ddkk komentáře u knih

Knihu jsem dočetla, ale jen proto, abych se dověděla, jak daleko byla autorka v tomto prapodivném příběhu schopna zajít...

Po skvělé sérii Dokonalé...je to neuvěřitelný propad. Nainplantovaná americká forenzní psycholožka, která se ruče chopí vyšetřování, aniž ji někdo k případu oficiálně přizval, je docela silné
kafe. Vlastně jsem až do konce nepochopila, k čemu ji tam autorka vlastně má. A k tomu ta její zraková vada, o které jsem doufala, že snad bude hrát při pátrání nějakou zásadnější roli. Nehrála (nebo mi to ušlo)...

Většinou jsem schopná si při čtení představovat prostředí, v němž se děj odehrává. Tentokrát jsem byla docela vedle. Ten dům, v němž pachatel přebýval, je popsán hodně prazvláštně....

Souhlasím s komentáři uživatelek soukroma a rumova_kulička. I pro mne to bylo velké zklamání.

Navíc jsem si knihu pořídila jako ebook, a to za nemalou částku. Hrozně mě štvalo, kolik překladatelských, syntaktických i gramatických chyb jsem v textu neustále nacházela. Mám dojem, že elektronická verze knihy vůbec neprošla korekturou.

77 12.12.2024

Docela zajímavý příběh určený spíše mladším čtenářům. Letní dobrodružství při pátrání po skutečném osudu Kiliána Nowotného, kterého "proslavila" Kalčíkova kniha a Kachyňův film Král Šumavy...

Příroda Šumavy, zdejší starousedlíci, místní legendy i pocity dospívajícího hocha dokážou chytit za srdce, autor moc dobře ví,o čem píše a umí to.

Je to hezký a zajímavý příběh, jenže jsem čekala něco trochu jiného...

72 12.12.2024

Mimořádná výpověď o životě výjimečného člověka, kniha prožitá, velmi osobní, kniha, kterou autorka musela promýšlet celá léta. Napsala ji zrale, s pochopením pro uměleckou, lehce se vznášející duši člověka, který ji nepochybně hluboce ovlivnil, neboť byl jejím otcem...

Přiznávám, že k Alhambře jsem dospěla také teprve po letech, v době, kdy jsem snad sama schopna porozumět činům svých předků a alespoň dodatečně je pochopit. Myslím, že se Tereze Brdečkové v této snivé, lehce mlhou zahalené a velmi intimní výpovědi, podařilo vyrovnat se se svou matkou a zejména otcem, Jiřím Brdečkou. S úžasným, svobodným a velmi komplikovaným člověkem...

Doporučuji.

A velmi děkuji za zasvěcený komentář 1amu.

89 04.12.2024

Bylo to docela příjemné čtení, i když ne všechny povídky mě úplně zaujaly. Společným jmenovatelem všech je skutečně venkov, a to v různých dobách a různých podmínkách, někdy s nádechem tajemna, jindy až hororu...

Moc se mi líbil smutný a dojemný Kousáček Lukáše Vavrečky nebo výborný a dobře vypointovaný Sirotek Kateřiny Surmanové. A mimochodem, ten mě úplně dostal. Přesmutnou píseň Osiřelo dítě nám v dětství zpívávala maminka, když jsme se sestrami zlobily. Za trest!

72 04.12.2024

Náš malý předškolák stále zápasí s písmenkem R. Snaží se, snaží, a tak mu všemožně pomáháme. Pod stromeček dostane Logopedické pohádky a v nich je pohádek zrovna na to zatRolené R jako naseto : Jak tRamvaj tRojka vytRestala PatRika, O dRakovi s velkými dRápy, ObR DobRomil, PRskavec, Jak šel hRošík do světa ...

Krátké, zajímavé a hezké pohádky jsou zaměřené nejen na výslovnost R, ale i na další problematické hlásky. V knížce je spousta pěkných ilustrací, a tak věřím, že se brzy dočkáme i toho hrčivého RRRRR....

76 29.11.2024

Nejsem tak přísná - je to kuchařka pro děti, zvláště kluky, kteří mají rádi Minecraft. Recepty jsou jednoduché, popisy postupů srozumitelné. S pomocí maminek, babiček, tatínků nebo dědečků se jídla dají bez problémů uvařit, upéct nebo prostě vyrobit. Za malou chvilku se třeba dá udělat Bradavičník z podsvětí:
suroviny (pro 6 osob): 180 g tmavé čokolády, 80 g másla, 80 g cornflaků
náčiní: velká mísa, která může do mikrovlnky, špachtle nebo vařečka, 2 kávové lžičky, tác, pečicí papír
postup:
1.rozpuštění-nejprve rozlámejte čokoládu na kousky a dejte ji do mísy. Přidejte máslo a vložte mísu do mikrovlnné trouby, aby se čokoláda rozpustila.
2.cornflakes - jakmile je směs čokolády a másla rozpuštěná, pořádně ji zamíchejte vařečkou, aby vznikla hladká hmota. Přidejte cornflakes. Všechno dobře promíchejte, aby se cornflakes obalily čokoládou. Vzniklou směs ochutnejte, protože je straaašně dobrá!
3.do lednice - na tác dejte pečicí papír. Použijte kávovou lžičku a postupně tvořte na tácu kopečky z čokoládových cornflakes. Bradavičník dejte na 30 minut do mrazáku ztuhnout a můžete si na něm pochutnat...

Bradavičník zvládnou i malé děti - už se na něj chystáme. Ale kuchařka obsahuje i "vážnější" jídla, třeba polévku z červené řepy, králičí guláš nebo lososa v listovém těstíčku. A to zdaleka není všechno - celkem je tu 30 receptů a až na pár výjimek jsou všechny snadno použitelné.

V pár receptech je uvedeno potravinářské barvivo, ale to se dá snadno nahradit třeba barevným džemem nebo šťávou. A že se tu několikrát používá fondán? Tady jde opravdu o návaznost na hru a tak je potřeba ke kuchařce přistupovat.

Vnuci za pár dní dostanou minecrafťácký adventní kalendář a tahle kuchařka se jim k němu bude hezky hodit. A to si pište, že recepty z ní určitě vyzkoušíme!

64 29.11.2024

Jsem spíše milovnicí psů než koček, ale Kočkování se odolat nedá :-)

Strýček Jean

Usměvavý strýček Jean,
to je pravý Pařížan.
S růží v klopě, plný žáru
prochází se po bulváru,
smeká klobouk a má knír
Jako chrabrý mušketýr.

Elegantní strýček Jean,
to je velký bonviván.
Každý večer zpívá světu
v nejslavnějším kabaretu.
Pod pařížskou oblohou
svět mu leží u nohou.

Strýček Jean je idol dam,
chtějí od něj autogram.
Každé z nich se podepíše
na kolínko – občas výše.
Ať má pořád v očích žár –
Paříži, au revoir!

Doporučuji, dobrá nálada je dobré zboží!

75 29.11.2024

"Greta" je jedna z mála knih o těch, kdož byli považováni za spoluviníky 2SV, o Němcích, kteří podlehli hitlerovské ideologii a uvěřili svému nadřazenému postavení, o těch, kteří se nakonec stali dalšími válečnými a poválečnými oběťmi nacistické hrůzovlády...

Příběh Grety, stále více podléhající demenci, a jejího úspěšného syna Toma, který o minulosti své matky vůbec nic netuší, je výborně napsaný. Současná, německá linka se prolíná s linkou historickou, která začíná v rodném Gretině městě, tehdy východopruském Eylau (dnes je to Bagrationovsk, také Ylava, město v jižní části Kaliningradské oblasti, hraniční přechod do Polska) a pokračuje strastiplným útěkem Grety a její rodiny před vítězící Rudou armádou.
Vše, co se odehraje nejen před koncem války a těsně po ní, ale především pak v Německu v 50. letech, je jedním slovem strašné a těžko dnes uvěřitelné...

Musela jsem myslet na to, jak ponižující musely být důsledky kolektivního trestu za válečné hrůzy hitlerovského Německa, a na to, jak je dnes těžké se rozhodnout, co a vůči komu bylo nebo nebylo spravedlivé, i na to, jak naopak snadné je černobíle odsoudit kohokoli za cokoli...

Myslela jsem i na to, jak jednoduchá je manipulace s lidmi, kteří ve skutečnosti nechtějí nic jiného, než žít v klidu a bezpečí. A jak dodnes platí "stokrát opakovaná lež se stává pravdou"...

"Greta" je dobře napsaný příběh, který mi trochu připomněl podobnou znamenitou knihu Zimní muži od dánského autora Jespera B. Kolda. A přesto "Gretě" dávám o jednu hvězdičku méně. Chvíli jsem si totiž myslela, že jde o podobenství migrační vlny do Evropy z roku 2015 (a obhajobu Angely Merkel) s nuceným útěkem Němců z Východního Pruska na konci 2SV. Autorka naštěstí novodobé migraci do Německa věnovala jen drobnou část, která však v příběhu působí uměle a nefunkčně. Trochu mi vadil i přespříliš sladký, jako z telenovely vystřižený závěr...

Knihu však v každém případě doporučuji.

79 29.11.2024

Další z výborných příběhů Briana Freemana. Tentokrát je to spíše krimiromán než thriller, nicméně o nic horší než jeho další knihy. Skvělá zápletka, těžko rozluštitelná před koncem, zajímavé postavy včetně detektiva Jonathana Strida a hlavně příběh ztracené Rachel.

Vůbec mi nevadil poměrně detailně popsaný soudní proces, naopak, leccos se během něj odhalilo. A ten konec! Ano, dobře se to četlo a je škoda, že další díly série (zatím?) nejsou přeloženy do češtiny.

Doporučuji.

67 29.11.2024

Ty čtyři dny před definitivní zhoubou Pompejí jsem prožila s akvariem Marcem Attiliem Primem téměř bez dechu. S vědomím toho, co se nevyhnutelně stane, je čtení jeho příběhu napínavé víc než kdejaký thriller.

Navíc je každá kapitola uvedena odborným popisem toho, jak se sopka - Vesuv, probouzí a co se v jejich útrobách právě děje, což na napětí jen přidává...Proč náhle mizí voda, kde se vzal popel zdálky připomínající sníh, jaký je původ zlověstného zemětřesení. A do toho každodenní život zdejších obyvatel, kteří si vůbec nepřipouštějí, že se blíží katastrofa...Napětí nepolevuje až do samotného konce...

Robert Harris v knize předestírá skvělý popis nejen vlastního sopečného výbuchu Vesuvu, ale také běžného života bohaté vrstvy Pompejanů, jejich úplatnost, obžerství, nenasytnost i záludnost a chamtivost. A ovšem reálnou postavu nesmrtelného Gaia Plinia.

Na druhou stranu ukazuje, jak je neuvěřitelné, co naši starověcí předkové dokázali vymyslet a vybudovat, třeba jen popisovaný systém aquaduktů je obdivuhodný dodnes...

Výtečná kniha, kterou doporučuji a dávám jí plný počet.

73 29.11.2024

Ze zvědavosti jsem začala číst příběh odkvétající norské lékařky, napsaný nevzrušivě, bez emocí, napětí a bez zajímavějšího děje. Moc mě to nebavilo, ale tak trochu jsem doufala, že se přece jen alespoň před koncem v životě Elin něco uděje. Bohužel, kromě zjevívšiho se bývalého milence se vlastně nestalo nic...

Taková nijaká, trochu zbytečná kniha...

61 29.11.2024

Aristokratka Marie (a kastelán Milotic) zdatně pokračuje. Tentokrát příběh navazuje na předchozí díl, v němž se málem loupilo a při té příležitosti se cosi významného na zámku zjistilo. A Marie, dědička titulu i zámku, se zachovala skutečně jako pravá aristokratka...

Bylo to o něco zábavnější než předchozí díl, nicméně smíchy jsem se opravdu neválela...za tři.

67 29.11.2024

Po delší době jsem se vrátila k Aristokratce. Po docela příjemném prvním a druhém dílu (a po vynechaném třetím pokračování) bohužel mně čtvrtý díl moc nenadchnul. Pan Boček vlastně jen těžil z tragického úmrtí princezny Diany a to je trochu málo. Tentokrát jsem se moc nesmála a knížku dočetla jen ze setrvačnosti. Naštěstí je dost útlá...

62 29.11.2024

Přiznávám, že první díl série Lucia se mi moc nelíbil a trochu jsem váhala, jestli si mám vůbec pořizovat její pokračování. Jsem fanouškem knih Bernarda Miniera, takže nakonec zvítězila zvědavost a další díl série mám. A nelituji...

Tentokrát se prolínají dvě vyšetřování, jichž se Lucia účastní. Lépe řečeno, účastní se do té doby, než je z případu únosů a vražd v Galicii odvolána do Madridu. O nic však nepřicházíme, protože galicijská linka se průběžně také vyvíjí a Luciin tým na něm usilovně pracuje...

Měla jsem pocit, že i když případy brutálních vražd mezi madridskou smetánkou byly dostatečně hutné a nosné, Minier potřeboval zachovat spojnici s galicijskou partou a možná dokonce ještě více ukázat široký záběr své ústřední hrdinky Lucie. A možná proto má Nenávist nakonec případy dva. Ve své podstatě název lépe vystihuje motivaci právě galicijského příběhu...

Konec nás ale nenechává na pochybách, nenávisti bude v pokračování série určitě ještě spousta. Incel, o jehož identitě se dá leccos tušit už předem, se definitivně odkopal a už se na Luciu chystá...

Moc se mi to líbilo. Je to zase Minier v perfektní kondici. Doporučuji.

76 22.11.2024

Četla jsem oba předchozí díly Černého ledu (a vlastně všechny Yrsiny knihy u nás vydané), a tak jsem tušila, do čeho jdu. Ale tentokrát jsem se dost dlouho buď nemohla na děj soustředit anebo to prostě nebylo dost napínavé, abych se rychle začetla, každopádně se něco skutečně zajímavého začalo dít až někde v druhé polovině knihy. A ani to mne bůhvíjak nenadchlo...

Je mi líto, ale tentokrát milé Yrse dávám jen za tři...

74 20.11.2024

Neodolala jsem a nakonec si koupila jednu z variant nového ilustrovaného vydání Bratrů Karamazových opět z produkce vydavatelství Rybka Publishers. Je to další ze skvostných klasických románů doprovázených nádhernými ilustracemi Borise Grigorjeva, které přecházejí i na knižní ořízku. Nádhera, kterou si stejně, jako další podobně vypravená díla tohoto vydavatele, hodlám hýčkat...

84 20.11.2024

Vtipný kuní příběh z Brna a okolí jsme s vnuky slupli na jeden zátah. Teď už si určitě nespleteme kunu skalní s kunou lesní, i když jsme zůstali na pochybách, jestli by si navzájem spolu zadaly tak, až by se z nich staly příbuzné...ale to vůbec nevadí, brněnské kuny byly super a moc se nám líbily.
Doporučuji.

67 20.11.2024

Tak tohle se výtvarnici - spisovatelce (?) - absolventce Alžbětě Štenclové moc povedlo! Na pár příjemných chvil, jen co jsem stihla její knížku prolistovat, jsem se zase ocitla doma. Ano, takto se v mé rodné vsi a okolí opravdu mluvilo a občas ještě mluví. Přiléhavé a vtipné ilustrace (i když kdo ví, jestli to vlastně není obrázková kniha s poměrně sporým textovým doprovodem?) pěkně sedí k typickým větným spojením i samostatným slovům, která neznalý návštěvník tohoto našeho "kraje razoviteho" těžko rozšifrovává. Typicky klamerka, štrample nebo třeba ščur anebo trochu posměšná větička na adresu místních "mate šňurky do gumaku?" určitě vyvolá nejen úsměv, ale možná i trochu nejistoty, o čem že je vlastně řeč?

Alžbětě tleskám a přeju jí do další tvorby hodně úspěchů! A samozřejmě doporučuju.

68 20.11.2024

Velmi dobře napsaný příběh, odehrávající se v zemi, která mi připomínala nějaké blíže neurčené státy střední Asie. Bylo to ale TAK depresivní, že jsem se musela doslova donutit ke čtení...

Bianca Bellová je skvostná autorka, ale její smutné, beznadějné a tragické příběhy mě dokážou doslova frustrovat. Možná i to je důkaz o tom, jak dobře Bianca píše...

68 20.11.2024

Kniha má vysoké hodnocení a přiznávám, že tak trochu nevím proč. Úplně bych podepsala komentář HaHa11 a nemám důvod cokoli přidávat.
Myslím, že i tři hvězdičky jsou moc, ale jednu jsem dala navíc za nadějný rozjezd...
Mám všechny následující díly, ale vím, že už je číst nebudu.

66 20.11.2024