V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452180/bmid_v-sedych-tonech-BQL-452180.jpg
5
3910
3910
Moderní klasika od Ruty Sepetysové nově v brožované vazbě! Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití, a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2020 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Přistihla jsem se, že v některých momentech jsem ani nedýchala. Autorka neuvěřitelně poutavě popisuje skutečnosti, o kterých by člověk radši nic nevěděl. Vidět všechny ty události očima dospívající dívky je otřesné a kruté.
Tuhle knihu by si mělo přečíst co nejvíce lidí, aby už k takovým událostem nedocházelo.
Stručně? Nádherná, dech beroucí, krutá...
Mohla bych o ní mluvit ještě mnohem déle, ale stejně bych nevystihla všechno.
Prostě si jí přečtěte, nebudete litovat!
Kniha je poutava, precetla jsem ji jednim dechem...jazyk je jednoduchy, odpovidajici vypraveni 15ti lete divky. Co dokaze udelat clovek cloveku je otresne. V Litve jsem rok zila a myslim, ze nenavist k Rusum v lidech hluboko pretrvava. Takoveto veci je totiz opravdu tezke odpustit. Autorka nesla ani u jedne z postav do hloubky, konec knihy useknuty..az tak, ze jsem si porad myslela, ze prece jeste neco prijde..ale uz nebylo nic..skoda, proto 4 hvezdy.
Neuvěřitelné osudy lidí, kteří se ničeho nedopustili, snad jen toho, že se holt narodili a žili v zemích, které někteří prostě chtěli zrušit, předělat k obrazu svému. Tuto historii opravdu neznám, až mě to děsí, co je všechno možné zamlčet před světem.
Kraťoučké kapitolky byly přímo návykové, jak už někdo níže zmínil a musela jsem číst dál a dál a ještě jednu a ještě...
Za mě výborná kniha pro všechny, kteří mají pozitivní vztah k historicko-politické literatuře 20. století. Velmi prostě a přitom působivě podané svědectví o životě litevské intelektuální elity pod Sověty, pro mě málo známá historie. Život pod útlakem není literárně nové téma, přesto ve mně Linin příběh bude ještě dlouho rezonovat.
Svým způsobem nádherná kniha. Příběh, který popisuje je neuvěřitelný, otřesný, násilný, nechcete ho dále číst a zároveň se nemůžete dočkat další stránky a vědět, jak bude pokračovat. Líbilo se mi, že kniha byla psaná velmi krátkými kapitolami, líbil se mi styl psaní, prostě vše... Souhlasím s jedním názorem psaným níž - bylo by fajn, kdyby kniha byla sem tam doplněna obrázky Liny.
Určitě krásný příběh, ke kterému se budu zajisté nejednou vracet.
Krásná kniha o otřesných, šílených a děsivých událostech v pobaltí, které pro mě dosud byly velkou neznámou. Přesto jsem ráda, že jsem knihu přečetla a mohla tak poučit další lidi,kteří o tomhle teroru neměli ani nejmenší ponětí. To jak je kniha napsána vás nutí pokračovat a pokračovat a sledovat osudy mladičké Liny a její rodiny.
Vlastně vůbec nevím, jestli správně dávám plný počet hvězdiček, protože ta kniha byla hrozná, děsná a šílená.... ale ne tím, jak byla napsána, ale svým obsahem, svým svědectvím o době a skutcích, které se staly daleko na Sibiři... Bože jak já jsem během celého čtení nenáviděla sověty.... nemám ráda tyhle příběhy dle skutečných událostí, protože jsem cíťa a prostě to nedávám, , ale stejně jako jsem kdysi seděla u filmu o genocidě v Africe, od kterého jsem se hrůzou nemohla odtrhnout, tak stejně tak jsem byla nyní přikována k židli, ze které nebylo možné vstát...
Ta kniha je opravdu hrozná, ale takovým tím "svým" způsobem... Tím čtenářským je vlastně skvělá, byť s příchutí trpkosti...
Co na tuto knihu rict ? Jsem narozena v roce 1972 a teprve ted se docitam v knize, ktera ke mne prisla nahodou o udalostech, o kterych by meli vedet vsichni. Nemam slov, tolik utrpeni, ponizovani, a mrtvych jen z duvodu, ze to tak nekdo potreboval ?
Lina se mi jako postava libila svou povahou a svym vytvarnym talentem a v neposledni rade svou laskou ke kniham.Skoda, ze nebyla kniha ilustrovana obrazky, ktere Lina kreslila po celou dobu tohoto pribehu. A co dodat na zaver ? Urcite si knihu prectete a doporucujte i dalsim.
Napínavá a poučná kniha o pro mne dosud neznámé kapitole z dějin (nejen) litevského národa. Jsem ráda, že mne k jejímu přečtení dcery přivedly.
Panebože....všechno co bych napsala by bylo málo.... Přečtěte si ji.
Více zde: http://siraelxy.blogspot.cz/2015/05/ruta-repetys-v-sedych-tonech.html
Tato knížka se mi velice líbila, a přečetla jsem ji takřka jedním dechem. Neměla jsem v první chvíli ráda Kreckije, ale jakmile jsem zjistila, že rodině pomáhá, hned mi byl blíže. V nějakých částech mi ho bylo dokonce i líto. Jedním slovem byla kniha fascinující. :)
Všichni se učíme o Holokaustu. O studentu Janu Opletalu. Kdo však ví o teroru, jenž nastal v pobaltí? Druhou světovou válku jsme probírali před pár měsíci (jsem ve druhém ročníku na SŠ) a o tomto tam nebyla jediná věta. Jen rychlá zmínka o okupaci Norska, Dánska, Belgie. Pobaltské státy tehdy tvrdě doplatily na sovětskou politiku a ani teď více než 60 let poté se o tom nemluví.
Jinak příběh je psán velmi realisticky, znázorňuje bolestnou naději a víru v lepší zítřky. Z Linina pohledu vyplývá, jak neočekávané tehdy zásahy NKVD byly a jak kruté zacházení byli lidé z "podřízených" ras/národů nuceni snášet.
Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, přečteno jedním dechem. O této části historie se tolik nepíše, ani nemluví...
Naprosto úžasná kniha. I když nemám ráda válečné romány, tímto jsem byla doslova unešena. Rozhodně doporučuji!
Podrobnější recenze zde: http://alittlepieceofbooks.blogspot.com/2015/04/recenze-v-sedych-tonech.html
Tak tahle knížka člověka hodně popadne za srdce. Trochu připomíná Krvavé jahody nebo Mělké sibiřské hroby, ale je mnohem osobnější, citovější, působivější. Nejhorší na tom je, že toto vše se dělo, že takto dopadly všechny tři svobodné suverénní státy – pobaltské republiky, nejprve v roce 1939 sovětská okupace a následně byly tisíce lidí odvlečeny do pracovních táborů na Sibiři, kde živořily celá léta za neuvěřitelných podmínek a jen hrstka se jich mohla vrátit, aniž by se v dalších desetiletích dočkali nějaké satisfakce… O osudu pobaltských republik tenkrát ani pes neštěkl a dnes? Kolik se o tom všeobecně ví, jak moc se o tom mluví?
Německá zvěrstva, koncentráky, srdceryvné scény, kdy se odlučovaly děti od matek, hromadné zabíjení ze strany nacistů, tak o tom se učí malé děti ve škole, točí se filmy, prostě jde o všeobecnou vědomost. Ale to, že to samé a v daleko větším měřítku se dělo za Stalinova režimu, že byla vyvražděna nejen ruská inteligence, ale stejně tak litevská, lotyšská a estonská, taky tatarská a další…, to zůstává stále tak trochu utajené. Víc takovýchto příběhů….
tato kniha me pohltila hned od zacatku. Moc se mi libila, ikdyz se to s obsahem trochu vylucuje...
Uzasny namet a zpracovani :)
Strašně nerada dávám jen čtyři hvězdy, protože knížek s touhle tématikou, navíc cílených na mladší ročníky, není nikdy dost, ale: S jednoduchým stylem vyprávění jsem se smířila - přesvědčila jsem sama sebe, že je díky tomu příběh autentičtější (Lině je jen patnáct a výtvarný talent neznamená, že musí být zároveň nadaná i přes písmenka). Proti tomu ale šel fakt, že ve spoustě případů mi chyběly detaily, některé zmínky šly proti sobě a celkově jsem se nemohla zbavit pocitu, jako by příběh jen klouzal po povrchu. Jako by si autorka zjistila základní fakta a jen několik málo detailů, a pak z nich silou vůle "upletla" příběh. Přesto je téma natolik poutavé, že jsem se od knížky nemohla odtrhnout. O to víc mě mrzelo, že jsem si vlastně k nikomu neutvořila hlubší vztah, nikoho jsem neoplakala (a to pláču ráda a často). Občas mívám u knížek pocit, že mohly být o pár (set) stran kratší. Tady to vnímám přesně opačně. Knížka sice má cca 300 stran, ale hodně (krátkých) kapitol a po každé z nich zůstává často skoro celá stránka volná, takže v reálu je knížka možná o čtvrtinu kratší... Škoda, podle mě to chtělo důkladnější studium podkladů, pak by asi bylo snazší pustit nás k Lině a jejím blízkým blíž. K závěru příběhu. Ne, useknuté konce mi nevadí, ale tady to opravdu působilo, že autorce už došly síly. Nicméně i tak je jisté, že na Linu a Jonase nezapomenu...
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Téma gulagů a koncentračních táborů je mi opravdu blízké. Mám ráda knihy podle skutečných událostí, ale v tomhle případě jsem ráda, že se nejedná o autobiografii nebo o román skutečné Liny a její rodiny. Přestože si uvědomuji, že se takové ( a mnohdy i horší) příběhy odehrávaly, byla jsem ráda, že Lina nemusela opravdu prožít to, co prožila a že se jedná o fiktivní postavu. Obdiv a úctu autorce.