V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452180/bmid_v-sedych-tonech-BQL-452180.jpg
5
3910
3910
Moderní klasika od Ruty Sepetysové nově v brožované vazbě! Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití, a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2020 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Opravdu zajímavý příběh od začátku dokonce. Tento příběh je velmi poutavý a plný emocí. Milovníci druhé světové války si přijdou na své :-)
Jsem ráda, že jsem v této době nežila.
Jedna z nejúžasnějších knih, co jsem kdy četla. Obdivuju lidi, kteří si to vše museli prožít. Ale také i autorku, která posbírala skutečné příběhy různých lidí, a sepsala je. Muselo jí to dát obrovskou práci. Jsem autorce vděčná, že jsem si knihu mohla přečíst :)
Knížka se mi moc líbila, je dobře napsaná klobouk dolů před Rutou Sepetysovou.
Od příběhu se nedá odtrhnout.
Zase jedna kniha z doby, ve které míra provinění jednotlivce nebyla důležitá, a opět neskutečně silné! Chvíli jsem se smála, chvíli brečela a v jednom kuse držela palce. I plešatému panu Stalasovi, který i skrz své sarkastické poznámky ukázal, že si je vědom hodnoty života.
Důraz na bytí ostatně kladli všichni. A každý jinak, což podpořilo atmosféru „nikdo přesně neví, co se bude dít; není nic jak vypadá; kdo ví, co hraje ten druhý“. Zaujal mě přístup Andriuse a paní Vilkasové, resp. jejich snaha o zabránění škatulkování na dobro a zlo, na vítěze a poražené, na ty, kteří mají pravdu a kteří se zmýlili. Ta je obdivuhodná!
Hvězdičku dávám též za kurzivou psané Lininy vzpomínky na tatínka a sestřenici Joanu. Ač se soustředily na dobu, která současnému stavu odloučení předcházela, vyprávění nijak nenarušovaly a umožňovaly adekvátně hodnotit a vůbec pochopit hlavní hrdinku a taky odhadnout, co s ní bude dál.
Je to pochmurné čtení, ale ten konec, ten konec! …
Neuvěřitelné. Málokdo si dokáže představit, jaké to je, sáhnout si na opravdové dno. Většina scén mě vyděsila, nebo absolutně znechutila, a když jsem zjistila, že se tohle opravdu stalo... A ten epilog! Autorka má naprostou pravdu. Tato historie pro nás může být poučením a varováním. Tuhle knihu by si měl přečíst každý.
Emočně velmi silný příběh, k jehož přečtení jsem se dlouho odhodlávala, je o nelidskosti napáchané na obyvatelích pobaltských států Sověty v čele se Stalinem. Je ale hlavně o nezdolnosti lidského ducha, hrdosti, velké síle a touze přežít.
Já osobně už se ke knize nikdy nevrátím, ale moc bych si přála aby si ji přečetlo co nejvíce mladých lidí a zůstala vypovídajícím a varujícím odkazem pro další generace.
Silný příběh,velmi dojemný co si deportovaní lidé do praconích táborů museli prožít.Pro nás v naší době nepředsatavitelné utrpení ,co tito lidé museli vytrpět.Autorka v pozámkách uvádí,že za vlády Stalina se odhaduje ,že bylo takto vyvražděno přes dvacet milionů lidí-děsivá skutečnost.Knihu doporučuji přečíst.
Před dvěma lety mi učaroval estonský Tallinn. Mají tam "chodníkovou" galerii - co dlažební kostka, to historická událost. Teprve tehdy jsem zjistila, že vůbec netuším(e), že naše krutá válečná či komunistická historie byla pro pobaltské státy ještě nedávnou současností. Proto jsem také sáhla po této knize. Snad proto, že hlavní hrdince je 15 let, máme ji v knihovně v oddělení pro "náctileté". Krutost příběhu ještě umocňují krátké vsuvky - Lininy vzpomínky na nedávno minulé události, na klidný a šťastný život v rodinném kruhu. Nechápu, jak mohli vůbec někteří přežít 10 až 15 let v tak otřesných podmínkách, ať už fyzicky či psychicky.
Posledních 150 stran jsem četla jedním hltem a v slzách. Skvěle napsané, líbily se mi útržky vzpomínek, které pravděpodobně hlavní hrdinku držely naživu. Kéž by pracovní tábory byly už jen minulostí ...
Děkuju autorce za napsání knihy, děkuju čtenářům za její doporučení. Historie není zrovna mým koníčkem a o anexi Pobaltí jsem věděla pramálo. Když jsem navštívila koncem devadesátých let Litvu, divila jsem se, proč mi známí zakazují mluvit na veřejnosti rusky. Po přečtení knížky jsem pochopila. Přečtení knížky bylo pro mne vskutku zážitkem. Zvlášť poslední stránky jsem probrečela, říkala jsem si, jaké hrůzy člověk je schopný psychicky přežít....Děkuji.
Kniha se mi libila. Byla to moje prvni kniha o pracovnich taborech a zaujala me. Jenom ten konec se mohl trochu vic rozvest, pusobil trochu useknute, ale jinak super.
Kniha, kterou jsem nedokázala odložit a přečetla jí naráz. Kniha, která mě naprosto pohltila. Kniha o velkém utrpení, smrti, neuvěřitelné statečnosti a lásce. Kniha, kterou rozhodně schovám pro dceru a kterou bych nejraději dala všem jako povinnou četbu.
Kniha nesplnila vůbec mé očekávání. Málo popsané charaktery postav,minimální popis prostředí,děj knihy nevyvážený ,hlavně konec knihy mi přišel moc rychle useknutý .Na téma pracovní tábory jsem četl o hodně lepší knihy.Jediné pozitivum knihy je že autorka poukázala na málo známe téma dějin pobaltských republik .
Nádherná kniha se silným a velmi smutným příběhem. Čte se jedním dechem. Rozhodně stojí za přečtení! :)
Kniha se četla sama, živě mě to vtáhlo do děje, místy mi běhal mráz po zádech z toho, jak realisticky jsou některé pasáže napsány a co vše vyjadřují. Doporučuji k přečtení. :)
Příběh zase z uplně jiného soudku. Většinou čtu knihy z německého prostředí a tato kniha poukazuje, na život kolem Ruska a okolí. Kniha byla velice zajímavá a přečetla jsem ji za svitu slunce na pláži, a tak jsem někdy měla pocit zimy s postavami v knize.
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Velice emotivní kniha, krásně napsaná!
Ikdyž se o těchto příbězích moc nemluví, jsou opravdu zajímavé a plné pravdy