V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452180/bmid_v-sedych-tonech-BQL-452180.jpg
5
3913
3913
Moderní klasika od Ruty Sepetysové nově v brožované vazbě! Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití, a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2020 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Nádherné vyprávění o historii, která je velice smutná. Nechť je tato knížka pro nás inspirací v tom, že i v nejhoších a nejubožejších podmínkách může člověk zůstat citlivým, pečujícím a nesobeckým člověkem s velkým "Č", ne zvířetem. Četlo se to jedním dechem, těším se na Sůl moře.
Co napsat k této knize? Snad jen to, že za války to neměl opravdu nikdo jednoduché. Myslím si, že je dobré si přečíst jak to za války chodilo v pracovních táborech v Rusku, kde dle mého názoru byly stejně hrozné podmínky jako v těch koncentračních.
Dech beroucí příběh. V současnosti si ani neumíme představit, co všechno tito lidé vytrpěli, aby získali zpět svou neprávem vzatou svobodu. Příběh Liny je sice fikce, ale takové věci se opravdu děli, a to pomyšlení mě plní lítostí nad ztracenými životy.
Knížka mě pořádně chytla asi tak v půlce. Četla jsem i Sůl moře a to mi přišlo čtivější než V šedých tónech. Ale obě knížky jsem si užila a doporučila bych je všem, protože je dobré mít přehled o tom, co vše si lidé vytrpěli, abychom se my mohli mít tak dobře.
Příběh velice silný a emotivní. Osobně ho vnímám velice poučně. O sovětských pracovních táborech Stalinových by člověk již dnes měl běžně vědět. Stále však vnímám, že je u nás toto téma až na zadních kolejích oproti velice "komerčnímu" tématu nacistických koncentračních táborů. A to i přes to, že bolševici měli v dobách vzniku nacismu již na svědomí spoustu životů. Vnímám pozitivně z hlediska přiblížení tehdejší situace v jiném státě.
Přišlo mi zajímavé dozvědět se, jak to ve skutečnosti bylo s Rusy - že to nebyli jen ti hodní osvoboditelé, kteří nás zachránili před Němci, ale někdy se chovali ještě hůř než oni. Každý ví o Hitlerovi, ale že byl Stalin stejná zrůda tak známé není. Z tohohle pohledu se mi knížka moc líbila, navíc se i hezky a rychle četla.
Co mi ale vadilo byla téměř úplná absence Lininých myšlenek a pocitů. Skoro nikdy v průběhu knihy jsme nevěděli, jak se cítí a co si myslí. Kvůli tomu se nejen nemohla nijak charakterově vyvíjet, ale hlavně jsme nemohli pozorovat, co udělá s psychikou člověka pobyt v pracovních táborech.
Co se Andriuse (Pokud vím, má se to skloňovat Andria, ale v celé knize to bylo takhle, tak to tu nebudu měnit :D) týče, vůbec není poznat, že se Lině líbí, dokud spolu nezačnou chodit - pokud je to vážně chození, kdo ví, Lina na to nemyslí...
No a pak je tu ten useknutý konec... Přitom by stačilo přidat dvě kapitolky o tom, jak je přišel zachránit Andrius. Ten epilog by tam mohl zůstat. Myslím, že by to příběh hned vylepšilo...
Tahle knížka rozhodně za přečtení stojí, a nejen proto, že připomíná skutečné události, které se v hodinách dějepisu většinou moc neprobírají...Dětský pohled na věc jen umocňuje působivý příběh...Zase jedna z těch, která umí otevřít oči a přiměje vás zamyslet se....
... "Laska je ta nejmocnejsi armada. At uz je to laska k priteli , ke sve zemi, k bohu, nebo treba k nepriteli- laska nam odhaluje zazracnou povahu lidskeho ducha....
Smutná kniha, moc smutná. Ale taky krásná. O tom, jak i v tom nejčernějším pekle může lidskost být Vaše záchranné lano. O tom, že ani na takových hrozných místech není nic černobílé a o tom, že německé koncentráky, jak je všichni známe, mají svou obdobu i na druhých stranách barikády. Plakala jsem, usmívala se a pak znovu plakala. A i týden po přečtení se mnou ta kniha pořád je. Nutí mě uvažovat, zda bych se v podobné situaci mohla také počítat k těm lidským dobrým a zároveň doufám, že tohle nikdy nebudu nucená zjistit.
Velice dojemná kniha, která mne uchvátila! Tento příběh na mne zanechal kousek sebe. Na konci mi stekla po tváři slza. Slza vzájemného štěstí i neštěstí v jednom. I když to bude pár měsíců co jsem ji dočetla, pořád cítím mrazivý dotek Sibiře, bolest těch postav, kterou zažívali. Tu prazvláštní atmosféru, tato doba byla velice těžká. A možná je čas, poděkovat bohu, za to že se proplétám touto generací lidstva.
Určitě až budu dělat článek 6 knih, které mě rozbrečely v šedých tonech bude jedna mezi prvními. Knihu doporučuji všem vlastně nedoporučuji je to odemě povinná četba. Uvědomíte si jak bylo strašné co udělali lidem a budete rádi že nejste v jejích době, v jejich kůži, na jejich místě. Ve školách se učíme to jak tisíce lidí umíralo za druhé světové ale nikomu nedají konkrítní příběh rodiny kterou večer jen tak zbalili a odvezli na Sibiř. Učíme se čísla a datumi jména neznímích nám osobností, místo toho aby nám řekli právé osudy lidí a to by měli udělat. Dokonce si ani nepamatuji že by nám zmínili jméno Stalin vše se u nás v evropě otáčí kolem Hitlera a přitom tu byl ještě drsnější pán světa. U knihy dostanete pocit jako že, potřebujete všem tim neviním lidem pomoct odkrýváte pocty ketré vám dosud nebyli známé a proto by jsme tohle měli vyučovat ve školách.
Ruta mi otevřela dveře do válečné a poválečné literatury. Já se jsem se jí vždycky vyhýbala ze strachu, co uvnitř najdu. Našla jsem lásku, naději, touhu a překvapivě i krásnou lidskou stránku. Prosím všechny, aby si V šedých tónech přečetli a nebáli se. Vyplatí se to.
To byla moc krásná knížka. Bylo mi vážně úzko s vědomím, že je příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Zase nový pohled na WW2. Klobouk dolů před maminkou Liny, ta byla úžasná. A jak většinou nemám moc ráda "prostřihy do minulosti", tak rodinu Liny jsem si vážně oblíbila. V knížce je moc krásných momentů, nápadů, drobností...
Kniha popisovala šílené hrůzy, nejednou mi tekly slzy při představě toho, jak tehdy bylo s lidmi zacházeno.
Tak toto je přesně ten typ knihy, na kterou prostě nezapomenete. S velikou pravděpodobností budete mít dost často husí kůži, nebo minimálně slzy na krajíčku. Neuvěřitelné... Skvěle napsaná kniha, kterou jsem přečetla za den - krátké kapitoly, žádná zbytečná omáčka, dokonalé nahlédnutí do historických událostí, o kterých jsem neměla ponětí. Opět důkaz toho, že "starosti", které my dennodenně řešíme, nejsou absolutně NIC oproti tomu, čemu bohužel museli lidé čelit... Obrovské doporučení!
Dechberoucí a naprosto výjimečná kniha, kterou si už vždycky budete pamatovat. Neskutečné osudy lidí z Pobaltí o kterých skoro nikdo nic netuší.
Byli jsme v Pobaltí, navštívili jsme Litvu, Lotyšsko i Estonsko, ale to, jak naložili sověti se svými "nepřáteli z těchto končin" jsem neměla ani zdání. Tato část historie je pro mně naprosto neznámou. Je neuvěřitelné jak mohli lidé zacházet s lidmi. Je ale velmi povzbudivé, že i v nelidských podmínkách byli jedinci, kteří zůstali "lidmi" postava matky Jeleny je pro mně vzorem, vztahy mezi sourozenci a rodiči v této rodině jsou pro mně vzorem. Kniha "V šedých tónech" není pěkné čtení, ale je to čtení které hodně dá. Po přečtení si člověk uvědomí, jak se má báječně, jak je zvyklý pokládat vše za samozřejmé a jak málo je vděčný...
Výborná kniha. Doporučuji.
V knihovně jsem se rozhodoval, kterou knihu si půjčím a tuto knihu jsem držel v ruce, nakonec jsem se rozhodl, že si knihu půjčím. Nečekal jsem, že to bude jedna z nejlepších knih, kterou jsem přečetl za rok 2017.
Kniha ve mne vyvolala mnoho pocitů, smutku, momentů, při kterých mne mrazilo. Líbily se mi rodinné vazby.
Oceňoval jsem, že autorka strávila hodně času sbíráním různých pramenů, v závěru knihy se nachází Poznámka autora.
Citát z knihy, který mne oslovil:
Člověk musí stát za tím, co je správné, a nesmí přitom čekat vděk nebo odměnu.
Jedním slovem dechberoucí. Člověk si uvědomí, jakými malichernostmi se zabývá, když si přečte o osudech lidí, které museli protrpět taková zvěrstva.
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Kniha je napsaná tak, že se velmi dobře čte, i když je téma tolik náročné a hlavně bolavé. Vůbec nechápu,jak to ti lidi mohli vydržet a pak žít normální život... I slza mi ukápla. Svět je někdy opravdu krutý a mě jen mrzí to, že tomu jako jednotlivec nemohu zabránit a nic udělat....