ddkk komentáře u knih

Gazely, hit loňského roku, jsem si nekoupila, ale dostala. Dlouho ležely mezi ostatními zatím nečtenými knihami. Zželelo se mi jich až teď, kdy mě dostihla jakási čtecí krize a já si říkala, že lehké nenáročné čtivo by mohlo zabrat.

No, dočetla jsem, ale - podle očekávání - nadšení se nedostavilo. O čem to je už psát nebudu, o tom jaké to podle mě je, vypovídá hodnocení. Půl hvězdičky za autorovu zručnost. A knížku posílám dál...

80 02.02.2025

Sama proti všem je, jak už níže napsáno, spíše psychothriller, neb označení "thriller" je trochu mimo. A vlastně je to jen "tak trochu thriller"...

Je to podivný příběh ženy-spisovatelky, která se snaží zachránit malého chlapce, který se u ní jednoho dne náhle zjeví. A to doslova...Okolnosti jsou místy napínavé, místy zbytečně rozvláčné, především však takové, že mi poměrně brzy svitlo, o co vlastně jde. Navíc, podobné téma zpracovali jiní autoři o dost líp...

Byla to předposlední z knih BF u nás zatím vydaných, které jsem četla. A bylo to úplně jiné. Přiznávám, moc mě to nebavilo a ke konci už jsem příběh Lisy a Harlana doslova dorazila rychločtením...Tak snad ještě Dvojník...

84 27.01.2025

Knížečka našeho dětství s hezkým příběhem o malém indiánském chlapci, který našel kamaráda-koníčka s poraněnou nožkou. Veršovaný text, který přečtou i prvňáčci, je provázen moc hezkými ilustracemi Václava Zemana. Dnes už se knížka najde asi jen u dědečků a babiček nebo v antikvariátech...
Ale jako první čtení bych ji vřele doporučila...

85 20.01.2025

Nevím, jestli jsem byla tentokrát u čtení roztržitá a nesoustředila se, ale bohužel mi celý její děj připadal zbytečně zmatečný. Tak dvě třetiny textu jsem nějak nebyla schopná pochopit, o co vlastně jde. No a konec mě stejně moc nepřesvědčil...

Moc nerozumím tomu, proč někteří autoři nemůžou příběh vyprávět v normálně ubíhajícím čase. To neustálé odbíhání do jiných časových dimenzí zrovna v tomhle případě určitě napínavosti a zajímavosti moc nepomohlo. Jasně, v některých případech je to ke prospěchu věci, ale nemůže to být samoúčelná forma...

Oproti předchozím dvěma knihám autorky, které jsem četla, tahle si bohužel žádné skvělé hodnocení ode mne nezaslouží...

75 19.01.2025

Kniha, kterou autorka napsala podle skutečné události. Místo, jména i některé peripetie otřesného případu upravila, ale podstatu zločinu, tak, jak se opravdu v roce 1997 odehrál, ponechala...Určitě ale nedoporučuji číst si o tom, co se tehdy stalo dříve, než si přečtete knihu. Působí to totiž jako spoiler...

Mne se nejvíce, doslova osobně, dotkla linie příběhu týkající se vztahu Rachel, která zločin před dvaceti lety vyšetřovala, a její dcery Maddy. Je napsána tak sugestivně, že jsem se nemohla ubránit slzám. To se mi často nestává...I na vztazích místních rodin a celé komunity se totiž to, co se tehdy pod mostem odehrálo, tragicky podepsalo...

Jediné, co mohu výborně napsanému příběhu vytknout, je jakýsi dovětek na úplném konci knihy. Myslím, že je zbytečný...Nicméně knihu určitě doporučuji.

92 17.01.2025

Další z dobře napsaných thrillerů odehrávající se stejně jako předchozí díl v kanadské Britské Kolumbii. A v zimě. Úžasná příroda, vylíčená tak sugestivně, že jsem měla při čtení pocit jako bych měla za okny metr sněhu a burácející vánici...

O čem to je nemá cenu psát, všechno je v anotaci a ostatních komentářích. Mně se to líbilo, výborně jsem si odpočinula a na autorku určitě nezanevřu ani příště.

Doporučuji.

92 15.01.2025

Bylo to těžké čtení a přiznávám, že knihu jsem vloni několikrát odložila. Pak byl film. A nakonec skvělá rozhlasová četba na pokračování, kterou jsem dneska doposlouchala. I tak jsem si leccos musela dohledat, abych situaci (hlavně týkající se doby McCarthyho) líp pochopila...

Často mě napadá, jaké prokletí někdy sebou nese genialita. Leckdy je to na úkor sociální inteligence, která ovšem Oppenheimerovi určitě nechyběla, naopak, byl - po složitých začátcích, velmi schopný rétor. Měl zřejmě velmi silné charisma, byl přesvědčivý.....Měl levicové smýšlení, které se v dobách studené války a honu na čarodějnice v USA moc nehodilo. Na druhé straně se vždy vymezoval vůči komunistické straně. Leckomu vadil, což koneckonců nebyl žádný div vzhledem k jeho aroganci, mnohdy na odiv vystavované povýšenosti a koneckonců i sexuálním výstřelkům...

Pokud bych měla srovnat, které zpracování mi dalo nejvíce, pak to byla rozhlasová četba. Kniha je příliš rozsáhlá, film mnohdy těžko srozumitelný a bez znalosti všech okolností, mírně řečeno zmatený.

96 11.01.2025

Tohle je dobře napsaný thriller, odehrávající se v úžasném (a mně osobně blízkém) prostředí Britské Kolumbie, kam bych se chtěla znovu aspoň na chvíli vrátit...

Jasně, někomu nemusí sedět množství "vztahových" pasáží včetně trochy sexu a lásky, ale mně to vůbec nevadilo. Podstatu zápletky jsem sice vytušila už dávno před koncem, ale ani to pro mne knize neubralo z napínavosti a čtivosti.

Doporučuji a dávám skvělé čtyři hvězdičky. A odpouštím i tu úplně zbytečnou závěrečnou scénku s duchy...

94 11.01.2025

Zpěv drozda je jedním z těch sci-fi děl, která stojí zato si přečíst. I když Walter Tevis knihu napsal už před více než čtyřiceti lety (!) a občas to tak trochu z popisovaných reálií vykukuje, je dnes Zpěv drozda možná aktuálnější než kdykoli předtím.

Nebezpečí plynoucí z neuváženého předání veškerého rozhodování a řízení - tedy moci, robotům a později téměř dokonalým androidům, které může v důsledku vést až k úplnému zániku lidstva, je potřeba mít stále na paměti...

Když vidím, kam se dnes ubírá naše školství a výchova, je mi smutno. Vidina toho, že se s knihami zateplují byty a nikdo už nemá potřebu číst, takže vlastně nikdo už ani číst neumí, je odstrašující. Stejně tak jako jediný zájem lidí - užít si. Drogy, pohodu, sex, zahálku...A jen pevně doufám, že je to skutečně pouze sci-fi...

Je to skvělá kniha s příběhem několika málo protagonistů, který neztrácí napětí a naznačuje východisko. Pokud je ovšem vůbec reálné...V knize se našel naštěstí alespoň jeden Čtec...

Velmi doporučuji.

Kniha je zajímavým pohledem na "úděl" německých žen různého sociálního postavení a původu v období Třetí říše. Zabývá se tím, jak muži v čele NSDAP dokázali využít (a hlavně v začátcích) zneužít zmanipulovaných a nadšených ženských organizací k podpoře svých cílů a zájmů a jak je poté doslova odhodili na vedlejší kolej, většinu zakázali a ženy obecně odsoudili k pouhé bezmezné a slepé podřízenosti mužům.

Asi je dnes těžké pochopit, že ani poté, kdy se z německých manželek a milenek staly pouze nástroje k uspokojování veškerých potřeb mužů, včetně neustálého plození dalších dětí, mnoho z nich neprohlédlo a až do konce války (mnohdy do konce svého života) je fanatické nadšení pro Třetí říši neopustilo. Jedna z mála žen, které si Hitler pustil k tělu pro její bezmyšlenkovité adorování každého jeho kroku, byla Gertrud Scholtzová-Klinková, "vůdkyně" organizace Deutsches Frauenwerk, která doslova jako mantru tloukla do ženských hlav základní myšlenku: "Posláním žen v domácnosti i v profesích je zaopatřovat životní potřeby od první do poslední chvíle mužova života."

Je to zajímavá sonda do poměrů v Říši, kdy se manželky špičkových nacistů oblékaly v Paříži, zatímco pracující ženy byly nabádány ke skromnosti. Kdy i intelektuálky propadly fanatické propagandě, kdy dostaly "příležitost" psychopatky - dozorkyně v koncentračních táborech a bez jakýchkoli skrupulí vraždily nejen uvězněné ženy, ale i jejich děti. A kdy se přece jen tu a tam našly i ženy se svědomím a odvahou...

V knize je popřáno místo i slavným herečkám filmových studií UFA včetně režisérky Leni Riefenstahlové. Poměrně povrchně se autor věnuje také aféře Lídy Baarové, k níž ovšem čerpal pouze z omezených anglických zdrojů.

Hodně zajímavá je část, rozkrývající reálnější pozadí života manželek nacistických elit. Přiznávám, že jsem si v tomto případě trochu poopravila názor třeba na "první matku" Říše - Magdu Geobelsovou, aniž bych se jí chtěla jakkoli zastávat...

Doporučuji každému, kdo se chce přehledně dovědět něco více o tom, jak to ve Třetí říši bylo se ženami.

76 09.01.2025

Pokud tuto knihu snad četl nějaký skutečný zaměstnanec FBI, musel se smát, až se za břicho popadal. Pokud by ji vůbec dočetl. Neuvěřitelné, co tato evidentně vzdělaná autorka předchozích dvou dílů (jakž-takž zkousnutelných) dokázala vyprodukovat.

První i druhý díl jsem četla jako napínavé thrillery s určitou autorskou licencí, kterým se dalo ještě leccos odpustit. Ovšem díl třetí je něco, co se dá odpustit jen těžko - posledních sto stránek jsem už jen přeskakovala, abych se dověděla, čeho všeho je hrdinná Sayer schopná. Nehledě na poslední větu, která mě úplně dorazila. Skoro bych řekla, že ani autorka sama při psaní nevěděla, jak si vlastně s tajuplným psychopatickým ochráncem poradit. Chudák babička...

Úplně podepisuju komentáře uživatelů a uživatelek harena, soukroma, knihomolkadorfa nebo Pavel a doslova do kolen mě dostal work...

Dvě a půl hvězdičky dávám za to, jakou práci si EC musela dát s psaním a za to, že nás neoblažila úplnou pětiset stránkovou bichlí.

75 06.01.2025

Pokud si někdo myslí, že jsou děj knihy nebo její postavy "přehnané", velmi se mýlí. Asi to dnes vypadá trochu jako sci-fi, ale ti z nás, kdo jsme tuto dobu zažili, se jen divíme, jak to všechno uteklo...

Trochu mě však zarazily pasáže o cestování, které ani v 60. letech, natož po roce 69 zdaleka nebylo pro každého. Špatný původ, žádné vztahy na příslušných úřadech a hlavně (a často) nedostatek peněz...Každopádně je to milý příběh, který připomíná dobu ne příliš dávno minulou...

Neuvěřitelné, jak se to na tu úžasnou Sayer všechno sype! Ještě že má po ruce svou vlivnou babičku-ženu bývalého senátora, skvělého parťáka Maxe
s neomylnou Konou a hlavně tvrdou, ale spravedlivou šéfku Holtovou. A tentokrát - kupodivu jednoho ze "svých" psychopatů...

Ano, byla to jízda. Je vidět, že autorka velmi dobře ví, o čem píše. Její obdivuhodné vzdělání a praxe je v knihách dobře znát. Tentokrát jsem se dokonce dověděla i něco navíc - o DNA chimérách jsem dosud nikdy neslyšela - autorka je v knize hezky využila!

Když to shrnu, Pohřbení jsou oddechovým příběhem z prostředí FBI (jež autorka nijak nešanuje), který se dobře čte. A člověk ani nepotřebuje všemu věřit...

U mně za čtyři a doporučuju jako rekreační četbu milovníkům amerických thrillerů.

90 04.01.2025

Odborně fundovaná, populárně naučná kniha v krásném vydání na křídovém papíře, s množstvím barevných fotografií i ilustrací, schémat a tabulek, včetně rejstříku. Autor, uznávaný britský veterinární lékař (stejně tak jako překladatel do češtiny i odborní spolupracovníci!), napsal dokonalou příručku pro každého chovatele koček. Je v ní množství odborných informací i rad a doporučení.

Stále užitečná a platná publikace. Doporučuji.

Pohádky mého dětství. Trochu drsné, třeba úvod pohádky Slepá danělka (pozn: danělka je daňčí samička):

"Byla jednou jedna danělka a té se narodila dvojčátka, což je u vysoké zvěře velmi vzácné. Kolouška roztrhala divoká kočka, a tak zbyla matce jen dceruška.../byla neposlušná a mlsala med/... A trkla tedy hlavou do hnízda. Kéž by to nebyla udělala! V tu chvíli se vyrojily stovky, tisíce vos a bodaly ji do celého těla, do hlavy, do břicha i do ocásku. Ale co bylo mnohem horší, štípaly ji i do očí. Více než deset bodnutí dostala do očiček. Danělka prchala pralesem a naříkala šílenou bolestí...Byla slepá, úplně slepá..."

A takových pralesních pohádek je v knížce osm. Všechny nakonec skončí vlastně moc dobře a hlavně s poučením pro malé čtenáře. Nám četba téhle knížky nijak neublížila a když se dětem pořádně vysvětlí, o co jde, tak snad není čeho se bát. Pohádky jsou vlastně reálnými příběhy ze života...

Knížku ilustroval svými typickými obrázky Miroslav Troup, který mi utkvěl i z jiných dětských knížek...

71 04.01.2025

Tahle kraťoučká foglarovka o partě dětí z jednoho pražského domu je pro mě tak trochu kuriozitou. Nevybavuji si, že by v jiné své knize Jaroslav Foglar psal o dívkách...

Nevím, jak by se trochu zastaralý příběh líbil dnešním dětem, je přece jen trochu zkostnatělý...

65 04.01.2025

Sympatické a docela vtipné příběhy zavalitého a nešikovného skautského nováčka jsou docela zábavné a trochu vybočují ze standardní Foglarovy tvorby. Jsou veselejší a živější...

Vznik této útlounké knížečky je docela zajímavý: Jaroslav Foglar údajně čerpal námět z humorných příhod 2. pražského skautského oddílu, který dlouhodobě vedl. Upravil je a vytvořil tak literární dílo podobné jeho dřívější sbírce povídek Tábor smůly. Postava Nováčka Bubáčka má původ v chlapci, který se skutečně stal členem Foglarova oddílu. Jmenoval se Horáček a vzhledem k jeho nešikovnosti a „takytábornictví“ jej ostatní hoši označovali za „Věčného nováčka“ nebo „Nováčka Horáčka“. Obdobná postava takytáborníka nováčka Hubáčka je zmíněna již ve Foglarově románu Poklad Černého delfína.

Úvodní kapitola Bubáčkova deníku byla otištěna v červnu 1968 v nultém čísle 31. ročníku časopisu Skaut-Junák a ač bylo avizováno pokračování, na stránkách tohoto magazínu se již neobjevilo. K vydání druhé kapitoly došlo v prosinci 1969 ve 37. čísle prvního ročníku časopisu Ježek: Veselý týdeník mladých, ani zde však další díly publikovány nebyly. Celé dílo Nováček Bubáček píše deník se prvního vydání dočkalo v létě 1990 v nakladatelství Šebek & Pospíšil. V rámci edice Sebraných spisů nakladatelství Olympia byl v 90. letech 20. století Nováček Bubáček kvůli jeho malému rozsahu spojen do jednoho svazku s Historií Svorné sedmy /zdroj: wikipedia/

Doporučuji jako zajímavost milovníkům foglarovek.

66 04.01.2025

Vůbec jsem netušila, že máme doma v knihovně takovou vzácnost. Knížku o třech kamarádech Spejblovi, Hurvínkovi a o Kašpárkovi a taky o Honzovi zpoza kopce a čertech napsal František Wenig, učitel, novinář a spisovatel, který se od studentských let věnoval ochotnickému divadlu. V roce 1920 se seznámil s Josefem Skupou a stal se jedním z jeho kmenových spolupracovníků. Napsal (často společně se Skupou) většinu textů pro jeho loutková představení a rozhlasové pořady. Veselá dobrodružství jsou zajímavá i tím, že je osobně Josef Skupa ilustroval.
Úvod knížky, kapitola Pepíček řídících a loutky, je vlastně Skupův životopis, v jehož závěru autor vyzývá ke čtení pohádek o loutkách...

Pokud se ke knížce z r. 1968 (a 1969) dostanete, neváhejte, je nejen hezká, ale dnes už i kuriózní...

68 04.01.2025

Králík, sběratel mrkve, je v potížích. Má jí tolik, že neví, kam s ní...Moc hezký příběh o tom, že hromadění věcí není to pravé ořechové a že dělit se s kamarády je správné.

Knížečka s úsporným textem a moc hezkými ilustracemi je určena tak pěti, šestiletým dětem, které začínají číst. Nebo těm menším, kterým příběh přečte maminka, tatínek, babička, dědeček...

Doporučuji, líbí se nám.

66 04.01.2025

I druhý díl "hlášek" je poměrně zábavný, obsahuje i hlášky z knihoven a autogramiád, třeba:

- Božínku, vy tady prodáváte divadelní hry! Vždyť už přece vynalezli televizi, to ještě někdo kupuje?
-Myslíte, že byste mi mohla pomoct? Kde bych sehnala těstoviny zobrazené na obalu knihy Nigely Lawsonové?
-Nemáte vánoční knížku o takovém tom strašně slavném miminku?
-Nabízíte podepsané knihy autorů, kteří nejspíš brzy zemřou? Rád bych do něčeho zainvestoval!
-Vedete audioknihy ve znakové řeči?

A jednu z tuzemské praxe: Asi před měsícem jsem u vás viděla takovou krásnou knížku s červeným obalem. Už nevím, jak se jmenovala a toho spisovatele si taky nepamatuju....

70 02.01.2025