V šedých tónech
Ruta Sepetys
Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek. Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2018 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Skvěle napsaná kniha. Hodně silný a dojemný příběh z období druhé světové války tentokrát z ledové Sibiře. Rozhodně doporučuji i když je to dost drsné.
Dočetla jsem a vydechla jsem.
Silné téma a ještě teď má slzy v očích když si vzpomenu na to čím si všichni prošli. Pozdě v noci je matka s dcerkou a malým synem deportována neznámo kam. Narychlo sbalené zavazadlo, několik dní trvající cesta plným dobytčákem, bez jidla a omezeným pitím. Nikdo z nich nechápe proč a co se děje. A to nejhorší pro ně ještě přijde. Konečná stanice gulag - Sibiř. Nelidská práce, hlad, nemoci, bití, smrt.
Jsem moc ráda , že se píšou tyto knihy a že se tímto vzpomíná na všechny ty malé i velké hrdiny, kteří to prožili.
Dala bych i deset hvězd krásná kniha
Rodinný příběh, tragédie z období Stalinovi vlády, kdy lidé umírali jeden za druhým. V knize nechybí ani romantická zápletka a musím říct, že jsem vyprávění věřila a jeho reálnost mě překvapila. Díky za takové okénko do historie, kterou je dobré si připomínat a aktualizovat.
Odhaduje se, že Stalin během své hrůzovlády vyvraždil přes dvacet milionů lidí. Knížka je napsaná s neuvěřitelným citem. Doporučuji k přečtení.
kolegyňky mě zásobují knížkami, které opravdu stojí za to! Brečela jsem jako želva a to byl příběh ještě jemně napsaný, podobně jako Tatér z Osvětimi
Další kapitola z historie, která bývá velmi často opomíjena. Jako učitelka dějepisu jsem tuto knihu v posledních letech doporučovala svým žákům i studentům. Bylo velmi zvláštní pozorovat změny v přístupu k dějinám i k současnosti, která se u nich po přečtení projevovala. Chválím, že kniha je po čtenářské stránce stravitelná i pro mladší ročníky (2. stupeň ZŠ), což se o Souostroví G. nebo Děnisovičovi říct nedá.
V šedých tónech je skvělá kniha. Když člověk ve škole poslouchá výklad učitele, který jednoduše pronese větu, že v Rusku vyrostla síť gulagů a pracovních táborů, a že sem Stalin posílal lidi, kteří byli pro jeho režim nežádoucí, nedokáže si pod tím představit, co všechno si tam ti deportovaní lidé museli prožít. Stalin v roce 1939 obsadil 3 pobaltské státy - Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Hlavní hrdinka Lina pochází z Litvy. Její otec je děkan na univerzitě a navíc pomohl uprchnout rodině svého bratra do Německa a za to byli on a jeho rodina deportováni z Litvy a odvezeni na Sibiř. Tam prožívají strašné hrůzy, trpí hlady, nemocemi a doufají, že se jednoho dne budou moci vrátit domů. Lina, Jonas a Jelena urazí tisíce a tisíce kilometrů při tom, jak je NKVD přemisťuje po Sibiři. Většina lidí tyto transporty a život v táborech nepřežila a ti, co vrátili do Litvy o svých příbězích nesměli promluvit, jinak by byli potrestáni. Všechny tyto hrůzy začali vycházet najevo až po roce 1990, kdy byly tyto 3 státy osvobozeny a stále vycházejí najevo. A k tomu pomáhá právě autorka knihy Rūta Šepetys, jejíž tatínek pochází z Litvy a uprchl podobně jako Linina sestřenice Joana z Litvy do Německa. Právě proto je autorce přezdíváno "Seeker of lost stories" a je to naprosto výstižné. Rūta vyslechla spoustu příběhů z této doby jak od svých příbuzných tak od mnoho dalších. A posléze tyto příběhy zakomponovala do svých knih, do postav v těchto knihách. A je to naprosto úžasné! Víme, že postavy jsou smyšlené, ale zároveň víme, že jejich příběhy jsou skutečné. Také autorku obdivuji, jak dokáže tyto hrùzy sepsat a popsat. Ty realistické, detailní popisy dodávají knize ještě na reálnosti. A je také hezké, że dala posatavám prosyor pro lásku i v takovém utrpení. Neustále si opakuji, jak se takové hrůzy mohli dít? A jaktože se podobné hrůzy dějí i teď? Tehdy byl primárně cíl zničit Hitlera a nacismus a k jeho likvidaci mohl přispět Stalin a tak se proti němu nebojovalo. Většina hrůz se skryla, aby je zbytek světa neviděl. Nejvíc se mi líbí věta jedné postavy: Hitler a Stalin jsou dva ďáblové, kteří se snaží vládnout peklu. To je naprosto výstižné. Prostě skvělá kniha, kterou si musíte přečíst, abyste pochopili jaké hrůzy se děli za Stalina v Rusku.
[audio]
Velice jemně popsána jedna z dalších kruťáren. I tak mi bylo všelijak a asi nejvíc jsem trpěla za Jonase. Jedinou vadou na kráse byl pro mě konec. Chtěla jsem vědět víc. Závěrečný epilog mě neuspokojil. Po osmi hodinách poslechu přišlo finále, který se nakonec odehrálo během třech minut a finito. Takže konečná bez úžasu. Vejrala jsem jako puk s nadějí, že mi třeba jedna kapitola vypadla. No, nevypadla. Chjo.
Další z knížek odposlouchaných za volantem s parádním přednesem.
Stejně jako vynikající Sůl moře nabízí pohled na válku z pohledu civilistů - tentokrát z pobaltských států, kteří jsou Stalinem a NKVD odsouzeni k pobytu v pracovních táborech.
Knížka mě velmi zaujala. Je to smutný příběh, Lina se i se svojí rodinou ocitne v pracovních táborech na Sibiři. Jsou zde zachyceny nejrůznější hrůzy, ale zároveň s nimi přátelství, dobrosrdečnost lidí, kteří byli ochotni pomoci druhým a nic za to nechtěli, nezlomnou vůli k životu i velkou odvahu. Navíc jsem se dozvěděla i něco nového z historie. Moc se mi líbilo, že byl příběh zasazený do Litvy.
Velmi silná a emotivní kniha, všechny knížky od autorky jsou skvělé,ale tahle je úplně nejlepší. Doporučovala bych každému, aby si ji přečetl.
O autorce jsem už toho hodně četla a slyšela, ale toto byla její první kniha, která se mi dostala do rukou. Příběh je to opravdu působivý a silný. A zároveň jsem doteď vůbec netušila, jak lidé z pobaltských států pod Stalinovou neúprosně tvrdou pěstí trpěli. Muselo to být hrozné... Knize dávám pět hvězdiček a určitě doporučuji. Myslím, že na tuto minulost by se zapomínat nemělo.
Moje první setkání s Rutou Sepetys dopadlo na výbornou. Jde sice o další válečnou knihu, kterých už byly napsány stovky, avšak tahle je zcela výjimečná tím, na jaké státy se zaměřuje. Alespoň já jsem tedy o pobaltských státech za druhé světové války ještě nečetla. Příběh je sice psán převážně pro mladší čtenáře, ale to rozhodně neznamená, že by nebyl temný a ponurý. A přes to si hlavní hrdinka zachovává zdravý rozum, a v mnoha ohledech se jeví jako silná a statečná osobnost.
Skvělá knížka. Do větší hloubky se zajímám o holocaust a tato historická etapa mě nějak minula, i když o gulazich na Sibiři není možné nevědět. Silný příběh lásky a přátelství, statečnosti a vnitřní síly , ač psaný jednoduchou formou, možná právě proto na člověka tak silně, až syrově působí. Měl by si přečíst každý, abychom nezapomínali, jakých hrůz jsme my lidé schopní.
Nesmírně dojemná kniha o síle charakteru. V některých pasážích mě bylo do breku. Navíc se podobné scény dějí z mnoha důvodů i dnes (uprchlíci, oběti konfliktů) a my odvracíme v křeslech u televize tvář....... Bohužel.
Zase úžasná knížka, kterou jen tak z hlavy nedostu. Přímo ji miluji, řadím ji mezi nejlepší knihy s válečnou tématikou a tak mezi nejoblíbenější knihy, které mám doma v knihovně. Spisovatelka píše velmi kvalitní knihy. Už se těším až si přečtu její poslední knihu Potrhaná křídla.
Druhou světovou jsem už měla docela načtenou a nechtělo se mi do takového příběhu. Ale ihned, co jsem začala číst, mě příběh pohltil a nepustil. Jen jsem četla a brečela a četla... Příběh, kterých už bylo dost, ale autorka má tak výborný vypravěčský styl, že se ihned stala mou favoritkou. Smekám před ní.
Autorovy další knížky
2013 | V šedých tónech |
2016 | Sůl moře |
2020 | Mlčící fontány |
2014 | Potrhaná křídla |
2022 | Musím tě zradit |
Nádherná kniha,která v sobě ukrývá tolik bolesti, smutku, krutých osudů, tyranie, nelidskosti.
Nadruhou stranu i lásku, víru, sílu vzpomínek a odhodlání bojovat.
Člověk si prostě uvědomí, co má. A čeho si má na tomto světě vážit.
I když jsou stále na světě hyeny, stojí za to bojovat o lepší zítřky. A další a další dny.
Doporučuji přečíst.