Zítra přijde Olah přehled
Martin Sichinger
Bylo nás pět za časů normalizace – tak by se dal charakterizovat tragikomický román ze šumavského pohraničí, líčený očima Michala Zídka, žáka 7. C vimperské Základní školy československo-sovětského přátelství. On a jeho spolužáci národnostně pestrého původu – tak charakteristického pro pohraniční pásmo – prožívají svá chlapecká dobrodružství, hrají si na indiány, užívají si školních radostí a starostí. Zdobí budovatelské nástěnky, běhají při branném cvičení v plynových maskách… A tváří v tvář zákeřným praktikám soudruhů učitelů, lampasáků, šikanujících deváťáků, drsných dívek i nečekané tragické smrti jednoho z kamarádů vstupují z prostoru dětských her do prostoru dospělosti.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zítra přijde Olah. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (34)
Není to zrovna skvost, ale dalo se poslouchat. Naštěstí mne tato doba minula a vyrůstala jsem v následujících letech.
Související novinky (2)
28. ročník Literární ceny Knižního klubu zná vítěze!
06.09.2023
Pád Númenoru, Panský dům a další knižní novinky (36. týden)
03.09.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2023 -
Literární cena Knižního klubu
Kniha Zítra přijde Olah v seznamech
v Přečtených | 138x |
ve Čtenářské výzvě | 21x |
v Doporučených | 6x |
v Knihotéce | 51x |
v Chystám se číst | 79x |
v Chci si koupit | 24x |
v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2012 | Duchové Šumavy |
2011 | Smrt krále Šumavy |
2018 | Kocovina šumavského léta |
2008 | Cukrový klaun |
2023 | Zítra přijde Olah |
Další šumavský Sichinger, pro mě už pátý.
Než Bylo nás pět mi spíš připomnělo, i tou tragičtější notou, Obecnou školu. Vesele neveselý pohled na základní školu v normalizační době koncem 70. let kousek od železné opony.
„Pusť vsjegda budět solnce…“ bohužel pamatuju taky, i v té o fous přijatelnější české verzi…
Pro pamětníky čtení mrazivě nostalgické, pro mladší neuvěřitelné a poučné.
*
„Druhá mapa ukazuje nesmírné bohatství Sovětského svazu tak názorně, aby i naprostí blbečci viděli ropné věže u Baku, lány obilí na rovinách Ukrajiny, uhelná pole Donbasu, nad která se ještě uměleckým kartografům podařilo umístit čadící chladicí věže Černobylu, jehož bílý dým pokojně stoupá už skoro rok až k malebnému Kremlu v samotném středu širé Rusi. Na Kamčatce pak ohromná hejna ryb sama skáčou do nepotrhaných sítí a stáda divokých medvědů čekají na kolektivizované střelce a pracovníky ministerstva zemědělství, lovu a rybolovu, nikoli na domorodé pytláky jako u nás na Šumavě, kde je všechno sto let pozadu a nahoře na Horské Kvildě si ještě pár starých Němců s upilovanou brokovnicí myslí, že po nich pořád jdou schwarzenberští hajní.“
------------------
Volným pokračováním je podle poznámky v závěru „Kocovina šumavského léta“, vydaná o 5 let dříve, což dělá z téhle knížky prequel; Kocovina byla moje vůbec první Sichingerova kniha a chytla mě ze všech autorových knih asi úplně nejvíc.