Osiřelo dítě
Kateřina Surmanová , Michal Sýkora , Klára Smolíková , * antologie , Štěpán Kučera , Martin Goffa , Lukáš Vavrečka , Daniela Mičanová , Zuzana Říhová , Kateřina Šardická , Irena Moravcová , Přemysl Krejčík
Antologie tajemných i mrazivých povídek z prostředí venkova a odlehlých samot. Jedenáct českých spisovatelů si dalo záležet, aby o napětí nebyla nouze – ať už vycházeli z folklóru, nebo třeba z policejní praxe. Představa poklidné vísky nebo mlýna může budit dojem bezpečí. Ale kdo někdy zůstal za tmy sám v odlehlém stavení, ten možná poznal plíživý strach, který zakoušely generace před ním. A tuší, že stačí pouhá souhra okolností, aby se venkovská idyla proměnila v noční můru.... celý text
Přidat komentář
Mám ráda povídky a antologie. Osiřelo dítě je hodně povedená sbírka. Nejvíc se mi líbil Kousáček a hodně mě bavilo Malézmrtvýchvstání. Zaujala mě i povídka Karmen, kletba Doroty Kaprálové, Sirotek a bavil mě i Zelený Jura.
Jen Paskřivec mi moc nesedl, námět je asi dobrý, jen zvláštně napsaný.
Celkově sbírku hodnotím kladně a doporučuji.
Povídky, na rozdíl od většiny současného čtenářstva, je mám rád. A sbírku Osiřelo dítě považuji za velmi zdařilou. Od krimi, mystery až skutečně horor. Snad jen jedna z povídek mi "nešla přes hubu", a to Zelený Jura. Z krimi se líbila Kletba Doroty K, kde si Sýkora spíše dělal srandu ze soudruhů bývalé VB. Naopak ponurou a depresivní krimi nabízí Goffa v Jizvy a šrámy. Lidová duchařina a mystery, to je Sirotek, Pan řídící či Šest neděl. Ale pro mě vrcholem je skutečně hororový Kousáček od Vavrečky, to všechna čest, ani jsem nedutal... Prostě skvělá sbírka, kterou s klidem doporučuji.
Osiřelo dítě, bylo v rámci čtení, tak trochu k porovnání s horskou dráhou - jízdě...
Některá povídka měla pomalejší rozjezd, ale pak to byl parádní sešup..., některá povídka byla, se snažila být nadupaná a akční od začátku do konce..., ale nikterak v ničem nenadchla, nepřekvapila..., takže i taková nuda.
Jednoduše antologie...
Bylo to docela příjemné čtení, i když ne všechny povídky mě úplně zaujaly. Společným jmenovatelem všech je skutečně venkov, a to v různých dobách a různých podmínkách, někdy s nádechem tajemna, jindy až hororu...
Moc se mi líbil smutný a dojemný Kousáček Lukáše Vavrečky nebo výborný a dobře vypointovaný Sirotek Kateřiny Surmanové. A mimochodem, ten mě úplně dostal. Přesmutnou píseň Osiřelo dítě nám v dětství zpívávala maminka, když jsme se sestrami zlobily. Za trest!
Žádná z povídek mi nepřišla vysloveně špatná, i když přiznám, že povídka s názvem "Paskřivec a jeho přátelé" mi sedla asi nejmíň. Naopak u povídek "Kousáček" od Lukáše Vavrečky a "Sirotek" od Kateřiny Surmanové jsem se dokonce trochu bála!
Největší překvapení pro mě byla jména Martin Goffa, kterého znám, ale jeho knihy jsem zatím nečetla - musím napravit! A pak Lukáš Vavrečka, který by se rozhodně měl žánru hororu věnovat!
Jedenáct povídek s nádechem tajemna až hororu z prostředí venkova. Některé se odehrávají v přítomnosti, jiné v nedávné či vzdálenější minulosti, a čtenář má tak před sebou zajímavou paletu skvělých příběhů.
Tak jako to bývá u každé povídkové sbírky, některá povídka se líbila víc, jiná míň, a některá úplně nejvíc... ale v celku jde o skvělou záležitost, a Osiřelo dítě je dalším důkazem toho, že český autor umí horor i mysterióznost, a ani se nemusí dívat za humna k sousedům :)
Za mě byly skvělé povídky Šest neděl, Sirotek - K.Surmanové zkrátka horor jde, Kousáček - z toho mi bylo obzvlášť smutno. (Ten kdo chce, třeba jen ušima ochutnat kousek ze sbírky, Kousáček se nachází v sekci hororové povídky v aplikaci Můj rozhlas)
Kromě hororu a až baladického smutku se ve sbírce nalézají i vtipnější kousky. Kletba Doroty Kaprálové vyznívá až Švadrlíkovsky - a nebyla pro mě novinkou, již před nějakou dobou jsem ji slyšela v rozhlase v úžasném podání Norberta Lichého - pokud je ještě v archivu k poslechu, doporučuji.
Znáte to, najednou si vzpomínáte na každý patník, a každý patník si zase pamatuje na to, jak jste u něj cestou zvraceli." (Martin Goffa - Jizvy a šrámy)
Pro mě letos nejlepší antologie a to byla konkurence fakt silná. Jestli si myslíte že znáte venkov, tak se pletete. Jedenáct povídek, v nichž hrají roli nejen tajemství a strach, ale především život jaký je nám městským lidem vzdálený. Při čtení vás bude příjemně mrazit. Jediná z povídek není slabá, nebo hloupá. Každá pojímá venkov a jeho specifika jinak. Některé povídky se nesou v takřka detektivním duchu a vězte, že nejde jen o ukradené slepice. Jiné balancují na pomezí psychologického thrilleru a další zavání magickým realismem či urban fantasy. Všechny ale dýchají tajemstvím a hutnou atmosférou.
Pro mě byl život za hradbami města vždycky tak trochu dirty spanish village, po přečtení antologie Osiřelo dítě se na něj budu koukat jinak, s hrůzou, děsem a strachem....
Některé povídky mě zaujaly hodně, jiné trochu méně, tak už to u povídek bývá. Každopádně zajímavé náměty i zpracování, užila jsem si to.
Tak povídky byli některé lepší, jiné slabé ale celkově dobrá kniha. Dobře byli třeba Jizvy a sramy, Zelený Jura, Pan řídící, Šest neděl a Karmen.. Nevím jestli se k ní ještě někdy vrátím ale za přečtení to stálo
Tak za čtyři hvězdy. Některé povídky vynikající - Pan řídící, Šest neděl, Malézmrtvýchvstání, za nimi v závěsu i Sirotek a Kousáček. Jako každá povídka má něco do sebe. Ale na druhou stranu, čekala jsem trochu víc a po knížce už znovu sahat nebudu... :-)
Tak to byl opravdu nářez :-) První povídka mi sice přišla trochu slabší, ale pak se to jenom a jenom zlepšovalo.. A Vavrečkův Kousáček mne dostal!
Skvělé!
Jako všechny povídkové knihy, něco je lepší, něco je slabší. Celkově určitě lepší průměr 3,5/5*.
Věhlasná jména, povídky kolísavé úrovně. Potěšil Vavrečkův Kousáček, Šardické Šest neděl nebo Smolíkové Karmen.
Jako u každé povídkové sbírky, jsou některé texty lepší a některé méně. Překvapily mě tvůrkyně povídek. Dle mého názoru jsou lepší než pánové. Vyrostly nám tu silné povídkářky.
Pro mě byla tahle kniha zklamáním. Tedy některé povídky. Poslední z nich byla snad úplně nejvíc mimo.
Některé se mi naopak líbily moc.
Asi podle vkusu každého čtenáře.
Nebylo to špatné čtení některé povídky se mi líbily a některé méně. Ale určitě chválím a doporučuji...
Já jsem byla docela spokojená. Baví mě antologie s určitým tématem, které si každý autor pojme po svém. A když je to ještě k tomu horor, tak to platí dvojnásob. Tady byla většina povídek OK, nelíbily se mi jen dvě a některé byly velmi dobré. Zejména Malézmrtvýchvstání bylo velice originální a dobře napsané dílko. Takže fandům hororu můžu jen doporučit.
"Znáte to, najednou si vzpomínáte na každý patník, a každý patník si zase pamatuje na to, jak jste u něj cestou zvraceli." (Martin Goffa - Jizvy a šrámy)
Pro mě letos nejlepší antologie a to byla konkurence fakt silná. Jestli si myslíte že znáte venkov, tak se pletete. Jedenáct povídek, v nichž hrají roli nejen tajemství a strach, ale především život jaký je nám městským lidem vzdálený. Při čtení vás bude příjemně mrazit. Jediná z povídek není slabá, nebo hloupá. Každá pojímá venkov a jeho specifika jinak. Některé povídky se nesou v takřka detektivním duchu a vězte, že nejde jen o ukradené slepice. Jiné balancují na pomezí psychologického thrilleru a další zavání magickým realismem či urban fantasy. Všechny ale dýchají tajemstvím a hutnou atmosférou.
Pro mě byl život za hradbami města vždycky tak trochu dirty spanish village, po přečtení antologie Osiřelo dítě se na něj budu koukat jinak, s hrůzou, děsem a strachem....
u mě velké zklamání, kladu si otázku, proč Vavrečka cíleně pořádá antologii povídek z prostředí venkova, když onen "venkov" je pak buď marginální kulisou, anebo mají autorky o venkovu/vesnici evidentně pojem jen ze zhlédnutí seriálu o Boženě Němcové? (kromě obsese vynášet Moranu je to třeba zmínka o kompostu, na který se prý leje zkyslé mléko a vyhazují slupky od brambor - hm, tak to dělají jen Pražáci, my máme jednak hnůj/hnojník, ne kompost, a zmíněné mlíko i slupky dáváme prasatům nebo slepicím)
nejlepší pro mne úvodní Kučera a závěrečný Krejčík - originální nápad, dobře napsané a drží se zadání
Sýkora a Goffa variujou svou rutinu
Vavrečka opisuje ze staroanglických duchařin a Surmanová kombinuje českou lidovku s "melancholických kuřetem"
věřím, že čtenářský úspěch může mít Mičanová, Smolíková i Moravcová, u mne ale ne
Říhová do české vesnice řadí papuchalka, krabí klepeto či bambus
Šardická je úplně mimo - reálie i literaturu, tenhle traumaticko-feministický canc vyčtených kýčů a klišé se vůbec neměl v antologii objevit (nakupovat ve vesnickém konzumu v neděli? to jako vážně? a po porodu sedět nečistá v koutě za plentou a zaříkávat duchy?)