• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Nina Lykke

Nejsme tady pro zábavu

„Nevím. Asi to není špatné, ale mě tahle knížka prostě nesedla. Možná jsem čekal něco jiného, našel jsem i pár pasáží, které mě zaujaly, ale jako celek mě to nezaujalo. V podstatě všechny postavy jsou na ránu, ta hlavní asi nejvíc, a to i přesto, že jsem jí dobře rozuměl a svým způsobem i chápal. Často se mi vybavovaly Podivuhodné příhody Ingrid Winterové, které taky napsala Norka a které na mě působily stejně. Rozháraně a chytající moc zajíců najednou.“... celý text
— vlkcz

---

V posledním tažení

„Ze zvědavosti jsem začala číst příběh odkvétající norské lékařky, napsaný nevzrušivě, bez emocí, napětí a bez zajímavějšího děje. Moc mě to nebavilo, ale tak trochu jsem doufala, že se přece jen alespoň před koncem v životě Elin něco uděje. Bohužel, kromě zjevívšiho se bývalého milence se vlastně nestalo nic... Taková nijaká, trochu zbytečná kniha...“... celý text
— ddkk

---

Nejsme tady pro zábavu

„fakt dobre som sa zabavil. bublina, v ktorej sa pohybuje spisovateľská háveď je asi všade na svete rovnaká. a nastaviť jej zrkadlo, ktoré nie je krivé, je dosť odvaha. a áno, realita je nudná a nečitateľná, preto majú stále úspech vykladači reality. hoci nemajú pravdu, ubližujú a správajú sa ako rozmaznané decká. davy to milujú, lebo realita je nuda. výborné oddychové čítanie s celkom trefnými postrehmi a zmysluplnými myšlienkami.“... celý text
— freejazz

---

---

V posledním tažení

„Dlouho mi kniha "ležela" v čtečce a čekala na přečtení. Bohužel tento příběh není pro mě. Ze začátku jsem byla zvědavá, jak se hlavní hrdinka seznámila se svým milencem, jakým způsobem se po těch letech znovu našli. Ale později už mi kniha přišla taková o ničem. Věřím, že si své čtenáře najde. Jak se říká Sto lidí, sto chutí.“... celý text
— Tess_BooksNerd

---

Nejsme tady pro zábavu

„Knutovi bude šedesát. V pětatřicet napsal svou Slavnou knihu, která z něj udělala hvězdu a postarala se o to, že mu nějakou dobu bylo jedno, že přišel o manželku i syna, a že uvěřil, že je skutečně někdo, pan Spisovatel, pan Důležitý, pan Talentovaný. O pětadvacet let později má už Knut tolik rozumu a tak málo peněz, aby věděl, že se situace má jinak. Navíc má na krku obviněné ze sexuální obtěžování, jak ve své poslední knize onálepkovala jeho chování na jakémsi večírku kolegyně Spisovatelka. Podle Knuta se celá situace sice vyvinula docela jinak, ale kdo by ho poslouchal? Jenže jak se ukáže, někdo ho přece jen bude muset poslouchat - protože Knut je jako poslední možná náhražka pozvaný na lillehamerský literární festival, kde se má na pódiu setkat nejen se současným manželem své ex, ale i s kolegyní Spisovatelka. Norský literární rybníček je zjevně stejně báječně zaprděný jako ten náš, řeší se v něm obdobné věci a scéně s odbržděným Knutem se směju ještě týden poté, co jsem knihu dočetla. Chlapče, chlapče, neboj, nejsi v tom sám.“... celý text
— Jizi