V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363677/bmid_v-sedych-tonech-xw5-363677.png
5
3976
3976
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2017 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Určitě až budu dělat článek 6 knih, které mě rozbrečely v šedých tonech bude jedna mezi prvními. Knihu doporučuji všem vlastně nedoporučuji je to odemě povinná četba. Uvědomíte si jak bylo strašné co udělali lidem a budete rádi že nejste v jejích době, v jejich kůži, na jejich místě. Ve školách se učíme to jak tisíce lidí umíralo za druhé světové ale nikomu nedají konkrítní příběh rodiny kterou večer jen tak zbalili a odvezli na Sibiř. Učíme se čísla a datumi jména neznímích nám osobností, místo toho aby nám řekli právé osudy lidí a to by měli udělat. Dokonce si ani nepamatuji že by nám zmínili jméno Stalin vše se u nás v evropě otáčí kolem Hitlera a přitom tu byl ještě drsnější pán světa. U knihy dostanete pocit jako že, potřebujete všem tim neviním lidem pomoct odkrýváte pocty ketré vám dosud nebyli známé a proto by jsme tohle měli vyučovat ve školách.
Ruta mi otevřela dveře do válečné a poválečné literatury. Já se jsem se jí vždycky vyhýbala ze strachu, co uvnitř najdu. Našla jsem lásku, naději, touhu a překvapivě i krásnou lidskou stránku. Prosím všechny, aby si V šedých tónech přečetli a nebáli se. Vyplatí se to.
To byla moc krásná knížka. Bylo mi vážně úzko s vědomím, že je příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Zase nový pohled na WW2. Klobouk dolů před maminkou Liny, ta byla úžasná. A jak většinou nemám moc ráda "prostřihy do minulosti", tak rodinu Liny jsem si vážně oblíbila. V knížce je moc krásných momentů, nápadů, drobností...
Kniha popisovala šílené hrůzy, nejednou mi tekly slzy při představě toho, jak tehdy bylo s lidmi zacházeno.
Tak toto je přesně ten typ knihy, na kterou prostě nezapomenete. S velikou pravděpodobností budete mít dost často husí kůži, nebo minimálně slzy na krajíčku. Neuvěřitelné... Skvěle napsaná kniha, kterou jsem přečetla za den - krátké kapitoly, žádná zbytečná omáčka, dokonalé nahlédnutí do historických událostí, o kterých jsem neměla ponětí. Opět důkaz toho, že "starosti", které my dennodenně řešíme, nejsou absolutně NIC oproti tomu, čemu bohužel museli lidé čelit... Obrovské doporučení!
Dechberoucí a naprosto výjimečná kniha, kterou si už vždycky budete pamatovat. Neskutečné osudy lidí z Pobaltí o kterých skoro nikdo nic netuší.
Byli jsme v Pobaltí, navštívili jsme Litvu, Lotyšsko i Estonsko, ale to, jak naložili sověti se svými "nepřáteli z těchto končin" jsem neměla ani zdání. Tato část historie je pro mně naprosto neznámou. Je neuvěřitelné jak mohli lidé zacházet s lidmi. Je ale velmi povzbudivé, že i v nelidských podmínkách byli jedinci, kteří zůstali "lidmi" postava matky Jeleny je pro mně vzorem, vztahy mezi sourozenci a rodiči v této rodině jsou pro mně vzorem. Kniha "V šedých tónech" není pěkné čtení, ale je to čtení které hodně dá. Po přečtení si člověk uvědomí, jak se má báječně, jak je zvyklý pokládat vše za samozřejmé a jak málo je vděčný...
Výborná kniha. Doporučuji.
V knihovně jsem se rozhodoval, kterou knihu si půjčím a tuto knihu jsem držel v ruce, nakonec jsem se rozhodl, že si knihu půjčím. Nečekal jsem, že to bude jedna z nejlepších knih, kterou jsem přečetl za rok 2017.
Kniha ve mne vyvolala mnoho pocitů, smutku, momentů, při kterých mne mrazilo. Líbily se mi rodinné vazby.
Oceňoval jsem, že autorka strávila hodně času sbíráním různých pramenů, v závěru knihy se nachází Poznámka autora.
Citát z knihy, který mne oslovil:
Člověk musí stát za tím, co je správné, a nesmí přitom čekat vděk nebo odměnu.
Jedním slovem dechberoucí. Člověk si uvědomí, jakými malichernostmi se zabývá, když si přečte o osudech lidí, které museli protrpět taková zvěrstva.
Vďaka čitateľskej výzve som sa dozvedela aj o tejto knihe. Ďakujem za skvelý typ. Knihu som prečítala za dva dni a neľutujem. Príbeh o vojne, útrapách, tyranii vyrozprávaný šestnásťročným dievčaťom. Doporučujem prečítať.
Kniha mě dostala. Autorka píše výborně, nelíčí zbytečně žádná zvěrstva, dokáže vykreslit postavy. Knihu jsem přečetla za dva dny a určitě se chci dozvědět něco víc o tom, co Hitler udělala s pobaltskými státy. My v Čechách bojovali s Hitlerem, oni s dvěma tyrany.
Autorce patří moje velká poklona. Opravdu velmi obdivuji jak někdo dokáže zachytit něco tak odporného a nelidského v tak nádherné knize. Hned jak se trochu začtete, dýchne na vás ta touha, odhodlání a víra, kterou všechny postavy deportovaných překypují a posílají ji dál a budete fascinováni nezlomeností, již si dokázali zachovat i za takovýchto okolností. Velmi mě dojímalo každé loučení a každá ztráta a o to více mě pak těšilo jakékoli nepatrné vítězství. Za závěr knihy nemohu jinak než autorku pochválit, sice z toho Lina nevyšla zrovna beze ztráty, ale kvůli happyendu si člověk může přečíst mnoho jiných knih. Rozhodně si brzy přečtu další knihu od této autorky.
Knihu nemohu vynachválit. Už hodněkrát jseme pátrala v pramenech historie po 2. světové válce. Chtěla jsem se o ní vždy dozvědět více a více a tato kniha mi to pomohla uskutečnit. Brečela jsem. Ale ne kvůli tomu, že tam zemřela postava, nýbrž kvůli tomu, jak je smutné, co se v té době odehrávalo a lidé o tom neví. Odnesla jsem si odtud více než ze všech knížek dohromady a to jen díky této autorce. Pocta, přečíst by si to měl každý.
Tato kniha ve mě zanechala silný dojem,vstřebávala jsem jí několik dní.Neskutečný režim Stalina,co jeho režim dokázal s lidmi dělat.Doufám,že už lidi nic takového nepotká.Jinak moc hezky napsaná kniha,ke konci mi ukápla moc velká slza.Doporučuji přečíst.
Neskutečně dojemná kniha! Místo radostného dětství a dospívání,prožívá hlavní hrdinka se svou rodinou a dalšími lidmi krutou a dlouhou cestu někam do neznáma. Během té doby zažije bídu,strach,nenávist,smrt,ale taky lásku a víru.To vše si zakresluje do svého skicáku,a přemýšlí,co vlastně provedli,že byli vyrváni ze svých domovu a odvlečeni někam pryč.Pevně doufala a věřila,že došlo k nějakému omylu a oni všichni se budou moci co nejdříve vrátit do své vlasti,do svých domovů.Bohužel se to stalo až po velmi dlouhé době. Knihu jsem prožívala od samého začátku až do konce. Jak už tady bylo několikrát psáno,kniha by měla patřit do povinné četby,aby si dnešní generace,mohla udělat alespoň nějaký obrázek,co bylo pro tyhle lidi nejcennější,čeho si dokázali vážit a co dnešní omladina bere jako samozřejmost. Všem moc doporučuji.
Tak tato kniha mě dostala. Po přečtení jsem přemýšlela proč se tohle vše těm lidem, dělo, co vlastně udělali, že museli tolik trpět. Taky museli být strašně silní, protože takové hrůzy zvládnout nebylo určitě jednoduché. Myslím, že teď žijeme ve velkém pohodlí a máme se až moc dobře. Co se týče stylu psaní tak mi kniha sedla. Krátké kapitoly se četly velmi dobře a rychle. Konec byl moc rychlý, čekala jsem nějaký popis osvobození a návratu do života. ale i tak byla kniha skvělá.
Tato kniha mě dostala. Byla plná emocí- lásky, utrpení, nenávisti, zoufalství ale hlavně naděje. Je až neuvěřitelné ,co si museli někteří lidé během 2. světové války zažít v pracovních táborech a podobných zařízeních. Lina se mi líbila, protože i přes všechno to špatné, co postihlo její rodinu, chtěla dál bojovat a toužila po životě. Vše to utrpení vkládala do svých kreseb, aby mohla světu ukázat zvěrstva, která na nevinných lidech páchal Sovětský svaz. I pokroucené osudy ostatních postav byli zajímavé. Knížku jsem přečetla skoro celou za jedno odpoledne. Byla až neskutečně čtivá. Nechtělo se mi věřit tomu, že už je konec. Ten konec mě trochu zarazil, čekala jsem trochu jiné rozuzlení, nicméně mě příběh okouzlil. Ruta Sepetys není jen skvělá spisovatelka a úžasná osobnost, ale je to hlavně vypravěčka zapomenutých životních příběhů, které vypráví mladým lidem prostřednictvím svých knih.
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Velice dojemná kniha, která mne uchvátila! Tento příběh na mne zanechal kousek sebe. Na konci mi stekla po tváři slza. Slza vzájemného štěstí i neštěstí v jednom. I když to bude pár měsíců co jsem ji dočetla, pořád cítím mrazivý dotek Sibiře, bolest těch postav, kterou zažívali. Tu prazvláštní atmosféru, tato doba byla velice těžká. A možná je čas, poděkovat bohu, za to že se proplétám touto generací lidstva.