Smrt krále Šumavy
Martin Sichinger
https://www.databazeknih.cz/img/books/93_/93016/smrt-krale-sumavy-93016.jpg
4
67
67
Příběh ze současných Čech od Martina Sichingera, držitele Literární ceny Knižního klubu za román Cukrový klaun (2008), nás přivádí ke starým příběhům šumavského pohraničí. V roce 1959 vznikl podle scénáře Rudolfa Kalčíka film Král Šumavy, ve kterém příslušníci pohraničního praporu SNB Kiliána dopadnou a zabijí. Film zaznamenal nesmírný ohlas a od uvedení do kin ho viděly přes tři miliony diváků - přesto, že se Kiliána nikdy dopadnout nepodařilo. Na konci léta 2010 dvanáctiletý Tomáš odjíždí se svými rodiči na samotu poblíž Kvildy. Stejně jako jeho otce ho fascinuje pátrání po skutečném osudu Krále Šumavy, a cesta ho zavede do bavorského městečka Röhrnbach ke hrobu Kiliána Nowotného. Právě v Bavorsku se Tomáš dozví, jakou chybu udělal Král Šumavy při svém posledním přechodu, proč musel zahynout na plátnech českých kin, a jak lehce kolem nás vznikají lži, kterým se nikdo neubrání. Vydejte se s Martinem Sichingerem do nitra šumavských hor, po dávných stezkách, ke starým příběhům.... celý text
Přidat komentář
V knihovně jsem víceméně náhodně sáhl po knize, která mě zaujala titulem. Možná bych se měl zastydět, ale autor mi neříkal vůbec nic. Kniha mě však "chytla" od počátku a přestože, jak se mimochodem zmiňují i někteří předešlí recenzenti, je zřejmě určena spíš mladší generaci, nadchla i mě. Určitě si vyhledám i jiné autorovy knihy. Přestože jsem dal pětihvězdičkové hodnocení, jednu opravdu velkou připomínku mám. Je to něco, co při čtení ostře drásalo mé smysly. Nejsem schopen posoudit, zda je to chyba autora nebo iniciativa editora, nicméně si myslím, že by se v české literatuře nemuselo vyskytovat špatné skloňování názvu obcí. Že rodina přijela do Svinné Lady, anebo že Tomáš chodil do školy v Borové Ladě je z hlediska české gramatiky opravdu špatně. Naštěstí to vše zachránil příběh samotný a mé hodnocení je za něj.
70%
Podal jsem jí první opečený špekáček. Potom jsme seděli a mlčky jedli pod zářivými hvězdami, na kraji Chalupské slatě, která už navždy zůstane domovem Kiliána Nowotného, protože ji prochodil jako nikdo jiný.
____________________________________________________________________________
Pěkná knížka určená spíš pro mládež.
Dvanáctiletý Tomáš odjíždí z Prahy na Šumavu, na samotu poblíž Kvildy. Skamarádí se s podnikavou spolužačkou Terezou a zažívají spolu dobrodružství, při kterých se dozvídáme něco pravdy o slavném Králi Šumavy, Kiliánovi.
Ráda jsem se s dětmi toulala po Šumavě, dočetla jsem se o natáčení filmu a filmu Král Šumavy, jsou tady vyvráceny nesmysly, které se ve filmu vyskytují, a to všechno pěknou čtivou formou.
Doporučuji!
Knížka se mě líbila, škoda že není pokračování, ráda bych se dozvěděla co se stalo s Terezou.
Kniha je sice román, ale čekal jsem zde více faktů. Faktů o Killiánovi je tu minimum. Je to spíš krátký příběh o dvou dětech pro děti. Je to ale lepší než Cukrový klaun, který nebyl o ničem. Mám rád knihy o Šumavě a o té tam něco málo bylo, takže alespoň jedno plus.
Knihu jsem za pár hodin přečetla, brala jsem to jako románový příběh než knihu faktů, i kdyz plno věcí jsou skutečně údaje ze života tohoto skutečného šumavského převaděče a legendy Šumavy. Popisy míst, cest, měst, vesnic a lesů mne bavila a ráda jsem si to pak vyhledala v různých databázích pro porovnání.
Smrt krále Šumavy je zařaditelná mezi knihy pro mládež, jen jednoduchá zápletka na pozadí je spíše dospělácká. Hlavní (dětský) hrdina je přesídlen z Prahy na samotu na horách a – jak jinak – začne se mu tam líbit: tenhle motiv je průhledný a knize nepomáhá ani příliš mnoho černobílých postav a mravoučných hlášek. Po výborné Kocovině šumavského léta tohle dílko zklamalo; snad jsem čekal něco jiného.
Kniha se čte dobře, taková oddechovka spíše pro dospívající mládež. Název je poněkud zavádějící, protože král Šumavy je sice často zmiňován, ale mnoho nového a zásadního se zde nedozvíte.
Kocovina šumavského léta se mi líbila moc, tato kniha není špatná, určená spíše pro větší děti, ale proč ne, pro mne další milý zářez z knih o Šumavě, takže fajn.
Kniha se mi líbila. Dozvíme se v ní mimo jiné informace o proslulém německém pašerákovi, který se jmenoval Kilián Nowotny, o slavném Kachyňově filmu Král Šumavy a o dětské hvězdičce Tomáši Holém. Příběh jako takový mi svojí formou připadá spíše jako pro starší děti. Vyprávění je to velmi smutné, ale za přečtení rozhodně stojí.
Tak jako v případě Cukrového klauna, i tady se cítím podvedená. Kniha je dle mého názoru pro děti narozené nedávno.
Pro dospělého čtenáře se mi zdá poněkud naivní.
Martin Sichinger je výborný spisovatel. Jeho styl vyprávění dokáže velmi rychle zaujmout a nepustit. Četbu jsem si vyloženě užíval. Nádhera.
Tato kniha mě zaujala. Jak píše v komentáři Vojslava, mohou ji číst i starší děti, což rozhodně není na závadu. Byl jsem na dovolené na Šumavě před několika roky a rád jsem opět četl o známých místech. Děj měl pro mě překvapivé rozuzlení, ale více nebudu prozrazovat, aby si i další čtenáři mohli příběh naplno užít.
Hezký vícevrstevný příběh - mohou si ho přečíst i starší děti jako příběh svého vrstevníka - pátrače po nějakém tajemství, dospělí pak jako určitou reflexi známé věty, kde a co je vlastně pravda... Každopádně je to poutavé čtení, zvlášť pro ty, kdo viděli Krále Šumavy a četli nějakého toho Kalčíka.
Mám Šumavu velmi rád a tak přečtu vše co s ní souvisí. Přečetl jsem to velmi rychle. Vzal jsem si k ruce i mapu, přestože ta místa znám. Nejlepší pasáží je popis trasy do Bavor. Je zajímavé že i po letech je tohle pořád živé téma.
Souhlasím s tím, co zde již bylo zmíněno. Jedná se o oddechovou knihu, kterou ocení i mladší čtenáři a ve které se vlastně až tak mnoho o Kiliánovi nedozvíte. Nakonec ale, kniha to v anotaci ani neslibuje. Uvádí ovšem na pravou míru, co bylo v Kachyňově filmu, zavánějícím propagandou, pouhopouhá lež.
Vcelku se mi kniha líbila.
Čtivá, oddechová kniha, určená spíš pro dospívající čtenáře. Název knihy je poněkud zavádějící, král Šumavy je sice v příběhu mnohokrát zmiňován, ovšem nic nového a zásadního se rozhodně nedozvíte. Přesto jsem přečetla s chutí a během jednoho večera, už i proto, že místa, o kterých se v knize píše dobře znám a mám je ráda.
Vzhledem k tomu, že jsem se před lety přistěhoval na Šumavu, do míst, o kterých se v této knize píše - samozřejmě jsem po ní sáhl. Navíc novodobá historie mě v poslední době - zřejmě jak stárnu :-) - začíná zajímat. Bohužel tato kniha je takovým pell mellem toho, co autor přečetl či vyslechl od pamětníků a to nikterak dobře provázaný příběhem. Škoda - potenciál to má - černá kočka apod - ale je to nedotažené a nevyužité. Beru tuto knihu tedy jako jednu z mnohých, které o Šumavě a o mém novém domově píší. Věřím, že byla napsána upřímně a s chutí - to je z ní tak nějak cítit - ale není z těch, nad kterou řeknu "wow" a ke které se budu vracet... Pokud vás zajímá novodobá historie, třetí odboj a podobné věci a nehledáte nějaký extra umělecký útvar - budiž... :-)
Čtivá kniha s nečekaným koncem. Odehrává se vlastně ve dvou liniích a dala by se snad zařadit k detektivkám. Chlapec se snaží odhalit pravdu o Králi Šumavy, jelikož to, jak byl prezentován za socialismu je podle lidí okolo něj zkreslené. Do toho se rozvíjí drama s chlapcovou novou spolužačkou. Dramatické vyvrcholení díla se nakonec paradoxně Krále vůbec netýká.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Duchové Šumavy |
| 2011 | Smrt krále Šumavy |
| 2018 |  Kocovina šumavského léta |
| 2008 |  Cukrový klaun |
| 2023 | Zítra přijde Olah |
Sichingerovy šumavské knížky se mi vždy líbily, mají zvláštní atmosféru, líbila se mi i jejich grafická úprava s malým formátem a povedenou obálkou Ivana Brůhy.
Pravda, čtu je tak nějak odzadu (přes Kocovinu šumavského léta, ta se mi zdála nejlepší, přes Meyrovo sklo až k Divokým sekáčům, Šumava 1947), ale hodně mě překvapilo, že tahle knížka, ve stejné grafické úpravě, je vlastně pro děti, nebo aspoň napsaná stylem pro děti. Takže spíš zklamání, zvlášť v tom opačném čtecím gardu, než autor psal. (Vím, vlastně můj problém…)
Čekala jsem, namlsaná pozdějšími autorovými knihami i příslibem krále Šumavy, prostě něco jiného…
Velké plus za celou tu problematiku šumavských pašeráků a pozdějších převaděčů, i za opravdu výstižnou atmosféru nehostinné mlžnaté podzimní Šumavy plné nástrah slatí i neprůchodných hvozdů.
Samozřejmě nutno k tomu vyhledávat další prameny, knížka vše jen lehce naťukne. Mě například překvapilo, jak byla převaděčská stezka Kiliána Nowotného dlouhá, naivně jsem si představovala nějaké spíš krátké přeběhnutí „čáry“ - a ona to byla opravdu nekonečná cesta přes slatě a těžko průchodné lesy. Začínala u Vimperka na úpatí Kamenné hory, pak vedla údolím potoka Volyňka, přes Medvědí potok, okolo Michlovy huti mezi kopci Kamenná a Bukovec, přes Chalupskou slať k Janské hoře a Františkovu. Pak bylo nutno překročit Teplou Vltavu, a dále okolo Stanové a Stolové hory, přes vrch Stráž, k pramenům Vltavy a odtud přes hranici do bavorského Finsterau…
Prošla jsem si celou trasu na mapě, představila ponuré lesy a nevlídné slatě, a taky promrzlé lidi s kufry a dětmi na rukou… A teprve pak možná trochu pochopila, jak nebezpečná ta cesta byla. I s tím, že vás kdekoliv mohli chytnout nebo zastřelit…
Škoda, že i dnes se stále čerpají informace o převaděčských stezkách z ideologicky překrouceného Krále Šumavy, skvělý režisér, ale špatná doba k filmování; i tohle je v knížce celkem dobře naznačeno…
Takže nakonec slušné tři plus, i když jsem si představovala úplně jiný příběh.