V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404028/bmid_v-sedych-tonech-FaI-404028.jpg
5
3897
3897
Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek. Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2018
,
CooBoo
Originální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Kniha, která mě chytla od první stránky. Velice autentická, nutí k zamyšlení. Pohled z jiné strany - ve spojitosti s válkou se píše většinou o Židech, ale co prožívaly např. právě pobaltské země se ví velice málo a přesto to bylo stejně hrozné jako v nacistickém Německu, ne-li horší. Obdivovala jsem Linu, Jonase a všechny ostatní, že ani v takových podmínkách neztratili naději - každý by to nedokázal. Velice lidské a výborně napsané. Zní to možná divně, ale kniha je opravdu nádherná. Škoda jen trochu rychlého konce, epilog toho osvětlí jen velice málo.
Mám přečteno hodně knih z různých koncentračních táborů a gulagů, ale ještě žádná se mě nedotkla tak jako tato. Vyprávění, ze kterého mrazí, a člověk cítí jen soucit s deportovanými a ohromnou nenávist k režimu Sovětského svazu, který byl sotva lepší než nacistické Německo
"Snažili jsme se ze dna oceánu dosáhnout na nebe. Došlo mi, že když se navzájem podržíme, třeba se k němu dostaneme blíž."
Psát o knize s takovým námětem, že je nádherná, je zvláštní, ale... když ona opravdu je!
Autorka mě nezklamala a s čistým svědomím ji zahrnuji mezi mé oblíbené spisovatelky.
Rozhodně doporučuji k přečtení. Kniha, která vám vyrazí dech. Během čtení jsem si představovala kresby, která Lina malovala. Silný příběh, plný emocí.
Tuhle knihu jsem přečetla za pouhý den, je opravdu moc nádherná a chytne vás za srdce. Moc jsem si oblíbila Lininu maminku a Jonase a samotnou Linu, bylo mi jich strašně moc líto.. Budu se opakovat po ostatních, ale odpustit si to nemůžu- přečtěte si to!
veľmi zaujímavá kniha, ktorá núti človeka premýšľať o tom čo bolo a čo sa dialo. doporučujem všetkým, ktorí majú radi literatúru faktu.
Jednoduše úžasná kniha, kterou jsem přečtla doslova jedním dechem během pár hodin. Prostě se nešlo odtrhnout. Doporučuji všem. A o čem je? To už tu zaznělo několikrát, takže bych se jen opakovala.
Překrásná a především ojedinělá kniha. Knih o osudech terezínských a osvětimských židů během II.světové války najdeme nepočítaně, ale knihu o osudech lidí z pobaltských zemí, kteří se také neprovinili ničím, a přesto byli deportováni na Sibiř do otřesných podmínek gulagů, si přečteme opravdu jen občas. A právě proto, že kniha nabízí náhled na věc jaksi z "druhé strany fronty" , mě velmi oslovila. Četla bych ji stále dokola a doporučila všem. Krásné čtení. Natolik dojemné a zároveň otřesné, že na tuhle knihu jen tak nezapomenete. Zaslouží si mnohem více zájmu a mnohem více čtenářů. Tak do toho, čtěte a čtěte, protože když nebudeme knihy s podobnou tématikou číst, možná na ně zapomeneme. Možná zapomeneme na to, co se dělo a jak to bylo hrozné. Možná nám zbude jen povědomí z hodin dějepisu. A to by byla škoda. Čtěte a vyprávějte ty příběhy dál. Doporučte knihu svým známým se slovy: "Tohle si MUSÍŠ přečíst!" , aby věděli o co přijdou, když to neudělají. O kus historie.
'Přehrávala jsem si nejrůznější scénáře, jak to NKVD vrátím, jak Sověty rozdrtím, jestli někdy dostanu příležitost. Dostala jsem ji. Mohla jsem se mu vysmát, házet po něm dřevo, plivnout mu do tváře. Ten člověk po mně házel odpadky a ponižoval mě. Přece jsem ho nenáviděla, ne? Měla jsem se obrátit a odejít. Mělo mi z toho být dobře. Ale nebylo. Zvuk jeho pláče mě fyzicky bolel. Co to se mnou je?'
Musím bez okolků přiznat, že to je dobrá knížka a hlavní pozitivum vidím v tom, že se věnuje málo rozebírané oblasti Stalinových zločinů v pobaltských státech, ale to je tak všechno. Příběh mi přijde takový plytký, na knížku z lágru až moc lehce stravitelný a hlavně krátký. Ideální ingredience pro čtenáře, kteří zvládnou maximálně 10 knížek ročně, ale mě to rozhodně neuspokojí. Většinu knížky prožijeme s Vilkasovými v Altaji, ale cestu přes půlku Ruska, až za polární kruh a následnou zimu autorka zfoukla za necelých 100 stránek. Nemluvě o epilogu, který nám nevysvětlí skoro nic. Co se stalo s Joanou? Kdy a jak se Lina zase shledala s Andriusem? To jsou otázky, které mě opravdu zajímaly, ale v knížce na ně odpověď nedostanu a to je trestuhodné. Musím říct, že pokud chcete knížku z vězení, tak radši vezměte do ruky Tulák po hvězdách od Jacka Londona. Tohle je podle mě slabší odvar.
Kniha mě opravdu dostala. Skvělě vykreslená atmosfera i hlavní postavy. Těším se na další knihu od autorky.
Smutný příběh o krutém osudu lidí, kteří se ničím neprovinili. Obdivovala jsem jejich sílu a odhodlání vydržet a přežít. Jak i v té největší nouzi, kdy byli nuceni žít v nelidských podmínkách s minimem jídla, nemocní a bezmocní, si navzájem pomáhali a nemysleli jen na sebe, A i přes to všechno si dokázali zachovat tvář a svoje přesvědčení.
Knížka je čtivá. Ale upřímně musím přiznat, že i přes ústřední děj, který vykresluje smutné osudy lidí a kruté zacházení s nimi, kniha ve mně nezanechala moc velký dojem. Ale beru to tak, že je to prvotina autorky a budu se těšit na další její knížky, v kterých, doufám, se bude autorka dál rozvíjet.
Krásná kniha podávající otřesné svědectví o deportaci a pobytu pobaltských obyvatel v pracovních táborech. Kniha, z které člověka na jednu stranu až mrazí, na stranu druhou z ní dýchá jakási něžnost, lidskost a lidská důstojnost i v těch nelidských podmínkách. Autorce se podařilo do příběhu zasadit úžasné postavy, Andriuse, Lininu matku Jelenu, jejíž charisma člověka opravdu zasáhne, i Linu samotnou, která příběh vypravuje, trochu rebelku a přitom člověka s obrovskou láskou a vírou v život. V neposlední řadě musím ocenit i styl, jakým je kniha psaná. Kontrast vzpomínek a současnosti, krátké kapitoly, relativně krátké věty i ich-forma dávají příběhu spád. Nebyla jediná stránka, u které bych se nudila. Rozhodně je to kniha, která by si zasloužila mnohem, mnohem více pozornosti.
Páni!Ohromný příběh,při kterém jsem brečela.Naprosto dokonalá knížka :* Doporučuju přečíst!
Ó ano, hezky pěkně ukládám do mé skromné knihovničky na polici další skvost v podobě šedých tónů. Tohle já mám prostě ráda a od příběhu vyžaduji přesně to, co nám tato kniha nabízí. Je ohromující. Ladně čtivá, syrová, přímá, chvilkama při vzpomínkách Liny melancholická, prostě... srdcová.
Rozhodně doporučuji připsat si ji na seznam, určitě stojí za to. A jelikož já jsem knihomol - sběratel, nedá mi než zvolat: "kupte si ji taky", nebudete litovat.
A kapesníky, prosím, mějte při ruce... a teplou peřinu! Já jsem jim tu Sibiř(skou) zimu věřila i v létě, já ji snad i cítila v kostech.
No nedala bych této knize jenom 5 hvězdiček, ale nejmíň jednou tolik!!! Skvěle s citem napsaný příběh je sice smyšlený, ale určitě se stal. Aspoň pro mě. Kdyby tak byla kniha jednou tak tlustá a já mohla číst pořád, čte se prostě jedním dechem. Rozhodně stojí za to a doporučuji!!!
Nádherný příběh, přitom tak smutný a dojemný. Jejich maminka byla moc statečná, tak obětavá,....Všechny postavy jsem si moc oblíbila a nechtěla jsem, aby se jim stalo něco špatného..... Trochu mi vadilo, že příběh tak rychle skončil, ještě by si určitě zasloužil pár stran navíc o vztahu Liny a Andriuse.
A moc musím pochvílit i obal knihy, ten je prostě úchvatný.
Velmi působivá a smutná kniha. Podobnou jsem ještě nečetla. Vyprávění patnáctileté Liny mě strhlo a ještě nyní, několikátý den po dočtení, se k němu vracím (a nejčastěji, při takových běžných situacích, jako je jídlo, uléhání do postele s pocitem, že jsem v bezpečí, že mám domov a rodinu). Lininy pocity z první lásky mě dojímaly. Nemohu ani napsat nic víc, přečtěte si sami.
Úžasné. Takovou knihu jsem dlouho hledala a konečně jsem ji našla. Skvěle napsaná a hlavně strašně čtivá. Je až neuvěřitelná, v jakým podmínkách musela Lina, její rodina a přátelé přežívat. Myslím, že kvůli tomuto by si měl každý knihu V šedých tónech přečíst, aby si uvědomil, v jakém žije luxusu. Nejhorší na tom je, že tyto hrůzy se opravdu děly. Buďme rádi, že žijeme tam, kde žijeme.
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
velice čtivé