týdny, kdy jsem v Auschwitz I i II strávila takřka půl dne a tedy při čtení měla před očima živé vzpomínky na ... to místo a emoce, které i po té době způsobuje.
Děkujeme pane Venezio, že jste přežil a nakonec se odhodlal o té hrůze promluvit!!! Autentické svědectví nepochopitelného hnusu ještě dokreslil David O'lere svými malbami. Kdybych už nějakou knihu o holocaustu nečetla a sáhla po téhle hned poprvé, asi bych to psychicky nedala. Neskutečne obdivuji těch pár lidí, kteří tohle přežili a nezbláznili se.
Kniha otřesnější a výmluvnější než kdejaký film či televizní dokument. Výpověď přeživšího člena osvětimského sonderkommanda vedená formou rozhovoru se nesnaží za každou cenu vzbuzovat povrchní emoce, naopak předkládá syrová, nepřikrášlená a nepřekroucená fakta o průběhu konečné fáze holokaustu, kterou představovaly plynové komory a krematoria.
Knihu skvěle doplňuje několik reprodukcí nádherných (a zároveň hrůzných) obrazů dalšího člena sonderkommanda Davida Oléreho.
Panu Veneziovi náleží obrovský obdiv za to, že se dokázal ke svým vzpomínkám a zážitkům opakovaně vracet a budoucím generacím celého světa tak předat své svědectví o největších zvěrstvech v dějinách lidstva.
Knížku jsem někdy odložila abych si ujasnila co se tam všechno dělo. Nechtěla bych to zažít znovu.
Tohle je silná, drsná a bohužel pravdivá kniha, která mě opravdu zasáhla. Člověk si nedokáže představit ty hrůzy a strach lidí v tehdejší době a hlavně v jeho situaci a podmínkách, jenž byli vystaveni. Pokud máte dost silnou povahu, doporučuji si tuto knihu přečíst ať je její příběh sebe děsivější, nemělo by být zapomenuto, co se dělo za hrůzy.
Tak jo... Dneska už nejspíš jist nebudu. Knihu jsem četla cca 4-5 hodin, musela jsem ji přečíst hned, protože jsem nutně potřebovala vědět všechno, co se událo. Toto by si měl přečíst každý. Děsivé.
...napsala bych, že jsem knihu přečetla jedním dechem, jenomže mám pocit, že jsem v určitých chvílích samou hrůzou ani nedýchala. Kniha je pro mne o to děsivější, když si uvědomím,že je napsána člověkem , který to zažil na vlastní kůži!
V pekle plynových komor
Člověk z toho má noční můry.Tolik bolesti a utrpení,které člověk musel vydržet je neuvěřitelné,ale přesto pravdivé.Toto téma by mělo být stále nezapomenutelné,aby si lidstvo vážilo toho co má a neřešily se zbytečnosti.