ddkk
komentáře u knih
Hlubiny
Yrsa Sigurðardóttir
Četla jsem oba předchozí díly Černého ledu (a vlastně všechny Yrsiny knihy u nás vydané), a tak jsem tušila, do čeho jdu. Ale tentokrát jsem se dost dlouho buď nemohla na děj soustředit anebo to prostě nebylo dost napínavé, abych se rychle začetla, každopádně se něco skutečně zajímavého začalo dít až někde v druhé polovině knihy. A ani to mne bůhvíjak nenadchlo...
Je mi líto, ale tentokrát milé Yrse dávám jen za tři...
Bratři Karamazovovi
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Neodolala jsem a nakonec si koupila jednu z variant nového ilustrovaného vydání Bratrů Karamazových opět z produkce vydavatelství Rybka Publishers. Je to další ze skvostných klasických románů doprovázených nádhernými ilustracemi Borise Grigorjeva, které přecházejí i na knižní ořízku. Nádhera, kterou si stejně, jako další podobně vypravená díla tohoto vydavatele, hodlám hýčkat...
Kuna z Brna
Markéta Pilátová
Vtipný kuní příběh z Brna a okolí jsme s vnuky slupli na jeden zátah. Teď už si určitě nespleteme kunu skalní s kunou lesní, i když jsme zůstali na pochybách, jestli by si navzájem spolu zadaly tak, až by se z nich staly příbuzné...ale to vůbec nevadí, brněnské kuny byly super a moc se nám líbily.
Doporučuji.
Kratke Zobaky
Alžběta Štenclová
Tak tohle se výtvarnici - spisovatelce (?) - absolventce Alžbětě Štenclové moc povedlo! Na pár příjemných chvil, jen co jsem stihla její knížku prolistovat, jsem se zase ocitla doma. Ano, takto se v mé rodné vsi a okolí opravdu mluvilo a občas ještě mluví. Přiléhavé a vtipné ilustrace (i když kdo ví, jestli to vlastně není obrázková kniha s poměrně sporým textovým doprovodem?) pěkně sedí k typickým větným spojením i samostatným slovům, která neznalý návštěvník tohoto našeho "kraje razoviteho" těžko rozšifrovává. Typicky klamerka, štrample nebo třeba ščur anebo trochu posměšná větička na adresu místních "mate šňurky do gumaku?" určitě vyvolá nejen úsměv, ale možná i trochu nejistoty, o čem že je vlastně řeč?
Alžbětě tleskám a přeju jí do další tvorby hodně úspěchů! A samozřejmě doporučuju.
Jezero
Bianca Bellová
Velmi dobře napsaný příběh, odehrávající se v zemi, která mi připomínala nějaké blíže neurčené státy střední Asie. Bylo to ale TAK depresivní, že jsem se musela doslova donutit ke čtení...
Bianca Bellová je skvostná autorka, ale její smutné, beznadějné a tragické příběhy mě dokážou doslova frustrovat. Možná i to je důkaz o tom, jak dobře Bianca píše...
Pád do tmy
Wendy Dranfield
Kniha má vysoké hodnocení a přiznávám, že tak trochu nevím proč. Úplně bych podepsala komentář HaHa11 a nemám důvod cokoli přidávat.
Myslím, že i tři hvězdičky jsou moc, ale jednu jsem dala navíc za nadějný rozjezd...
Mám všechny následující díly, ale vím, že už je číst nebudu.
Podivná Sally Diamondová
Liz Nugent
Jsem moc ráda, že ani tentokrát Liz Nugent nepodlehla nutkání napsat konec s happy endem. Také proč? Celý příběh nešťastné Sally je tragický, byť to chvíli vypadá, že se jí řece jen z té bezmezně temné minulosti podaří definitivně vyhrabat...
Pro mne je mnohem tragičtější Petrův osud, který nedostal sebemenší šanci na normální život, i když díky své inteligenci po něm nesmírně toužil.
Odporná osobnost jejich otce dokázala zničit vše kolem sebe a zasloužil si daleko horší smrt, než jaké se mu dostalo...
Opět výborné čtení, u mne za plný počet a doporučuji.
Hluboko pod kůží
Liz Nugent
Liz Nugent se ve svých knihách zaměřuje na (anti)hrdiny, trpící často poruchami osobnosti. Tentokrát je to Delia, hlavní postava knihy, sociopatka jako když vyšije. Navíc k jejímu bezcitnému, sobeckému chování, bez špetky emocí a empatie, přispěla výchova jejího otce. Proč Delii tak nepochopitelně upřednostňoval na úkor zbytku rodiny, se dovíme až na úplný konec knihy. Je to překvapivé a nečekané rozuzlení, které mě ani na chvíli nenapadlo. O to víc byl celý příběh napínavý. Po dlouhé době jsem četla knihu, na kterou jsem se neustále těšila a byla napnutá, jak se její děj nakonec vyvine.
Myslím, že se autorce skvěle podařilo proniknout do duše a myšlení sociopatické osoby, která neměla slitování s nikým a ničím, vyjma sama sebe...Bylo to temné a tragické, nicméně skvělé čtení, které mohu doporučit.
Soukromá tajemství
* antologie
Přiznávám, že povídky moc nečtu, ani nevím, proč. A přitom když se nějaká povede, je to jako malý, sladký bonbónek...A pár takových bonbónků jsem v knížce objevila. Třeba od Jaroslava Rudiše nebo Ani Geislerové....
Přečtěte si je, třeba vám taky zachutnají...
Mrtvá zóna
Stephen King
Moc se mi to líbilo. Je to jedna z těch knih, v nichž King nepotřeboval pomoc nadpřirozena, samozřejmě, mimo daru jasnovidectví hlavního hrdiny. A to mu ráda odpouštím.
Příběh není takovým tím bezhlavým úprkem typu start-cíl, naopak, jak už kdosi níže napsal, jen si tak pozvolna plyne. Je čas na postavy a jejich psychologii, je čas na jejich pochopení...
Doporučuji.
Sedm metrů čtverečních
Jussi Adler-Olsen
Tentokrát mě autor dost zklamal. Všechny jeho předchozí knihy jsem přečetla s velkou chutí a napětím, ovšem desátý a zdá se, že závěrečný díl série, byl pro mne k nedočtení. Příběh, působící jako takový pel-mel, mi připadal, jakoby si autor dal úkol, do kterého se mu moc nechtělo, a tak to tam prostě naládoval všechno. Jak píše přede mnou soukroma - od bondovky, narkomafii, ohrožené, ovšem značně pochybné manželky, přes vězeňské spiknutí a atentát a zlé cizozemce, až po panoptikální figurky. A ovšem - hřebíkovačku! To vše zalito potoky krve a provázeno hromadami mrtvol...
Dávám za tři, protože mám oddělení Q opravdu ráda. Absurdně přitom doufám, že už ho autor nechá na pokoji...
Tajemná řeč genů
Ivana Karásková
Výborná kniha rozhovorů s předním českým genetikem Eduardem Kejnovským. Ivana Karásková je skvělá novinářka a je vidět, že se na nelehké téma velmi dobře připravila. Dokáže vést rozhovor natolik logicky a srozumitelně, že se téma stává pochopitelným i úplným laikům. A nejen pochopitelným, také vrcholně zajímavým.
Už jen téma dědičnosti rodinných znaků a tudíž přežívajících předsudků typu "po kom to dítě je?" nebo doslova matematická cesta dědění různých vlastností, dovedností a předpokladů (nebo nemocí) od předků nebo úloha matky versus otce při "vybavování" potomka do budoucího života, jsou informace, které určitě dokáží zaujmout snad každého. A nejen to...
Zajímavá, poučná a srozumitelná kniha, kterou mohu jen doporučit.
Můj příšerný syn
Ivanka Devátá
Novou knížku Ivanky Deváté jsem si půjčila v domnění, že to bude přece jen lepší zábava než její předchozí "gerbešín"... Ale nevím, zdá se mi, že se autorka už úplně vypsala ze všech svých možných životních témat a teď je to takové "ber kde ber"...
Své čtenářky si asi i tato útlounká knížka najde, ale prostě už to není, co to bývalo...
Mlha
Kristina Ohlsson
Další z výborných knih mé oblíbené autorky, která završuje případy Augusta Strindberga a Marie Martinssonové z Hovenäsetu. Určitě patří k tomu nejlepšímu, co aktuálně ve Švédsku v detektivním žánru vychází.
Doporučuji.
Pohádky
Hans Christian Andersen
Další z překrásných vydání klasických knih od nakladatelství Rybka Publishers. Má nádhernou obálku, barevné i černobílé ilustrace proslulého irského výtvarníka Harryho Clarka, které, jak se stalo v poslední době obdivuhodnou zvyklostí, přecházejí i na ořízku knihy. Je to další z knih - uměleckých děl, které si v poličce zakládám opačně-hřbetem ke zdi...
Jedním slovem - krása.
Noční dům
Jo Nesbø
Noční dům jsem si koupila hned po jeho vydání. Začala jsem číst a přiznávám, že jsem po pár stránkách knížku odložila. Kluk vcucnutý telefonním sluchátkem?!? Tak něco takového opravdu není můj šálek čaje (i když třeba Černý telefon od Joe Hilla jsem přečetla docela s chutí...)
Jenže před pár dny jsem si přečetla komentáře mých oblíbených a k Nočním domu jsem se vrátila. A dobře jsem udělala.
Po 1. části, plné fantasmagorického děje, přišla 2. část (a racionální prozření - aha, tak ono to je vlastně takhle!) a nakonec 3. část (a definitivní procitnutí ze sna - no ne, tak Nesbo mě zase dostal, je to pořád frajer, i když podobné rozuzlení jsem už někde určitě četla). Bylo to dost dobré.
U mně má za čtyři (to za to mlaskající sluchátko) a doporučuju.
Gerbešín a hezouni
Ivanka Devátá
Doufala jsem ve vtipnou oddechovku, u které se zasměju a třeba se i něco dovím. Dočkala jsem se pouhého sebestředného popisu vlastní, samozřejmě úžasné garderoby od opečovávaného dětství autorky až po její herecké role a divadelní kostýmy.
Je mi líto, ale tohle je bohužel knížka, která se hrubě nepovedla a byla zřejmě napsaná jen z potřeby "něco" dodat vydavatelství...
Dohra
Mika Waltari
I když Waltari vůbec nezamýšlel Dohru napsat, podařilo se mu - díky veřejnému tlaku, napsat pokračování novely Cizinec přichází, které si s prvním dílem v ničem nezadá. A jsem si jistá, že Dohrou doslova vytřel zrak všem svým kritikům.
Myslím, že všichni čekali, že údajně "skandální" zločin bude co nejpřísněji "po zásluze" potrestán. A pak se dočkali výsostně lidského vyústění činu, ke kterému nemohlo nedojít...
Dohra se čte jako detektivka. Waltari dokázal na minimální ploše předestřít myšlenkové posuny všech zúčastněných, od bigotního černobílého přesvědčení, že každý zločin zasluhuje nejpřísnější trest, až po prozření a pochopení...
Dohra je skvělým pokračováním skvělého Cizince.
Cizinec přichází
Mika Waltari
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Sevřený a na první pohled banální, i když tragický příběh čtyř lidí, kteří se dílem osudu, dílem náhody, sejdou na jednom místě, na nevýnosném a poměrně chudém statku v odlehlé finské oblasti...
Waltari dokázal na necelých sto padesáti stránkách úsporně, stylisticky čistě a čtenářsky naléhavě a bez zbytečných slov vylíčit nedlouhých několik měsíců smutného a drsného soužití starce, nešťastného manželského páru a cizince, které vyústilo ve zločin.
Každou větou jsem s nimi všemi doslova žila a čekala, jak tohle všechno může dopadnout. Při vší té bezvýchodnosti a strohosti je příběh plný poetiky a porozumění i soucitu s nezaslouženým neštěstím...
Vynikající novela vynikajícího autora, pro kterou je těch pět hvězdiček málo. Doporučuji.
Holly
Stephen King
Holly je skvělá, poněkud ponurá a temná detektivka, v níž se King vyhnul nadpřirozenu. I proto se mi moc líbila, i když to není právě četba pro něžné povahy...
Holly a její detektivní kancelář (nebo spíš její pozůstatky) jsou skvělými vyšetřovateli nepochopitelných a dlouhá léta nespojovaných zmizení několika lidí. Skuteční pachatelé jsou nenápadní, chytří a slizcí jako hadi, ale nakonec na ně taky dojde...
Příběh je skvěle vystavěný, od začátku víme, co se vlastně děje a kdo je oním odporným zločincem. A tak v přímém přenosu sledujeme, jak probíhá pátrání, kdy jde Holly a její přátelé po správné cestě a kdy - na chvilku - odbočí jinam.
Výborná Kingovka, doporučuji a u mne má plný počet.
