V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489582/bmid_v-sedych-tonech-U7T-489582.png
5
3913
3913
Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek. Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2022 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Takže. čteno po delší době, a najednou jako bych prozřela... najednou vidím vše jinak a nemálo se divím. Tahle kniha pro mě byla symbolem bolesti a teď, po tom přečtení, se vlastně divím proč. Ano, byla tam smrt a násilí, ale jinak se tam nic nedělo. Dětská láska, která nikam nepokročila, matka, popis vznešeně bohatého života bez starostí a dějová couranda sem a tam, pořád dokola. Životy v pustině Sibiře se totiž asi jinak popsat ani nedaj, než tou nudnou prací a tím, že po nich něco leze, kdo zas umřel a je jim to jedno, nemaj co jíst atd.
SPOILERY.
Spíš mě zarazily ale jiný věci. Např. proč plešatý muž, jež je udal, jel s nimi. Vždyť spolupracující nechávali být, ne? Proč tam byly tak rozporuplné postavy jako on nebo Aljuša -věčně nas*anej a odpornej, nakopal by je děcko neděcko, ale dovolí jim u sebe udělat oslavu jejich narozenin. Aljuša jim sebere každej drobek chleba, ale při odjezdu jim dá na cestu jídlo a drobný dárečky. Co to ?!
Strážní a Kreckij - nakonec z hajzla raněný deportovaný uplakánek? Ale jděte...
Andrius a jeho máti-takže ona se zaprodá, za žrádlo a lepší spaní se s nima válí a roznáší jim chlast , on má co hulit a dokonce tam přibere a ostatní to vědí a ještě je BRÁNÍ? Nikdo na ni není naštvanej, všichni v ní vidí OBĚŤ?? Pochybuju. A Lina je uražená, přesto od něj to...jak to říci slušně...vysouložené žrádlo bere...tak určitě :)
Janina,celý zbytek osudu všech a useklý konec - věc, co mě nejvíc naštvalo-pořád se točíme v zmrzlé hlíně nebo sněhových bouřích a najednou je KONEC! Ale já chci vědět, jak to skončilo, kdo pro ně přijel, jak se shledala s ním, jak se vzali, jak začli žít, když v doslovu je, že po návratu byli tito přeživší pro Rusy, kteří jim doma vše zabrali, zločinci? Jak teda mohli žít tam, kde jim bylo vše sebráno a kde nebyli vítáni, přestože byli doma??KONEC.
Takže závěrem? Závěrem jsem překvapeně zklamaná a zjišťuju, že vlastně nevím, co se mi na tom tak líbilo. Je to opravdu nudně šedá, na místě stojící kniha.
Smutná historie Pobaltí, o které se málo ví. Zoufalství a bezmoc lidí odvlečených na konec světa v zimě a hladu si neumíme nikdo představit.
(SPOILER)
Kniha má velmi krátké kapitoli, je čtivá a napínavá.
Příběh vypráví 15letá Lina, kterou i s její rodinou odvedou jednou večer sovětská vojska. Jsou naloženi do vlaku, kde se těsnají se spoustou dalších. Celou cestu tráví uzavření ve vagonu, téměř bez jídla a vody. Jediné co je obklopuje je tma, strach, nejistota a smrt. Téměř 6 týdnů cestovali, než dojeli na Sibiř. Zde jsou uvězněni v pracovních táborech, sužují je nemoci, strach a všudypřítomná smrt.
Pár hodně silných okamžiků, jinak je kniha studená jako sibiřská zima. Sůl moře jsem žrala i s navijákem, tohle je odtažité a od postav jsem si až na pár výjimek držela odstup. Po umělecké stránce slabší. Sorry, jinak to nevidim.
Prosím čtěte o nich a povídejte o nich ostatním...
Sůl moře, V šedých tónech... na obě mám dost podobný názor, a to ten, že je fakt skvělý, že se tato problematika silných, válečných témat promítá i do četby pro mladší čtenáře. Ale za mě to zkrátka opět nefungovalo. Ta plytkost, jednoduchost a přímočarost? Asi, možná. Každopádně stejně jako u příběhu o potopení Wilhelma Gustloffa, i tady mi běhal mráz po zádech z faktického doslovu autorky.
Dokonalost sama. Kniha se četla úplně sama a kdybych nemusela dělat přestávky na záchod a kvůli jídlu, tak čtu nepřetržitě. Od začátku jsem doufala v dobrý konec. Doufala jsem, že Lina a její rodina přežijí a vrátí se společně domů. Ůplně nejvíc ze všeho jsem fandila právě Lině a Andriusovi, hrozně jsem jim přála, aby se zase našli. Možná co bych mohla vytknout, je ten useknutý konec. Něco se děje, skončí kapitola a v další to nenavazuje, ale je to úplně někde jinde s někým jiným. To mě trochu mrzelo. Že nerozvinuli ten děj potom. Na druhou stranu se mi to zakončení líbilo, mělo to svoje kouzlo. Myslím, že každý by si tuto knihu měl přečíst. Vřele doporučuji!
Smutná knížka... I přes to, že už mám přečteno dost knih na téma válka..pořád mne udivuje, co vše bylo možné, v jakých podmínkách dokázali lidé přežít, jak se k sobě navzájem dokázali chovali. .. Realisticky popsaný příběh Liny a její rodiny...
Velmi silný příběh... A pokaždé když čtu podobné knihy.. Zůstává mi rozum stát nad tim jak se lidé k sobě dokáží chovat..
Když se řekne holocaust, tak se většině z nás vybaví koncentrační tábory a vraždění židů za 2. světové války, jenže to nebyl jediný, který se na nasi planetě odehrál. Ve stejné době, kdy se Hitler rozhodl "vyřešit židovskou otázku" řešil Stalin stejným způsobem otázku litevců, bělorusů, estonců a finů, kterým se nelíbilo, že je Stalin vzal pod křídla Sovětského svazu. Jednoho večera zabouchají na dveře litevského profesora agenti NKVD (předchůdce KGB) a naloží manželku a dvě děti do náklaďáku a odváží neznamo kam, tím začíná příběh plný nejistoty, strachu a strádání, ale i opatrné lásky, odvahy a soudržnosti. Musím říct, že mě až překvapilo, jak podobné byly osudy těchto lidí s osudy již zmiňovaných židů.
Nic proti Erbenovi, Němcové, Čapkovi, ale neměly by se přehodnotit osnovy a dávat studentům jako povinnou četbu (když už teda něco povinně) takovéto knihy? Čtivá a zároveň vracející se k historii, o které skoro nikdo nic neví, ale kterou by měli všichni poznat, aby věděli..
Četla jsem jako druhou knihu od Ruty Sepetysové. První mne nadchla Sůl moře. V šedých tónech pro mne byl snad ještě silnější příběh.. pocity bezmoci, nadvlády jedněch lidí nad druhými, na druhé straně soudržnost, vzájemná pomoc...Velmi silné.
Příběh je silný, malovaný náctiletou slečnou. Pro laiky další z neznámých podob války, další obžaloba kruté komunistické ideologie v praxi. Kniha se velice dobře čte, kapitoly jsou krátké a svižné, příběh není rozvleklý. Kruté scény střídá lidská soudržnost, slušnost, láska. V sibiřských podmínkách možná důležitější než jídlo. Snaha zachovat si lidskou důstojnost a slušnost byla mocnou zbraní proti sadismu bolševiků. Pro mě to je nejsilnější myšlenka knihy.
Naprosto úžasná kniha, zpočátku mi skoky do minulosti v knize vadily, ale pak se z nich stala pasáž prohlubující čtenářský zážitek. :) Konec knihy jsem doslova zhltla a nebudu lhát, i nějaká ta slza ukápla. Silný zážitek, který v člověku zůstane ještě dlouho po dočtení a přiměje k zamyšlení...
Asi som už otupená. Téma smutná, tragickáa na zamyslenie, ale už som toho čítala veľa z histórie, čo ka dojímalo až ma to asi citovo sploštilo. Každopádne kniha opisuje menej známu situáciu v Rusku a pobaltí počas 2. svetovej vojny očami dievčaťa veľmi citlivo a vierohodne.
Precetla jsem uz opravdu velkou radku knih s tematikou ruskych gulagu a vyhnanstvi na Sibiri - a tato kniha pro mne byla velkym zklamanim! Ma zde pres 90 % ale za co? Chvilemi jsem si rikala, jestli mi pul knihy nekde nevypadlo. Dej utnuty nekde v pulce, nedozvedeli jsme se, jak se deti ze Sibire dostaly, kde se potkala se svym milym, nic. Velmi povrchni zpracovani tematu. Autorka mela tento namet prenechat zkusenejsim.
Musím přiznat, že tato knížka byla pro mě trochu zklamáním. Určitě bych dala plusový bod za téma (či umístění) trochu odlišné od klasických románů z prostředí koncentračních táborů. Velikým zklamáním bylo pro mne ale razantní ukončení knížky "uprostřed děje". Pokud by se jednalo o první díl, který má donutit čtenáře ke zhltnutí druhého, pak by to bylo v pořádku... Takový konec typu "hádejte, jak to bylo dál" není úplně podle mého gusta. Myslím, že takový silný příběh by si zasloužil lepší zpracování :-)
Audiokniha
Moje první setkání s Rutou Sepetysovou, jelikož jsme se knize dostala úplnou náhodou, neměla jsem defacto žádná očekávání a byla jsem velmi mile překvapena. Kniha má plusové body za vybrané a neohrané téma, poutavý děj, zkrátka to má spád. Ačkoliv je téma knihy těžké a smutné, nemohla jsem se od poslechu odtrhnout a myslím, že kniha může strhnout jak mladé, tak i starší čtenáře, přestože nejsou cílovkou.
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Velmi silný příběh. Tuto knihu bych zařadila do povinné četby. Je psaná s trochu větším odstupem, než jsem čekala.