V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452180/bmid_v-sedych-tonech-BQL-452180.jpg
5
3910
3910
Moderní klasika od Ruty Sepetysové nově v brožované vazbě! Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití, a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2020 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Knihou jsem byla naprosto ohromena! Bylo mi Liny velice líto (hlavně tedy u konce). Úplně jsem z této knihy cítila bezmoc, ponižování a smutek. Vůbec si nedovedu představit, že bych tohle zažila. Mít rozdělenou rodinu, každodenně být hladová a ponižovaná a přitom všem se ještě zamilovat. Určitě knihu doporučuji!
Opět skvělá kniha. Dovedete si v dnešní době představit, že Vám je 5, 10, 15 nebo 35 a více let ( ostatně na věku nezáleží), do bytu Vám vrthne tajná policie, která Vás odvleče kamsi. Rozdělí Vaši rodinu a pošle Vás a vaše děti do pracovního tábora kamsi na Sibiř? Jediným podepsáním papíru Vás odsoudí na 25 let nucených prací aniž byste se dozvěděli proč. Je to kruté, děsivé a i toto je společná historie. I my Češi jsme mohli spadnout do této Stalinovy mašinérie. Myslím, že tak jako se svět věnuje historicky fašistické diktatuře i na toto bychom neměli zapomenout.
Silně emotivní román. Násilné vyhnání, hlad, bída, ponižování a na druhé straně víra a hrdost a naděje. Přestože obyvatelé pobaltských států měli být zapomenuti a po návratu z gulagů se stali lidmi druhé kategorie, dočkali se po čtyřiceti letech opět svobodnými národy. Přes všechnu bolest a slzy - ať jim to vydrží. Tato kniha by měla být zařazena do povinné četby pro střední školy. Málo lidí ví o osudech malých států a v nich o obyčejných lidech.
Nestkutečné, neobešlo se bez kapesníku a výkřiků zášti do ticha.. Všem doporučuji přečíst.
Nerozumím, proč zrovna takové knihy nejsou v povinné četbě pro všechny. Až doteď jsem nevěděla o hrůzách, které Sověti páchali na obyvatelstvu Litvy, Lotyšska, Estonska a Finska. Jako by se na ně úplně zapomnělo, přitom trpěli stejně jako ostatní věznění lidé. Perfektně popsaná zlost, nenávist, hnus, beznaděj a zoufalství, ale také záblesky lidskosti a neumírající lásky ve vypjaté situaci. Po dočtení knihy jsem si více uvědomila význam výjevu na obálce. Je to úžasná kniha.
"V některých válkách se bojuje bombami. Lidé od Baltu v téhle válce bojovali vírou. V roce 1991, po padesáti letech nemilosrdné okupace, tři pobaltské republiky znovu získaly samostatnost, mírově a se ctí. Daly přednost naději před nenávistí a ukázaly světu, že i v té nejtemnější noci svítí nějaké světélko. Prosím, čtěte o nich. Povídejte o nich někomu. Tyhle tři státečky nás naučily, že láska je ta nejmocnější armáda. Ať už je to láska k příteli, ke své zemi, k Bohu, nebo třeba k nepříteli - láska nám odhaluje zázračnou povahu lidského ducha."
Kniha, která vám strašně rychle uteče, i díky poměrně čtenářsky přitažlivém členění na kratičké kapitolky a doopravdy mimořádné čtivosti. Vypravěčka, mladičká Lina, nemilosrdně zachycuje osudy Litevců deportovaných do Sovětského svazu. Hrůzou, děsem, nejistotou a beznadějí prosvítá dobrá nálada, vzpomínky na lepší časy i naděje. A budu asi jediná, ale hrozně mě zaujala postava Kreckého. Škoda jen, že mu nebyla věnována větší pozornost...
Krásné a otřesné. Krásně psáno o otřesných zkušenostech. Je to lidské, plné touhy, bolesti, lásky, naděje, strachu, umírání, a přitom pořád tak naléhavé a aktuální.
Skoro nemam slov. Docitala jsem v noci, protoze jsem proste nemohla prestat. Krasny styl + silny pribe nabity emocemi je to, co dela skvelou knihu. Kdyz se diky knize navic dovim neco noveho, je to uplny ideal. Je skvele, ze existuji spisovatele jako pani Sepetys, kteri nam takove zapomenute, nebo spis malo zname udalosti priblizuji, navic tak krasnym zpusobem. Jen me desi, jak se historie porad opakuje a jak je lidstvo nepoucitelne.
Opravdu doporucuji.
Moc hezká kniha, silný příběh o obrovské tragédii tisíců lidských životů, smutné dějiny Pobaltských států, pro které peklo s druhou světovou válkou přišlo, ale po válce neodešlo. Je velice dobře, že o těchto, pro řadu lidí zcela neznámých, událostech někdo napsal, navíc tak dobře.. velice doporučuji
Krásný příběh o naprosto strašném období dějin. Autorka ličí druhou světovou válku na pro mne neznámých událostech a jsem za to moc ráda. Na velmi krátkých kapitolách mne příběhy dětí naprosto zdrtily a ještě dlouho na ně budu myslet. Klobouk dolů před autorkou.
Knížka z které mám pocit, jakoby jsem jel v chladném vlaku dlouhým temným tunelem bez světel a věděl, že nemá žádný konec. I když kniha neměla moc veselých okamžiků, bavila mě. Dozvěděl jsem se mnoho o smutném osudu mnoha Litevských intelektuálu, kteří byli jako všude v Evropě v období 2. sv. války nespravedlivě odsouzení k nekonečnému utrpení, bohužel které neskončilo ani po konci druhé světové války a poté začalo nanovo.
Kniha mi přišla krátká, ale zase proč se dlouze rozepisovat o tak šílených věcech? Kniha skončila tak jak začala. Smutným osudem, který mi přijde neuvěřitelný, nespravedlivý. Co udělat pro to, aby se toto nestalo znovu? Dost možná prvním krokem by bylo přečíst tuto knihu a jí podobné.
Ruta Sepetys tuto knihu napsala jistě i z důvodu, abychom si uvědomili, že k takové brutalitě, zastrašování, krutosti a hrůze skutečně docházelo... Jsem strašně rád, že jsem si tuto knihu od ní mohl přečíst a skutečně by si ji měl přečíst opravdu každý... Stejně tak i Sůl moře...
Bezmoc a beznaděj... Velmi silný příběh, téma, které vám vhání slzy do očí. Napsáno lehce, do krátkých a zároveň čtivých kapitol.
Moje první zkušenost s tématikou světové války a upřímně nechápu, jak to může být pro někoho oblíbený žánr. Mě se tedy jen velmi těžce četlo o utrpení druhých lidí. Taková brutalita, zastrašování a krutost, no hrůza. Nebýt té špetky naděje na přežití a té vzkvétající lásky, tak je to pro mne jeden velký strašák. Díky bohu, že žijeme v této době...
Smutná kniha. Je smutné, že takové věci se ve skutečnosti staly a stávají. Líbilo se mi, že na rozdíl od jiných knih, jsou v této rozepsané pocity hlavních hrdinů. A to právě dává knize ten hluboký dopad. Děsí mě ta realita, ta skutečnost tohoto příběhu.
Tahle kniha bolí. Opravdu bolí. Od začátku až do úplného konce. A právě proto je tak skvělá. Má citlivá duše plakala od první stránky až do poslední téměř v kuse. I přesto, nebo právě kvůli tomu, bych ji dala jako povinnost snad všem lidem světa, kteří nějak rychle zapomínají na zvěrstva, která se děly. A nám Čechům umožní náhled na tuhle problematiku z jiného úhlu, alespoň dle mého mínění. Pro mě je celé to dění tak šíleně nepředstavitelné...
Prostě - přečtěte si ji. Všichni. Povinně. Budete plakat, budete nenávidět svět, nebudete moci pochopit, jak se takové věci mohly vůbec dít. Ale je to třeba. Nesmíme zapomínat.
Autentické. Opravdové.
Zoufalství i naděje.
Láska, která s sebou přináší víru.
Strach i odvaha.
Boj.
Hrůza, děs, ale i krása.
Lidství, zima, hlad.
Tyto slova vyjadřují tuto knihu.
Příběh je tak silný, že vás bude bolet.
Ještě jedno slovo ke knize: Krasívaja...
Velice silný příběh plný emocí.Jsem ráda,že jsem si knihu přečetla i z toho důvodu,že se častěji baví o nacistických koncentračních táborech,ale ruský gulag si málokterý autor vezme za své téma.Naše mladá generace je zvyklá na hrůzy hororů z TV.Ale málokdo si z nás mladých dokáže představit hrůzy války,která nebyla fikce nýbrž holá a syrová realita,za kterou spousta lidí nesmyslně položila své životy a nebo si je vybojovala za velkou psychickou újmu na celý zbytek života.V této knize je nádherně vidět čeho všeho byli lidé schopni,aby si zachránili holý život,jak umírali hlady a na nemoce.Podle mne by se kniha měla přidat do ,,povinné četby " pro střední školy
V šedých tónech je kniha strhující i zdrcující. Příběh o ceně lidského života, o lidské důstojnosti, cti, odvaze a touze žít. Příběh o tom, že historii nepíší jen "velké a silné" národy, že nic není černobílé.
Bohužel ani Sůl moře, ani tato kniha (mj. propojené postavou Joany) nejsou jen fiktivním příběhem. Tak nezbývá než splnit autorčino přání a i o této části historie mluvit a nezapomínat.
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Absolutně nejlepší kniha co jsem kdy četla! Po dočtení knihy jsem se cítila velice bezmocně, utrápeně a smutně. Vůbec si nedokážu představit, že bych tohle měla zažít na vlastní kůži. Hodně doporučuji přečíst:-)