V posledním tažení
Nina Lykke
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484016/bmid_v-poslednim-tazeni-2AC-484016.png
3
96
96
Dalo by se říct, že to začalo onoho pátečního večera přesně před rokem, ačkoli leccos napovídá, že to začalo dávno předtím. Že to, co se toho dne rozběhlo, bylo jen jedním bodem ve velké a rozsáhlé síti vláken a spojení vedoucích do všech směrů. Přesto to začalo takhle, naprosto konkrétně, tím, že jsem ležela na pohovce a klepla na ikonu na mobilu uprostřed toho, o čem jsem se domnívala, že je normální všední den v normálním životě. Po těch dlouhých letech, která jsem strávila jako praktická lékařka, bych měla vědět, že žádný normální všední den neexistuje a že neexistuje ani normální život. Elin se přestěhovala do své ordinace, kam celé dny proudí pacienti se svými trápeními a strastmi. Jako praktická lékařka pracuje už více než dvacet let. Minimálně stejně dlouho je vdaná za Axela. Jenže před ním existoval jistý Bjørn, který se zničehonic vynořil na Facebooku a obrátil Elinin život vzhůru nohama. Elin ví, že se něco musí stát, ale prozatím jen sedí jaksi utlumená ve své ordinaci. V koutě stojí plastová kostra Toreho, která se jí vysmívá. A doma v řadovém domku se vzteká Axel – tedy pokud právě neleží v posteli s Elininou rozvedenou přítelkyní a sousedkou Gro. V posledním tažení je román o prokletém umění popsat svoji situaci a o blaženém popírání reality. Nina Lykke v této knize posouvá hranice toho, jak může vypadat román z lékařského prostředí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , KontrastOriginální název:
Full spredning, 2019
více info...
Přidat komentář
Mě to zkrátka nebavilo, přečíst se to jako dalo a i pár světlých chvilek se našlo, ale celkově za mě nuda, nuda, nuda ️.
Uf, konečně mám tuhle knihu za sebou, úspěšně jsem se pronudila až na konec. Dlouhé popisy, nezajímavé vnitřní monology, myšlenka pro mě zůstala utajena. Občas zasvitla naděje, že kniha konečně chytí spád, ale většinou zase rychle uhasla. Naštěstí jsem ji koupila v akci 1+7 zdarma, tak aspoň peněz litovat nemusím.
Jeden dObrovský výprodej mě donutil navýšit kapacitu vlastních knih, a tak jsem se potkala s Elin. Příběh je svižný a čtivý, někdy vyprávěcí, jindy k zamyšlení. Elinin přístup k pacientům mi byl blízký, oni ti praktici to taky nemají jednoduché, znám to z rodiny. Krize středního věku, vyhořelý vztah, vyhořelý život vs. tajemství, touha, stará láska nerezaví, proč by ne. A podělím se s jednou myšlenkou, která mi z knihy utkvěla:
..Neklid a neurózy nepředstavují výjimku nebo nemoc, nýbrž jsou přímo základním stavem - kdyby nám byla od přírody vrozená schopnost žít harmonicky tady a teď, pak by naše předky něco sežralo a vyhynuli by dávno předtím, než by stačili vylézt z moře. Jsme tady proto, že pocházíme z nekonečné řady neklidných neurotiků, kteří se nevzdali, kteří metodou pokus omyl a s pomocí strachu a nočního bdění nakonec přišli na to, jak mají zajistit, aby jejich potomci přežili, a jak se chránit proti divé zvěři. Nejsme tady proto, abychom se bavili, a ti, co to nepochopili a jen si tak blábolili a neuvědomili si nebezpečí nebo se vědomě vykašlali na ochranu před nehodami a útoky, ti zemřeli, ještě než jejich smích dozněl, nemluvě o tom, že se nerozmnožili. Jsme tady proto, že se naši předkové stihli rozmnožit než je něco zabilo nebo než mřeli hladem a tohle dokázali právě díky domu, že uměli lépe odhalit predátory číhající v trávě než se těšit z krásných květin rostoucích v téže trávě. Z takových neurotiků my pocházíme, právě jim vděčíme za svou existenci."
(SPOILER) román místy hraničí s (nešvary moderní doby tepající) esejí a kazuistikou vyhoření. v poměrně depresivním ladění mě velmi příjemně překvapil happy end.
V posledním tažení je příběh ze života, který donutí k zamyšlení a je okořeněný pohledem na lékařský svět skrze vyhořelou praktickou doktorkou. Kniha neurazí, ale ani nijak zvlášť neohromí.
Nečekala jsem od toho nic a příjemně mě to překvapilo. Lékařské úvahy o tom, jak absurdně se lidé někdy chovají, byly skvělé a donutily mě nad řadou věcí přemýšlet.
Čekala jsem humorné vyprávění ze života takřka vyhořelé doktorky, ale dostala jsem něco úplně jiného, což mě zpočátku překvapilo. Je to vlastně podrobná sonda do duše a myšlení člověka, kterému se na "stará kolena" zbortil dosavadní život, přičemž se tak nějak snaží...asi všechno urovnat? Ale ani ne tak s okolím, jako spíš sama se sebou...a jednou plastovou kostrou. :D Ve skutečnosti kniha není nijak zvlášť humorná, je naopak plná hlubokých myšlenek, které vám ale dojdou až později a vy se nad tím zamyslíte a buď souhlasíte, nebo se budete vztekat, ale já s hodně věcmi souhlasila. Protože lidi. Protože očekávání. Protože takhle to ve společnosti funguje. Protože to je prostě pravda. A ani se Elin nedivím, že toho už měla plné kecky a začalo to postupně bublat ven. Čtení to ale bylo poměrně těžké, protože jeden dlouhý odstavec tvoří klidně jen jedna jediná, šíleně rozvitá věta, takže držet pozornost a vnímat text bylo opravdu složité. Zdálo se mi, že mi čtení bude trvat hrozně dlouho, přišlo mi, že se tím prokousávám pomalu, ale kupodivu jsem knihu přečetla během dvou dnů. Pro mě to bylo opravdu zvláštní čtení, které jsem si na konci musela hodně přebírat, ale v konečném součtu jsem vlastně spokojená. Není to pro každého, ale kdo bude odvážný, mohl by v tom najít něco víc, co zprvu nečekal. Ostatně, taky jsem to tak měla.
Štítky knihy
nevěra přátelství lékařské prostředí láska norská literatura sarkasmus alkoholismus krize středního věku lékař a pacient milenciAutorovy další knížky
| 2022 |  V posledním tažení |
| 2023 | Nie sme tu nato, aby sme sa zabávali |
Příběh okoralé lékařky středního věku, která ve vnitřním monologu bilancuje svůj profesní a osobní život. Není to špatné a okruh čtenářů mít román bude, ale nebude moc široký.
Neodpustím si poznámku k překladu - odborný lékařský termín "epikríza" zde byl přeložen jako "epikrize" - to fakt bolí do očí a dále se zde vyskytuje podstatné jméno "útulna" - slyšel ho někdy někdo ? Já totiž ne.