V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363677/bmid_v-sedych-tonech-xw5-363677.png
5
3935
3935
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2017 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha bolí. Opravdu bolí. Od začátku až do úplného konce. A právě proto je tak skvělá. Má citlivá duše plakala od první stránky až do poslední téměř v kuse. I přesto, nebo právě kvůli tomu, bych ji dala jako povinnost snad všem lidem světa, kteří nějak rychle zapomínají na zvěrstva, která se děly. A nám Čechům umožní náhled na tuhle problematiku z jiného úhlu, alespoň dle mého mínění. Pro mě je celé to dění tak šíleně nepředstavitelné...
Prostě - přečtěte si ji. Všichni. Povinně. Budete plakat, budete nenávidět svět, nebudete moci pochopit, jak se takové věci mohly vůbec dít. Ale je to třeba. Nesmíme zapomínat.
Autentické. Opravdové.
Zoufalství i naděje.
Láska, která s sebou přináší víru.
Strach i odvaha.
Boj.
Hrůza, děs, ale i krása.
Lidství, zima, hlad.
Tyto slova vyjadřují tuto knihu.
Příběh je tak silný, že vás bude bolet.
Ještě jedno slovo ke knize: Krasívaja...
Velice silný příběh plný emocí.Jsem ráda,že jsem si knihu přečetla i z toho důvodu,že se častěji baví o nacistických koncentračních táborech,ale ruský gulag si málokterý autor vezme za své téma.Naše mladá generace je zvyklá na hrůzy hororů z TV.Ale málokdo si z nás mladých dokáže představit hrůzy války,která nebyla fikce nýbrž holá a syrová realita,za kterou spousta lidí nesmyslně položila své životy a nebo si je vybojovala za velkou psychickou újmu na celý zbytek života.V této knize je nádherně vidět čeho všeho byli lidé schopni,aby si zachránili holý život,jak umírali hlady a na nemoce.Podle mne by se kniha měla přidat do ,,povinné četby " pro střední školy
V šedých tónech je kniha strhující i zdrcující. Příběh o ceně lidského života, o lidské důstojnosti, cti, odvaze a touze žít. Příběh o tom, že historii nepíší jen "velké a silné" národy, že nic není černobílé.
Bohužel ani Sůl moře, ani tato kniha (mj. propojené postavou Joany) nejsou jen fiktivním příběhem. Tak nezbývá než splnit autorčino přání a i o této části historie mluvit a nezapomínat.
Právě jsem knížku dočetla a naprosto mě uchvátila... Chvílemi se mi chtělo brečet, chvílemi jsem pociťovala naději... Myslím, že mnoho z nás si ani nedokáže představit, projít si takovou hrůzou, jakou zažívali lidé v tomto příběhu.
Musím souhlasit s komentářem od uživatele Chytuš, lépe bych to sama nepopsala...
A nakonec obálka. Obálka sama o sobě je nádherně zpracovaná, ale až po tom, co si knihu přečtete, si uvědomíte, jak úzce s příběhem souvisí...
Velmi smutný a silný příběh. Jsem matka tří dětí a děj jsem si představovala velmi živě. Jaké by to bylo...? Jak bych své děti ochránila...? Bylo mi z toho tak hrozně, že jsem myslela, že knihu radši odložím. Vydržela jsem, jsem za to ráda, kniha byla velmi čtivá, takže pokud nejste velké citlivky, doporučuji.
Na začátku knížky jsem vůbec nevěděla, jestli jí dokážu dočíst, působila mi až fyzickou bolest.. Tolik hrůzy, do které spadnete rovýma nohama.. Ale mezi všemi těmi hroznými věcmi je ukrytý opravdový poklad - poselství o lásce, soudržnosti a pomoci druhým. Nádhera, na kterou je pět hvězdiček málo. Knížka, která se mi dostala hodně hluboko pod kůži a cítím, že se mnou hodně dlouho zůstane. Slovy autorky: "Prosím, čtěte o nich. Povídejte o nich někomu. Láska je ta nejmocnější armáda. Ať už je to láska k příteli, ke své zemi, k Bohu, nebo třeba k nepříteli - láska nám odhaluje zázračnou povahu lidského ducha." A o tom Ruta Sepetysová umí nádherně psát.
V neposlední řadě musím i vyzdvihnout krásnou obálku, kterou jsem plně docenila až po přečtení...
Před čtením jsem měl obavy, že kniha bude spíše zaměřena na ženské čtenářky, ale kdepak, i chlapa dokáže naplno dostat. Příběhy podle skutečnosti mají vždy tu největší sílu. Zvlášť o skutečnosti, o které se tolik ve světě nemluví. Samozřejmě, že jsem věděl, že Stalin byl padouch a páchal na lidech zvěrstva, ale nikdy jsem se po tom hlouběji nepídil, jako kupříkladu po těch německých zlech. Proto jsem velice rád za tuto knihu, která mi více otevřela oči. A teď hybaj googlovat přesnější fakta o litevcích za dob druhé světové války.
Velmi silně napsaný příběh o hrůzách, které se děly,když vládu převzal Stalin (i když nenechte se zmást Gulagy byly oblíbené i předtím). Bohužel o pracovních táborech po celém Rusku se tolik nemluví a nepíše jako o koncentrácích, které pro změnu měli na starosti Němci.
Ať tak či onak doufám, že se tyto hrůzy už nikdy nebudou opakovat a pevně věřím, že se poučíme chyb z minulosti a nebudeme je opakovat.
Knihu jsem přečetla za jediný den a zanechala ve mně silný dojem. Jsem ráda, že takové knihy existují a já si díky nim uvědomím jak jsou některé starosti malicherné a některé bolesti malé ,oproti tomu co ještě nedávno zažívali jiní lidé.
"Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek".
"Snazili jsme se ze dna oceanu dosahnout na nebe. Doslo mi, ze kdyz si navzajem podrzime, treba se k nemu dostaneme bliz."
Smutny pribeh o opomijemem tematu - anexi pobaltskych statu k Sovestskemu svazu a krutych praktikach stalinismu. Kniha je psana ctivou vcelku jednoduchou formou, ale tizivy dojem zanecha.
Asi jsem četla už moc knížek s podobnou tématikou a depresivním nádechem. Sůl moře od této autorky mi připadá mnohem lepší, děj více plyne. Tady se koncentrujeme pouze na utrpení postav a téměř jjistou smrt. Nehledě na to, že bych jako čtenář ocenila, když bych svoji duši utěšila nějakým pozitivnějším závěrem.
Knihu jsem dočetla před pár minutami a nějak mi chybí slova... Ne, že bych nikdy nečetla nic na toto téma. Naopak, coby rusistu mě vždy zajímala vyprávění z gulagů a doby stalinských deportací. Pravda je, že se tomuto tématu již dlouho vyhýbám, protože zkrátka už nic dalšího ani vědět nechci. U knihy jsem několikrát brečela, četla jedním dechem a žila osud hlavních postav. Bála jsem se s nimi a doufala stejně jako oni ve šťastný konec. Nádherně napsaný syrový příběh. Přesto neuvěřitelně lidský. A s poselstvím pro nás všechny v jakékoli době - i v té největší tmě je kousíček světla.
Další emotivní výzva autorky, aby se nezapomnělo na hrůzy války. Obdivuji nezlomnost litevčanů přežít v takových podmínkách. A prosím s autorkou: nezapomente na utrpení jiných!
Naprostá špička. Dech beroucí, uvěřitelné, poučné, nezapomenutelné, atmosferické. V knize sice nejsou žádné hluboké myšlenky nebo stylistické perly, ale vyznění je nakonec hlubší než u intelektuálních knih. Jedna z mála autorek, která mě jako chlapa dokáže zaujmout.
Autorka ve svých poznámkách v závěru knihy prosí čtenáře, aby četli a povídali někomu o třech statečných státech, Litvě, Lotyšsku a Estonsku, které prožily strašnou okupaci Stalina i Hitlera a teprve v roce 1991 získaly samostatnost. Po přečtení této knihy získaly i mé sympatie - před Solí moře a V šedých tónech jsem o jejich osudech neměla ani potuchy. Příběh se Sibiře mi vzal dech, mrazilo mě z něj - a nejen z krajiny. Opět doporučuji starším čtenářům na druhém stupni a všem starším. Líbil se mi snad ještě více než Sůl moře a to je co říct. A tak doufám, že alespoň trochu odpovím na autorčino naléhání a pošlu to dál, protože to v sobě prostě nejde udržet.
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Smutná kniha. Je smutné, že takové věci se ve skutečnosti staly a stávají. Líbilo se mi, že na rozdíl od jiných knih, jsou v této rozepsané pocity hlavních hrdinů. A to právě dává knize ten hluboký dopad. Děsí mě ta realita, ta skutečnost tohoto příběhu.