Zítra přijde Olah
Martin Sichinger
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518866/bmid_zitra-prijde-olah-eZk-518866.jpg
4
98
98
Bylo nás pět za časů normalizace – tak by se dal charakterizovat tragikomický román ze šumavského pohraničí, líčený očima Michala Zídka, žáka 7. C vimperské Základní školy československo-sovětského přátelství. On a jeho spolužáci národnostně pestrého původu – tak charakteristického pro pohraniční pásmo – prožívají svá chlapecká dobrodružství, hrají si na indiány, užívají si školních radostí a starostí. Zdobí budovatelské nástěnky, běhají při branném cvičení v plynových maskách… A tváří v tvář zákeřným praktikám soudruhů učitelů, lampasáků, šikanujících deváťáků, drsných dívek i nečekané tragické smrti jednoho z kamarádů vstupují z prostoru dětských her do prostoru dospělosti.... celý text
Přidat komentář
Další šumavský Sichinger, pro mě už pátý.
Než Bylo nás pět mi spíš připomnělo, i tou tragičtější notou, Obecnou školu. Vesele neveselý pohled na základní školu v normalizační době koncem 70. let kousek od železné opony.
„Pusť vsjegda budět solnce…“ bohužel pamatuju taky, i v té o fous přijatelnější české verzi…
Pro pamětníky čtení mrazivě nostalgické, pro mladší neuvěřitelné a poučné.
*
„Druhá mapa ukazuje nesmírné bohatství Sovětského svazu tak názorně, aby i naprostí blbečci viděli ropné věže u Baku, lány obilí na rovinách Ukrajiny, uhelná pole Donbasu, nad která se ještě uměleckým kartografům podařilo umístit čadící chladicí věže Černobylu, jehož bílý dým pokojně stoupá už skoro rok až k malebnému Kremlu v samotném středu širé Rusi. Na Kamčatce pak ohromná hejna ryb sama skáčou do nepotrhaných sítí a stáda divokých medvědů čekají na kolektivizované střelce a pracovníky ministerstva zemědělství, lovu a rybolovu, nikoli na domorodé pytláky jako u nás na Šumavě, kde je všechno sto let pozadu a nahoře na Horské Kvildě si ještě pár starých Němců s upilovanou brokovnicí myslí, že po nich pořád jdou schwarzenberští hajní.“
------------------
Volným pokračováním je podle poznámky v závěru „Kocovina šumavského léta“, vydaná o 5 let dříve, což dělá z téhle knížky prequel; Kocovina byla moje vůbec první Sichingerova kniha a chytla mě ze všech autorových knih asi úplně nejvíc.
Není to zrovna skvost, ale dalo se poslouchat. Naštěstí mne tato doba minula a vyrůstala jsem v následujících letech.
Tak tuto mě bavilo.Docela vážné téma, napsáno s takovou milou hravostí.Snad, proto,že jsem tuto dobu prožívala v téměř stejném věku, jako Michal.Bavila mě detailnost popisování.Třeba ,jak byla popsaná vůně v domě kamaráda, poškrábáné lino.Přesně si to vybavuji, když se zavařovalo, jak byt provoněla vůně kopru.A hlavně, jsem se i pousmála, a docela dost.
Smrt kamaráda očima chlapce, a jak prožíval těžkou dobu to vše nádherně popsaně.Hned jdu sehnat volné pokračování.
Jo, a děkuji pane Sichingere.
Narozdíl od anotace bych k Poláčkovi knihu nepřirovnávala, ale byl to zajímavý příběh i o tom, jak se děti dokáží i se sebeabsurdnějšími situacemi vypořádávat. Moc dobře zpracované a zase jiný úhel pohledu na éru našich dějin, kdy byl člověk člověku vlkem více než kdy jindy.
Nejsem si jistý cílovou skupinou? Dnešním školákům to neřekne vůbec nic, lidem narozeným po roce 90 je téma rovněž vzdálené, takže nejspíš jsou cílovka vrstevníci Martina Sichingera, kteří si tím připomenou léta školy a dospívání. Ani jedno tu však moc věrohodně vykreslené není, vtipem knížka také neoplývá (ale možná si humor představuji jinak), a tak to zachraňuje normalizačně-politický podtext, za který se dávají literární ceny. Autor promine.
Příběh z mě dobře známého města. Sice ani zdaleka nejsem pamětník popisovaných časů, ale jsem ráda, že jsem knížku četla. Pro lidi, kteří žili v té době a ke všemu ve Vimperku, se jedná o návrat do jejich mladých časů, do známých míst a o vzpomínku na lidi, které znali a už tady nejsou.
Silné čtení, rozhodně ne veselé dětské vzpomínky party chlapců ze Šumavy.
Další kniha u které si uvědomíte, jak se máme náramně a žijeme v relativní svobodě (alespoň v té názorové).
To nelogické vymývání mozků, buzerace před kterou není úniku, psychycký nátlak, vydírání tak mladých lidí.
Nemožnost se důstojně rozloučit se spolužákem ... tu ubohost jenom dokresluje.
Podle anotace jsem čekala trochu "odlehčenější" text. Myslím, že věta "Bylo nás 5 za časů normalizace..." je trochu zavádějící. Knížka je docela "drsná" a vzhledem k tomu, že jsem stejný ročník jako autor, jsem moc ráda, že jsem 70.léta prožila v okolí Prahy a ne na Šumavě v hraničním pásmu.
Nakonec musím ale dát 5 hvězd. Příběh mě pohltil a bavil.
Bomba jako Občanský průkaz nebo U útulku 5...
Plno vzpomínek na školu, všude byly ty soudružky jako přes kopírák...
Moc se mi to líbilo, ještě jsem čekala možná nějaké dokončení. Myslím, že by se tato kniha mohla zařadit do povinné četby - děti by si alespoň více vážily učitelů, které dnes mají.
Tyhle časy jsem nezažila, ale když jsem zmínila manželovi tu ruskou píseň, prý ji také zpívali :).
Ani nevím, kdy jsem se naučila do knihovny chodit se seznamem knih, které si chci přečíst. Takže se mi málokdy stane, že si knížku půjčím jenom tak.
A tady jsem měla dobrou ruku. Kniha se mi velice líbila, hlavně ta lehkost, kterou autor popisoval nelehkou dobu a místo. Velice mě přitahují knihy o komunismu a to, že kniha byla z pohraničí je jenom bod navíc.
Hned jsem si půjčila volně navazující knihu.
Genialni! Neskutecne vtipne a soucasne silene dobou, ve ktere se to odehrava. Pohled ocima sedmaka je perfektni. A jako bonus pripomene vlastni detske vnimani sveta, ktere v dospelosti zapominame.
Zpracovani CRo fantasticke.
(SPOILER)
Příběh party kluků, školáků v komunistické éře, která spolu s přítomností sovětských vojáků poznamenala jejich životy. Některé scény docela drsné, např. záležitosti spjaté s jejich třídním nebo osudy některých příbuzných. No, a pak se ve třídě objeví flegmatický cikán Olah, který si z toho všeho nic nedělá.
Líbily se mi přezdívky učitelů a snaha kluků vše nějak přežít. Jinak dost smutné.
Ke knize jsem se dostala v rámci čtení na pokračování ČRo, a musím říct, že bych se k ní jinak asi nedostala. O to větší překvapení prekvapení to pro mě bylo. Svižný tragikomický příběh očima kluků ze sedmé třídy, kdy už pomalu a jistě začínají v plném rozsahu chápat, do jaké doby se narodili a utvářejí si vlastní názor a svérázný přístup. Moc mě to bavilo, i když si nedokážu představit v takové době vyrůstat, z neustáleho soudruhování/soudružkování by mi upadla pusa. Určitě sáhnu po dalších knihách :)
Naprosto skvělé. Posloucháno jako audiokniha v ČRo. I pan Viktora super interpretoval. Možná hraje u mne kladnou roli i to, že jsme s panem spisovatelem stejný ročník a já zažíval podobné zvěrstva od režimu jen v jiných reáliích. V Ostravě...Nábory na vojenské školy. Povinné slavení komunisty vybraných událostí. Adorace Sovětského svazu...Kdyby nás neokupovali od 1968 a necpali nám sověty horem spodem, nevadily by nám ty jejich častušky jako zde předvedená :Pusť vsigdá budět sónce.....:-)
Narodila jsem se v devadesátkách, takže tohle pro mne bylo strašné retro. A to slovo strašné jsem použila schválně, protože je pro mne naprosto nepředstavitelné, že se věci takto ještě docela nedávno opravdu děly. :)
Naprosto skvělý.
Jen autorovi nezapomenu, že mi pak v hlavě pár hodin taky pořád dokola zněla ta nablblá povinná ruská písníčka :-)
Nijak obzvlášť mě to neoslovilo a to jsem v osmdesátkách chodil na základku. Jen do 4A. Takže perspektivnejší. Tu dobu si dobře pamatuji, ale že bych se k tomu chtěl vracet, to zrovna ne. Oddychovka dobrá, ale přišlo mi to psáno na efekt ve stylu " že si to taky tak pamatujete"? Za mě střed. 55%
Štítky knihy
rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2012 |  Duchové Šumavy |
| 2011 | Smrt krále Šumavy |
| 2018 |  Kocovina šumavského léta |
| 2008 |  Cukrový klaun |
| 2023 | Zítra přijde Olah |
Audiokniha.
Príbeh kamarátov, siedmakov ZŠ vo Vimperku, odohrávajúci sa v 80-tych rokoch 20. storočia. V "zlatých časoch" socializmu.
A tak som si pripomenula, ako sa žilo.
Buzerácia žiakov v škole, kádrové posudky, lampasáci, branné cvičenia v plynových maskách... Len nevytŕčať z davu, "držať hubu a krok", ako vravieval môj dedko.
A aj keď som sa pri počúvaní bavila nad absurditou toho systému, myslím, že sa z námetu dalo vyťažiť viac.
Koniec divne useknutý... Druhá možnosť je, že som nemala celú audioknihu:).